Soudní dvůr EU: Mléčný tuk nazvaný „pomazánkové máslo“ nelze zapsat jako zaručenou tradiční specialitu

publikováno: 12.05.2015

Nařízení o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin neumožňuje členskému státu obcházet pravidla pro obchodní označení stanovená jednotným nařízením o společné organizaci trhů.

Podle jednotného nařízení o společné organizaci trhů[1] mohou být pod názvem „máslo“ uváděny na trh pouze výrobky s obsahem mléčného tuku nejméně 80 %, avšak méně než 90 %, s obsahem vody nejvýše 16 % a s obsahem tukuprosté mléčné sušiny nejvýše 2 %. Toto pravidlo však neplatí pro označování výrobků, jejichž přesná povaha jasně vyplývá z tradičního používání. Výrobky, na které se tato výjimka vztahuje, jsou uvedeny na seznamu vyhotoveném Komisí.                

„Pomazánkové máslo“ je výrobek podobný máslu používaný jako pomazánka, ale rovněž jako složka při výrobě jiných potravinářských výrobků. Tento výrobek, prodávaný zejména v České republice, má nejméně 31 % hmotnostních tuku, nejméně 42 % hmotnostních sušiny a obsah vody až 58 %.

V návaznosti na žalobu pro nesplnění povinnosti, v rámci které Komise vytýkala České republice, že povolila uvádění tohoto výrobku na trh pod označením „pomazánkové máslo“, Soudní dvůr konstatoval, že tento výrobek nelze kvalifikovat jako máslo, a tudíž jej nelze pod tímto označením prodávat. Konstatoval tedy nesplnění povinnosti ze strany České republiky[2].

Nicméně aby mohla pokračovat v používání označení „pomazánkové máslo“ pro dotčený výrobek, požádala Česká republika Komisi, aby jej uznala za „zaručenou tradiční specialitu“, jelikož měla za to, že kritéria stanovená jednotným nařízením o společné organizaci trhů se na ZTS nevztahují. Režim ZTS zavedený nařízením „o režimech jakosti“[3] umožňuje zapsat mimo jiné potraviny produkované z tradičních surovin nebo tradičním způsobem produkce.

Komise žádost České republiky zamítla na základě toho, že zápis požadovaný tímto státem je v rozporu s jednotným nařízením o společné organizaci trhů.

Česká republika se u Tribunálu Evropské unie domáhala zrušení tohoto zamítavého rozhodnutí, a poukazovala přitom zejména na to, že tato dvě nařízení představují alternativní způsoby zápisu názvů zemědělských produktů, jelikož každé z nich má zajistit informovanost spotřebitelů o vlastnostech produktu na základě jeho názvu.

V rozsudku z dnešního dne Tribunál především konstatoval, že nařízení „o režimech jakosti“ výslovně stanoví, že jeho ustanovení nesmí bránit použití jednotného nařízení o společné organizaci trhů.