oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Nestoři české advokacie – JUDr. Matyáš Bratter

publikováno: 23.01.2017

JUDr. Matyáš Bratter by mohl být dalším rekordmanem mezi nestory. A to díky jednatřiceti vraždám, ve kterých byl ustanoveným obhájcem a s nimiž souvisí i jeho největší úspěch v soudní síni. U odvolacího soudu totiž dosáhl zproštění obžaloby klienta, předtím odsouzeného k trestu smrti. Se skromností sobě vlastní řekl, že pochybení tehdejších vyšetřovatelů prý byla tak rozsáhlá, že to ani jinak dopadnout nemohlo. Pochází z právnické rodiny, otec studoval již před první světovou válkou právnickou fakultu ve Vídni, pak pokračoval v Praze, působiljako advokát, následně jako soudce, po Mnichově na funkci rezignoval.

Kvůli židovskému původu mého otce nás poslali na začátku roku 1945 s otcem a bratrem do Terezína. Pro některé z nás to dobře dopadlo. Pikantní je, že moje máma se jmenovala za svobodna Führerová. Můj nežidovský dědeček se kvůli tomu málem dostal do koncentráku. Na jednom úřadě se představil, vedle stál nějaký Němec a dědeček mu řekl, že on se na rozdíl od Adolfa už jako Führer narodil a jako Führer taky zemře. 

Přihlásil jste se na pražskou právnickou fakultu. Jaké to tam bylo?

Velmi podivné. Dlouho jsem tam nevydržel. Nastoupil jsem v roce 1951 a v roce 1952 jsem musel odejít. Dali mi jasně na srozuměnou, že zkoušku z marxismu- -leninismu (já tomu říkal posměšně „náboženství“) prostě neudělám. Teprvepo vojně jsem to zkusil znovu a v roce 1962 jsem studia dokončil a hned jsem nastoupil jako koncipient v Brně a potom jsem z osobních důvodů odešel do Ostravy. Až do konce svých advokátských dnů v roce 2000 jsem byl advokátem v Ostravě.

Jakým věcem jste se tehdy v advokacii věnovali?

Já jsem byl svým založením civilista, ale měl jsem mnoho úspěchů i v trestních věcech. Klienti mě stále chtěli, a tak jsem jich měl opravdu hodně.

Vzpomínáte si na některé kauzy z té doby?

V paměti mi zůstal klient Augustýn Ocásek. Koncem dubna 1965 došlo v psychiatrické léčebně ve Šternberku k ublížení na zdraví podle § 221 odst. 4 trestního zákona v tom absolutně původním znění z roku 1961. Já do toho šel, protože jsem nevěděl, co z toho bude. Obžaloba byla podána v dubnu 1967 pro trestný čin vraždy. Bylo nařízeno hlavní líčení a můj klient byl odsouzen k trestu smrti. Šli jsme do odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl v září 1967 zmíněný Augustýn Ocásek obžaloby zproštěn.

Dostal jste za takový úspěch nějakou odměnu?

Za to jsem dostal 1 500 Kč od Krajského sdružení advokátů v Ostravě a pak myslím 1 000 nebo 1 200 korun mi přidalo ještě Ústředí. V tehdejší době to bylo hodně, vždyť kilo chleba bylo za dvě koruny deset a kilo cukru za osm korun.

Věnoval jste se dále trestnímu právu?

Jestliže vás někdo ustanoví znovu a znovu, tak co máte dělat. Nemohl jsem říct, že to dělat nebudu. Aspoň tak to tehdy bylo. Když jsem to musel převzít, tak jsem to převzal. Stal se ze mě odborník na obhajobu v trestních věcech. Napočítal jsem, že jsem obhajoval třicet jedna klientů obžalovaných z vraždy. Třikrát jsem chytil špagát, ale nevykonali mi ani jeden.

Co to bylo za případy?

Třeba v osmdesátých letech jsem dělal jeden případ se sexuálním motivem. Spáchán byl na ženě o třicet let starší, než byl pachatel. Ona byla ročník 1909 a on ročník 1939. Ten muž už byl předtím trestán a odpykal si 15 let. Byl zařazen do třetí nápravné skupiny a domů šel s tím, že měl za těch 15 let 60 kázeňských odměn a jeden jediný kázeňský trest. Dal sedm let pokoj a zase to provedl. Tak mu v Ostravě uložili trest smrti. My jsme se odvolali a Nejvyšší v Ostravě, který mu dal napodruhé už jen 28 roků. On ale ve výkonu trestu brzy zemřel, nebylo mu ani padesát.

Zmínil jste případy, které jste vyhrál. Je nějaký případ, který jste nevyhrál?

Těžko říct. Ve velkých věcech ne. I když jsem dělal těch vražd hodně, tak musím uznat, že justice měla většinou pravdu.

Líbil se Vám život v advokacii nebo byste chtěl dělat něco jiného?

Já nemám zkušenosti s tím, jaké je to teď. Kdybych se měl vrátit do těch let, kdy jsem začínal, tedy do roku 1962, tak bych asi nechtěl dělat nic jiného. Nechci říct, že to bylo ideální a že to dnes nestojí za nic. Ale některé věci se mi dnes nelíbí. Tehdejší noblesu už naše povolání ztratilo. Ale do advokacie, když jsem začínal, bych šel hned.

 

Plné znění rozhovoru s JUDr. Matyášem Bratterem, nejen o vraždách, si můžete přečíst, pokud si knihu Nestoři české advokacie objednáte ZDE.