ÚS k novým vědeckým poznatkům týkajícím se věrohodnosti důkazního prostředku

publikováno: 06.03.2019

II. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti dvou stěžovatelů a zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci z důvodu porušení základního práva stěžovatelů na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Oba stěžovatelé byli v minulosti uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem vraždy ve formě spolupachatelství, za což jim byly uloženy souhrnné výjimečné tresty odnětí svobody, a podali proti rozhodnutím obecných soudů samostatné ústavní stížnosti, přičemž ústavní stížnost jednoho ze stěžovatelů byla zamítnuta nálezem sp. zn. IV. ÚS 1098/15 ze dne 22. 3. 2016, jímž Ústavní soud podrobně vyložil ústavně konformní způsob používání metody pachové identifikace v trestním řízení. Stěžovatelé poté podali návrhy na povolení obnovy řízení, které byly krajským soudem zamítnuty. Proti tomuto zamítavému usnesení podali oba stěžovatelé stížnosti, přičemž jeden z nich ve fázi stížnostního řízení před Vrchním soudem v Olomouci navrhl provést jako další důkaz metodiku pachové identifikace zpracovanou v rámci projektu Ověření a zdokonalení metody pachové identifikace, současně uvedl, že metodika není veřejně dostupná, a proto navrhuje soudu, aby ji vyžádal. Vrchní soud si skutečně od Ministerstva vnitra vyžádal kompletní metodiku týkající se metody pachové identifikace, kterou zpracovala Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra obecné zootechniky a etologie, Centrum pro výzkum chování psů České zemědělské univerzity v Praze. Tato metodika obsahuje podrobný rozbor metody pachové identifikace tak, jak byla prováděna podle tehdy platného pokynu ředitele Ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia České republiky. Vrchní soud svým ústavními stížnostmi napadeným rozhodnutím v neveřejném zasedání stížnosti zamítl jako nedůvodné, přičemž obsah metodiky i její přílohy přečetl v neveřejném zasedání bez přítomnosti stěžovatelů a jejich obhájců a podrobně se k ní vyjádřil v bodě 40 napadeného usnesení.

Jak již Ústavní soud mnohokrát zopakoval, účelem řízení o povolení obnovy řízení není přezkoumávat zákonnost, případně odůvodněnost původního rozhodnutí, jakož ani posuzovat vinu odsouzeného. Cílem tohoto řízení je rozhodnout, zda existuje nová skutečnost, resp. důkaz soudu dříve neznámý, který je způsobilý přivodit nové rozhodnutí ve věci. Přestože se jedná o rozhodování o mimořádném opravném prostředku, nelze v jeho rámci rezignovat na institucionální záruky spravedlivého procesu, jehož součástí jsou i právo na veřejné projednání věci ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a princip kontradiktornosti řízení.

Plénum Ústavního soudu přijalo stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 47/18 ze dne 25. září 2018, jímž došlo k sjednocení judikatury v tom smyslu, že soud může o zamítnutí stížnosti proti usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení rozhodnout v neveřejném zasedání tehdy, pokud sám neopakuje či nedoplňuje dokazování.

Obsahem metodiky je podrobný popis metody pachové identifikace tak, jak byla prováděna v minulosti, a obsahuje nové vědecké poznatky týkající se metody pachové identifikace. Nový vědecký poznatek, který se vztahuje k zásadnímu důkaznímu prostředku použitému v meritorním trestním řízení, je přitom novou skutečností ve smyslu § 278 odst. 1 trestního řádu. Stěžovatel navrhl provedení metodiky pachové identifikace jako důkazu proto, že její obsah považoval za skutečnost soudu dříve neznámou, která se vztahuje k důkaznímu prostředku použitému v předchozím řízení a která podle něj zásadně zpochybňuje tento důkazní prostředek, a proto je způsobilá změnit rozhodnutí o vině.

Stěžovatelům nebylo umožněno se s kompletní metodikou seznámit a vyjádřit se k ní, jelikož ji vrchní soud pouze přečetl v neveřejném zasedání, přičemž jeden ze stěžovatelů ani nevěděl o její existenci. Nadto se ve svém rozhodnutí vrchní soud metodikou zabýval, hodnotil ji a vyjadřoval se k ní, tedy s ní zacházel jako s důkazem. Vrchní soud tedy učinil své rozhodnutí mimo jiné na podkladě vyžádané metodiky a jejích příloh, aniž by dal stěžovatelům prostor se k jejímu obsahu vyjádřit, a aniž by vyslechl jejich argumentaci k tomu, proč ji považují za skutečnost, která je způsobilá v jejich věci přivodit jiné rozhodnutí. Stěžovatelům tak nebyl dán dostatečný prostor k tomu, aby prezentovali důvody, které podle nich zakládají podmínku pro konání obnoveného řízení.

Obecně tedy platí, že pokud soud neprovádí při rozhodování o stížnosti proti usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení dokazování, může rozhodnout v neveřejném zasedání. V nyní projednávané věci je však třeba vycházet z toho, že vědecký poznatek zásadně se týkající věrohodnosti důkazního prostředku, který byl použit v meritorním řízení o vině a trestu, je novou skutečností ve smyslu § 278 odst. 1 trestního řádu, kterou je třeba dokazovat v obnovovacím řízení jako podmínku pro konání obnoveného řízení. Pokud pak soud provádí, respektive doplňuje dokazování nosičem, který může vypovídat o existenci takového vědeckého poznatku, přičemž tento nosič není veřejný, a proto není stranám znám, musí dokazování provádět ve veřejném zasedání tak, aby byla zaručena všechna ústavně zaručená procesní práva stran.

Ústavní soud ve svém výše citovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 1098/15, který byl vydán v řízení vedeném proti prvnímu stěžovateli, uvedl jako jednu z podmínek ústavně konformního provedení metody pachové identifikace skutečnost, že prováděná metoda pachové identifikace reflektuje aktuální vědecké poznatky zkoumání této metody. Už v tomto rozhodnutí tak předjímal, že vědecký poznatek týkající se metody pachové identifikace je pro její použití v trestním řízení klíčový. Jen taková metoda pachové identifikace, která je provedena v souladu s aktuálním vědeckým poznáním, je ústavně konformní, proto bude třeba, aby vrchní soud v řádném řízení umožnil stěžovatelům seznámit se s popsanou metodikou, aby ji vrchní soud podrobil řádnému dokazování a poté se s ní i s argumenty stěžovatelů náležitě vypořádal.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2587/18 je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud, Brno.

Foto: Pixabay