ÚS k povinnosti obecných soudů slyšet obviněného v rámci rozhodování o pokračující vazbě
publikováno: 10.08.2017
III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Radovan Suchánek) částečně vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele zaručené čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Právní věta:
I. Obviněného je zásadně nutno slyšet vždy, když je rozhodováno o jeho pokračující vazbě a od jeho předchozího slyšení uběhlo již několik týdnů, ledaže by osobnímu slyšení bránily objektivně nepřekonatelné překážky. Stanovil-li zákon tyto intervaly na 6 týdnů [§ 73d odst. 3 písm. b) trestního řádu], zakotvil tím nárok obviněného na konání vazebního zasedání, pakliže o to obviněný požádá. Přitom je nerozhodné, zda jde o rozhodování soudu prvního stupně nebo soudu stížnostního, neboť ustanovení o vazebním zasedání se vztahují na řízení před stížnostním soudem obdobně (§ 74 odst. 1 trestního řádu).
II. Obviněný nemusí být ve stížnostním řízení znovu slyšen, pokud od jeho předešlého osobního slyšení uplynula doba toliko v řádu týdnů a zároveň obviněný mohl v předmětné době podat nový návrh na propuštění z vazby, v jehož rámci projednání by byl slyšen (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Husák proti České republice, stížnost č. 19970/04). Nebyla-li obviněnému poskytnuta ani jedna z těchto záruk, neboť od jeho posledního slyšení v době rozhodování stížnostního soudu uplynulo 10 týdnů a navíc šlo o stížnost proti rozhodnutí o vzetí do vazby (nikoliv o prodloužení vazby), a tudíž obviněný nemohl podávat další návrhy na propuštění z vazby, pak v době mezi rozhodnutím okresního soudu o vzetí obviněného do vazby a rozhodnutím stížnostního soudu neměl obviněný možnost nechat přezkoumat důvodnost zákonnosti svého zbavení osobní svobody.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1447/17 je dostupný ZDE.
Zdroj: Ústavní soud, Brno