oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Vnitropodnikové pravidlo, zakazující nošení viditelných náboženských symbolů, není diskriminací

publikováno: 14.03.2017

Soudní dvůr EU: Vnitropodnikové pravidlo, které zakazuje viditelné nošení jakýchkoliv politických, filozofických nebo náboženských symbolů, nepředstavuje přímou diskriminaci. Pokud takové pravidlo není ve firmě stanoveno, nelze přání zákazníka, aby služby tohoto zaměstnavatele nebyly zajišťovány zaměstnankyní nosící muslimský šátek, považovat za určující profesní požadavek.

Dne 12. února 2003 S. Aschbita, muslimského vyznání, začala pracovat pro společnost G4S jako recepční. V té době platilo ve společnosti G4S nepsané pravidlo, podle něhož pracovníci nesměli na pracovišti nosit viditelné symboly svého politického, filozofického nebo náboženského přesvědčení.

V dubnu 2006 S. Aschbita svému zaměstnavateli oznámila, že hodlá v pracovní době nosit muslimský šátek. Vedení společnosti G4S ji v odpovědi informovalo o tom, že nošení šátku nebude tolerováno, protože viditelné nošení symbolů je v rozporu s neutralitou, o kterou podnik v kontaktu se svými zákazníky usiluje. Podnik poté schválil změnu interního nařízení, podle kterého platí, že „je pracovníkům zakázáno nosit na pracovišti viditelné symboly svého politického, filozofického nebo náboženského přesvědčení nebo vykonávat jakýkoli obřad spojený s tímto přesvědčením“. Z důvodu přetrvávající vůle nosit na pracovišti muslimský šátek byla S. Aschbita ze zaměstnání propuštěna. Toto propuštění napadla žalobou k belgickým soudům. 

Kasační soud Belgie, který věc nyní projednává, se táže na výklad unijní směrnice o rovném zacházení v zaměstnání a povolání. Podstatou otázky tohoto soudu je, zda zákaz nosit muslimský šátek, který vyplývá z obecného interního pravidla soukromého podniku, představuje přímou diskriminaci. 

Soudní dvůr konstatuje, že dotčené interní pravidlo společnosti G4S se týká nošení viditelných symbolů politického, filozofického nebo náboženského přesvědčení, a vztahuje se tak bez rozdílu na jakýkoli projev takového přesvědčení. Uvedené pravidlo tudíž se všemi pracovníky podniku zachází stejným způsobem, když jim obecným způsobem a bez rozdílu ukládá zejména povinnost neutrálního oděvu.   

Soudní dvůr nicméně poukazuje na to, že není vyloučena možnost, že předkládající soud dospěje k závěru, že dané interní pravidlo zavádí rozdíl v zacházení nepřímo založený na náboženském vyznání či víře, kdyby se prokázalo, že zdánlivě neutrální povinnost, kterou obsahuje, ve skutečnosti vede ke znevýhodnění příslušníků určitého náboženského vyznání.

Takový rozdíl v zacházení by však nepředstavoval nepřímou diskriminaci, pokud by byl objektivně odůvodněn legitimním cílem společnosti. Vůle zaměstnavatele uplatňovat politiku neutrality ve vztazích jak s veřejnými, tak i se soukromými zákazníky je legitimní, zejména pokud jsou do uplatňování této politiky zapojeni pouze pracovníci, kteří přicházejí do kontaktu se zákazníky. 

Soudní dvůr dále uvádí, že zakázat pracovníkům viditelné nošení symbolů svého přesvědčení je způsobilé k zajištění politiky neutrality pod podmínkou, že tato politika je skutečně sledována koherentním a systematickým způsobem. V tomto ohledu přísluší vnitrostátnímu soudu ověřit, zda společnost G4S zavedla tuto obecnou a nerozlišující politiku ještě před propuštěním S. Achbita. V projednávané věci je třeba také ověřit, zda se tento zákaz vztahuje pouze na pracovníky společnosti G4S, kteří mají kontakt se zákazníky, stejně jako to, zda společnost G4S mohla S. Achbita nabídnout pracovní místo, které nepředpokládalo vizuální kontakt s jejími zákazníky, místo aby ji propustila. 

Soudní dvůr tudíž dospívá k závěru, že zákaz nosit muslimský šátek, který vyplývá z interního pravidla soukromého podniku a který obecně zakazuje viditelné nošení jakýchkoli politických, filosofických nebo náboženských symbolů na pracovišti, nepředstavuje přímou diskriminaci na základě náboženského vyznání či víry.

Takový zákaz ale může představovat nepřímou diskriminaci, jestliže se prokáže, že zdánlivě neutrální povinnost, kterou stanoví, ve skutečnosti vede ke znevýhodnění příslušníků určitého náboženského vyznání či víry. Nicméně, taková nepřímá diskriminace může být objektivně odůvodněna legitimním cílem, jako je sledování politiky politické, filozofické a náboženské neutrality zaměstnavatelem v jeho vztazích se zákazníky, pokud jsou prostředky k dosažení tohoto cíle přiměřené a nezbytné.

Asma Bougnaoui se v roce 2007 na studentském veletrhu, ještě před svým zaměstnáním u soukromé společnosti Micropole, setkala se zástupcem této společnosti, který jí sdělil, že nošení muslimského šátku by mohlo být problematické, kdyby byla v kontaktu se zákazníky této společnosti. V roce 2008 ji společnost Micropole zaměstnala jako designovou inženýrku. V návaznosti na stížnost jednoho ze zákazníků, k němuž byla společností Micropole přidělena k výkonu práce, společnost znovu dotčenou zaměstnankyni požádala, aby muslimský šátek již nenosila. Asma Bougnaoui s tím vyjádřila nesouhlas, načež byla propuštěna. Toto propuštění napadla žalobou k francouzským soudům. 

Francouzský Kasační soud se táže Soudního dvora, zda vůle zaměstnavatele zohlednit přání zákazníka, aby služby tohoto zaměstnavatele nebyly napříště zajišťovány zaměstnankyní nosící muslimský šátek, může být považována za „podstatný a určující profesní požadavek“. 

Soudní dvůr konstatuje, že ověřit, zda základem pro propuštění A. Bougnaoui bylo nedodržení interního pravidla, zakazujícího nosit viditelné symboly politického, filozofického nebo náboženského přesvědčení, musí Kasační soud. Musí ověřit, zda byly splněny podmínky vyjmenované v rozsudku G4S Secure Solutions, a sice zda rozdíl v zacházení na základě zdánlivě neutrálního interního pravidla, které může ve skutečnosti vést ke znevýhodnění některých osob, je objektivně odůvodněn uplatňováním politiky neutrality a zda je přiměřený a nezbytný.

Kdyby naopak základem pro propuštění A. Bougnaoui nebylo takové vnitropodnikové pravidlo, bylo by třeba určit, zda je vůle zaměstnavatele zohlednit přání zákazníka, aby služby tohoto zaměstnavatele nebyly napříště zajišťovány zaměstnankyní nosící muslimský šátek, odůvodněná a zda uplatňování politiky neutrality společnosti je nezbytné. 

V této souvislosti Soudní dvůr připomíná, že určitá vlastnost, související mimo jiné s náboženským vyznáním, může představovat podstatný a určující profesní požadavek jen za velmi omezených podmínek. Soudní dvůr proto odpovídá, že vůli zaměstnavatele zohlednit přání zákazníka, aby služby tohoto zaměstnavatele nebyly napříště zajišťovány zaměstnankyní nosící muslimský šátek, nelze považovat za podstatný a určující profesní požadavek. 

Zdroj: Soudní dvůr EU