oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Advokacie a legislativa

autor: JUDr. Vladimír Papež
publikováno: 01.12.2012

Při úvaze o tom, zda a jak výše uvedené pojmy, tedy advokacie a legislativa, spolu souvisí, je zcela nepochybné, že legislativa významně ovlivňuje chod advokacie, její strukturu a fungování.

Chceme-li si položit otázku, zda i advokacie může, či má ovlivňovat proces tvorby právních předpisů, je nutno vyjít ze základních principů, které advokacii charakterizují. Jsou jimi především nezávislost advokáta, samosprávný výkon advokacie a zejména povinnost mlčenlivosti jako výraz důvěry mezi klientem a advokátem.

Míra dodržování těchto principů ze strany státu je citlivým indikátorem postavení advokacie. Proto je třeba zdůraznit, že jen silná a nezávislá advokacie je předpokladem pro řádné fungování justice. Svébytná a nezávislá justice je základním předpokladem pro fungování právního státu, který je významným garantem dodržování základních práv a svobod občana. Z toho jsou patrny jednak role a postavení advokacie v právním státu, jednak i potřeba ovlivňování procesu tvorby právních předpisů. Tato společenská potřeba je dána i tím, že advokacie jako celek představuje jakousi formu kolektivního rozumu, či poznání, sestávající z poznání jednotlivých advokátů v jejich kauzách. Ti jsou schopni nejlépe při své práci identifikovat nedokonalost zákona, jeho mezery a případnou potřebu jeho změn. Toto kolektivní poznání může významně ovlivnit legislativní proces kýženým směrem tak, aby vyjadřovalo zájmy podstatné části veřejnosti. A nyní již několik řádek o tom, co nás čeká v nejbližší době.

Ve Slovenské republice nabyla účinnosti novela zákona o advokacii, která mimo jiné prodlužuje dobu koncipientské praxe ze tří na pět let. S ohledem na příbuznost našich jazyků a právních řádů není vyloučeno, že slovenští koncipienti budou chtít vykonávat advokátní zkoušky v ČR a zde i praktikovat. Proto advokacie musí zvážit, zda nebude potřebné prodloužit koncipientskou praxi i u nás. V té souvislosti bude nutno posoudit i dosavadní systém vzdělávání a provádění advokátních zkoušek.

S ohledem na změnu v o. s. ř., zejména pokud jde o povinnou tzv. předžalobní upomínku, bude nutné usilovat o změnu advokátního tarifu. Budeme se pochopitelně snažit i o změnu některých dalších ustanovení tohoto právního předpisu, zejména těch, která jsou z hlediska odměny advokáta nedůstojná, jako tomu je při zastupování v opatrovnických řízeních, popřípadě krácení odměny při povinném zastoupení o 30 procent.

Lze očekávat legislativní změny v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku. Již v současné době prochází legislativním procesem návrh zákona o zvláštních řízeních soudních, novela o. s. ř., změna některých zákonů v souvislosti se zmíněnou rekodifikací a návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Tyto zákony se budou dotýkat života advokacie významnou měrou, a proto je třeba zapojit se do jejich tvorby již od samého počátku. Nelze nezmínit, že v návrhu zákona o veřejných rejstřících získávají notáři výhodu při zápisech do těchto rejstříků. Je nutno zdůraznit, že obě povolání jsou si velmi příbuzná a střetávají se na poli poskytování právních služeb jako soutěžitelé. Nevidím důvod, proč by na tomto poli měly mít různé subjekty rozdílné podmínky. Nejeví-li se z různých důvodů schůdná cesta vyrovnání takové disproporce vytvořením institutu advokátního zápisu, pak je nutno hledat jinou cestu, nastavující stejnou startovací čáru například tak, aby se ze soukromé listiny sepsané advokátem či notářem stala listina veřejná. Tím může být např. její legalizace státními orgány, nejlépe soudy, jak tomu bylo u nás dříve a jak tomu je v civilizovaném světě dosud.

Za legitimní považuji požadavek vyvolat diskusi o možnosti zavedení advokátního procesu ve vybraných věcech v civilním řízení. Je to podle mého v souladu s potřebou rozšířit a zlepšit přístup ke spravedlnosti a nahradit platnou „polovičatost“ principu koncentrace řízení klasickým advokátním procesem, jak tomu je téměř ve všech zemích na západ od naší republiky. Je jasné, že v souvislosti s tím přijde v úvahu debata o dosavadní úpravě úhrady povinného zastoupení státem.

Jak již bylo zmíněno výše, musí normotvorba odrážet potřeby co nejširšího spektra společnosti. Na druhé straně by neměla být ovlivňována například dočasnými potřebami ekonomiky. Tak tomu bylo v poslední době zejména v trestním řízení. Právo na obhajobu, které je jedním ze základních ústavních práv, bylo těmito zásahy omezeno způsobem, jenž vyvolává pochybnosti o jejich ústavnosti. Stejně tak je škodlivé a zároveň nesystémové vytvářet právní normy jako obecná pravidla jednání reagující na úzký okruh společenských jevů, které z různých důvodů vybočují z rámce normality. Tak tomu bylo například v případě nedávného pokusu novelizovat o. s. ř. tak, aby v bagatelních věcech nenáležely vítězné straně přísudky.

Je patrné, že do příštího sněmu nás čeká na poli legislativy řada úkolů. Snahou představenstva je zapojit do této práce co nejširší počet advokátů, ať již působením v pomocných orgánech Komory, nebo běžnou iniciativou směřující ke zevšeobecňování nežádoucích jevů, k nimž dochází při zastupování v jednotlivých kauzách. Nebude to lehký úkol, ale věřím, že ho s vaší pomocí zvládneme.

Autor je novým místopředsedou ČAK pro legislativu