oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

ÚS vyhověl ústavní stížnosti vydavatelství Mladá fronta a.s.

publikováno: 03.04.2018

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Lichovník) vyhověl ústavní stížnosti vydavatelství Mladá fronta a.s. a zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze a usnesení Policie České republiky, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces.

Na internetovém portálu euro.el5.cz byl zveřejněn článek „Policie viní Sisáka ze zvýhodnění věřitele i ovlivňování soudu“, k němuž bylo přiloženo usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 1. 2016. Provozovatelem uvedeného internetového portálu byla stěžovatelka. Po zveřejnění článku byla stěžovatelce dne 18. 2. 2016 doručena ústavní stížností napadená výzva policejního orgánu z téhož dne, vydaná v trestní věci obviněných JUDr. Petra Sisáka a spol., v níž policejní orgán vyzval stěžovatelku, aby odstranila z předmětných webových stránek periodika EURO text usnesení o zahájení trestního stíhání. Dále byla vyzvána k tomu, aby policejnímu orgánu do tří pracovních dnů od obdržení výzvy sdělila, kdo nese odpovědnost za obsah daných internetových stránek, kdo je tvoří, spravuje, aktualizuje, a aby k těmto osobám uvedla kontaktní údaje. Této výzvě stěžovatelka nevyhověla. Nato policejní orgán ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 26. 2. 2016 podle § 66 odst. 1 trestního řádu stěžovatelce uložil za neuposlechnutí výzvy pořádkovou pokutu ve výši 50 000 Kč. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, kterou Vrchní soud v Praze rovněž ústavní stížností napadeným usnesením jako nedůvodnou zamítl. Konstatoval přitom, že v souzené věci bylo zveřejněno zásadně neveřejné usnesení o zahájení trestního stíhání ve stadiu neveřejného přípravného trestního řízení. Veřejná publikace textu předmětného usnesení dostupná širokému okruhu čtenářů je dle vrchního soudu způsobilá nepříznivě ovlivnit a mařit vlastní průběh přípravného řízení například pro možnou relativizaci svědeckých výpovědí, a tím i objasnění samotné trestné činnosti. Zveřejněním se dle vrchního soudu rovněž zasahuje do základních lidských práv osob v tomto usnesení označených, včetně práva na soukromí, práva na ochranu osobních údajů a bankovního tajemství. Stěžovatelka poté obrátila s ústavní stížností na Ústavní soud. V ní především namítala, že výzva byla vydána na základě neexistující povinnosti, a již proto nemůže obstát ani usnesení o uložení pořádkové pokuty.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. V prvé řadě se zabýval argumentací stěžovatelky ohledně ústavně nekonformní interpretace a aplikace § 8b odst. 1 trestního řádu, na základě kterého vůči ní byla učiněna výzva. Předmětem přezkumu je konkrétně posouzení, zda výklad orgánů činných v trestním řízení, dle něhož nesměla stěžovatelka zveřejnit text usnesení o zahájení trestního stíhání, ve světle dikce předmětného ustanovení byl ústavně konformní.

Ustanovení § 8b odst. 1 trestního řádu stanoví, že osoby, kterým byly orgány činnými v trestním řízení poskytnuty informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a odst. 1 věty druhé trestního řádu, pro účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění povinností stanovených zvláštním právním předpisem, je nesmějí nikomu dále poskytnout, pokud jejich poskytnutí není nutné k uvedeným účelům. O tom musí být tyto osoby poučeny. Stěžovatelka v prvé řadě namítla, že adresátem této právní normy není, a Ústavní soud je nucen jí přisvědčit. Stěžovatelce žádný orgán činný v trestním řízení text usnesení o zahájení trestního stíhání v prvé řadě vůbec (tedy přinejmenším zákonem předvídaným způsobem) neposkytl. Okruh osob uvedený v ustanovení je jednoznačně vymezen a nelze jej výkladem dále rozšířit i na osoby, kterým orgány činné v trestním řízení žádné informace samy neposkytly, ale které je získaly jiným způsobem, např. zprostředkovaně právě od osob, na které povinnost uvedená v § 8b odst. 1 dopadá. Výzva opírající se o toto zákonné ustanovení proto neměla být stěžovatelce vůbec adresována. Zákon (nejen trestní řád) obecně zákaz zveřejnění takových informací třetími osobami, jež k příslušnému trestnímu řízení nevážou žádná práva či povinnosti, nestanoví. To však samozřejmě bez dalšího nevylučuje, že stěžovatelka mohla zveřejněním textu usnesení o zahájení trestního stíhání porušit jiný zákaz či povinnost stanovenou zákonem, např. porušení zákona ochraně osobních údajů, zásah do osobnostních práv apod. Orgány činné v trestním řízení však nejsou oprávněny prostřednictvím nástrojů trestního práva postihovat domnělé porušení právních předpisů z právních odvětví a oblastí práva, které nebyly svěřeny zákonodárcem do jejich kompetence.

K nedostatku použití § 8b odst. 1 trestního řádu přistoupila ještě i vada spočívající v nedostatečném odůvodnění výzvy. V obou ohledech se tedy výzva policejního orgánu ocitla v rozporu s trestním řádem, a tím i ústavními požadavky vyplývajícími z práva na spravedlivý proces. Z toho důvodu se současně nemohla stát zákonným podkladem pro uložení pořádkové pokuty, kterou tudíž stíhá stejný nedostatek. Totéž pak platí i pro rozhodnutí vrchního soudu, které jej nenapravilo.

Ústavní soud však zároveň podotýká, že zpřístupněním textu usnesení o zahájení trestního stíhání či jiných informací z přípravného řízení dalším osobám, tím spíše široké veřejnosti, může dojít k maření trestního řízení. V tomto směru Ústavní soud považuje za opodstatněné obavy policejního orgánu, že tato situace může mít vliv na svědecké výpovědi, které tak jsou způsobilé stát se předmětem pochyb, ať již co do jejich procesní použitelnosti ve fázi řízení před soudem, tak i co do jejich samotné důvěryhodnosti. Tyto skutečnosti pak mohou samy o sobě nebo ve spojení s dalšími možnými negativními důsledky publikace předmětného okruhu informací vést k ohrožení či zmaření celého trestního řízení.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2155/16 je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud, Brno.