oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Zapomenutý hrdina

autor: JUDr. Václav Korecký
publikováno: 17.10.2014

Zhruba před třičtvrtě stoletím se naplnil tragický osud většiny českých židů. S odstupem času pak vzpomínky slábnou, pamětníků ubývá a lidé a události noří do jakéhosi mlžného šera, z něhož jen při výjimečných událostech vystupují jasně a zřetelně. Paradoxem přitom je, že právě prostředí, které výjimečnými osobnostmi neoplývá, dokáže být k jejich významu a zásluhám slepé.

Čeští židé nebyli jen obětmi holocaustu. V československých vojenských formacích, jak na západní, tak na východní straně fronty, jich tisíce bojovali za osvobození země, kterou právem považovali za svoji jedinou vlast. 

K nim patřil i staňkovský rodák JUDr. Otto Wilhelm (3. 5. 1904-22. 9. 1998), český vlastenec, voják i advokát. Narodil se v rodině židovského obchodníka Morice Wilhelma, která stejně jako ostatní židovské rodiny ve Staňkově (Blochovi, Krauskopfovi, Hahnovi, Neumannovi, Kompertovi, Schneiderovi a další) byla do české společnosti plně integrována.  

Doma se mluvilo česky, děti chodily do českých škol, přátelily se se svými českými vrstevníky a svůj budoucí život spojovaly také s českým prostředím. Mladičký Otto Wilhelm jistě nemohl tušit, že svoji vlast opustí dvakrát, a to nikoli dobrovolně. 

Celé období dětství a dospívání prožil ve Staňkově, rodina Wilhelmových byla početná, Otto měl tři sourozence, Arnošta, Helenu a Aloisii. V letech 1925-1930 absolvoval studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v roce 1931 pak zahájil svoji advokátní kariéru v Liberci. 

V Liberci se také oženil a založil rodinu. Toto období rodinného štěstí a rozvíjení profesionální kariéry však bylo v jeho bouřlivém životě jen krátkou epizodou. V říjnu 1939 po obsazení Sudet, do kterých patřil i Liberec, tehdy Reichenberg, opustil JUDr. Otto Wilhelm svoji zemi poprvé. Přes Německo a Francii se dostal do Velké Británie, kde se ihned přihlásil na našem zastupitelském úřadě ke splnění své vojenské povinnosti. Posléze se za ním velmi dobrodružným způsobem na falešný pas dostala jeho manželka Pavlína se synem. 

,,Jako věrný občan Československé republiky jste se dobrovolně přihlásil do Československé armády v zahraničí jsa si vědom svých občanských povinností vůči naší vlasti,“ píše mu v dopise ze dne 2. 4. 1940 zmocněnec československé vojenské správy v Londýně. V té době se již bojovalo ve Francii a JUDr. Otto Wilhelm tam absolvoval v rámci československé jednotky ústupové boje v západní Francii. Po kapitulaci Francie se vrátil se zbytkem armády do Velké Británie, kde byla armáda reorganizována. V rámci této reorganizace byl začleněn do tzv. Obrněné brigády, která bojovala jako část armády USA, ale pod britským velením. Zúčastnila se invaze v roce 1944 a velké vítězné bitvy s německou armádou u Dunkerku na podzim roku 1944. Po demobilizaci se vrátil do rodného Staňkova a od 1. 1. 1946 se stal advokátem v Horšovském Týně. Návrat do Československé republiky nebyl jednoduchý. V euforii z úspěšného zakončení druhé světové války bránil osud většiny jeho příbuzných, kteří včetně bratra Arnošta zemřeli v koncentračních táborech. Ani politická situace nebyla jednoduchá. Nástup komunistů k moci se již v té době dal vytušit a představy o klidném životě v osvobozené Vlasti vzaly brzy za své. 

JUDr. Wilhelm byl schopný advokát a brzy si vytvořil rozsáhlou klientelu. Aureola hrdiny, který přes pět let bojoval na západní frontě proti německým okupantům, mu v tom také pomáhala. Často se na něho obraceli klienti, jejichž právní problémy souvisely s demokratickou a protikomunistickou orientací, a JUDr. Wilhelm se jich dokázal zastat velmi úspěšně, s nesmírným entusiasmem, ale i velkou profesionální zdatností. 

Započatá kariéra po květnu 1945 netrvala dlouho. Brzy po únoru 1948 (kdy odmítl nabízený vstup do KSČ) se stal terčem útoků nových držitelů moci a vyloučení z advokacie a uvěznění bylo jen otázkou krátkého času. 

A tehdy opouští JUDr. Otto Wilhelm svoji zemi podruhé. Podmínkou, aby ho komunisté nechali i s rodinou odejít, bylo převedení majetku na stát. 

Ve svých 44 letech tak přišel o veškerý svůj majetek už podruhé a nezbylo než začít znova a to v cizině. 

Naštěstí Velká Británie ho přijala jako zahraničního vojáka ochotně a přívětivě. Umožnila mu sebe a rodinu uživit, byť skromně komerčním podnikáním, jeho dětem pak vystudovat a integrovat se do britské společnosti. Na svoji vlast a město Staňkov však JUDr. Wilhelm nikdy nezapomněl. 

Znovu prožil pocity hlubokého štěstí, když se v roce 1989 dočkal změny poměrů v tehdejším Československu a posléze i alespoň částečné rehabilitace. V té době mu bylo již 85 let. Pozdě již na návrat, pozdě již na to začínat znovu. 

Živě však sledoval vývoj ve své vlasti a rodné město opakovaně navštívil. Bohužel však jeho radost z převratných událostí byla poněkud zkalena tím, že musel vést právní spory o vydání zbytků rodinného majetku, na které uplatnil nárok a které do jeho smrti nebyly vyřešeny.

Zemřel ve Velké Británii 22. 9. 1998. 

JUDr. Otto Wilhelmovi asi ve Staňkově pomník nepostaví, ulici nebo náměstí po něm nepojmenují a staňkovští školáci nebudou znát silný životní příběh muže, který se v jejich městě narodil a působil tam. Škoda, JUDr. Wilhelm, čestný a statečný muž, by si to zasloužil.

Tento příběh není jen o něm.