oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

ÚS zamítl ústavní stížnost FVE Mozolov na zrušení licence k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně

publikováno: 20.06.2018

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) zamítl ústavní stížnost obchodní společnosti FVE Mozolov s. r. o. proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, ve zbylé části ji odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Energetický regulační úřad (ERÚ) udělil v prosinci roku 2010 stěžovatelce licenci k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně. Nejvyšší státní zástupce toto rozhodnutí napadl žalobou k ochraně veřejného zájmu, které Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným rozsudkem vyhověl, rozhodnutí ERÚ zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvody pro vyhovění krajský soud shledal v tom, že hodnocení závažného veřejného zájmu k podání žaloby je čistě na nejvyšším státním zástupci a soudu nepřísluší tuto úvahu přezkoumávat. 

Nejvyšší státní zástupce pak v řízení před soudem prokázal, že stěžovatelka v licenčním řízení před ERÚ nesplnila zákonné požadavky nezbytné pro vydání rozhodnutí o udělení licence. Mj. předložila zprávu o revizi, vztahující se pouze k části zařízení a podle sdělení revizního technika byla následně doplněna o údaje, k nimž revizi neprováděl. Následné kasační stížnosti nejvyššího státního zástupce i stěžovatelky (vystupující jako osoba zúčastněná na řízení) Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud, ve své ústavní stížnosti namítala, že rozhodnutími správních soudů a podáním žaloby nejvyšším státním zástupcem došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, neboť nebyl dán veřejný zájem k jejímu podání. Napadená rozhodnutí byla dle názoru stěžovatelky založena na přepjatě formalistickém výkladu zákonných a podzákonných předpisů.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Námitky stěžovatelky lze rozdělit do tří okruhů: ústavní nepřípustnost soudem nekontrolovaného podání žaloby nejvyšším státním zástupcem v závažném veřejném zájmu, dále neústavnost průběhu řízení před správními soudy a konečně porušení principu ochrany dobré víry stěžovatelky a ochrany její důvěry v zákonnost postupu orgánů veřejné moci. Žádné ze stěžovatelčiných námitek nemohl Ústavní soud přisvědčit.

Zvláštní postavení veřejné žaloby odůvodňuje existenci žaloby k ochraně veřejného zájmu podle § 66 odst. 2 soudního řádu správního, kontrola nejvyššího státního zástupce a ochrana dobré víry jednotlivce, ochrana jeho legitimního očekávání a důvěry v zákonnost postupu orgánů veřejné moci, je pak prováděna v samotném řízení před krajským soudem a na jeho závěru při rozhodování o důvodnosti žaloby.

Ústavní soud dodává, že stěžovatelka věděla o úpravě revizní zprávy a nebyla schopna vysvětlit, jak k ní došlo. Její vlastní vysvětlení přitom bylo vyvráceno. Za takového stavu není ústavně vadný závěr správních soudů o tom, že stěžovatelka věděla, že upravená revizní zpráva neodpovídá revizní zprávě zpracované revizním technikem, a přesto tuto zprávu v licenčním řízení předložila. Jde tedy o úmyslné uvedení rozhodujícího orgánu v omyl předložením nepravdivých podkladů. Nezákonnost rozhodnutí přijatého na základě takového podkladu pak musí jít plně k tíži stěžovatelky, neboť nezákonnost rozhodnutí o licenci způsobila především vlastním protiprávním jednáním. Za takového stavu stěžovatelce nesvědčila dobrá víra, ani důvěra v zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci. Nemůže tedy mít ani legitimní očekávání, ve vztahu k nabytí státní podpory a ochraně již vložených investic do zařízení výrobny, neboť takové očekávání se může vztahovat zásadně jen k následkům jednání po právu.

V rozsahu směřujícím proti postupu nejvyššího státního zástupce spočívajícím v podání žaloby podle § 66 odst. 2 soudního řádu správního jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Ke shodnému závěru dospěl Ústavní soud již v nálezu sp. zn. II. ÚS 3189/16 ze dne 3. 4. 2018 (TZ a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/2GTmIE7  .) 

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 946/16 je dostupný ZDE.

 

Zdroj: Ústavní soud, Brno.