Nestoři české advokacie – JUDr. Josef Němeček
publikováno: 13.02.2017
JUDr. Josef Němeček se zapsal do české knihy rekordů jako nejdéle sloužící advokát v ČR. Pokud počítáme i dva koncipientské roky, věnoval se advokacii dvaašedesát let. Sám sebe však se skromností sobě vlastní označil za „obyčejného venkovského advokáta“. Je rodilý Zlíňák a otcem pěti dětí. Právnickou fakultu v Praze začal studovat již v roce 1947. Vůbec žádné zkoušky se tenkrát nedělaly…
Přihlásil jsem se a hned jsem bylpřijatý. V prvním ročníku nás byla skoro tisícovka, ale to se potom vyčistilo přizkouškách. Skončil jsem v roce 1951 a hned 1. listopadu téhož roku jsem nastupoval do advokacie jako koncipient nejprve do Gottwaldova, pak jsem přešel do Holešova a následně do Kroměříže.
Jak se k Vám chovali jako k mladému koncipientovi?
Zprvu byla nedůvěra, proč se mladý kluk hlásí do advokacie. Všichni se pochopitelně divili, co hledám v advokacii, ale pro mě byla jako cosi nejkvalitnějšího, i tehdy jsem to tak hodnotil.
Advokátem jste se stal v roce 1953?
Ano. A v roce 1955 jsem se oženil, měl jsem děcka a toužil se vrátit do Gottwaldova. Nakonec byla možná výměna s jedním kolegou a já se tam zpět dostal.
Vzpomenete si na nějaký případ z té doby?
Jeden z případů nepěkného pracovního úrazu se stal v Bystřici pod Hostýnem, kde byla velká výroba železničních pražců. Tam se vršila kulatina, která se potom upravovala na pražce, řezala a impregnovala. Dřevo potřebuje určitý stupeň vlhkosti, takže v létě, když bylo horko, se ty haldy musely kropit. Jeden mládenec tam na tu kupu kulatiny vylezl opravovat kropicí zařízení, když vtom se ta kulatina dala do pohybu. Ten mládenec se sesunul tak nešťastně, že mu to rozdrtilo intimní partie.
A z trestních věcí?
Z trestních věcí jsem dělal pár vražd. Opili se dva důchodci – muž a žena. A ta žena mu vrazila kuchyňský nůž přímo do srdce. Nebo jiný můj případ, dva bezdomovci z Uherského Hradiště. Ti se tak strašně poprali a vzájemně se pokopali, že jeden z nich zemřel. A ještě jeden případ nějakých Romů tady na Valašsku, kteří se chytli výroby lízátek. Dělali je v takových těžkých, litinových formách. Jeden druhého ze žárlivosti umlátil tou litinovou formou na lízátka.
Jaký nejvyšší trest Váš klient dostal?
Pokud si dobře vzpomínám, tak 16 roků. Tehdy se ještě i popravovalo, ale žádný můj klient trest smrti nedostal.
Jaký máte názor na trest smrti? Je podle Vás dobře, že byl v 90. letech zrušen?
Já jsem humanista a věřící člověk, takže je to dobře.
Měl jste nějaký absurdní zážitek v soudní síni?
Ano, ale je trochu morbidní. Můj klient vešel do soudní síně živý a z jednačky ho vynášeli mrtvého. Dostal tam infarkt. I to se může stát.
Někteří Vaši kolegové si stěžují, že mladí advokáti už nemají ten styl, to vychování jako předchozí generace. Jaký je Váš názor?
To je dobrá otázka. Já ty mladé nechci omlouvat, protože moje nátura je taková, jaká je ‒ já nemám rvavou náturu. Myslím si, že bych ji mít měl, že by to do advokacie trošku patřilo. Advokát nesmí být nějaká měkkota, ale ti mladí jsou někdy „až moc“. Tam už není žádná kolegialita. To neříkám jen já, ale i další moji kolegové. Tam už se někdy jde skoro „přes mrtvoly“, mnohdy k tomu nemají daleko. Možná to dnešní systém navozuje, a pokud k tomu má někdo blízko, tak potom do toho sklouzne. Dnes je větší konkurence, advokátů je skoro dvanáct tisíc. Ona ta doba celkově slušnosti moc nepřeje.
Kdy jste se nechal vyškrtnout ze seznamu advokátů?
Koncem roku 2013 jsem to utnul. Přesně šedesát let jsem byl advokátem. Dal jsem si tuto hranici.
Jsou Vaši potomci také advokáti?
Mám dva syny a tři dcery, všichni jsou zaopatření, ale až můj vnuk začal v roce 2015 studovat práva v Brně na Masarykově univerzitě. Tak možná bude zase advokát v rodině. Ale toho už se asi nedožiju.
Plné znění rozhovoru s JUDr. Josefem Němečkem nejen o kauzách s vůní slivovice a dobách dávno minulých, si můžete přečíst, pokud si knihu Nestoři české advokacie objednáte ZDE.