Aktuality

Nová příručka pro videoherní průmysl se zabývá GDPR i ochranou autorských práv

publikováno: 07.04.2019

Mezinárodní právnická firma Taylor Wessing a její londýnská kancelář uvádí na trh již třetí editované vydání Guide to the Video Games Industry. Videoherní průmysl jako jeden z nejrychleji rostoucích oborů současnosti stále generuje významné tržby dvojciferným tempem. V současné době aktuální objem příjmů přesahuje 130 miliard dolarů. Je to nejen díky geografické expanzi a dobrému hardwarovému zázemí, ale i rostoucímu počtu příležitostných hráčů. Průmysl tak nadále zůstává globální, ale je zde možné zaznamenat výrazný přesun do Asie, kde je přibližně 25 % příjmů jen z Číny. Příručka se tak může stát účinným nástrojem pro všechny, kteří se pohybují v tomto zábavním průmyslu.

Všechny aktuality

Články

Všechny články

Judikatura

Nejvyšší soud: K principům rozhodování soudu o zrušení či omezení služebnosti z hlediska náhrady za její zrušení nebo omezení

publikováno: 18.03.2019

1. Při zrušení služebnosti podle § 1299 odst. 2 o. z. k návrhu povinného lze náhradu za omezení či zrušení služebnosti výjimečně odepřít, bylo-li by její přiznání v rozporu s principy uvedenými v § 2 odst. 3 o. z. 2. Při aplikaci § 1299 odst. 2 o. z. je v zásadě použitelná i judikatura k § 151p odst. 3 obč. zák. č. 40/1964 Sb. 3. Při stanovení přiměřené náhrady za omezení či zrušení služebnosti je třeba vycházet z rozsahu majetkového prospěchu, kterého se zrušením služebnosti vlastníkovi zatížené nemovitosti dostává, jakož i z majetkových důsledků zániku služebnosti pro oprávněného. Je třeba zvážit nejen ocenění služebnosti, ale i okolnosti, za nichž služebnost vznikla, zda byla zřízena bezúplatně či za úhradu. 4. Úvahu odvolacího soudu o stanovení výše náhrady za zrušení nebo omezení služebnosti v dovolacím řízení by mohl dovolací soud zpochybnit jen v tom ohledu, zda se nejedná o úvahu zjevně nepřiměřenou.

Ústavní soud: K nesprávnému hodnocení podmínek pro nařízení předběžného opatření (společnost Uber B. V.)

publikováno: 15.03.2019

Vyšel-li odvolací soud ze závěru, že činnost vykonávanou vedlejším účastníkem nelze považovat za taxislužbu z toho důvodu, že nesplňuje zákonem stanovené podmínky podle § 21 a násl. zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a je proto nějakou „(jinou) službou v oblasti dopravy“, popřel tím vztah mezi hypotézou právní normy, stanovící podmínky pro uplatnění její dispozice, a dispozicí právní normy, jež stanovuje vlastní pravidlo chování. Takovéto obrácení vztahu mezi vymezením činnosti, na kterou se zákon o silniční dopravě vztahuje, resp. její právní kvalifikace (§ 1 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 1 a 9), a podmínek, jak a kým má být taková činnost vykonávána (§ 21 a násl. cit. zákona), je projevem libovůle při výkonu veřejné moci, a proto porušením práva na soudní ochranu.

Všechny články judikatury

Recenze a anotace

Všechny recenze a anotace

Z advokacie

Všechny úvodníky

Všechny články z české advokacie

Všechny články z evropské advokacie