oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Územní rezerva může představovat zásah do vlastnického práva, který je třeba vlastníkovi pozemku nahradit

publikováno: 09.01.2018

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudky Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel je vlastníkem pozemku, který byl územním plánem vytyčen jako zastavitelné území. Zastupitelstvo obce rozhodlo o umístění územní rezervy vysokorychlostní trati do míst, kde se tento pozemek nachází. Stěžovatel se poté v řízení před obecnými soudy všech stupňů marně domáhal náhrady za omezení svého vlastnického práva spočívajícího v tom, že mu územní rezerva brání v realizaci výstavby a zamýšleném využití pozemku. Soudy dospěly k závěru, že územní rezerva nepředstavuje stavební uzávěru a jde o opatření toliko dočasné, omezující vlastníka nemovitosti jen v možnosti realizovat záměry, které by mohly ztížit či znemožnit budoucí využití území. Podle obecných soudů nejde o zásah do vlastnického práva, který by bylo nutné nahrazovat dle čl. 11 odst. 4 Listiny (Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.) Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud a ve své ústavní stížnosti mj. upozornil na skutečnost, že omezení jeho vlastnického práva trvá již více než pět let.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Obecné soudy opřely svá rozhodnutí o usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. I. ÚS 2152/15, ze kterého chybně dovodily, že územní rezerva nemůže nikdy představovat zásah do vlastnického práva, který je třeba nahradit dle čl. 11 odst. 4 Listiny. Z toho důvodu se dále nezabývaly rozhodnými okolnosti případu a tím, zda délka trvání a rozsah omezení stěžovatelova vlastnického práva zakládají důvod k tomu, aby byla poskytnuta jím požadovaná náhrada.

K tomu Ústavní soud konstatuje, že opatření obecné povahy vymezující územní rezervu může představovat omezení vlastnického práva, za nějž náleží náhrada podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Při posuzování, zda má být náhrada poskytnuta, je však třeba vždy posoudit okolnosti konkrétního případu a zabývat se rozsahem omezení, které územní rezerva pro konkrétního vlastníka představuje, jakož i délkou trvání tohoto omezení. Paušální vyloučení možnosti poskytnutí náhrady, aniž jsou konkrétní okolnosti případu a důvody zřízení územní rezervy posouzeny, představuje porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Věc se nyní vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, který bude muset svůj závěr o poskytnutí či neposkytnutí náhrady stěžovateli založit na posouzení konkrétních okolností případu a účelu územní rezervy.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 950/17 je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud, Brno.