Jaroslav Svejkovský, Martin Vychopeň, Ladislav Krym, Aleš Pejchal a kol.: Zákon o advokacii. Komentář

autor: JUDr. PhDr. Stanislav Balík
publikováno: 06.03.2013

C. H. Beck, Praha 2012, 651 stran, 1510 Kč.

„Tato kniha, kterou sepsali povolaní odborníci, kteří z povolání po řadu let zabývají se theoreticky i prakticky otázkami advokátního řádu, jest dokonalým pramenem úplného poznání řádu daného u nás stavu advokátnímu. Obsahuje bohatou a systematicky zpracovanou judikaturu, jest při bohaté náplni textově přehledná a seznamuje na první pohled s platným právem. Proto splní jistě se zaslouženým úspěchem své významné poslání,“ napsal v lednu 1941 v předmluvě k poslednímu komentáři advokátního řádu z roku 1868 a kárného řádu z roku 1872, vydanému v českých zemích,[1] tehdejší prezident Advokátní komory pro Čechy Theodor Kopecký.

Úvodem tohoto zamyšlení nad prvým polistopadovým komentářem k zákonu o advokacii nemohu než vyjádřit potěšení, že slova Theodora Kopeckého lze dnes bezezbytku převzít. Vydání recenzovaného komentáře má přitom pro čtenáře-pamětníka z řad advokátů ještě daleko hlubší význam, než mají jiné publikace tohoto druhu.

Česká advokacie prošla od roku 1989 celou řadou významných mezníků, k nimž jistě patřilo přijetí dvou zákonů o advokacii v r. 1990 a 1996, sloučení profesí advokáta a komerčního právníka, uvedení zahraničního a posléze evropského advokáta do advokátské komunity i stavovské samosprávy, přechod z pozice pozorovatele k řádnému členství v Radě evropských advokátních komor (CCBE), přijetí etického kodexu, proměna Bulletinu advokacie z pouhého interního zpravodaje v opakovaně nejlepší právnický časopis v českých zemích, rekonstrukce Kaňkova paláce, dílčí obnova portrétní galerie prezidentů a předsedů Komory, otevření brněnské pobočky ČAK, vydání monografie o historii advokacie, odhalení busty Jana Nepomuka Kaňky v Kaňkově paláci, premiéra a CD nahrávka skladby Ad laudem advocatorum Borise Urbánka…

Potěšením je proto zajisté to, že členem autorského kolektivu publikace je Karel Čermák, kterého vydavatel sice představil jako ministra spravedlnosti v letech 2003-2004, fatálně však zapomněl na to, že většina z toho, co je uvedeno v předchozím odstavci této recenze, byla učiněna, a to zdaleka nejen z mého pohledu, v „čermákovském období“ dějin advokacie v českých zemích. Dlouholetý předseda ČAK byl ostatně i autorem prvého komentáře k etickému kodexu.[2]

Autorský kolektiv publikace je – jak lze nejlépe doložit na příkladu Karla Čermáka – v materiálním pojetí daleko širší, než by se zdálo. V případě zákona o advokacii a etického kodexu nelze totiž odhlédnout ani od autorství textu ze strany samotných objektů komentáře, od nespočetných diskusí o jejich podobě v orgánech České advokátní komory, od jejich aplikace těmi, kteří se podíleli na tvorbě komorní judikatury, v komentáři zhusta citované. Z tohoto zorného úhlu vidím osobně v pomyslném úkrytu za texty právních a stavovského předpisu i za pojetím komentáře také zvěčnělé kolegy, tajemníka ČAK Jiřího Klouzu a šéfredaktora Bulletinu advokacie Václava Mandáka, dále bývalou ministryni spravedlnosti a advokátku Dagmar Burešovou, bývalé předsedy Komor Martina Šolce, Milana Skalníka, Luboše Tichého, Radovana Karase, Vladimíra Jirouska, a v neposlední řadě dnešního soudce Ústavního soudu Jiřího Nykodýma, bývalého dlouholetého legislativce ČAK Michala Račoka, předsedu kontrolní rady ČAK Jana Mikše či autora zpráv o kárných rozhodnutích v Bulletinu advokacie Jana Syku, a celou dlouhou řadu dalších. Z Předmluvy k předpisům o odměňování advokátů je ostatně patrné, že autoři komentáře jsou si tohoto naznačeného fenoménu faktického stavovského spoluautorství vědomi.

Přiznám se, že jsem se sám před časem zanášel myšlenkou pokusit se o sepsání komentáře k zákonu o advokacii, a jsem rád, že jsem ji někdy v roce 2008 opustil. Formulovat komentář k předpisům advokátního práva mohou totiž nejlépe ti, kteří v době jeho vzniku jsou v advokátní samosprávě aktivně činní. Tím dostává výklad podobu, která je daleko praktičtější a autentičtější než například poněkud odtažitý výklad doktrinální. Lze tedy uzavřít, že sestava autorského kolektivu je hvězdná.

Komentář si klade a splňuje základní cíl „být pomocníkem nejen advokátům a advokátním koncipientům, kteří v něm mají hledat zejména smysl své profese, svoji pozici ke klientovi. Má být i pomocníkem soudům, notářům, ostatním právnickým profesím, včetně studentů právnických fakult k pochopení pozice advokáta. Autoři si vzali za cíl vymezit zejména postavení advokáta jako svrchovaného poskytovatele právní služby ve všech sférách, v nichž se klient může dovolat právní pomoci u advokáta.“ Aniž by to deklarovali, přinášejí však autoři nepostradatelnou pomůcku nejen čtenářům z řad advokacie a právnické obce, ale také klientům. Dostupnost publikace pro klienty a potenciální klienty by měla postupně přispět k tomu, že klienti budou přicházet za advokáty poučenější o svých právech a povinnostech, že si uvědomí rizika, která jim hrozí v nejrůznějších tzv. právních klinikách a mezi pokoutníky, a že sesbírají snáze odvahu postavit se s pomocí orgánů stavovské samosprávy těm, kteří při výkonu advokacie porušují předpisy advokátního práva. Komentář je zcela správně nesen v tónu, že zákon o advokacii a související předpisy jsou zde primárně k ochraně práv a zájmů klientů.

Již při křtu knihy se otevřela nepřímo otázka trvanlivosti její aktuálnosti. Zákon o advokacii č. 85/1996 Sb. je na straně 21 recenzovaného komentáře uveden jen „ve znění pozdějších předpisů“, takže na první pohled není patrné, že zákon byl od svého přijetí v roce 1996 do vydání komentáře osmnáctkrát novelizován a že změn se nedočkal pouze v letech 1996-1998, 2010 a 2012. Nezbývá tak než doufat, že se hypertrofie zákona o advokacii již zastavila. Při listování komentářem zákona o advokacii se vcelku snadno rozpozná, která ustanovení jsou problémová či naopak nekonfliktní, důležitá či zbytečná, obecná nebo zbytečně kasuistická. Komentář dává naději, že by se zdánlivé mezery mohly začít zaplňovat spíše výkladem než dalšími novelizacemi. Pokud by se novelizovalo, stálo by za úvahu možná raději rušení některých ustanovení než zavádění nových.

Publikace není pouhým komentářem zákona o advokacii, přináší i komentáře etického kodexu, advokátního tarifu a poněkud problematické vyhlášky č. 484/2000 Sb.

I recenzovaná publikace má jistě onu tradiční vlastnost komentářů, že tam, kde hledá čtenář řešení toho nejzapeklitějšího problému, komentář obvykle končí pouze náznakem, že by takový problém mohl vyvstat. Stěží si lze také představit, že by se advokátští čtenáři s komentátory na všem shodli. I to je však pozitivum publikace, že otevře prostor pro další nekonečné „kauzování“ v oboru advokátního práva či profesní etiky a že napomůže v hlavních pilířích k ustálení aplikace komentovaných předpisů.

Recenzovaný komentář byl jistě psán s velkou formulační pečlivostí. Opět se ukázalo, že ti, kteří o věci hodně vědí, se dokážou vyjádřit přesně a stručně. Kniha proto není určena k jednomu přečtení. Vyžaduje studium a promýšlení toho, co bylo napsáno, i dalších konsekvencí. To však není možné bez toho, že ji nejen advokáti budou mít každodenně na očích a po ruce v příruční knihovně. Troufnu si říci, že ten, kdo se alespoň trochu zajímá o věci stavovské, se bez ní neobejde.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, soudce Ústavního soudu ČR a předseda ČAK v letech 2002-2003

Můžete objednat ZDE.