oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
NEJČTENĚJŠÍ
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Z judikatury ESLP

autor: JUDr. Eva Hubálková
publikováno: 06.11.2013

Článek 6 Úmluvy (právo na spravedlivé řízení R. P. a další proti Spojenému království

Rozsudek z 9. října 2012

Ustanovení úředního zástupce (Official Solicitor), aby zastupo­val mentálně postiženou matku v řízení o svěření dítěte do péče.

První stěžovatelkou byla matka předčasně narozeného dítě­te, které trpělo řadou vážných zdravotních potíží, které vyža­dovaly stálou lékařskou péči. Místní úřad zahájil soudní řízení o svěření dítěte do ústavní péče, neboť existovaly pochybnos­ti o tom, že je první stěžovatelka schopna se o své dítě řádně starat vzhledem k jejímu mentálnímu postižení. Ta byla v ří­zení zastoupena právníky, avšak vyvstaly pochybnosti, zda je schopna pochopit jejich rady. Klinický psycholog byl proto po­žádán, aby ustanovil, zda je stěžovatelka schopna se svými práv­ními zástupci normálně spolupracovat. Psycholog konstatoval, že stěžovatelka by jen obtížně mohla chápat smysl pokynů je­jích právních zástupců a na jejich základě jednat. Soud pro­to ustanovil úředního zástupce (Official Solicitor), aby jednal za stěžovatelky a aby dával pokyny jejímu právnímu zástupci.

Před Soudem stěžovatelka namítala, že ustanovení úřední­ho zástupce zasáhlo do jejího práva na přístup k Soudu. Ten však neshledal, že by došlo k porušení jejích práv, s tím, že jmenování úředního zástupce bylo opatřením nezbytným a odpovídajícím daným okolnostem. Podle jeho názoru byla též splněna podmínka přiměřenosti, když opatření bylo přijato poté, co její způsobilost před soudem jednat posoudil klinický psycholog, který se v této souvislosti vyslovil negativně. Kro­mě toho právní zástupce stěžovatelce řádně vysvětlil posta­vení úředního zástupce a byl v řízení přítomen spolu s ním.

Neporušení článku 6 Úmluvy (jednomyslně).

Článek 6 Úmluvy (právo na spravedlivé řízení)

EL HASKI proti Belgii

Rozsudek z 25. září 2012

Použití důkazů získaných v jiné zemi, kde existuje nebezpe­čí, že byly obdrženy pod nátlakem.

Stěžovatel, marocký státní příslušník, cestoval několikrát do Sýrie, Maroka, Tuniska, Saudské Arábie a Afghánistánu. Do Belgie přicestoval v roce 2004, kde požádal o azyl a před­ložil přitom falešné osobní dokumenty. Byl zadržen 1. čer­vence 2004 a obviněn z účasti v teroristické skupině, falšová­ní dokumentů a z dalších trestných činů. O dva roky později byl odsouzen. Jeho odsouzení se opíralo zejména o prohlá­šení získaná v Maroku tamními úřady, o nichž stěžovatel tvr­dil, že byly získány mučením.

V případě získání důkazů jedním ze způsobů uvedených v článku 3 Úmluvy se nabízí několik různých situací. Soud poznamenal, že jestliže právní systém třetího státu nenabízí skutečné záruky nezávislosti, nestrannosti, a naopak hrozí užití mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení, k to­mu, aby dotčený stěžovatel dosáhl vyloučení takto získaného důkazního materiálu, stačí, aby demonstroval reálné nebez­pečí, že prohlášení bylo takovým způsobem získáno. Vnitro­státní soudce nemůže takový důkaz použít, aniž by nejprve nezkoumal námitky obviněného a neutvrdil se o tom, že, ne­hledě na námitky obviněného, takové nebezpečí neexistuje.

Ze zpráv OSN a různých nevládních organizací vyplývá, že v rozhodné době marocký právní systém neposkytoval skutečné záruky nezávislosti, nestrannosti, a naopak ho pro­vázely námitky mučení, nelidského nebo ponižujícího jed­nání v průběhu vyšetřování atentátů v Casablance 16. květ­na 2003. Úkolem stěžovatele bylo proto pouze prokázat, že existovalo skutečné nebezpečí, že prohlášení získaná v jeho případě v Maroku byla obdržena mučením nebo jednáním zakázaným článkem 3 Úmluvy. Podle názoru Soudu vzhle­dem k tomu, že prohlášení pocházela od podezřelých vyslý­chaných v Maroku v rámci vyšetřování dotčených atentátů, existovalo reálné nebezpečí, že důkazní materiál byl získán jednáním zakázaným článkem 3 Úmluvy. Ustanovení člán­ku 6 Úmluvy tak od vnitrostátních soudů vyžadovalo, aby jej nepřijaly jako důkaz, pokud se nepřesvědčily, že tomu tak ne­bylo. Avšak v daném případě se odvolací soud při odmítání stěžovatelovy žádosti o jejich vyloučení omezil na konstato­vání, že stěžovatel nepřinesl žádný «konkrétní prvek» opod­statňující «rozumnou pochybnost».

Článek 6 Úmluvy (právo na nezávislý a nestranný soud)

IBRAHÍM GURKAN proti Turecku

Rozsudek z 3. července 2012

Účast vojenského důstojníka ve vojenském soudu.

V roce 2008 vojenský prokurátor učinil prohlášení pro­ti stěžovateli, který v té době vykonával vojenskou službu u tureckého námořnictva. Podle tvrzení stěžovatele se měl dopustit trestného činu neposlušnosti vůči nadřízenému. Trestní vojenský soud složený z vojenského důstojníka, kte­rý neměl žádné právnické vzdělání, a dvou vojenských soud­ců, shledal stěžovatele vinným a odsoudil ho na dva a půl měsíce odnětí svobody.

Soud připomněl, že v roce 2004 odmítl podobnou stížnost, neboť existovala dostatečná ochrana, aby byla zachována ne­strannost a nezávislost členů vojenského soudu. Nicméně v roce 2009 turecký Ústavní soud judikoval, že platné vnitro­státní zákonodárství neskýtá dostatečné záruky proti nebezpe­čí vnějšího nátlaku na členy trestních vojenských soudů. Ev­ropský soud byl tak vyzván, aby svou judikaturu přehodnotil. Vzhledem k tomu, že účast laických soudců není sama o so­bě v rozporu s ustanovením článku 6 Úmluvy, Soud vyjádřil názor, že absence právnické kvalifikace neporušuje zásadu nestrannosti a nezávislosti vojenského důstojníka. Nicméně, jakožto aktivní důstojník, zůstane ve službě a bude podroben vojenské disciplíně. Byl určen svými nadřízenými, aby ve vo­jenském soudu zasedal, a neposkytoval tak stejné ústavní zá­sady jako dva zbylí soudci. Vojenský trestní soud, kterým byl stěžovatel odsouzen, neodpovídal požadavkům nezávislosti a nestrannosti tak, jak to žádá článek 6 Úmluvy.

Článek 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy (právo na výslech svědků)

GQNI proti Španělsku

Rozsudek z 19. února 2012

Použití jako důkazního materiálu výpovědi jediného svědka obžaloby, který nemohl být podroben křížovému výslechu v dů­sledku posttraumatického šoku.

Stěžovatel byl zatčen na základě výpovědi N., své bývalé partnerky a matky jeho syna, a obviněn z ublížení na zdraví, únosu a znásilnění. N. svědčila před vyšetřujícím soudcem, jehož se neúčastnil stěžovatelův právní zástupce, aniž by svo­ji nepřítomnost jakkoli odůvodnil. Její výpověď byla zapsána a vložena do vyšetřujícího spisu. Posléze v rámci hlavního lí­čení N. začala odpovídat na otázky, které jí kladl státní zástup­ce, když její výpověď musela být přerušena v důsledku projevu posttraumatického symptomu, který jí v pokračování výpovědi bránil. Zdravotní stav N. byl potvrzen po hlavním líčení. V důsledku toho N. nemohla být podrobena křížovému výslechu státním zástupcem, soukromým prokurátorem nebo právním zástupcem stěžovatele. Soud hlavní líčení už jednou předtím odročil, a to na základě podobné reakce N. Namísto jejího výslechu účastníky řízení soud nařídil, že její výpověď z pří­pravného řízení bude čtena v hlavním líčení. Stěžovatel mohl před soudem uvést svou verzi skutkového stavu, byl nicméně nakonec odsouzen k nepodmínečnému trestu odnětí svobody.

Soud zkoumal, zda došlo k porušení článku 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy. Poznamenal, že vyšetřující soudce N. vysle­chl a že stěžovatelův právní zástupce se bez omluvy k výslechu nedostavil. Pokud šlo o její indispozici v pokračování výslechu během hlavního líčení, soud udělal vše, aby její přítomnost zajistil, avšak z objektivních lékařsky potvrzených důvodů ne­bylo možno ve výslechu pokračovat. Podle názoru Soudu tak v tomto ohledu nebylo možno jakkoli soudu vytýkat pasivitu.

K otázce, zda čtení výslechu N. učiněného v přípravném řízení bylo dostatečně vyváženo jinými faktory, Soud uvedl, že stěžovatel měl možnost jí položit otázky, avšak jeho právní zástupce se výslechu nezúčastnil. Za těchto okolností zájmem spravedlnosti bylo připustit výpověď N. jako důkazní materi­ál v hlavním líčení. Stěžovatel se mohl k její výpovědi vyjád­řit a napadnout jeho pravdivost vylíčením jeho verze skutko­vého stavu. Vnitrostátní soudy obě verze opatrně porovnaly a shledaly jeho verzi nepřesvědčivou a rozporuplnou. Naopak verze podaná N. byla dostatečně podrobná, aby vyloučila ja­kékoli podezření fingování či odplaty. Soudy též vzaly v úva­hu část její výpovědi učiněnou v hlavním líčení, která, byť ne­úplná, potvrdila nepřímo její výpověď z přípravného řízení. Spolehlivost výpovědi N. byla podle názoru Soudu podpoře­na nepřímými důkazy a lékařskými zprávami, že její zranění a psychický stav odpovídaly její verzi skutkového stavu. Soud judikoval, že připuštění výpovědi N. jako důkazního materi­álu neporušilo ustanovení článku 6 odst. 1 ve spojení s člán­kem 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.

JUDr. EVA HUBÁLKOVÁ, vedoucí česko-estonsko-ukrajinského oddělení Kanceláře ESLP