Z praxe výboru pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů

autor: JUDr. Marek Nespala
publikováno: 06.08.2013

Jde o zcela jasnou právní záležitost, u níž lze pochybení a jednání bona fide vyloučit s pravděpodobností, která hraničí s jistotou, a naopak lze na základě dostupných informací vyslovit důvodné podezření, že jde o úmyslné zneužití práva v neprospěch advokáta, pokud policejní orgán na základě povolení k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků tuto prohlídku vykoná i ve vztahu ke spoluvlastníkovi a uživateli dotčených nemovitostí, jímž je advokátní koncipient v předmětném trestním řízení nezúčastněný, který má v místě svého bydliště svěřené advokátní spisy a digitální nosiče informací obsahující klientská data a data advokátní kanceláře, v rámci níž je zaměstnán, a přes upozornění, že se jedná o spisy a nosiče informací obsahující předmět povinnosti mlčenlivosti advokáta se policejní orgán s těmito seznámí, aniž o takovém úkonu vyrozumí zástupce ČAK, a zajistí digitální nosiče informací obsahující advokátní údaje navzdory výslovnému protestu přítomných příslušníků advokacie, přičemž tyto nosiče ani po kvalifikovaných stížnostech nevydá.

Stanovisko výboru pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 440/VOPOZA/13-Gaj./46

Dne 18. 1. 2013 byla orgánem činným v trestním řízení, Policií České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 4. oddělení, Kongresová 1666/2, 140 21 Praha (dále jen „OČTŘ“) provedena domovní prohlídka na adrese trvalého bydliště podezřelého Ing. P. P. a současně sídla společnosti A. G., a. s., a to v rodinném domě, v prostorách sloužících k bydlení a prostorách k nim přináležejících (dále jen „domovní prohlídka“). Domovní prohlídka byla provedena na základě příkazu k domovní prohlídce, který vydala soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3, JUDr. Jana Pěchotová, v trestní věci proti podezřelému vedené pod sp. zn. Nt 3001/2013 dne 10. 1. 2013. Spoluvlastníkem nemovitostí a uživatelem prostor, kde domovní prohlídka probíhala, je také JUDr. P. P., advokátní koncipient, který na shora uvedené adrese také bydlí.

V rámci výkonu praxe advokátního koncipienta JUDr. P. P. užívá mimo jiné digitální nosič informací, který navíc obsahuje advokátní systém, přičemž v tomto systému jsou uložena klientská data, včetně příchozí a odchozí pošty, kopií dokumentů předložených klienty, jakož i komunikace vedená s klienty, tedy důvěrné informace, na něž se vztahuje zákonná povinnost mlčenlivosti advokáta. Stejně tak měl JUDr. P. P. v prostorách jím užívaných, a sice v pracovně v přízemí označené nemovitosti, kopie dokumentů nutných pro výkon své praxe a poskytování právních služeb. Jak je uvedeno shora, dne 18. 1. 2013 byla na příslušné adrese, tj. mimo jiné adrese trvalého bydliště JUDr. P. P. provedena domovní prohlídka. Domovní prohlídka byla započata v 8 hodin ráno a JUDr. P. P. byl od samého počátku domovní prohlídky osobně přítomen a OČTŘ upozorňoval na skutečnost, že v jím užívaných místnostech jsou věci, na které se vztahuje advokátní tajemství, tyto konkrétně označil a vyzval OČTŘ k zajištění přítomnosti zástupce ČAK. Z označeného příkazu k domovní prohlídce vyplývá, že se netýká JUDr. P. P. Přesto OČTŘ provedly domovní prohlídku i v pracovně JUDr. P. P., a to přes shora zmiňované opakované upozornění JUDr. P. P., že toto není možné bez přítomnosti zástupce ČAK. OČTŘ pokračovaly v prohledávání advokátních spisů i zkoumání PC, přičemž osoba přizvaná OČTŘ jako znalec v oboru elektronika – bezpečnost informačních systémů, kybernetika, výpočetní technika (Ing. J. J. v zastoupení L. P.) přímo z obrazovky PC pořizoval obrazové záznamy a otvíral programy. Následně sám činil úkony, kterými dle jeho vyjádření mělo dojít k vypnutí PC včetně aplikací. Skutečnost, zda došlo k řádnému ukončení aplikací a vypnutí (a tedy také ochraně klientských dat) neumožnil JUDr. P. P. zkontrolovat, a to přesto, že byl JUDr. P. P. výslovně upozorněn na nutnost řádného ukončení všech aplikací a vypnutí PC tak, aby nedošlo k poškození či umožnění zneužití klientských dat. JUDr. P. žádal, aby mohl vypnutí PC zajistit sám, toto mu však umožněno nebylo. PC pak bylo ze strany OČTŘ zajištěno a odvezeno spolu s dalšími zajištěnými věcmi.

Dále byly ze strany OČTŘ ve stejném režimu jako PC zajištěny a odvezeny také externí disk WD a flash disk T-Mobile, jež také obsahovaly klientská data.

OČTŘ byl vyzván k přerušení výkonu domovní prohlídky (pro její nezákonnost bez součinnosti ČAK) i ze strany právních zástupců přítomných domovní prohlídce, a sice Mgr. D. B., advokáta, a Mgr. P. F., advokátní koncipientky. Bezprostředně po zjištění úmyslné nesoučinnosti OČTŘ a nezákonnosti prováděné domovní prohlídky se dotčení příslušníci advokátního stavu obrátili na ČAK, konkrétně na paní Jaroslavu Mackovou, kterou informovali o protiprávním jednání OČTŘ a požádali ji o součinnost při zajištění ochrany advokátního tajemství. Paní Macková potvrdila, že si příslušný OČTŘ žádnou součinnost ČAK k provedení domovní prohlídky nevyžádal. OČTŘ protiprávně a bez součinnosti ČAK zajistily a odvezly k tvrzenému znaleckému zkoumání nejen PC, ale i externí disk WD a flash disk T-Mobile užívané JUDr. P. přesto, že byly upozorněny na to, že obsahují klientská data a že jsou nezbytně nutné k výkonu advokátní praxe. Zajištěné věci nebyly ze strany OČTŘ do dne podání žádosti o pomoc vydány, ačkoli byly OČTŘ opakovaně informovány, že jsou nezbytné pro řádné poskytování služeb klientům a žádány o jejich vydání.

Výbor se sjednotil při odůvodnění svého konečného stanoviska na následujícím právním názoru.

Ve věci se jeví jako nesporné, že
na základě příkazu k domovní prohlídce a prohlídce jiných bytových prostor a pozemků soudce Obvodního soudu pro Prahu 3 přikázal zmíněnou prohlídku, která byla následně dne 18. 1. 2013 vykonána. Podle předložených dokumentů byla domovní prohlídka vykonávána v bydlišti podezřelého Ing. P. P., ale současně v bydlišti JUDr. P., zjevně příbuzného s podezřelým, přičemž jmenovaný JUDr. P. P. je podle sdělení stěžovatelky, paní Mgr. A. G., advokátním koncipientem, který vykonává koncipientskou praxi u této kolegyně. Jmenovaný měl ve svém bydlišti klientské spisy, podle protokolu o domovní prohlídce i takto nadepsané. JUDr. P. P. uvádí, že nárokoval, aby vzhledem k této skutečnosti byl k domovní prohlídce přizván ve smyslu § 85b trestního řádu zástupce České advokátní komory. Toto bylo odmítnuto z důvodů uvedených na 11. straně protokolu o domovní prohlídce. Zde kapitán Frýdl uvedl: Při prohledávání 1. místnosti – pracovny nad garáží, JUDr. P. P. sdělil, že ve třech úložních schránkách, nadepsaných prostor se nacházejí advokátní spisy. Úložné schránky vyjmul z police a policejnímu orgánu ukázal, že jsou v nich desky nadepsané „advokátní spis“. Kapitál Frýdl po vizuální kontrole nadepsání desek „advokátní spis“ uvedl, že tyto dokumenty nejsou předmětem prohlídky, konkrétní listiny a spisy kontrolovány nebyly a bylo dále pokračováno v prohlídce dalších prostor. Počítač, disketa a flash disk s údajným advokátním tajemstvím bude zapečetěn zvlášť a bude s těmito zajištěnými věcmi nakládáno tak, aby nemohlo dojít k prozrazení případného advokátního tajemství.

K tomu uvádí stěžovatelka, že toto tvrzení kapitána Frýdla není pravdivé, neboť před JUDr. P. P. spisy a jejich obsah prověřoval s tím, že účelem mělo být zjištění, zda jde skutečně o advokátní spisy, ve spisech listoval, a to tak, že se nepochybně dostal do přímého kontaktu s „klientskými daty“. Kromě toho stěžovatelka uvádí, že orgány činné v trestním řízení domovní prohlídku prováděly v pracovně JUDr. P. P., a to i přes upozornění, že by měl být povolán zástupce ČAK. Následně pak byl zajištěn počítač, o němž je tvrzeno, že v něm byly klientské údaje, a dále byly zajištěny i externí disk a flash disk, na nichž také měla být uložena klientská data. Stěžovatelka k tomu dodává, že poté kontaktovala ČAK a od paní Mackové se dozvěděla, že žádný orgán činný v trestním řízení nepožadoval součinnost ČAK k provedení domovní prohlídky, případně v souvislosti se zajištěním, počítačem a paměťovými jednotkami. Zajištěné věci do dne podání žádosti o pomoc (6. 2. 2013) nebyly vydány.

Při posuzování právního aspektu celé záležitosti je třeba skutkovou podstatu rozdělit do dvou částí. Jednou je možné nahlížení do obsahu klientských spisů, jež tvrdí JUDr. P. P., ale popírá kapitán Frýdl, druhou věcí pak je zajištění počítače s paměťovými jednotkami, které policie nepopírá a dokonce výslovně bylo uvedeno, že ve vztahu k těmto případným nosičům informací, chráněných povinnou mlčenlivostí advokáta, bude tento fakt respektován, avšak zjevně se tak nestalo.

Co do základu právního posouzení věci výborem je pak třeba se zabývat výkladem pojmu „prostory, v nichž advokát vykonává advokacii“.

Pokud jde o poslední nastíněný problém, pak striktně vzato, přicházejí v úvahu dva výklady. Prvý, podle něhož speciální úprava režimu provádění prohlídky, ať již domovní nebo jiných prostor, je limitována pouze v případech, že jde o nominální pracoviště advokáta, tedy pracoviště pod adresou, která je vedena na ČAK jako sídlo advokáta. Druhou možností je výklad, podle něhož místem výkonu advokacie je místo, tedy prostory, v nichž advokát vykonává advokacii aktuálně, a kde se nachází listiny, které obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta.

Institut zvláštního režimu provádění prohlídky v případě prostor, v nichž je vykonávána advokacie, a upravující zejména režim nakládání s listinami, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, je nepochybně zaměřen na ochranu informací, které byly klientovi svěřeny advokátem. Z toho důvodu také, ač zákon hovoří pouze o listinách, je stejně postupováno ve vztahu k informacím uloženým v elektronické podobě, tedy typicky na počítači či ext. nosiči informací.

Je nesporné, že principiálně může advokát vykonávat advokacii kdekoliv, pokud tím primárně neporušuje své povinnosti, například dle § 16 a 17 zákona o advokacii, a je jinou věcí, že pokud by mělo jít o sídlo advokáta, má povinnost takový fakt oznámit České advokátní komoře. Jinými slovy, lze za prostory, v nichž je vykonávána advokacie, například považovat hotelový pokoj, pokud v něm má advokát advokátní spisy, jiné ubytovací zařízení za stejných podmínek, respektive pokud tam advokát má uloženy listiny či elektronická data, která požívají ochrany dle zákona o advokacii, a v podstatě jakékoliv jiné prostory, kde z nějakého důvodu advokát vykonává advokacii. Nejtypičtější to například může být v případě sídla klienta, kde ať již ad hoc, anebo programově a dlouhodobě advokát také vykonává advokacii, například jednou v týdnu atd. Dokonce se lze domnívat, že principiálně vůbec není třeba se zabývat povahou prostor, ale tím, zda v těchto prostorách byly nalezeny listiny, obsahující skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta. Za typický příklad by mohl sloužit sklad advokátních spisů, archiv, nebo místnost, kde je umístěn server advokáta, protože, striktně vzato, zde advokát nevykonává advokacii. Okolnosti, za jakých advokát tyto listiny do prostor vnesl, podle názoru výboru není kritická. Podstatné je, zda se policejní orgán hodnověrně dozví, že zde uvedené listiny jsou. Je jinou věcí, že je-li policejnímu orgánu předem známa možnost, že prohlídka bude prováděna v takovýchto prostorách, v nichž sídlí advokát, anebo se tam minimálně může vyskytovat a s ním i jeho spisy, měl by s touto alternativou počítat již předem, tedy při plánování prohlídky a zajistit si účast zástupce ČAK. Pokud ovšem tuto skutečnost zjistí až na místě, například v tomto případě, kdy lze připustit, že sice policejní orgán již měl podezřelého mít rozpracovaného tak, aby věděl, čím se zabývají jeho rodinní příslušníci, ale principiálně zřejmě nelze případnou neznalost považovat za opomenutí úřední povinnosti, tedy může dojít k situaci, že policejní orgán až na místě prohlídky zjistí tento fakt.

Nicméně za zásadní výbor považuje, že pojem „prostory, v nichž advokát vykonává advokacii“ ve smyslu § 85b tr. řádu, je třeba vykládat extenzivně, a to nikoliv s ohledem na ochranu advokáta, kterému ostatně toto ustanovení žádnou ochranu ani neposkytuje, ale s ohledem na ochranu listin, respektive informací, na něž se vztahuje povinná mlčenlivost advokáta. Ta je zde prioritní.

Při detailní analýze tohoto problému lze jistě připustit i námitku, že v prostorách, které programově nejsou určeny pro výkon advokacie, se nachází advokát, který tvrdí, že některé z listin, tam se nacházejících, jsou listinami ve smyslu § 85b odst. 1 trestního řádu a domáhá se příslušného režimu prohlídky, včítaje v to zástupce ČAK. Přitom je víceméně zjevné, že tato námitka je účelová a o takové listiny nejde. Pravdivost námitky nepochybně primárně musí posoudit policejní orgán, ovšem s tím rizikem, že pokud vyhodnotí námitku jako nedůvodnou, avšak následně se zjistí, že byť listiny nebyly například uloženy ve spise označeném „advokátní spis“ anebo jinak podobně výrazně signovány (hlavičkový papír), ale šlo o listiny ve smyslu citovaného ustanovení, pak lze jeho postup považovat za pochybení a samozřejmě k tomu, co je v uvedených listinách, nelze za žádných okolností přihlížet a listiny musí být ihned vydány, resp. podrobeny režimu dle § 85b trestního řádu.

To ale není tento případ, neboť policejní orgán, konkrétně kapitál Frýdl, zjevně považoval námitku poukazující na existenci advokátních spisů za relevantní a k uvedeným písemnostem přistupoval opatrně. Pokud by skutečně jednal tak, jak to je v zápise, tedy spokojil by se s vizuální kontrolou desek označených nápisem „advokátní spis“ a tyto dále neprohlížel, pak by zřejmě této části postupu policejního orgánu nebylo možné nic podstatného vytknout. Na jedné straně realizoval nařízený procesní úkon – prohlídku, na druhé straně tam, kde listiny byly deklarovány jako advokátní, se těmito dále nezabýval. Je nad rámec činnosti výboru prověřit, zda v dané věci má pravdu kolega JUDr. P. P. anebo policejní orgán, k této věci by zřejmě musela kolegyně – stěžovatelka podněcovat šetření odboru vnitřní kontroly anebo generální inspekce bezpečnostních sborů, která by byla zaměřena na prověření postupu zmíněného policejního orgánu. Výbor však považuje za jisté, že pokud již policejní orgán akceptoval věcnou námitku týkající se toho, že spisy jsou advokátní a obsahují skutečnosti, na něž se vztahuje povinná mlčenlivost, pak nepřichází v úvahu, aby se dále těmito listinami zabýval jinak než způsobem, který určuje zákon, tedy pokud by je považoval za potřebné, pak je měl zajistit, přivolat zástupce ČAK atd.

Zcela kategoricky to platí v případě zajištění počítače a externích nosičů informací. Výbor vychází opět z toho, že námitce poukazující na možnou povahu informací uložených v těchto nosičích, totiž, že jde o skutečnosti, na které se vztahuje povinná mlčenlivost advokáta, přikládal policejní orgán váhu a nepovažoval ji za vysloveně smyšlenou. To lze dovozovat z toho, jak sám popisuje zacházení s deskami nadepsanými „advokátní spis“. Je tedy vyloučeno, aby tento policejní orgán tvrdil, že jednal bona fide, pokud zajistil nosiče elektronicky uložených informací nevěda, že na nich mohou být zmíněné informace chráněné advokátním tajemstvím. Tím, že tyto nosiče byly zajištěny, bylo fakticky postupováno způsobem, pro který stanoví zvláštní postup ustanovení § 85b trestního řádu, a rozhodně měl být povolán zástupce ČAK, případně měly být nosiče informací uloženy tak, aby mohly být dále zajištěny způsobem, který by umožnil zpětně ověřit, zda k těmto nosičům měl po zajištění někdo přístup, a následně měl být obsah nosičů prohlédnut zástupcem České advokátní komory, který by vyhodnotil jejich obsah, a pokud by dospěl k závěru, že skutečně jde o informace kryté advokátním tajemstvím, pak mělo být dál postupováno podle citovaného ustanovení trestního řádu. To se zjevně nestalo.

Na případ kolegyně Mgr. G. je dále možno použít argumentaci uvedenou ve stanovisku výboru pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 440/VOPOZA/12/32 (viz BA č. 4/2012). Ve stanovisku je citována důvodová zpráva k zákonu, kterým bylo do trestního řádu zavedeno ustanovení § 85b, dle kterého se navrhuje, aby vždy, kdy hrozí průlom do důvěrného vztahu advokát – klient ze strany státu, byl přizván k takovému úkonu zástupce Komory a odpovídající postup byl podrobněji upraven přímo v trestním řádu.

Jelikož i na advokátního koncipienta se dle ustanovení § 39 zákona o advokacii vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze situaci, kdy je prováděna domovní prohlídka v místě bydliště koncipienta, podřadit pod situace, kdy hrozí tento průlom do důvěrného vztahu advokát – klient ze strany státu.

Dle názoru Ústavního soudu, taktéž citovaného ve výše uvedeném stanovisku, v § 3 odst. 1 větě první zákona o advokacii je zakotven zásadní princip pro výkon advokacie, tj. nezávislost advokáta. Tato nezávislost je primárně ve prospěch advokátových klientů a není advokátovým privilegiem, ale její ochrana je jeho povinností související s výkonem jeho povolání. Prolomit nezávislost advokáta bez zákonných důvodů pak znamená zásah jak do práv klientů, tak do synallagmaticky daných povinností a práv advokátových souvisejících s výkonem jeho povolání. V daném případě jde nejen o zadržování výpočetní techniky, ale také informací a dokumentů v nich uložených, které je advokát ze zákona povinen v rámci poskytování právních služeb přiměřeně evidovat (§ 25 odst. 1 zákona o advokacii), a které k řádnému výkonu advokacie nezbytně potřebuje. Tyto okolnosti zjevně stěžovatele v jeho činnosti a schopnosti plnit své závazky při poskytování právní pomoci nutně omezují, a to již nad rámec naplnění účelu trestního řízení (§ 1 tr. řádu). Výše uvedený postup orgánů činných v trestním řízení tak ve svém konečném důsledku představuje i zásah do stěžovatelčina práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Toto právo totiž zahrnuje i povinnost orgánů činných v trestním řízení respektovat advokátovu povinnost mlčenlivosti sloužící jako ochrana klientů advokáta, a tedy advokátovu mlčenlivost jako podmínku pro výkon advokacie, který je advokátovou podnikatelskou činností.

Ústavní soud se také již dříve ve svých rozhodnutích zabýval podmínkami postupu orgánů činných v trestním řízení při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii. Ve svém usnesení ze dne 21. ledna 1999, sp. zn. III. ÚS 486/98, Ústavní soud reagoval mimo jiné na námitku, že postupem policejního orgánu při prohlídce jiných prostor došlo k porušení ustanovení § 21 zákona o advokacii, upravující povinnost advokáta zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Konstatoval přitom, že zákonná povinnost mlčenlivosti svědčící advokátovi je povinností státem přikázanou, a tedy i obecně chráněnou (§ 21 zákona o advokacii). Současně Ústavní soud zdůraznil, že jde nikoli o výsadu advokáta, která by měla založit exempci z obecně platného právního řádu, ale že se jedná o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientely a pro její ochranu, a která v tomto smyslu a rozsahu požívá také příslušné ochrany. Ústavní soud také v uvedeném rozhodnutí konstatoval, že pokud je v rozporu s procesním stavem věci policejními orgány zadržována v rámci domovní prohlídky advokátovi odebraná základní jednotka k osobnímu počítači, ačkoli měla být vydána, dotýká se tato skutečnost nejen ústavně zaručeného základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ale také práva daného čl. 11 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud na toto rozhodnutí navázal usnesením ze dne 28. března 2002, sp. zn. IV. ÚS 2/02 (publ. in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 25, č. 11, s. 385 a násl.), v němž jednak uvedl, že při výkonu prohlídky jiných prostor, pro jejíž nařízení byly splněny zákonné podmínky, lze jako věci důležité pro trestní řízení zajistit i výpočetní techniku a záznamová média, případně jejich kopie, i když existuje možnost, že zajištěné nosiče informací obsahují vedle záznamů o skutečnostech důležitých pro trestní řízení i informace o skutečnostech, které se netýkají probíhajícího trestního řízení a ke kterým se váže státem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti. Současně však zdůraznil, že je samozřejmé, že je třeba postupovat v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti (§ 2 odst. 1, 4 a § 52 tr. řádu), kteréžto zásady spočívají v tom, že orgány činné v trestním řízení budou v míře co nejmenší zasahovat do základních práv a právem chráněných zájmů těch osob, vůči kterým není vedeno trestní řízení.

Zároveň však nelze přisvědčit námitce kolegyně Mgr. G., že v příkazu k domovní prohlídce byly uvedeny pouze listiny, a ne datové nosiče, které byly zabaveny, když dle ustanovení § 85b odst. 11 trestního řádu se listinou v odstavcích 1 až 11 rozumí jak písemnost, popřípadě její část, tak i jiný nosič informací.  

Konečně závěrem je třeba ještě hodnotit rozměr činnosti OČTŘ z ústavně-právního hlediska práva na podnikání garantovaného čl. 26 Listiny. Pokud se totiž týká zabavených počítačů, které nebyly orgánem činným v trestním řízení kolegyni Mgr. G. do dnešního dne vráceny, lze v postupu orgánu činného v trestním řízení za určitých okolností spatřovat právě zásah do práva na podnikání a práva vlastnit majetek (viz nález Ústavního soudu č. j. II. ÚS 2894/08, ze dne 28. 8. 2009, „… z příslušných protokolů o provedení prohlídek je dále patrno, že při předmětných prohlídkách byla zadržená téměř desítka počítačů a také pevné disky a mobilní telefony, které v rozporu se shora uvedeným procesním stavem věci dosud nemohly být stěžovateli vráceny, čímž bylo nepochybně dotčeno také stěžovatelovo ústavně zaručené právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny. V této souvislosti nelze přehlédnout, že stěžovatel nijak nepozbyl své oprávnění vykonávat advokacii. Stěžovatel poskytuje soustavně právní služby advokáta za úplatu jako své povolání, přičemž v rámci jeho činnosti vznikají nebo mohou vznikat závazky (i pohledávky) vůči klientům, jejichž práva a oprávněné zájmy je povinen chránit a prosazovat (§ 16 zákona o advokacii). Charakter jeho činnosti se tedy týká jak zájmů stěžovatele, tak zájmů dalších osob. V § 3 odst. 1 věta první zákona o advokacii je zakotven zásadní princip pro výkon advokacie, tj. nezávislost advokáta. Tato nezávislost je primárně ve prospěch advokátových klientů a není advokátovým privilegiem, ale její ochrana je jeho povinností, související s výkonem jeho povolání. Prolomit nezávislost advokáta bez zákonných důvodů pak znamená zásah jak do práv klientů, tak do synallagmaticky daných povinností a práv advokátových souvisejících s výkonem jeho povolání. V daném případě jde nejen o zadržování výpočetní techniky, ale také informací a dokumentů v nich uložených, které je advokát ze zákona povinen v rámci poskytování právních služeb přiměřeně evidovat (§ 25 odst. 1 zákona o advokacii), a které k řádnému výkonu advokacie nezbytně potřebuje. Tyto okolnosti zjevně stěžovatele v jeho činnosti a schopnosti plnit své závazky při poskytování právní pomoci nutně omezují, a to již nad rámec naplnění účelu trestního řízení (§ 1 odst. 1 tr. řádu). Výše uvedený postup Městského soudu v Praze tak ve svém konečném důsledku představuje i zásah do stěžovatelova práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Toto právo totiž zahrnuje i povinnost orgánů činných v trestním řízení respektovat advokátovu povinnost mlčenlivosti sloužící jako ochrana klientů advokáta, a tedy advokátovu mlčenlivost jako podmínku pro výkon advokacie, který je advokátovou podnikatelskou činností.“).

Na základě všech shora uvedených rozhodných důvodů výbor učinil závěr zformulovaný v úvodu stanoviska, a sice, že postup orgánů činných v trestním řízení proti zúčastněné advokátce i jejímu advokátnímu koncipientovi byl nezákonný a že šlo o úmyslné zneužití práva v neprospěch advokátů. Dle názoru výboru jde o natolik významný zásah orgánů činných v trestním řízení do výkonu advokacie, který v žádném případě nemůže být tolerován a proti němuž je třeba se s využitím veškerých dostupných prostředků intenzivně bránit.

Výbor tedy doporučuje, aby představenstvo ČAK:

1. učinilo veškeré možné kroky k tomu, aby byl tento případ řádně prošetřen,

2. podalo ostrou stížnost Nejvyššímu státnímu zastupitelství s tím, že došlo k hrubému zásahu do práv občanů na ochranu informací svěřených advokátovi s důraznou žádosti o osobní projednání na úrovni předsedy ČAK a NSZ s cílem stanovení jednotného metodického postupu v obdobných věcech.

JUDr. Marek Nespala, předseda výboru ČAK pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů