oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Nestoři české advokacie – JUDr. Zdeňka Ferbrová

publikováno: 03.04.2017

JUDr. Zdeňka Ferbrová - drobná blondýnka štíhlé, sportovní postavy s kladným vztahem k vínu a s věčným úsměvem na tváři. Hned po promoci v roce 1952 nastoupila jako koncipientka do Advokátní poradny č. 5 na Václavském náměstí a zůstala jí věrná celý svůj profesionální život. Letos oslavila krásnou devadesátku, které dosáhla podle svého vlastního vyjádření především proto, že nebyla nikdy vdaná.

Jaká byla Vaše cesta do advokacie?

Těžká, protože jsem kulacká dcera. Naši měli statek a nějaké polnosti v okolí Havlíčkova (rodu. To mi sice přineslo po převratu v restitucích docela slušné peníze, ale tehdy by se mi spíše hodil dělnicko-rolnický původ.

Co způsobilo, že jste se rozhodla studovat právě práva?

Mně se to líbilo už od malička. Chtěla jsem, aby lidi nezlobili, ale později v praxi jsem se bála zeptat na cokoliv, co by je mohlo dostat do basy.

Kam jste nastoupila po skončení studia?

To mi pomohl Míla Doležal. Byl tehdy šéfem katedry státu a práva na fakultě. Zařídil, že jsem se dostala do Advokátní poradny č. 5 na Václavském náměstí. To byla jediná moje protekce v životě. Bez jakékoliv mojí politické součinnosti, prostě věděl, co jsem zač.

Jak probíhaly Vaše advokátní začátky?

Musela jsem se věnovat všemu. Ze začátku jsem dělala jenom trestní právo, protože každý advokát se ho chtěl zbavit. Dělala jsem jej, ale neměla jsem to ráda. Věznice mi nevadily, mně vadila ta formálnost procesu.

Jak dlouho jste zůstala pracovat v Advokátní poradně č. 5?

Už napořád, až do odchodu do penze.

Vzpomenete si na nějaký případ, co Vám utkvěl v paměti?

Já jsem bohužel dělala hlavně děti, což je hrůza. Soudila jsem se o holčičku Simonku. Pře začala, když se narodila, a dostaly jsme ji definitivně do péče, až když šla do školy.

Jak Vás u soudu brali jako ženu?

Ohromně! Neměla jsem žádné špatné zkušenosti. Ve vězení se mohli trochu zbláznit, když tam přišla ženská, ale jen napoprvé. Potom už si zvykli.

Chcete říci, když tam přišla pěkná ženská?

Když jsem se narodila, tak maminka plakala, protože si myslela, že jsem albín. Nakonec mi všechny záviděly, že jsem přírodní blondýnka.

Byla jste vdaná?

Ne. Jak už jsem říkala, celý život jsem se věnovala především rodinnému právu, a když jsem viděla, jak to v rodinách chodí, tak jsem ani neměla na vdávání chuť.

Možná proto jste se dožila tak vysokého věku!

Ano, pořád bych se zlobila s manželem a dětmi a zničila si nervy!

Na kterého ze svých kolegů nejraději vzpomínáte?

Z naší poradny na JUDr. Jana Mikše, velkého lyžaře a vodáka a prima kamaráda. Ráda také vzpomínám na Dášu Burešovou, ta byla na „Čtyřce“. Byla to inteligentní, statečná, charakterní a krásná holka. A taky na JUDr. Řípu nebo JUDr. Frimla - to byli takoví hrozní lotři. Pořád mě zlobili.

Do kterého roku jste se aktivně věnovala advokacii?

Do roku 1996. Celkem 45 let v advokacii, to to uteklo. Potom jsem s tím skončila a šla do důchodu.

Stýská se Vám po advokacii?

Ne, ale kdybych byla mladá, šla bych do toho znova!

Jaké vlastnosti by podle Vás měl mít dobrý advokát?

Měl by být statečný a hlavně se neposrat.

 

Plné znění rozhovoru s JUDr. Zdeňkou Ferbrovou, blondýnou, která si nezničila nervy a nenarušila profesní život manželstvím, si můžete přečíst, pokud si knihu Nestoři české advokacie objednáte ZDE.