Ústavní soud vyhověl stížnosti stěžovatelky s dluhy z dětských jízd na černo
publikováno: 15.12.2014
I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, kterými byly zamítnuty jako opožděné odpory stěžovatelky proti platebním rozkazům, podle nichž měla zaplatit pokuty vzniklé z jízd na černo hromadnou dopravou včetně nákladů řízení v řádu tisíců korun. Ústavní soud shledal, že tato rozhodnutí porušila základní práva stěžovatelky na veřejné projednání věci v její přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na participaci na řízení, které se jí dotýká, podle čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.
Stěžovatelka byla ve svých patnácti letech dvakrát přistižena při jízdě bez platné jízdenky pražskou hromadnou dopravou. Pokuty nezaplatila a pražský dopravní podnik tyto pohledávky postoupil soukromým společnostem, které v roce 2010 požádaly obvodní soud o vydání platebních rozkazů proti tehdy šestnáctileté stěžovatelce. Jeden z platebních rozkazů byl prokazatelně doručen otci stěžovatelky a jí samotné, druhý pouze otci stěžovatelky. Doručení matce bylo v obou případech sporné.
Stěžovatelka v té době vyrůstala v sociálně komplikovaném prostředí pouze se svou matkou, která byla vážně nemocná. Rodiče byli rozvedeni, stěžovatelka byla svěřena do péče matky, se kterou sdílela bydliště, naopak s otcem, který žil v jiném městě, nebyla v kontaktu. Matka nedávala stěžovatelce dostatek financí na zajištění osobních potřeb ani na jízdné do školy. Krátce po doručení dotčených platebních rozkazů matka stěžovatelky zemřela a stěžovatelka byla následně v pěstounské péči své starší sestry. V roce 2012, kdy nabyla zletilosti, podala stěžovatelka proti platebním rozkazům odpory, které obecné soudy odmítly jako opožděné.
Ústavní soud v dnes vyhlášeném nálezu shledal, že bylo povinností obecných soudů platební rozkaz doručit do vlastních rukou i samotné stěžovatelce, které v té době bylo již šestnáct let. Pokud se tak nestalo, platební rozkaz nikdy nenabyl účinnosti. Ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že šestnáctiletého účastníka civilního řízení je nutno do řízení zapojit a nelze v jeho věci rozhodovat bez toho, aby mu byla umožněna účast na řízení a dána možnost vyjádřit svůj názor k věci. Nezletilé děti musí být považovány za subjekty práv, a nikoli pouhé objekty, o nichž je možno rozhodovat bez jejich účasti.
Ústavní soud dále konstatoval, že vedle zapojení dětí do řízení, které se jich týká, je však nutno také reflektovat, že děti a mladiství požívají podle Listiny základních práv a svobod zvláštní ochrany. Proto je třeba nalézt určitou rovnováhu mezi zvláštní ochranou dětí a jejich právy participovat na řízení, které se jich týká. Podle Ústavního soudu je nutno činit rozdíl mezi chápáním řízení (nezbytným pro povinnost zapojit nezletilé dítě do řízení) a schopností jednat před soudem samostatně. Je tedy třeba zároveň trvat na procesním zastoupení nezletilých účastníků řízení jejich zákonnými (či jinými) zástupci, kteří mohou jejich práva hájit.
V dané věci však přesto, že stěžovatelka byla v péči své matky, obecné soudy platební rozkazy prokazatelně doručily pouze otci stěžovatelky, který se o ni dlouhodobě nezajímal a ochranu jejích práv nevykonával. Nestačilo přitom ani to, že v jednom případě byl platební rozkaz doručen i přímo stěžovatelce, neboť s ohledem na její zvláštní situaci bylo nutné, aby za jejího zákonného zástupce v řízení byla primárně považována její matka a té byla rozhodnutí soudu doručována. Nadto Ústavní soud poukázal na potřebu, aby se obecné soudy zabývaly i tím, zda vůbec stěžovatelka své dluhy z jízd na černo zavinila.
Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1041/2014 je dostupný zde.
Zdroj: Ústavní soud ČR