oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Nestoři české advokacie – JUDr. Milan Skalník

publikováno: 07.02.2017

Jedna z nejvýraznějších osobností československé a později i české advokacie. JUDr. Milan Skalník byl v roce 1995 krátce předsedou České advokátní komory. Nekompromisní, skromný, korektní a dodnes aktivní gentleman, jehož jméno se opakuje ve vzpomínkových rozhovorech nestorů velmi často.

Kdy a proč Vás, pane doktore, napadlo, že budete právníkem? 

Má cesta ke studiu práv byla poněkud křivolaká. Chtěl jsem se pokusit o přijetí na Vysokou školu obchodní, pak jsem uvažoval o stavební fakultě, pokud bych složil doplňující maturitu z deskriptivní geometrie. Avšak když jsme z budovy brněnské techniky vycházeli, upoutala mne úhledná stavba nacházející se opodál. Byla to právnická fakulta. Do budovy jsem zašel, a když si tam ověřili, že mám maturitu, byl jsem pozván k přijímacímu pohovoru.

Ve kterém roce jste dokončil právnická studia?

Začal jsem studovat v Brně. Brněnská právnická fakulta však byla v roce 1950 zrušena, takže jsem dokončil studia v roce 1953 v Praze. A to i přesto, že mé studium bylo na několik měsíců přerušeno z toho důvodu, že mi byl zrušen odklad vojenské služby a musel jsem narukovat k PTP, kde jsem házel lopatou a dělal jiné pomocné důlní práce na třech dolech na Ostravsku.

Jak to chodilo u PTP? Taková legrace to asi nebyla, jak je popsáno v románech.

Legrace tam samozřejmě také byla, ale hlavně nejistota, co bude dál. Společnost tam byla velice různorodá. Podstatná část pétépáků měla maturitu, někteří měli přerušené vysokoškolské studium a byli tam i tací, kteří se později za totality stali řediteli dolů.

Kde jste nastoupil do advokacie?

Nabídli mi dvě možnosti, buď kraj Jihlava, nebo kraj a město Ostrava. Vybral jsem si Ostravu, takže od roku 1955 jsem nepřetržitě ostravským advokátem.

Obhajoval jste v mnoha trestních řízeních. Chtěl jste od klienta vědět, jestli to udělal nebo neudělal?

Mě jako profesionála zajímalo, jestli je prokázáno, že to udělal. Advokát nemá být prvním soudcem svého klienta.

Takže jste se ho neptal?

Nikdy jsem se neptal. Pokud by se mi přiznal, tak by mě to asi v obhajobě brzdilo, ale i tak bych ve své obhajobě musel trvat na tom, že odsouzen může být jen na základě spolehlivých důkazů o jeho vině.

Říká se, že největším nepřítelem advokáta je jeho vlastní klient.

Jeden můj kolega to říkal trochu jinak. On říkal, že každý klient je budoucí nepřítel. Já bych to zmírnil tak, že je to potenciální budoucí nepřítel. Je to v lidské psychice, že když klient vyhraje spor, je přesvědčen, že jej vyhrál proto, že měl „recht“. Kdežto když jej prohraje, tak si myslí, že prohrál proto, že měl špatného advokáta. Někdy to třeba může být i pravda. 

Jak se chovají klienti k advokátům po skončení kauzy?

Snad až na výjimky bych řekl, že přátelsky. Naopak musím říct, že značná část mé klientely byly bývalé protistrany. Člověk se musí chovat slušně i k protistraně. Je to svým způsobem pochvala, když si vás později v jiné věci bývalá protistrana zvolí za svého zástupce. Možná ne tak pochvala právního výkonu samotného, ale spíš určitého nadhledu, se kterým by měl advokát ke každé věci přistupovat.

Na kterou svou kauzu nikdy nezapomenete?

Jsem schopen zapomenout na každou kauzu.

Advokacie není jenom vážná věc, přináší někdy i humorné, kuriózní či dojemné chvíle.

Snad by bylo vhodné připomenout akci „Papoušek“. I za totality se konaly volby do orgánů advokacie, jelikož však osoby kandidátů většinou spoluurčovala strana, nepožívaly volby mezi advokáty příliš vážnosti. Tak se u jedné krajské volební schůze stalo, že v průběhu polední přestávky přišel jeden advokát s nápadem, že by bylo dobré na kandidátku členů výboru napsat osobu, která není advokátem a která patrně vůbec neexistuje, např. JUDr. Papoušek. Tento nápad se rozšířil s obdivuhodnou rychlostí, a tak došlo k tomu, že „JUDr. Papoušek“ dostal bezmála tolik hlasů, které byly potřebné k tomu, aby byl zvolen. Pro předsedu volební komise bylo pak dosti obtížné tuto volbu plénu vysvětlit.

Plné znění rozhovoru s JUDr. Milanem Skalníkem nejen o tom, jak se lišila tehdejší a dnešní advokacie i z pohledu platu koncipienta a advokáta, si můžete přečíst, pokud si knihu Nestoři české advokacie objednáte ZDE.