oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Ústavní soud: Soudní exekutor není oprávněn v rámci součinnosti požadovat od advokáta povinného v exekučním řízení souhrnné informace o veškerých majetkových sporech jeho klienta

publikováno: 16.09.2014

Advokáti nemusejí poskytovat exekutorům souhrnné informace o majetkových sporech svých klientů. Ústavní soud vyhověl stížnosti advokáta, který dostal pokutu za to, že nevyšel exekutorovi vstříc. Podle senátu se zpravodajkou Ivanou Janů jde takový výklad zákona proti smyslu povinné mlčenlivosti advokátů.

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Ivana Janů) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení soudního exekutora Exekučního úřadu ve Frýdku – Místku a usnesení Krajského soudu v Ostravě, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel, který vystupoval v exekučním řízení jako advokát povinného z exekuce, s poukazem na svou povinnost mlčenlivosti ve smyslu ust. § 21 zákona o advokacii, opakovaně odmítl soudnímu exekutorovi poskytnout součinnost, spočívající mimo jiné ve sdělení údajů o probíhajících nebo již skončených soudních, správních či jiných řízeních, ve kterých klient stěžovatele vystupoval, jejich výsledku, dále ve sdělení, zda někdy stěžovatel podával přihlášky pohledávek klienta do insolvenčního řízení, popř. do jakého, a zda stěžovatel uzavíral jménem svého klienta splátkové kalendáře s jeho dlužníky a zaslání těchto dokumentů včetně sdělení aktuální výše pohledávek klienta za dlužníky, jež doposud svůj dluh nesplnili v plné výši. Svou žádost k poskytnutí součinnosti soudní exekutor odůvodnil tím, že procesní zastupování klienta stěžovatele v nalézacích řízeních je správou majetku, neboť pohledávka je považována za majetkovou hodnotou a veškeré úkony směřující k zamezení promlčení by se daly za zachování majetku považovat. V důsledku toho pak byla vydána ústavní stížností napadená rozhodnutí, kdy usnesení soudního exekutora stěžovateli ukládá, nechť zaplatí Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku částku ve výši 500 Kč, představující pořádkovou pokutu za nesplnění žádané součinnosti, uloženou v souladu s ust. § 53 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s ust. § 52 odst. 1 exekučního řádu. Napadeným usnesením odvolacího soudu pak bylo usnesení soudního exekutora potvrzeno.

Podstata ústavní stížnosti spočívala v posouzení otázky, zda je soudní exekutor oprávněn v rámci povinné součinnosti třetích osob zakotvené v ust. § 33 odst. 4 exekučního řádu požadovat od stěžovatele v postavení advokáta sdělení informace týkající se běžné advokátní činnosti vykonávané ve vztahu k povinnému, coby klientu stěžovatele, demonstrativně spočívající ve sdělení údajů o probíhajících nebo již skončených soudních, správních či jiných řízeních, ve kterých klient stěžovatele vystupoval, o podávání přihlášek do insolvenčního řízení a uzavírání splátkových kalendářů s jeho dlužníky. Obecně lze tuto otázku postavit tak, zda je možno běžnou procesní činnost advokáta považovat za správu majetku klienta a zda je tedy extenzivní výklad ust. § 33 odst. 4 exekučního řádu na úkor prolomení povinnosti mlčenlivosti advokáta stanovené v ust. § 21 zákona o advokacii v tomto směru přípustný.

Soudní exekutor a obecný soud v napadených rozhodnutích vyjádřili názor, že procesní zastupování klienta stěžovatele v řízeních před soudy je správou majetku, když pohledávky jsou za majetkovou hodnotou a stěžovatele tedy stíhá povinnost podat soudnímu exekutorovi požadované informace. S tímto uvedeným závěrem se však Ústavní soud nemůže ztotožnit. V konečném důsledku by totiž byl advokát v případě účasti jeho klienta, coby povinného v exekučním řízení, na výzvu soudního exekutora povinen sdělit veškeré informace související se zastupováním klienta v naprosto odlišných, třeba i zcela nesouvisejících řízeních nalézacích, exekučních, insolvenčních aj. Naopak vyřčení souhlasu s uvedeným závěrem by do budoucna naprosto popřelo smysl existence povinnosti advokáta k mlčenlivosti, neboť v případě účastenství klienta v exekučním řízení na straně povinné by tato povinnost zcela neexistovala a soudní exekutor by mohl požadovat podání také informací pro samotné efektivní vymožení exekvované povinnosti nerozhodných.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ust. § 33 odst. 4 exekučního řádu nelze vykládat v tom směru, že prosté právní zastoupení spočívající např. v hrazení soudních poplatků a činění podání v majetkových sporech představuje správu majetku, resp. po advokátu, v této věci stěžovateli, nelze požadovat souhrnné informace o veškerých majetkových sporech jeho klienta, coby povinného v exekučním řízení. Z toho důvodu není možno stěžovatele sankcionovat za jeho zákonně souladný postup. Výklad provedený obecným soudem a soudním exekutorem představuje porušení práva na spravedlivý proces.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3859/13 bude v brzké době zpřístupněn v databázi NALUS.

 

Zdroj: Ústavní soud http://www.usoud.cz/.