oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Znalci a jejich trestní odpovědnost

autor: prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.
publikováno: 12.10.2016

Problematika znalců je v posledních letech předmětem zvýšeného zájmu odborné i laické veřejnosti, k čemuž přispívá jednak skutečnost, že se stále nedaří přijmout nový zákon o znalcích, ač platný zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, byť byl třikrát novelizován (dále jen „ZnalZ“), je v účinnosti již téměř 50 let a zcela zřejmě již neodpovídá společenským potřebám v novém tisíciletí.

S ohledem na neblahé zkušenosti z posledních let z některých známých a medializovaných kauz je třeba zejména uvažovat o oddělení soudních znalců, jako výlučné skupiny specializovaných znalců pro potřeby soudních řízení (např. trestních, občanskoprávních nebo správních), od komerčních znalců (zvláště různých odhadců cen a dalších ekonomických oborů), kteří by měli být organizováni na živnostenském principu. O nové přístupy se snaží i Ministerstvo spravedlnosti, které v roce 2015 připravilo další verzi návrhu nového zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, která především upravuje oprávnění vykonávat znaleckou činnost a podmínky jejího výkonu, práva a povinnosti znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů, vedení seznamu znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů (dále jen „seznam“), evidenci znaleckých posudků, působnost Ministerstva spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“) a krajských soudů při výkonu státní správy v oblasti znalecké činnosti a odpovědnost za správní delikty při výkonu znalecké činnosti. 

Bohužel, jak vyplývá z úvodních ustanovení, tento návrh stále počítá s výkonem soudně znalecké činnosti i mimo oblast soudních řízení. O tom svědčí i vymezení účelu zákona, kterým je „zajištění řádného výkonu znalecké činnosti v řízení před orgány veřejné moci, jakož i znalecké činnosti prováděné v souvislosti s úkony fyzických nebo právnických osob“. V této souvislosti je ovšem třeba zdůraznit, že na konečné verzi návrhu nového zákona se i nadále pracuje, a lze jen doufat, že i zmíněný námět se dočká svého legislativního naplnění.

Na základě praxe soudů, která se projevuje i v judikatuře, je zřejmé, že kvalita znaleckých posudků není ve všech případech uspokojivá. Znalecký posudek je významný důkazní prostředek a v rámci dokazování mu přísluší nezastupitelné místo při řešení skutkových otázek na základě odborných znalostí v příslušném oboru (srov. nález ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. III. ÚS 77/2001, uveřejněný pod č. 104 ve sv. 23 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Z tohoto hlediska je třeba se zaměřit na ustanovování znalců odpovídající odbornosti a stanovení konkrétních otázek, ale zejména na hodnocení podaného znaleckého posudku. Soud je povinen hodnotit znalecký posudek volně stejně jako každý jiný důkaz na podkladě pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu s ostatními důkazy (§ 2 odst. 6 tr. řádu) a není jím bezpodmínečně vázaný (srov. č. 40/1969 Sb. rozh. tr.). Nemůže sice libovolně nahradit odborný závěr znalce vlastním, v dané otázce laickým míněním, ale může a je povinen prověřit znalecký posudek zejména z toho hlediska, zda znalec přihlédl ke všem skutečnostem, které mají význam pro podání posudku, zda se skutková východiska znaleckého posudku opírají o skutečnosti v trestním řízení náležitě zjištěné, anebo naopak o skutečnosti, které jsou pochybné, ba dokonce odporují jiným výsledkům dokazovaní, a zda řešení znalce logicky vyplývá z těchto skutkových předpokladů (viz č. 40/1972-I. Sb. rozh. tr.; dále srov. č. 62/1973, č. 55/1986 a č. 2/1989-I. Sb. rozh. tr.).

Ponechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku, slepě důvěřovat závěrům znalce, by znamenalo ve svých důsledcích popřít zásadu volného hodnocení důkazů soudem podle jeho vnitřního přesvědčení, a naopak privilegovat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodování na znalce; takový postup nelze z ústavněprávních hledisek akceptovat. V případě závažných skutkových rozporů a pochybností o správnosti znaleckého posudku, které se nepodaří odstranit, musí soud postupovat podle pravidla in dubio pro reo a rozhodnout ve prospěch obviněného (nález ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 49/2006, uveřejněný pod č. 79 ve sv. 92 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Pokud pak bude v souvislosti s hodnocením znaleckého posudku zjištěno, že znalec podal úmyslně nepravdivý, hrubě zkreslený nebo neúplný znalecký posudek, bude dána i jeho trestní odpovědnost podle § 346 tr. zákoníku, a to případně i v souběhu s dalšími trestnými činy, jako např. trestným činem podvodu podle § 209 tr. zákoníku atd.

2. K trestní odpovědnosti znalců

Vzhledem k tomu, že znalecké posudky mají často klíčový význam pro rozhodnutí různých orgánů státní správy, samosprávy i fyzických a právnických osob, základní skutkové podstaty trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve vztahu ke znalcům postihují pachatele, který úmyslně (§ 13 odst. 2 a § 15 tr. zákoníku) jako znalec:

I. podá nepravdivý, hrubě zkreslený nebo neúplný znalecký posudek (podle odst. 1 s potrestáním odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti) a

II. před soudem nebo před mezinárodním soudním orgánem, před notářem jako soudním komisařem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

a) uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, nebo

b) takovou okolnost zamlčí (podle odst. 2 s potrestáním odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti).

Objektivní stránku trestného činu podle § 346 odst. 1 tr. zákoníkulze naplnit aktivním jednáním – podáním nepravdivého nebo hrubě zkresleného znaleckého posudku[1] nebo i úmyslným opomenutím, tj. podáním neúplného znaleckého posudku,[2] resp. zamlčením z hlediska závěru a účelu posudku podstatných okolností. Podobně i jednání, kterým lze naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku, může mít jak aktivní formu [úmyslné uvedení nepravdy – odst. 2 písm. a)], tak formu pasivní [úmyslné zamlčení – odst. 2 písm. b)]. O zamlčení okolnosti půjde i tehdy, jestliže pachatel nebyl na tuto okolnost výslovně tázán. Pachatel však musí vědět, že se jedná o okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí. Znalec tak může naplnit znaky tohoto trestného činu, jestliže v písemném znaleckém posudku nebo při výslechu, v němž podává znalecký posudek nebo jej doplňuje, uvede úmyslně nepravdivý popis okolností, které v rámci odborné znalecké činnosti zjistil, nebo zjištění okolností podstatného významu zamlčí, eventuálně úmyslně učiní v takto podávaném znaleckém posudku nepravdivý závěr.

Při obou formách jednání uvedených v § 346 odst. 2 tr. zákoníku se nepravdivý znalecký posudek musí týkat okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, což se vždy posuzuje ve vztahu ke konkrétnímu případu.[3] Nemusí se však jednat o okolnost mající rozhodující význam. Zpravidla půjde o skutečnost, kterou orgán uvedený v tomto ustanovení musí vzít v úvahu při řešení otázky, o níž má rozhodovat (v trestním řízení půjde o všechny okolnosti, které mohou ovlivnit rozhodnutí o vině nebo trestu, o uložení ochranného opatření nebo o nároku poškozeného). Nevyžaduje se však, aby v důsledku takového nepravdivého znaleckého posudku bylo vydáno nesprávné rozhodnutí anebo došlo k nesprávnému zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Znalecké posudky jsou vyžadovány v případech, kdy je nezbytné vysoce odborně a objektivně posoudit nějakou otázku. Právě zájem na řádném výkonu znalecké činnosti v těchto případech je objektem trestných činů podle § 346 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku. Zákonodárce ust. § 346 tr. zákoníku reaguje na nezřídka se vyskytující případy, kdy nejen v řízení před soudem či jiným státním orgánem, ale i např. v souvislosti s úvěrovou činností bank, dochází k podávání značně zkreslených znaleckých posudků při oceňování nemovitostí nebo věcí movitých sloužících jako předmět zástavy. V důsledku toho se úprava v odst. 1 použije na všechny případy podání vědomě nepravdivého znaleckého posudku, tedy i na případy, v nichž není znalecký posudek podáván v soudním řízení, v přípravném řízení trestním, v řízení před notářem jako soudním komisařem nebo v řízení před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny PČR, na které pak dopadá ust. § 346 odst. 2, které tvoří samostatnou základní skutkovou podstatu. Objektem tohoto trestného činu, který mimo znalců postihuje i svědky,[4] je tedy z tohoto hlediska obecnější, ale jinak užší zájem na správném zjištění skutkového stavu jako základu zákonného rozhodnutí v řízení o dědictví, v řízení před soudy včetně mezinárodních soudních orgánů, státních zástupců nebo policejních orgánů, pokud konají přípravné řízení podle trestního řádu, a obdobný zájem na správných zjištěních vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny.

Pachatelem trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 tr. zákoníku může být fyzická i právnická osoba(srov. § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „TOPO“). Pachatelem trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 tr. zákoníku může být pouze znalec, a to znalec, který podává znalecký posudek, zatímco pachatelem trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku může být i svědek(svědky se v tomto příspěvku s ohledem na jeho zaměření nezabývám) – jedná se v obou případech o tzv. speciální subjekt (srov. § 114 tr. zákoníku). Ve smyslu § 114 odst. 3 tr. zákoníku může být organizátorem, návodcem nebo pomocníkem (srov. § 24 tr. zákoníku) fyzická i právnická osoba, která není činná jako znalec.

Znalcem je především osoba zapsaná v seznamu znalců pro příslušný obor u některého krajského soudu nebo v ústředním seznamu znalců vedeném Ministerstvem spravedlnosti. Funkci znalce mohou vykonávat v zásadě zejména znalci zapsaní do seznamu znalců, ústavy nebo jiná pracoviště, specializovaná na znaleckou činnost, a vědecké ústavy, vysoké školy a vědecké instituce (srov. § 2 a 21 ZnalZ). S ohledem na platnou právní úpravu však znalcem může být i osoba, která sice není zapsaná v takovém seznamu, byla však postupem předpokládaným v § 24 ZnalZ ustanovena ad hoc. Soudní znalec při výkonu znalecké činnosti nemá postavení úřední osoby, a podání nepravdivého znaleckého posudku proto nezakládá znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku (srov. k tomu za platnosti dříve platného tr. zákona č. 140/1961 Sb. rozhodnutí publikované pod č. 26/1985-II. Sb. rozh. tr. – viz blíže v bodě 3. níže). Jestliže znalec před soudem, státním zástupcem nebo policejním orgánem, pokud koná přípravné řízení podle trestního řádu, úmyslně uvede při výslechu nebo v písemném posudku nepravdu o podstatných skutečnostech, které v rámci znalecké činnosti zjistil, nebo získané podstatné skutečnosti zatají, případně učiní v posudku nepravdivý závěr, dopouští se trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku, a to případně v souběhu s dalším trestným činem.[5]

Vzhledem k tomu, že pachatelem může být i právnická osoba, může být pachatelem – znalcem také znalecký ústav nebo jiná právnická osoba specializovaná na znaleckou činnost, vědecký ústav, vysoká škola nebo jiná právnická osoba působící jako vědecká instituce. Podmínky pro jmenování znalcem, způsob jmenování a evidence znalců upravuje zejména zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. K pojmu znalec srov. dále zejména vyhlášku č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, jakož i § 105 až 111 tr. řádu a § 127 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

K naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle § 346 odst. 1 i podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku se vyžaduje úmysl, přičemž postačuje úmysl eventuální [§ 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. Subjektivní stránka tu především zahrnuje vědomost pachatele o tom, že jde o nepravdu nebo o zamlčení, resp. že jde o okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo zjištění, a současně úmysl takovou nepravdu nebo nesprávnost uvést nebo okolnost zamlčet.[6]

Okolnostmi podmiňujícími použití vyšší trestní sazby podle § 346 odst. 3 tr. zákoníku se sazbou odnětí svobody na dvě léta až deset let jsou:

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 § 346 tr. zákoníku značnou škodu, jíž se rozumí škoda ve výši nejméně 500 000 Kč (srov. § 138 odst. 1 tr. zákoníku); ohledně zavinění u tohoto následku postačí ve smyslu § 17 písm. a) tr. zákoníku nedbalost nebo

b) spáchá-li takový čin v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu; k poškození v zaměstnání, k narušení rodinných vztahů ani ke způsobení jiné vážné újmy nemusí dojít, neboť postačuje, že pachatel s tímto úmyslem jedná.

Za vážné poškození v zaměstnání lze považovat např. přeřazení na nižší funkci, možnost citelného snížení výdělku, možnost výpovědi apod. Narušení rodinných vztahů je vyvolání vážných rozporů mezi manžely, které mohou vyústit až v rozvrat manželství, závažné narušení vztahu mezi rodiči a dětmi nebo mezi dalšími příbuznými. Jiná vážná újma musí být svou závažností srovnatelná se dvěma předchozími újmami, přičemž se může jednat např. o nedůvodné omezení svéprávnosti (srov. § 55 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), ale též ztráta větší zakázky při podnikání apod.[7]

3. Nad některými rozhodnutími Nejvyššího soudu týkajícími se trestné činnosti znalců

Především je třeba uvést, že judikatura zejména Nejvyššího soudu týkající se trestní odpovědnosti znalců není příliš rozsáhlá, což je dosti překvapivé s ohledem na to, že, jak již bylo shora uvedeno, kvalita znaleckých posudků není uspokojivá. Na druhé straně je to jistě ovlivněno i tím, že k trestní odpovědnosti znalce za křivou výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 346 tr. zákoníku se vyžaduje prokázání úmyslného jednání popsaného v tomto ustanovení.

V trestní věci, v níž usnesením ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1055/2013, Nejvyšší soud dovolání obviněného P. W. odmítl, byl obviněný uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle pravomocného rozsudku Okresní soud Praha-východ ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 37 T 16/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 9 To 204/2013, dopustil tím, že „jako znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí a jednatel společnosti DS, s. r. o., kdy byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2010, č. j. 2 Nc 4888/2010, ustanoven ke stanovení hodnoty čistého obchodního majetku společnosti IN, s. r. o., se sídlem S., D., okres P.-v., ke dni 2. 2. 2010 pro zjištění vypořádacího podílu společníka R. K., při zániku jeho účasti ve společnosti, ve znaleckém posudku č. 4244-134/2010 podaném dne 19. 11. 2010 v úmyslu dosáhnout nižší ceny oceňovaných nemovitostí, a sice budovy, postavené na pozemku parc. st., a pozemky parc. a, obec a katastrální území D. a s vědomím, že dojde k podhodnocení čistého obchodního majetku uvedené společnosti, a tím i chybnému stanovení vypořádacího podílu R. K., použil zkresleně nákladové a porovnávací metody, zejména tím, že úmyslně zvolil nevhodné porovnávací objekty, nesprávně zohlednil vedení exekučního řízení na obchodní podíl R. K., neuvedl výši závazků společnosti, se kterou při vypracování posudku operoval, a na základě tohoto postupu stanovil cenu nemovitostí v celkové výši 6 800 000 Kč a ve znaleckém posudku č. 4278-30/2011 podaném dne 4. 3. 2011 při stanovení výše čistého obchodního majetku společnosti IN, s. r. o., ke zjištění výše vypořádacího podílu R. K. vycházel z ceny nemovitosti stanovené v posudku č. 4244-134/2010 a ocenil hodnotu čistého obchodního majetku společnosti IN, s. r. o., ve výši 1 815 000 Kč“. Za tento přečin mu byl uložen podle § 346 odst. 1 a § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti znalce v oboru ekonomika na dobu tří let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu poškozeného R. K. odkázal s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jde o typický případ trestné činnosti spadající pod ust. § 146 tr. zákoníku, byť potrestání jen zákazem činnosti může vzbuzovat pochybnosti.

Usnesením ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1438/2014, Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného Ing. M. Š., který byl pravomocně odsouzen pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že jako znalec, jmenovaný rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti ČSR ze dne 20. 12. 1983, pod sp. zn. Zt 1341/83, pro základní obor doprava, odvětví doprava městská a silniční, se specializací technické posudky o příčinách silničních nehod, na žádost zadavatele JUDr. M. B., advokáta se sídlem v B., obhájce v trestní věci obžalovaného P. D., na kterého byla v té době již podána státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Brně pod sp. zn. 3 KZV 3/2011 ke Krajskému soudu v Brně obžaloba mimo jiné i pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se měl dopustit dne 16. 6. 2010 v B. – M., na komunikaci vedoucí od obchodního centra O., u provozovny rychlého občerstvení K., po předchozí dopravní kolizi s poškozenou Ing. A. U., která řídila vozidlo Škoda Octavia a kterou fyzicky napadl a způsobil jí jednak ublížení na zdraví a jednak poškození jejího vozidla, vypracoval dne 8. 11. 2011 v B. v písemné formě nepravdivý znalecký posudekč. 2470-80/2011, a dne 7. 12. 2011 při hlavním líčení u Krajského soudu v Brně, v trestní věci obžalovaného P. D., vedené pod sp. zn. 50 T 12/2011,uvedl nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, spočívající v tom, že ve shora označeném znaleckém posudku dospěl k závěru, že na základě jeho technického posouzení jednotlivých verzí se jako nejpravděpodobnější možnost vzniku poškození vozidla Škoda Octavia jeví nacouvání tohoto vozidla do vozidla Avia, přičemž udávaná dopravní nehoda mezi vozidlem Škoda Octavia a vozidlem Avia není technicky přijatelná z důvodu technicky nepřijatelné korespondence poškození na levé zadní části vozidla Škoda Octavia a levé přední části vozidla Avia, čehož si jako znalec byl vědom. Za tento přečin mu byl podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 50 denních sazeb, kdy výše denní sazby se stanoví na 500 Kč, celkem 25 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na tři měsíce.

Tento rozsudek byl napaden odvoláními obviněného a také státního zástupce v neprospěch obviněného. O těchto rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 5 To 203/2014, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr  řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3, 4 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, k jehož výkonu jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dohledem. Odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl. Také tento typ trestné činnosti znalců v souvislosti s trestnou činností v dopravě se v poslední době rozmáhá, a proto je třeba mu věnovat zvýšenou pozornost. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud k námitce obviněného vůči subjektivní stránce trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uvedl, že lze souhlasit s dovolatelem, že předmětný trestný čin je možné spáchat pouze úmyslnou formou zavinění (§ 15 tr. zákoníku), ale na druhé straně je třeba si uvědomit, že obviněný znalec, byť úmyslné zavinění ve své výpovědi popřel, se dopustil uvedeného přečinu, jestliže ve znaleckém posudku nebo při výslechu, v němž podává znalecký posudek nebo jej doplňuje, uvede úmyslně nepravdivý popis okolností, které v rámci znalecké činnosti zjistil, nebo zjištění okolností podstatného významu zamlčí, event. úmyslně učiní v takto podávaném znaleckém posudku nepravdivý závěr. Nepravdivý znalecký posudek se vždy musí týkat okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí. Tak tomu v posuzovaném případě nesporně bylo. Úmysl obviněného byl soudem prvního stupně vyjádřen ve skutkové větě rozsudku a zejména pak podrobně vysvětlen v odůvodnění rozsudku, s čímž se ztotožnil i odvolací soud.

Přitom Nejvyšší soud zdůraznil, že „oba soudy ve své podstatě shodně dospěly k závěru, že Ing. Š. jako dlouholetý a zkušený znalec věděl, že jím podaný znalecký posudek bude v řízení ve věci obžalovaného P. D. před soudem sloužit jako jeden z důležitých důkazů, kdy soud bude muset k jím vysloveným odborným názorům a závěrům znalce přihlížet a s těmito se ve svém rozhodnutí vypořádat. Při vědomí toho pak do svého posudku zapracoval údaje, které nevycházely z objektivního zjištění v přípravném řízení (jeho znalecký posudek byl vypracován až po podání obžaloby na P. D. k soudu). Zejména jde o jeho hypotézu, že došlo ke střetu vozidel Octavia a Avia při couvání řidičky Ing. U., což znalec neměl důvod ani v té době předpokládat. Na tomto tvrzení obsaženém ve znaleckém posudku pak setrval i v následném výslechu znalce v řízení před soudem, kdy jednoznačně preferoval variantu vzniku poškození zadní části vozidla Octavia nárazem do přední části vozidla Avia, ačkoli byla v rozporu s předchozím znaleckým posudkem vypracovaným Ing. S., ale i s výpověďmi obžalovaného D., poškozené Ing. U. a vyslechnutých svědků, na což byl soudem výslovně upozorňován a dotazován. Nepravdivost tohoto tvrzení znalce Ing. Š. byla následně prokázána zejména posudkem znaleckého ústavu ADET, s. r. o., a výpovědí jeho zpracovatele Ing. M. v řízení před soudem. Není důvod se domnívat, že na straně obviněného došlo pouze k nějakému omylu či k diskrepanci ve výpočtech nebo v jeho znaleckém uvažování. Jedinou logickou motivací předmětného jednání Ing. Š. v daných souvislostech nesporně bylo zpochybnit svědeckou výpověď poškozené Ing. U., případně oslabit věrohodnost ostatních důkazů, kterými byl obžalovaný D. usvědčován ze skutku, pro nějž na něho byla rovněž podána obžaloba. To by pak mohlo vést při rozhodování soudu ke zpochybnění či dokonce k úplnému popření závěrů, na kterých byla podaná obžaloba vůči obžalovanému D. založena, a ve svých důsledcích i k jeho zproštění obžaloby. Ve výše uvedených souvislostech pak nelze než vysledovat záměr, tedy přímý úmysl obviněného Ing. Š. [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] prostřednictvím nepravdivého znaleckého závěru ovlivnit výsledné rozhodnutí soudu ve prospěch obžalovaného P. D. Není tak ani pochyb o tom, že se v daném případě jednalo o okolnost, která měla pro rozhodnutí podstatný význam, byť konečné rozhodnutí soudů ve věci obžalovaného P. D. nakonec ze závěrů znaleckého posudku Ing. Š. nevycházelo, jelikož soud je nepokládal za správné. Přesto zákonné znaky přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byly jednáním obviněného Ing. Š. naplněny, neboť zákonem není vyžadováno, aby v důsledku nepravdivého znaleckého posudku bylo vydáno nesprávné rozhodnutí.

Jestliže se dovolatel v učiněném mimořádném opravném prostředku taktéž dovolává kontradiktornosti trestního řízení, které se odsouzením obviněného Ing. Š. pro uvedené jednání údajně dostává do ohrožení, neboť znalci obhajoby se budou pro příště obávat vyjadřovat ve svých posudcích odlišné názory, než které byly vysloveny v posudcích opatřených obžalobou, tak k tomu lze uvést jediné. Zakotvením ust. § 110a do trestního řádu byla a je snaha zákonodárce vyvážit ztížené procesní postavení obviněného, pokud jde o shromažďování důkazů, zde konkrétně o opatření znaleckého posudku a jeho následné předložení orgánům činným v trestním řízení, tedy i soudu. Rozhodně ale nebylo a není jeho smyslem, aby platilo, že kdo si vypracování znaleckého posudku zadá (tedy ho i zaplatí), budou jeho závěry předmětnou skutečnost kopírovat, tedy jinými slovy, posudek bude vyznívat ve prospěch strany, která si jej objednala. Nelze jistě v praxi vyloučit situace, kdy i takto opatřený znalecký posudek upozorní na některé významné okolnosti, které byly při dosavadním dokazování pominuty nebo vyhodnoceny nepřesně či dokonce nesprávně. Ale nepřichází v úvahu, aby se znalec (za účelem dosažení prospěchu strany zadávající vypracování posudku) propůjčil k jakýmkoli manipulativním postupům, které vedou k matoucím či vyfabulovaným závěrům, které mohou mít neblahý vliv na konečné rozhodnutí soudu či jiného orgánu uvedeného v zákoně. Takové počínání znalce je nesporně nejenom za hranou znalecké etiky, zákona o znalcích a tlumočnících (zák. č. 36/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů), ale je i v rozporu s trestním zákoníkem.“ Podle závěru Nejvyššího soudu lze i zpřísnění trestu odnětí svobody učiněné odvolacím soudem k odvolání státního zástupce s ohledem na uvedené skutečnosti a s přihlédnutím také ke generální prevenci považovat za adekvátní. Z hlediska výroku o trestu považuji za nutné uvést, že navíc podle mého názoru mělo být uvažováno rovněž o trestu zákazu činnosti, a to v podstatě ze stejných důvodů jako v předchozí věci. Tuto vadu Nejvyšší soud ovšem nemohl napravit, neboť rozhodoval pouze na základě dovolání obviněného Ing. M. Š. (srov. § 265p odst. 1 tr. řádu).

Podobně Nejvyšší soudodmítl usnesením ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 3 Tdo 1009/2013, dovolání i ve věci obviněného znalce Ing. V. V., který byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 4. 2013, sp. zn. 25 T 29/2012, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2013, sp. zn. 6 To 189/2013, pravomocně uznán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zákona [tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 – nyní srov. § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku] na tom skutkovém základě, že „dne 25. 2. 2009 při hlavním líčení konaném u Obvodního soudu pro Prahu 2 v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 350/2008, po řádném poučení znalce podle § 106 tr. řádu, po připomenutí znaleckého slibu a významu znaleckého posudku z hlediska trestního řízení, jakož i o trestních následcích podání nepravdivého znaleckého posudku, jako znalec v oboru doprava silniční a městská, jmenovaný Krajským soudem v Praze, vypovídal a obhajoval znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem V. V. V. E., a. s., se sídlem P. n., K. n. V., který dne 4. 2. 2009 oponoval s tím, že jeho správnost může osobně stvrdit a podat k němu žádaná vysvětlení, a plně se odvolal na tento písemně vypracovaný znalecký posudek a stvrdil jeho závěry, ačkoliv tento jím obhajovaný znalecký posudek trpěl vadami, které spočívaly např. v tom, že součástí znaleckého posudku nebyly parametry výpočtu ze simulačního programu PC-Crash, tzn. posudek neobsahoval protokol, který má tvořit nedílnou přílohu znaleckého posudku vypracovaného s podporou simulačního programu z důvodu přezkoumatelnosti závěrů posudku, že výpočet simulace začínal v odhadnutém bodě, nikoliv v místě střetu – bodu rázu, což bylo v rozporu se základními podmínkami pro vypracování znaleckého posudku s podporou simulačního programu, a že v posudku dále byly uvedeny hodnoty týkající se technických parametrů nákladního vozidla Tatra, jako náběh brzd, úhel natočení pravého předního kola či rozměry pneumatik, které neodpovídaly reálným hodnotám takového vozidla, a ačkoliv byl přinejmenším srozuměn s tím, že jeho z hlediska řešení předmětné dopravní nehody důležitý závěr o tom, že si řidič vozidla Tatra v P. při jízdě ulicí J. před odbočením do ulice V. nemusel s vozidlem nadjet do levého jízdního pruhu, ale stačilo mu jen nadjet si na středovou čáru, aby odbočování provedl pohodlně a bezpečně, je technicky nepřijatelný, neboť věděl, že tento závěr nemá oporu v objektivních spisových podkladech, tj. v protokolu o nehodě v silničním provozu, plánku místa dopravní nehody a fotodokumentaci a v nich zadokumentovaných stopách, jelikož na základě nich bylo nutné připustit, že nákladní vozidlo se bezprostředně před odbočením vpravo do vedlejší ulice muselo nacházet minimálně částečně i v levém jízdním pruhu.“ Za tento trestný čin byl podle § 175 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců.

V této věci se nad rámec uvedených skutkových okolností Nejvyšší soud zabýval i námitkou obviněného, že před zahájením svého výslechu před soudem nebyl jako znalec poučen v souladu se zákonem (tj. podle § 106 tr. řádu), což mělo mít podle obviněného za následek procesní neúčinnost jím podaného posudku s přímým hmotněprávním dopadem na právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Nejvyšší soud se k tomu seznámil se zvukovým záznamem hlavního líčení ze dne 25. 2. 2009 (protokol na č. l. 90 a násl. spisu) a zjistil, že samosoudcepřistoupil k výslechu znalce Ing. V. V. (dovolatele), když mu nejprve připomněl znalecký slib, význam znaleckého posudku a zároveň poukázal na trestní následky podání nepravdivého znaleckého posudku s přímým odkazem na ust. § 175 tr. zákona (nyní § 346 tr. zákoníku). Poté se ujal slova Ing. V. a na počátku své výpovědi uvedl, že „chodí za firmu k soudům“, a dále to, že poučení porozuměl. Přítomné procesní strany nevznesly k obsahu poučení znalce žádné námitky. V návaznosti na to Nejvyšší soud uzavřel, že výše uvedené poučení je s ohledem na obsah ust. § 106 tr. řádu poněkud stručné, zejména v tom směru, že se v něm blíže nerozvádí význam znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu. Stěží si však lze představit, že dovolatel, který k soudům podle svých slov docházel opakovaně, a byl tedy jako znalec opakovaně poučován, nechápal význam znaleckého posudku. Ze zvukového záznamu zároveň jednoznačně vyplývá, že na trestní následky nepravdivého znaleckého posudku byl upozorněn, dokonce i s citací ust. § 175 tr. zákona (křivá výpověď, nepravdivý znalecký posudek), a proto nebyly námitky obviněného shledány důvodnými.

Problematiku znaleckého posuzování dopravní nehody řešil Nejvyšší soud i v dalším svém usnesení ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1372/2012, v trestní věci obviněného Ing. P. Š., který byl rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 5 T 114/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 2012, sp. zn. 4 To 376/2012, pravomocně uznán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zákona [nyní srov. § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku], jehož se dopustil tím, že „coby jednatel společnosti MBL C. E., s. r. o., zapsané do prvního oddílu seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost v oboru doprava s rozsahem znaleckého oprávnění pro dopravu silniční a městskou, a znalec z oboru dopravy, odvětví doprava silniční a městská, zpracoval na základě žádosti JUDr. J. T. dne 14. 7. 2009 znalecký posudek č. … analyzující dopravní nehodu – střet osobního vozidla tov. zn. Ford Focus, reg. zn. …, s protijedoucím osobním vozidlem tov. zn. Citroën Xantia 1.9 TD, reg. zn. …, ze dne 21. 3. 2009 na silnici II. třídy č. … v katastru obce K. – šetřenou od 21. 3. 2009 Policií ČR v přípravném řízení trestním pod sp. zn. KRPC-3367/TČ-2009-020771, v němž v zájmu vyhovět požadavku na nalezení takového technického řešení dopravní nehody, při kterém by místo střetu leželo nikoli v protisměrném jízdním pruhu Fordu, nýbrž v jeho pruhu či při středu vozovky, a nejméně se srozuměním, že jím tvrzené technické řešení nehody neodpovídá zjištěným skutečnostem,

– nesprávně označil stopy vymezené pozicemi 3-8 a 14-16 jako stopy s nehodou nesouvisející,

– nesprávně přiřadil původ stopy vymezené pozicemi 10-13 pravému přednímu kolu Fordu,

– nesprávně stanovil střetovou konfiguraci Fordu a Citroënu i jejich střetovou polohu vůči příčné ose vozovky, v důsledku čehož vyhodnotil nehodu jako střet zmíněných vozidel, k němuž došlo při středu vozovky z důvodu jízdy obou vozidel částečně v protisměru, aniž by řešil příčiny, pro které se vozidla do protisměru měla dostat, přestože při správném přiřazení stop a stanovení střetové konfigurace vozidel došlo ke střetu v jízdním pruhu Citroënu, kam se Ford ve snaze vyrovnat svůj směr jízdy dostal prudkým vybočením vlevo od svého pravého okraje vozovky, k němuž byl přiveden díky své nepřiměřené rychlosti, a následně dne 23. 11. 2009 v hlavním líčení konaném u Okresního soudu ve Strakonicích v trestní věci vedené pod sp. zn. 18 T  75/2009 tento svůj znalecký posudek přednesl a stvrdil s tím, že sice připustil, že stopu vymezenou pozicemi 3-8 zanechal Ford, ale nepravdivě tvrdil, že není podstatná pro vznik a průběh nehody, přestože právě nepřiměřená rychlost Fordu přivedla jeho řidičku až k jejímu pravému okraji vozovky, odkud se prudkým vybočením vlevo ve snaze vyrovnat svůj směr jízdy dostala do protisměru.“

Odvolací soud obviněnému Ing. P. Š. uložil podle § 175 odst. 2 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 2 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu znalecké činnosti v oboru doprava, odvětví doprava městská a silniční na dobu dvou let. Také v tomto usnesení se Nejvyšší soud zabýval zejména námitkami týkajícími se subjektivní stránky a k tomu uvedl, že v rozsudku se odvolací soud detailně zabývá formou zavinění jednání obviněného, když uzavřel, že obviněný záměrně deformoval vstupní data (popírání stop vymezených pozicemi 3-8 a 14-16, přiřazení stopy vymezené pozicemi 10-13 pravému přednímu kolu Fordu, neodpovídající střetová konfigurace střetnuvších se vozidel, tvrzením, že rychlost Fordu při průjezdu zatáčkou po stopě vymezené pozicemi 3-8 není podstatná pro vznik a průběh nehody), na nichž pak svůj znalecký názor budoval. Odvolací soud se rovněž řádně vypořádal s námitkou obviněného ohledně možnosti jiného znaleckého názoru, když uvedl, že obviněnému muselo být jako odborníkovi na první pohled zřejmé, pokud je to jasné i laikovi, že v důsledku několika samostatných chybných vad umístil vozidlo Ford na podstatně odlišnou dráhu, než po jaké se ve skutečnosti pohybovalo. Z toho nelze dovodit jiný závěr, než že tak dovolatel učinil záměrně na objednávku svého klienta. Obviněný svou obhajobu sice staví na tvrzení jiného odborného názoru, který mu žádný z orgánů činných v trestním řízení neupírá, ovšem v posuzované věci bylo zcela jasně prokázáno, že obviněnýzáměrně přehlížel (přebývající stopa vymezená pozicemi 14-16, chybějící stopa pravého zadního kola Fordu), resp. upravil některá fakta, která nedokázal rozumně vysvětlit tak, aby dostál objednávce svého klienta.

Nejvyšší soud si je vědom, že znalec, pokud zpracovává posudek na základě žádosti některé ze stran ve smyslu § 89 odst. 2 tr. řádu, se ocitá pod určitým tlakem ze strany objednatele na splnění jeho požadavků k posílení jeho pozice v probíhajícím trestním řízení. To ovšem v žádném případě neznamená, že by se na znalce neměly vztahovat povinnosti z hlediska obecného zájmu dosažení účelu trestního řízení a že by neměl eventuálně nést trestní následky křivé výpovědi a vědomě nepravdivého znaleckého posudku (srov. § 106 tr. řádu). Tvrzení obviněného, že v důsledku chybně označených stop Policií ČR v plánku dopravní nehody neměl v době zpracování znaleckého posudku k dispozici přesná data, a proto mu nevyšly přesné výsledky, je zjevně účelové. Dovolatel jako zkušený a dlouholetý znalec ve svém oboru posudek zpracovával v době, kdy již měl k dispozici posudek znalce S., v němž data zapsána policejním orgánem již byla korigována, takže z nich mohl a měl vycházet. Ohledně uložených trestů je třeba konstatovat, že správně zde soudy přistoupily ke kombinaci trestu odnětí svobody, byť podmíněně odloženého, a trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu znalecké činnosti v oboru doprava, odvětví doprava městská a silniční.

Nejvyšší soud v další trestní věci usnesením ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1483/2009, odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné i dovolání obviněného znalce A. D., který byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 4. 2009, č. j. 2 T 5/2008-671, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2010, č. j. 7 To 230/2009-695, pravomocně uznán vinným v bodě 1) výroku trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 2 tr. zákona (nyní srov. § 331 odst. 2 tr. zákoníku) na tom skutkovém základě, že:„dne 18. 6. 2007 na adrese P., N. R. požadoval po Z. T., předsedovi představenstva společnosti Y. I., a. s., se sídlem v Š., blíže nespecifikovanou částku za to, že jako člen kontrolní skupiny pověřené provedením kontroly vypracuje znalecký posudek, který vyžádalo Ministerstvo pro místní rozvoj v souvislosti s veřejnosprávní kontrolou adekvátnosti nákladů na realizaci akce – Vybudování Lanového parku S. v B. – ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 320/2001 Sb., aby závěr jím vypracovaného znaleckého posudku zněl na částku cca 4 miliony Kč, v důsledku čehož nebude muset společnost Y. I., a. s., přidělenou dotaci ve výši 1 829 000 Kč, včetně penále, vrátit do státního rozpočtu, jak vyplývá z § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., přičemž dne 8. 7. 2007 částku ve své kanceláři při osobním jednání upřesnil na sumu ve výši 150 000 Kč, kterou na základě toho přijal od Z. T. dne 9. 7. 2007 na adrese P., N. R.“, a v bodě 2) výroku trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 tr. zákona (nyní srov. § 346 odst. 1 tr. zákoníku) na tom skutkovém základě, že: „jako znalec a člen kontrolní skupiny pověřené Ministerstvem pro místní rozvoj provedením veřejnosprávní kontroly adekvátnosti nákladů na realizaci akce – Vybudování Lanového parku S. v B. – vypracoval hrubě zkreslený znalecký posudek ‚O ceně lanového centra S. v B.‘ ze dne 7. 7. 2007, kdy k jeho vypracování použil nevhodnou metodiku podle neplatného oceňovacího předpisu aplikovanou na nevhodný případ a se závěrem neodpovídajícím zadání posouzení podle objednávky Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 29. 5. 2007, a tento posudek dne 9. 7. 2007 v P., N. R., předal Z. T., předsedovi představenstva společnosti Y. l., a. s., se sídlem v Š., když tato společnost akci – Vybudování Lanového parku S. v B. – realizovala“.Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 160 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 500 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu soud podle § 54 odst. 3 tr. zákona uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu znalecké činnosti v oboru ekonomika – odvětví cen a odhad nemovitostí na dobu tří let.

Nejvyšší soud se v této věci zabýval k dovolacím námitkám obviněného znalce zajímavými otázkami, a to zejména zda činnost znalce zapsaného v seznamu znalců (popř. přibraného ad hoc) spočívající v podání znaleckého posudku může být obstaráváním věcí obecného zájmu ve smyslu § 160 odst. 1 tr. zákona (nyní § 331 odst. 1 tr. zákoníku), k čemuž uvedl, že z provedeného dokazování je zřejmé, že obviněný požadoval po svědku T. neoprávněnou výhodu (úplatek) spočívající v přímém majetkovém obohacení o částku 150 000 Kč, na které neměl nárok, a to za úmyslné uvedení hrubě zkreslených závěrů ve znaleckém posudku, ačkoliv za řádné zpracování posudku měl být odměněn Ministerstvem pro místní rozvoj. Ani Nejvyšší soud neakceptoval jako správný zužující výklad znakuobstarávání věcí obecného zájmu, jak jej obviněný předkládá ve svém dovolání. Kontrolu hospodaření s veřejnými finančními prostředky a v případě zjištění pochybení či dokonce trestně postižitelného jednání investora i jejich návratnost do státního rozpočtu nepochybně je nutno za věc obecného zájmu považovat. Na tom nic nemění ani skutečnost, že Ministerstvo pro místní rozvoj nebylo tím orgánem státní správy, který by sám v případě zjištění pochybení investora či úmyslného předražení projektu a realizace výstavby lanového centra mohl odejmout investorovi poskytnutou dotaci. Uvedené ministerstvo přitom mělo možnost postupovat podle zákona o finanční kontrole a udělit investorovi v něm předpokládané sankce.

Věcí obecného zájmu je rovněž objektivní a nestranné podávání znaleckých posudků. Znalecké posudky mají totiž často klíčový význam jako podklad pro rozhodnutí či postup řady různých orgánů, fyzických či právnických osob. V tomto smys­lu mají široký dopad, a zájem na řádném výkonu znalecké činnosti má proto celá společnost. Podmínky pro jmenování znalcem jsou přesně definovány a upravuje je příslušný zákon (zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů). Znalcem může být jenom osoba splňující stanovená kritéria, která je zpravidla zapsána v seznamu znalců pro příslušný obor u některého krajského soudu nebo v ústředním seznamu znalců. Tak tomu bylo i v případě dovolatele. Z těchto důvodů Nejvyšší soud uzavřel, že činnost znalce zapsaného v seznamu znalců (popř. přibraného ad hoc) spočívající v podání znaleckého posudku je obstaráváním věcí obecného zájmu ve smyslu § 160 odst. 1 tr. zákona (nyní § 331 odst. 1 tr. zákoníku), neboť objektivní a nestranné vypracování znaleckých posudků, a tedy řádný výkon znalecké činnosti, je v zájmu celé společnosti, zejména je-li podkladem pro rozhodování nebo jiný postup státního orgánu. Jestliže takový znalec v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku (např. pro potřeby státního orgánu za účelem kon­troly hospodaření s veřejnými finančními prostředky) požaduje úplatek za to, že v posudku uvede hrubě zkreslené údaje, spáchá trestný čin přijímání úplatku podle § 160 odst. 2 tr. zákona (nyní přijetí úplatku podle § 331 odst. 2 tr. zákoníku).

Dále se Nejvyšší soud zabýval dovolatelovou námitkou ve vztahu k právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 tr. zákona (nyní § 346 odst. 1 tr. zákoníku), že nepodával posudek znalecký, nýbrž toliko posudek odborný, a proto svým jednáním skutkovou podstatu trestného činu nenaplnil. Nejvyšší soud v tomto směru zejména poukázal na skutková zjištění, podle nichž obviněný jednak sám svůj posudek označil jako znalecký, opatřil ho znaleckou doložkou a otiskem znaleckého razítka, posudek zapsal do znalecké knihy pod položku a především předložil Ministerstvu pro místní rozvoj dne 17. 7. 2007 fakturu za zpracování znaleckého posudku. Bez významu pak není ani to, že ministerstvo při sestavování kontrolní komise oslovilo výhradně znalce ze seznamu znalců a posudek byl vyžádán v souvislosti s kontrolou investice do státem dotovaného projektu – zhotovení díla „Lanový park“, kdy postup je upraven zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o finanční kontrole“). Za daných okolností se pak nepochybně jednalo o výkon znalecké činnosti ve smyslu § 1 již zmiňovaného zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, v tehdy účinném znění, podle něhož„účelem zákona je zajištění řádného výkonu znalecké a tlumočnické činnosti v řízení před státními orgány a orgány, na které přešly úkoly státních orgánů (dále jen ‚státní orgány‘), jakož i znalecké a tlumočnické činnosti prováděné v souvislosti s právními úkony občanů nebo organizací“. Z hlediska posouzení trestnosti jednání obviněného (dovolatele) považovaly oba soudy správně za zcela irelevantní, že zadání formulované ministerstvem znělo na „odborný“ posudek, zvláště pokud svědkyně PhDr. K. a Bc. B. zjevně nebyly schopny rozdíl mezi oběma pojmy rozpoznat a vysvětlit. Z popsaných skutečností naopak zřetelně vyplývá, že dovolatel zadání pochopil správně, pokud vypracoval posudek znalecký a takto jej také označil a vyúčtoval. V projednávaném případě nelze pochybovat ani o naplnění zákonného znaku podá znalecký posudek, neboť dovolatel tak ve vztahu k zadavateli – Ministerstvu pro místní rozvoj – učinil sice až dne 12. 7. 2007, tedy po svém zadržení orgány policie pro podezření z trestného činu přijímání úplatku, ale ještě předtím, než proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku (dne 10. 10. 2007). Ani Nejvyšší soud neakceptoval účelovou argumentaci dovolatele, že pokud by si v průběhu trestního stíhání pro trestný čin podle § 160 odst. 2 tr. zákona byl vědom toho, že vypracoval posudek hrubě zkreslený a nepravdivý, stěží by jej za takových okolností zadavateli předložil. Skutečnost, že v té době již byl stíhán pro jiný trestný čin, byť v souvislosti s úplatkem, který ohledně předmětného znaleckého posudku od jiné osoby žádal, v něm totiž nutně nemusela vzbudit obavu z dalšího trestního stíhání, zejména pokud spoléhal na to, že si svůj záměrně nesprávný znalecký posudek eventuálně později „obhájí“, anebo že zadavatel na chyby v podaném posudku (vzhledem k absenci k tomu potřebných odborných znalostí) vůbec nepřijde. Podání posudku bylo navíc spojeno s nemalou odměnou, která podle zjištění soudů byla obviněnému znalci posléze vyplacena.

Správně proto Nejvyšší soud uzavřel, že i když zadavatel požadoval vypracování „odborného posudku“, pro závěr, že jde o znalecký posudek ve smyslu § 175 odst. 1 tr. zákona (nyní § 346 odst. 1 tr. zákoníku) o trestném činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, je rozhodující skutečnost, že posudek vypracovala osoba, která je znalcem ve smyslu zákona o znalcích a tlumočnících, a že obsahuje zákonem vyžadované formální a obsahové náležitosti znaleckého posudku. Zákonný znak spočívající v podání znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 tr. zákona (nyní § 346 odst. 1 tr. zákoníku) je v případě písemně vypracovaného znaleckého posudku naplněn tím, že znalec vyhotoví posudek a předá ho zadavateli, popř. i jiné osobě.

Při posuzování trestní odpovědnosti znalců lze však využívat i starší judikaturu, byť je třeba vždy zvažovat, zda s ohledem na společenský vývoj a změnu právní úpravy je takové rozhodnutí ještě použitelné. Ústavní soud k tomu v nálezu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 200/96, zdůraznil, že v případě, že soud při svém rozhodování přihlíží k judikatuře, měl by mít na zřeteli, že její ustálenost a platnost jsou odvislé od vývoje, který je odrazem daných společenských a ústavněprávních podmínek. Navíc aplikace takové judikatury musí být v souladu s mezinárodními závazky, které Česká republika přijala (publikován pod č. 123 ve sv. 6 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).

V praxi již před delší dobou vznikl problém, zda v případě, kdy znalec při úmyslně nepravdivém znaleckém posudku při oceňování věcí některé položky rozhodné pro stanovení ceny nadhodnotil úmyslně a některé jen z nedbalosti, je možno z hlediska okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby tyto částky sčítat. Bývalý federální Nejvyšší soud k tomuv rozsudku ze dne 13. 6. 1984, sp. zn. 2 Tzf 1/84, který byl publikován pod č. 26/1985-II. Sb. rozh. tr., uvedl, že jestliže znalec, který ocenil nemovitosti úmyslně částkou značně překračující platné předpisy o oceňování nemovitostí, a že jen pro okolnosti nezávislé na vůli obviněného nedošlo k podpisu kupní smlouvy s cenou vysoko přemrštěnou a ke škodě na majetku ve výši nejméně 110 766,68 Kč, a v tomto svém znaleckém posudku některé položky nadhodnotil úmyslně a jiné pouze z nedbalosti, nelze mu v rámci těžšího následku u úmyslného trestného činu přičítat položky nadhodnocené z nedbalosti, neboť škoda takto vzniklá byla způsobena jiným jednáním a není v příčinné souvislosti s jeho úmyslným jednáním. K tomu Nejvyšší soud v podrobnostech uvedl, že u ocenění … částí nemovitosti je třeba především zhodnotit již provedené důkazy. U posouzení, zda nesprávné ocenění … částí nemovitostí provedl obviněný úmyslně, je třeba zejména hodnotit, zda charakter těchto nesprávností je takový, aby vylučoval možnost, že k nim došlo omylem proto, že obviněný měl, jak bylo objektivně zjištěno, k vypracování posudku velmi málo času. Pokud jde o zařazení plotů do vyšších tříd, …, je třeba též zvážit nezkušenost obviněného při oceňování nemovitostí a jeho nedostatečné odborné znalosti.

Dalším starším rozhodnutím ještě z období federace, jehož závěry jsou i v současnosti, byť s určitými modifikacemi, použitelné, je rozhodnutí tehdy slovenského soudu, a to usnesení Krajského soudu v Bratislavě ze dne 26. 5. 1976, sp. zn. 7 To 193/76, publikované pod č. 17/1977 Sb. rozh. tr. Rozsudkem Městského soudu v Bratislavě ze dne 13. 2. 1976, sp. zn. 22 T 136/75, byl obviněný A. M. uznán vinným z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona na tom skutkovém základě, že jako soudní znalec z odboru stavebnictví, zapsaný v seznamu Krajského soudu v Bratislavě, v říjnu 1970 v Bratislavě na žádost zástupce DPVT v Bratislavě (dále jen „DVPT“) vykonal odhad nemovitosti (včetně parcely) patřící J. S., přičemž v posudku nepřiměřeně stanovil cenu sumou 351 000 Kčs, na základě kterého potom došlo k vyplacení částky 351 000 Kčs ve prospěch vlastníka J. S. ke škodě DVPT v Bratislavě. Za tento trestný čin mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře třech roků se zařazením do první nápravně výchovné skupiny. Poškozený DVPT v Bratislavě byl podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Bratislavě shora uvedeným usnesením zrušil uvedený rozsudek a věc vrátil Městskému soudu v Bratislavě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V tomto usnesení publikovaném pod č. 17/1977 Sb. rozh. tr. odvolací soud uvedl, že soudní znalec, který je přibrán za účelem objasnění skutkových okolností na základě odborných znalostí z příslušného oboru, podáním znaleckého posudku neuplatňuje pravomoc spojenou s odpovědností, jak to má na mysli ust. § 89 odst. 8 tr. zákona, a z tohoto důvodu při výkonu znalecké činnosti nemá postavení veřejného činitele, a podání nepravdivého znaleckého posudku nezakládá proto znaky trestného činu podle § 158 tr. zákona. Tento závěr, byť týkající se po přijetí nového trestního zákoníku „úřední osoby“ (srov. § 127 odst. 1, 2 tr. zákoníku), je i nadále platný, a proto obdobné jednání znalce nenaplňuje znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku.

Pokud znalec před soudem, státním zástupcem nebo policejním orgánem, jestliže konají přípravné řízení podle trestního řádu, nebo před notářem jako soudním komisařem úmyslně uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, nebo takovou okolnost zamlčí, případně učiní v posudku nepravdivý závěr, dopustí se tím trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 tr. zákona (nyní § 346 tr. zákoníku), a to případně v souběhu s dalším trestným činem (např. trestným činem podvodu).

Ze všech těchto vybraných rozhodnutí vyplývá, že problematice znaleckého dokazování je třeba věnovat zvýšenou pozornost, a to nejen při hodnocení znaleckých posudků z hlediska jejich důvodnosti, zákonnosti, odborné kvality a správnosti jejich závěrů, jakož i významu pro dokazování v konkrétní trestní věci, ale i z hlediska možné trestní odpovědnosti znalců za trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 tr. zákoníku, jakož i z hlediska dalších v úvahu přicházejících trestných činů, z nichž některé byly shora zmíněny. Přitom je třeba odpovědně posuzovat zjištěné skutkové okolnosti nikoliv pouze z hlediska řešení otázek týkajících se viny, z nichž některými jsem se v tomto příspěvku zabýval, ale i případného výroku o trestu, kdy je třeba z principu přiměřenosti uloženého trestu či trestů přihlížet zejména k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy (srov. § 39 tr. zákoníku). Z těchto důvodů je třeba vždy také uvažovat o trestu zákazu činnosti spočívající ve výkonu znalecké činnosti ve smyslu § 73 a násl. tr. zákoníku, čímž se zejména soudy prvního stupně, ale ani odvolací soudy, jak ukazují některé shora zmíněné konkrétní případy, nezabývají dostatečně a na potřebné úrovni a ve všech vhodných případech.

4. Závěr

Závěrem lze shrnout, že v tomto příspěvku jsem se pokusil vymezit, za jakých podmínek přichází v úvahu trestní odpovědnost pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 tr. zákoníku, který se mimo svědků vztahuje také na znalce, a to jak fyzické, tak i právnické osoby (srov. § 7 TOPO), přičemž jsem se snažil doložit její uplatnění na některých konkrétních případech, jimiž se Nejvyšší soud v posledních letech zabýval. V těchto souvislostech jsem poukázal i na uložené tresty za takovou konkrétní trestnou činnost.

Myslím si, že v tomto směru může tento příspěvek posloužit k diskusi nad trestnou činností znalců. Judikatura je ovšem poměrně sporadická, a proto je třeba vyčkat na další rozhodnutí, která lze v dalších letech očekávat s ohledem na zvyšující se počet problematických znaleckých posudků zejména v trestních věcech, byť nelze jistě očekávat příliš značný nárůst vyšetřovaných trestních věcí. Závěry zde učiněné je ovšem třeba vnímat též s vědomím, že i v této oblasti je trestní odpovědnost limitovaná zásadou subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku), která se zde s ohledem na povahu trestné činnosti znalců ovšem uplatní spíše jen výjimečně.

Autor, přední odborník v trestním právu, je předsedou Nejvyššího soudu.

Příspěvek byl přednesen v červnu 2016 na XXIV. Karlovarských právnických dnech.



[1] Za nepravdivý znalecký posudek lze považovat posudek, který je ve všech podstatných okolnostech a svých závěrech lživý, tedy v podstatě smyšlený nebo zfalšovaný, tedy je vědomě v naprostém rozporu s odbornými závěry učiněnými na základě dosaženého stupně vědeckého či jiného odborného poznání. Hrubě zkreslený posudek může částečně odpovídat skutečnosti, ale některé podstatné okolnosti, resp. závěry, jsou vědomě hrubě nepřesné, resp. nepravdivé.

[2] O neúplný znalecký posudek se jedná v případech, kdy znalec úmyslně zamlčí některé podstatné okolnosti (podstatné z hlediska účelu a závěrů posudku), a to i v případě, že na tyto okolnosti a závěry z nich vyplývající nebyl výslovně tázán při podávání posudku, musel je však při zpracovávání posudku zjistit a mají zásadní (podstatný) význam pro jeho odborné závěry. Musí samozřejmě jít o okolnosti či odborné závěry, které by ten, komu posudek slouží jako podklad pro rozhodování, měl znát, aby je mohl vzít v úvahu při řešení odborné otázky, v souvislosti s níž byl posudek vyžádán.

[3] Srov. i A. Draštík a kol.: Trestní zákoník. Komentář, II. díl, Wolters Kuwer, a. s., Praha 2015, str. 2717.

[4] Pokud se jednání popsaného v ust. § 346 odst. 2 tr. zákoníku dopustí osoba podávající vysvětlení o trestném činu (§ 158 tr. řádu), jedná se o přestupek podle § 47a zákona č. 200/1990 Sb.

[5] P. Šámal a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2012, str. 3247.

[6] P. Šámal a kol.: Trestní právo hmotné, 7. přepracované vydání, Wolters Kuwer, a. s., Praha 2014, str. 892; dále srov. J. Jelínek a kol.: Trestní právo hmotné, 1. vydání, Leges, Praha 2009, str. 779.

[7] Srov. P. Šámal a kol., op. cit. sub 5.