X. konference o historii advokacie v Praze

autor: PhDr. Ivana Cihlářová
publikováno: 17.11.2013

DNE 8. 11. 2013 SE V AULE PRAŽSKÉHO PALÁCE DUNAJ KONALA JUBILEJNÍ, JIŽ DESÁTÁ KONFERENCE O HISTORII ADVOKACIE. PO LOŇSKÉM, DEVÁTÉM ROČNÍKU, KTERÝ SE KONAL V BRATISLAVĚ, SE I LETOS JASNĚ UKÁZALO, ŽE KONFERENCE SE ZAČÍNÁ PROFILOVAT JAKO MEZINÁRODNÍ AKCE, NA KTERÉ KROMĚ ČESKÝCH PŘEDNÁŠEJÍCÍCH VYSTOUPILI I HOSTÉ ZE SLOVENSKA A POLSKA. KONFERENCI JIŽ TRADIČNĚ MODEROVAL ÚSTAVNÍ SOUDCE, EXPŘEDSEDA ČAK A (NE V NEPOSLEDNÍ ŘADĚ) ABSOLVENT OBORU HISTORIE A ARCHIVNICTVÍ STANISLAV BALÍK.

Konferenci zahájil předseda České advokátní komory Mar­tin Vychopeň, který zdůraznil, že advokacie je sebevědomý stav s historickými kořeny. „Historii se musíme učit, abychom ji nemuseli opakovat,“ konstatoval. Účastníky konference dá­le přivítal místopředseda ČAK a předseda výboru pro histo­rii advokacie Petr Poledník, který, jak řekl, „sní o zkušebních otázkách z dějin advokacie při advokátních zkouškách“, a vy­jádřil i naději, že za deset či patnáct let se na konferenci po­řádané ČAK o dějinách advokacie sejde celá Evropa, neboť zájem o tento obor bádání se šíří v dalších zemích.    

Jako poslední pozdravila úvodem přítomné místopředsedky­ně Slovenské advokátní komory Viktória Hellenbart, která poděkovala ČAK za dlouholeté organizování této konference, jež se stala impulzem i pro práci SAK. „Nadšenie je nakažlivé,“ poznamenala místopředsedkyně sesterské Komory a poukáza­la na vznik slovenské komise pro historii advokacie či úspěšně se rozvíjející spolupráci s maďarskými kolegy při bádání v bu­dapešťském archivu. SAK také nedávno vydala knihu „Advokácia v spomienkach advokátov“, kterou Viktória Hellenbart na místě předala jako dárek Stanislavu Balíkovi. Ten na oplát­ku slíbil napsat o knize recenzi, kterou přináší BA na str. 62.   

Odbornou část konference pak zahájil příspěvek košického advokáta a spoluautora Histórie advokácie na Slovensku, Pe­tera Kerecmana, Advokáti Aranyossyovci a Košická advokátska komora, věnovaný osudům členů významného právnického rodu Aranyossyů, zejména Ladislavovi Aranyossymu a jeho synům, dvojčatům Aristidovi a Andrejovi, kteří po více než padesát let stáli v čele Košické advokátní komory.

Jako druhý vystoupil Stanislav Balík s příspěvkem Význam­ní tajemníci Pražské advokátní komory konce 19. a prvé poloviny 20. století, inspirovaným, jak sám řekl, podnětem Ladislava Kryma a vzpomínkou na zvěčnělého Jiřího Klouzu. Významným pro pražskou advokátní komoru byl rok 1904, v němž došlo ke zvolení Františka Dvorského jejím prvním českým prezidentem. Záhy nato začal v advokátní komoře působit ta­jemník Josef Schieszl. Toho od mnohaleté práce pro advokacii odvedla až státní služba, v roce 1920 se stal přednostou politického a legislativního odboru prezidenta republiky a do­konce, v roce 1926, ministrem sociální péče v úřednické Černého vládě. Jeho nástupcem byl od roku 1920 Rus Evžen Tarablin, první historik staršího období české advokacie, autor Nástinu vývoje advokacie v zemích Koruny české. Tarablin z tajemnické funkce odešel až v roce 1948.

Advokátní kancelář a její fungování na přelomu 19. a 20. století - to bylo téma Martina Ráji, který ze své disertační práce „vy­táhl“ názorné popisy toho, jak před sto lety vypadaly advokátní kanceláře z hlediska chodu, vybavení nábytkem i zaměstnanci.

Jak živá a aktuální může být historie, ukázal příspěvek Viktórie Hellenbart, který se věnoval debatě v uherském parlamentu před přijetím advokátního řádu v roce 1874. Tématem diskuse tehdy byla rovněž otázka povinného členství v stavovské ko­moře (druhý tábor navrhoval licenci udělovanou státem), ale i dodnes živá otázka délky koncipientské praxe či povinného získání doktorátu jako podmínky pro výkon advokátní praxe.

S kouskem rodinné historie se svěřil ve svém vystoupení, nazvaném Palmární účet advokáta za prvé Československé re­publiky, brněnský advokát Milan Kyjovský, který v rodinném archivu nalezl pár dokladů o kauzách a výdělcích svého dědeč­ka, advokáta Vojtěcha Kyjovského (1879-1948), zejména pak dokumenty o jeho zastupování hraběte Geyzy Andrassyho.

Dopolední část konference uzavřelo vystoupení studentky plzeňské právnické fakulty Marie Farníkové-Fabišové, nazva­né Advokáti na Malé Straně v letech 1918-1938, která se soustře­dila především na osudy advokáta Antonína Kloudy, prvore­publikového a předúnorového prezidenta Advokátní komory v Čechách, a jeho pěti synů, taktéž advokátů.

Odpolední část konference zahájil všeobecně očekávaným a oblíbeným vystoupením brněnský advokát Lubomír Činka, který ze svojí rozsáhlé sbírky historických pohlednic i součas­ných fotografií soudních budov na našem území tentokrát vy­bral, vzhledem k místu konání konference, Historické soudní budovy na území města Prahy a na území soudních okresů v pů­sobnosti MS v Praze v období 1855-1949 s přihlédnutím k sou­časné dislokaci.

V dalším příspěvku - Henryk Krajewski - advokát a účast­ník povstání roku 1863 - zazněl na půdě Komory i poslední, třetí ze západoslovanských jazyků - polština, neboť jeho au­torka, polská advokátka Ewa Stawicka, hovořila mateřštinou, a je třeba říci, srozumitelnou i pro Čechy nezvyklé kontaktu s polštinou. Henryk Krajewski byl významný polský advokát a zároveň významný účastník boje polského národa za svobo­du, který strávil řadu let v žaláři a pak ve vyhnanství na Sibiři. V boji se angažoval i po svém návratu do Varšavy v roce 1860, což vyvrcholilo jeho účastí jako člena ilegální polské vlády bě­hem povstání v roce 1863 a po porážce povstání jeho opětov­nou deportací na Sibiř. Po svém návratu do Varšavy byl Kra­jewski od roku 1870 až do své smrti v roce 1897 významným členem Varšavské advokátní komory i varšavské společnosti.

Kutnohorský soudce a historik advokacie Milan Závůrka si jako téma vybral Výkon advokacie u ministra JUDr. Bedřicha Pacáka se zaměřením na otázku, nakolik tento kutnohorský advo­kát dokázal skloubit svoji advokátní praxi s výkonem mandá­tu poslance říšské rady a posléze i ministra v rakouské vládě.

Nesmírně zajímavý byl příspěvek Martiny Gajdošové Prvé ženy v advokácii na území Slovenska. Je třeba vědět, že v roce 1938 provozovalo na území Slovenska advokátní praxi šest žen, tedy jedno procento ze všech advokátů, abychom pocho­pili, jak dramaticky se změnil život celé společnosti za posled­ních osmdesát let.

Příspěvek absolventky plzeňské právnické fakulty Nicol Svo­bodové vycházel z její obhájené diplomové práce a věnoval se Mladoboleslavským starostům z řad advokacie v letech 1860-1918, především nejvýznamnějšímu z nich, starostovi Mladé Bole­slavi a poslanci českého i říšského sněmu Karlu Mattušovi.

Slovenský advokát a spoluautor Historie advokácie na Slo­vensku Rudolf Manik se ve svém vstoupení na téma Advokáti v hnedom a čiernom 1939-1945 věnoval především třem advo­kátům ve službách nacismu a fašismu - hlavě chorvatských ustašovců Ante Paveličovi, dále Lotyši Viktoru Araisovi, kte­rý řídil židovské pogromy, a šéfovi hlavního úřadu říšské bez­pečnosti Ernestu Kaltenbrunerovi.

Absolvent olomoucké právnické fakulty Martin Chládek se s účastníky konference podělil o část své úspěšně obhájené diplomové práce Vývoj advokacie v NDR. Ten byl pozoruhod­ný zejména tím, jak poválečnou denacifikaci německé justi­ce vystřídala kolektivizace i v advokacii.

Jako poslední vystoupila na konferenci se svým Právněhistorickým rozborem procesu s Alfredem Dreyfusem absolventka plzeňské právnické fakulty Tereza Vykusová. I její referát vycházel z úspěšně obhájené diplomové práce, pro níž autorka sbíra­la prameny mimo jiné v archivu Pařížské advokátní komory.

Referenti a četné publikum se na úplný závěr shodli na po­kračování konferenční série i v roce následujícím.

❖ PhDr. Ivana  Cihlářová