Ustanovení kolizního opatrovníka neslouží k urychlení řízení či účelovému snížení zátěže soudu, ale k důslednému hájení zájmů posuzovaných osob
publikováno: 01.12.2016
II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) vyhovělo ústavním stížnostem stěžovatele města Smečna a zrušilo usnesení Krajského soudu v Praze, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu a právo na spravedlivý proces. Ve věcech spojených ke společnému projednání byl vlastním předmětem řízení osobní status pěti fyzických osob, vesměs vyššího věku, umístěných v pečovatelském zařízení. Všechny byly již v dřívějších letech zbaveny způsobilosti k právním úkonům (nyní právním jednáním). V souladu s přechodným ustanovením § 3033 občanského zákoníku (obč. zák.) byly obecné soudy povinny přezkoumat status těchto osob s ohledem na jejich aktuální zdravotní stav a na zásady posouzení jejich práv ve světle nově upraveného institutu svéprávnosti; jinak by nastoupila zákonná domněnka nabytí plné svéprávnosti do tří let od účinnosti obč. zák. č. 89/2012 Sb. (od 1. 1. 2014).
Soud prvního stupně rozhodl tak, že se všechny uvedené osoby ve svéprávnosti neomezují a jejich opatrovníkem se ponechává stěžovatel – město Smečno podle ustanovení § 465 obč. zák. Opatrovník má právo a povinnost opatrovance zastupovat ve všech právních jednáních s tím, že v běžných záležitostech může jednat opatrovanec sám.
Proti tomuto rozsudku podal opatrovník (stěžovatel) odvolání s tím, že se nebrání výkonu své funkce, ale všechny osoby nejsou fakticky schopny jednat a nelze se řídit jejich vůlí; navrácení svéprávnosti by mělo být přezkoumáno.
Odvolací soud reagoval jmenováním kolizního opatrovníka všem opatrovancům, a to pro rozpor jejich zájmů se zájmem dosavadního opatrovníka. Kolizní opatrovník vzal nato obratem všechna odvolání zpět a odvolací soud řízení zastavil. Usnesení o zastavení řízení byla u Ústavního soudu rovněž napadena, ale jsou předmětem jiného řízení, které zatím nebylo skončeno.
Ústavní soud shledal porušení práva na spravedlivý proces odvolací instancí. Kolizní opatrovník byl jmenován bez přihlédnutí k zájmu opatrovaných osob (ostatně neměl možnost je ani kontaktovat). Jednalo se o formální rozhodnutí se snahou urychlit vyřízení věci. Byla též porušena práva dosavadního opatrovníka, neboť výše zmíněný rozpor zájmů nelze za daného stavu věci dovodit.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 866/16 je dostupný zde.
Zdroj: Ústavní soud