oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
NEJČTENĚJŠÍ
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Úprava okamžiku přechodu vlastnického práva a nebezpečí škody k předmětu smlouvy

autor: JUDr. Dana Ondrejová
publikováno: 22.12.2015

Nestanoví-li smlouva okamžik přechodu vlastnického práva k věci určené jednotlivě, převádí se vlastnické právo k věci už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti (srov. § 1099 obč. zák., tzv. translační účinek smlouvy). Vlastnické právo k movité věci určené podle druhu se nabývá nejdříve okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od jiných věcí téhož druhu (srov. § 1101 obč. zák.). Převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu (typický katastru nemovitostí, srov. § 1105 obč. zák.).

Zvláštní pravidla jsou upravena při prodeji zboží v obchodě[1] (srov. § 2158 a násl. obč. zák.). Podle § 2160 odst. 1 obč. zák. platí, že „převzetím koupené věci nabývá kupující k věci vlastnické právo“. Při samoobslužném prodeji nabývá kupující vlastnické právo k věci zaplacením kupní ceny; do té doby může kupující vrátit věc na původní místo (srov. § 2158 odst. 2 obč. zák.). Vznikne-li na věci škoda před zaplacením kupní ceny, nahradí se podle obecných ustanovení o kupní smlouvě.

Výhrada vlastnického práva

Výhradu vlastnického práva je nutno sjednat, v opačném případě se (automaticky ze zákona) neuplatní, neboť představuje modifikaci zákonného pravidla o okamžiku nabytí vlastnického práva k věci, jež je předmětem kupní (event. jiné) smlouvy.

Tzv. výhrada vlastnického práva (§ 2132 až 2134 obč. zák.) znamená, že vyhradí-li si prodávající[2] k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny (tou je rozuměna cena včetně jejího příslušenství[3]).

Účelem výhrady vlastnického práva je tak ochrana prodávajícího ve smyslu, že nebude zbaven svého vlastnického práva do úplného zaplacení kupní ceny a nenastoupí tak běžný zákonný režim okamžiku nabytí vlastnického práva kupujícím. Výhrada vlastnického práva tak modifikuje běžné pravidlo nabytí vlastnického práva.

Výhrada vlastnického práva je systematicky řazena do vedlejších ujednání při kupní smlouvě, může být součástí ujednání také jiných smluvních typů či inominátních smluv (srov. např. NS 29 Cdo 3863/2009). Vždy se však z povahy věci musí jednat o smlouvu úplatnou.

Zákon neomezuje možnost sjednání výhrady vlastnického práva pouze na věci movité či nemovité, když používá obecný výraz „věc“. Výhrada vlastnického práva může být platně sjednána i u věcí druhově určených (srov. NS 29 Cdo 1028/2007).

Ujednání o výhradě vlastnického práva má akcesorický[4] charakter ve vztahu k hlavnímu závazku (nabýt vlastnické právo k určité věci), neboť jeho účelem je modifikace okamžiku nabytí vlastnického práva k věci, a nemůže tak existovat samostatně (bez existence onoho hlavního závazku). Je však nerozhodné, zda ke sjednání výhrady vlastnického práva dojde přímo v kupní smlouvě, jejím dodatku (upravujícím výlučně otázku výhrady vlastnického práva či také další instituty), obchodních podmínkách či v rámcové smlouvě (jež je svou povahou smlouvou inominátní, je-li dostatečně konkrétně vymezen předmět, jehož se daná výhrada vlastnického práva týká).

Výhradu vlastnického práva je možné sjednat pouze předtím, než došlo ke vzniku vlastnického práva objednatele ke zhotovovaným věcem (NS 29 Odo 846/2003).

Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím (§ 2132 obč. zák.). Kupující je tak je povinen chránit věc před jejím zničením, poškozením nebo ztrátou a v případě nahodilé zkázy věci trvá i nadále jeho povinnost zaplatit kupní cenu. Je-li nutná oprava věci, hradí ji kupující, přičemž nemá nárok na proplacené této částky od prodávajícího; tento nárok nemají ani třetí osoby, pokud vykonávaly opravu věci místo kupujícího.[5] Okamžik přechodu nebezpečí škody na věci na kupujícího však bývá někdy ve smlouvě modifikován tak, že nebezpečí škody na věci nese až do nabytí vlastnického práva kupujícím prodávající – v takovém případě lze doporučit řešit pojištění nebezpečí škody na věci ze strany prodávající a úhradu tohoto.

Je-li nabytí vlastnického práva kupujícím podmíněno zaplacením kupní ceny ve splátkách, nezakládá prodlení kupujícího se splátkou nepřesahující desetinu kupní ceny samo o sobě právo prodávajícího od smlouvy odstoupit a požadovat vrácení věci, pokud kupující splátku za-platí nejpozději v době splatnosti následující splátky a společně s ní (§ 2133 obč. zák.).

Výhradu vlastnického práva nelze považovat za odkládací podmínku, a proto nemůže vlastník vymáhat vrácení věci v případě prodlení druhé strany.[6] Pokud se kupující dostane do prodlení s placením kupní ceny, může prodávající odstoupit od smlouvy a požadovat vrácení věci nebo ve smluvním vztahu s kupujícím setrvat a domáhat se (zpravidla soudně) zaplacení kupní ceny – uplatnění jedné z těchto variant vylučuje uplatnění druhého. Prodávající, který nejprve žádal zaplacení kupní ceny, však může takto provedenou volbu změnit a poté uplatnit právo na vydání věci; v obráceném pořadí změna volby možná není (viz NS 29 Cdo 1028/2007).

Z povahy věci tak vyplývá, že uplatnění výhrady vlastnického práva má smysl pouze tam, kde by případné vrácení věci mělo pro věřitele význam (tomu zpravidla nebude u prodávaného nábytku apod.). Výhrada vlastnického práva také ztrácí smysl u věcí, které se stanou součástí věci hlavní (například výměna oken).

(Nový) občanský zákoník přinesl změnu v oblasti formy výhrady vlastnického práva. Otázku formy jejího sjednání pro účinky mezi účastníky smlouvy (např. kupujícím a prodávajícím) zákon neřeší, může tak být jak ústní, tak písemná; písemnou formu je nutno v tomto případě zvlášť důrazně doporučit. Zákon řeší (§ 2134 obč. zák.) případ, aby nastaly účinky výhrady vůči věřitelům kupujícího, musí být tato sjednána ve formě veřejné listiny, popřípadě bylo-li pořízeno v písemné formě a podpisy stran úředně ověřeny, leč tehdy až ode dne úředního ověření podpisů. Je-li však výhrada vlastnického práva ujednána ohledně věci zapsané do veřejného seznamu, působí vůči třetím osobám, jen byla-li do tohoto seznamu zapsána. Nedodržení uvedené zákonem stanovené formy má za následek, že výhrada vlastnického práva pro třetí osoby neexistuje.[7]

Obchodní zákoník: podle § 445 obch. zák. platilo, že „strany si mohou smluvit, že kupující nabude vlastnického práva ke zboží později, než je stanoveno v § 443. Nevyplývá-li z obsahu této výhrady vlastnického práva nic jiného, má se za to, že kupující má nabýt vlastnického práva teprve úplným zaplacením kupní ceny.“ Z uvedeného vyplývalo, že zákon nestanovil povinnou písemnou formu[8] na sjednání výhrady vlastnického práva.

Občanský zákoník z roku 1964: podle § 601 zák. č. 40/1964 Sb. platilo, že „má-li vlastnictví k prodané movité věci přejít na kupujícího až po zaplacení ceny, musí být tato výhrada dohodnuta písemně. Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení na kupujícího odevzdáním věci.“ Z uvedeného vyplývalo, že zákon stanovil povinnou písemnou formu pro sjednání výhrady vlastnického práva a zákon upravoval výhradu pouze ve vztahu k movitým věcem.

Výhrada vlastnického práva (pactum reservati dominii) je vedlejší smluvní ujednání při úplatných smlouvách, kterým se okamžik převodu vlastnického práva neváže na čas, s nímž ho právní předpisy obvykle spojují, ale na dobu pozdější, odloženou na úplné zaplacení ceny převáděného předmětu, resp. na poskytnutí ujednaného protiplnění. … Jde o ujednání o určení doby nabytí vlastnictví (úmluva o převodu, certo tempore). (NS 29 Cdo 1028/2007, ASPI ID: JUD191604CZ)

Ustanovení § 542 odst. 1 a odst. 2 obch. zák. jsou dispozitivní povahy. Ujednání obsažené ve smlouvě o dílo o tom, že „vlastníkem zhotovované věci je objednatel“, je platné bez zřetele k tomu, že věc nebyla zhotovována na pozemku objednatele nebo na pozemku, který objednatel opatřil. Odstoupením od smlouvy o dílo vlastnické právo objednatele ke zhotovované věci nezaniká. (NS 29 Cdo 3524/2007, ASPI ID: JUD155118CZ)

Odstoupením od smlouvy o dílo nedochází k přechodu vlastnického práva ke zhotovovanému dílu. (NS 32 Odo 76/2003, ASPI ID: JUD27551CZ)

Jestliže si strany ve smlouvě o dílo uzavřené podle § 536 a násl. obch. zák., jejímž předmětem bylo zhotovení stavby na pozemku opatřeném objednatelem, sjednaly výhradu vlastnického práva ve prospěch zhotovitele, kterého posléze dodatkem ke smlouvě uzavřeným v průběhu provádění díla bez dalšího zrušily, platila od zrušení výhrady vlastnického práva o vlastnickém právu ke zhotovované stavbě úprava obsažená v § 542 odst. 1 obch. zák. bez zřetele k tomu, v jakém stadiu rozpracovanosti se zhotovovaná stavba nacházela v době zrušení této výhrady. Uzavření žádné převodní smlouvy tudíž nebylo potřebné. (NS 29 Cdo 4804/2009, ASPI ID: JUD192927CZ)

I. Ačkoliv je ustanovení § 445 obch. zák. týkající se výhrady vlastnického práva systematicky řazeno mezi ustanovení o kupní smlouvě, přičemž jde o tzv. vedlejší ujednání ke kupní smlouvě, závěr, podle něhož musí být výhrada vlastnického práva sjednána (pouze) v kupní smlouvě, z textu uvedeného ustanovení nevyplývá a nelze jej dovodit ani výkladem zkoumaného ustanovení.

II. Je-li účelem institutu výhrady vlastnického práva ochrana práva prodávajícího na zaplacení kupní ceny, jehož je dosaženo tím, že prodávající vlastnické právo k převáděné věci pozbývá (není-li dohodnuto jinak) až úplným zaplacením kupní ceny, pak dosažení tohoto účelu nijak nebrání, bude-li výhrada vlastnického práva sjednána (kdykoliv) předtím, k převodu vlastnického práva ke zboží z prodávajícího na kupujícího dojde. Jinak řečeno není rozhodné, zda ke sjednání výhrady vlastnického práva dojde přímo v kupní smlouvě, jejím dodatku či např. (jako v projednávané věci) v rámcové smlouvě, jež je svou povahou smlouvou inominátní, je-li dostatečně konkrétně vymezen předmět, jehož se daná výhrada vlastnického práva týká, a předchází-li sjednání této výhrady samotnému převodu vlastnického práva. (NS 29 Cdo 3863/2009, ASPI ID: JUD188207CZ)

Vhodná úprava ve smlouvě

■       I. Kupující nabývá vlastnické právo k předmětu smlouvy až úplným zapla­cením celé kupní ceny.

II. Kupující se zavazuje zdržet se jakékoliv dispozice s předmětem smlouvy, která by mohla předmět smlouvy poškodit do okamžiku nabytí vlastnického práva k předmětu smlouvy kupujícím.

■       Kupující nabývá vlastnické právo k předmětu smlouvy až zaplacením poslední sjednané splátky kupní ceny. Prodávající se zavazuje vystavit a kupujícímu doručit potvrzení o zaplacení všech splátek kupní ceny do tří dnů ode dne zaplacení poslední splátky.

Doložka o pojištění odpovědnosti smluvních stran

V určitých oblastech činnosti některé (případně obou) ze smluvních stran (zpravidla u podnikatelů) je vhodné řešit otázku pojištění odpovědnosti. Bude se jednat typicky o takové druhy činností, v jejichž rámci může vzniknout nezanedbatelná škoda nejen třetím osobám, ale také druhé smluvní straně (například ve stavebnictví – v důsledku pochybení v činnosti zhotovitele se může zřítit střecha stavby, která může ohrozit na životě, zdraví či majetku jak procházející lidi, jeho zaměstnance, objednatele, sousedy apod. – a event. vymáhání náhrady škody po nepojištěném zhotoviteli nemusí být z důvodu jeho případné nízké solventnosti efektivní). V praxi se tak bude jednat o nezbytné pojištění zejména zhotovitele u smluv o dílo, příkazníka u smlouvy příkazní (typicky advokát, daňový poradce, notář apod.), pronajímatele či nájemce apod.

V některých případech povinnost tzv. profesního pojištění vyplývá přímo ze zákona (např. § 24a zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii) včetně sankce za nesjednání pojištění (například kárný postih advokáta), v jiných případech je pojištění většinou dobrovolné.

Vzhledem ke skutečnosti, že druhá smluvní strana (například objednatel) nemůže z veřejně dostupných informací být informován o existenci a limitu pojištění zhotovitele, zakotvují smluvní strany deklaraci této skutečnosti do smlouvy s přiložením kopie pojistné smlouvy ke smlouvě, event. její doplnění do určitého časového úseku. Je možné dohodnout, aby sjednání pojištění či jeho doložení v určité lhůtě předložením například ověřené kopie pojistné smlouvy bylo podmínkou nabytí účinnosti smlouvy (tzv. odkládací podmínka). Namísto vazby účinnosti smlouvy na výše uvedené je možné nahradit toto (či sjednat kumulativně) povinností (například zhotovitele) zaplatit jednorázovou či opakovanou smluvní pokutu (ta působí více motivačně) v případě nesplnění povinnosti sjednat pojištění do určité výše a toto příslušnou listinou prokázat.

Vhodná úprava ve smlouvě

Po dobu provádění díla je zhotovitel povinen být pojištěn z odpovědnosti za jím případně způsobenou škodu ve výši nejméně 1 000 000 Kč. Tuto skutečnost je zhotovitel povinen osvědčit objednateli nejpozději ve lhůtě do deseti kalen­dářních dní ode dne uzavření této smlouvy. V opačném případě tato smlouva pozbývá jedenáctým kalendářním dnem následujícím po dni uzavření této smlouvy účinnosti.

 

Z publikace Průvodce uzavíráním smluv po rekodifikaci. Koupit lze ZDE.



[1]    Podle § 2158 odst. 1 obč. zák. platí, že „je-li prodávajícím podnikatel, platí pro prodej při jeho podnikatelské činnosti kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i ustanovení tohoto pododdílu, ledaže je kupujícím také podnikatel a při uzavření smlouvy je z okolností zřejmé, že se koupě týká také jeho podnikatelské činnosti“. Tato ustanovení se tak uplatní na vztah podnikatel x nepodnikatel (tedy spotřebitel, ale také jiný nepodnikatel, například nadace, spolek, ústav apod.) nebo podnikatel x podnikatel, není-li z okolností zřejmé, že se koupě týká jeho podnikatelské činnosti. Nesprávně uvádí např. Tichý, L. in Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 949, že „jde v prvé řadě o vztah z kupní smlouvy uzavřené mezi podnikatelem a spotřebitelem“ a že „neplatí pro smlouvy uzavřené mezi spotřebiteli navzájem anebo mezi podnikateli navzájem“.

[2]    Pozor: formulace „vyhradí-li si prodávající“ k věci vlastnické právo, by mohla naznačovat, že se jedná o jednostranné právní jednání; není tomu však tak a předpokladem uplatnění výhrady vlastnického práva je i nadále (tedy jako podle staré právní úpravy) dohoda mezi smluvními stranami (typicky tedy mezi kupujícím a prodávajícím). Srov. např. Dohnal, J.; Galvas, M. Výhrada vlastnického práva podle nového občanského zákoníku. Právní rozhledy. 2014, č. 15 až 16, s. 543.

[3]    Příslušenstvím pohledávky (srov. § 513 obč. zák.) jsou úroky (typicky u smlouvy o zápůjčce nebo o úvěru), úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním (náklady právního zastoupení a paušální částka ve výši 1 200 Kč – jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli – srov. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

[4]    Akcesoritu lze vyjádřit také jako tzv. existenční spjatost.

[5]    Eliáš, K. a kol. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 2. svazek. Praha: Linde, 2008, s. 1748.

[6]    Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 888.

[7]    Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 292.

[8]    Povinná písemná forma u sjednání výhrady vlastnického práva byla v českém obchodním právu stanovena do 31. prosince 2004, kdy ji s účinností od 1. ledna 2005 zrušil zákon č. 554/2004 Sb.