Pohledávky věřitelů
autor: Mgr. Adam Sigmund publikováno: 17.09.2012
Pohledávky věřitelů – slovy Shakespearova Hamleta, prince dánského, to je to, oč tu běží. Kvůli věřitelům (a jejich pohledávkám) je bezesporu celé insolvenční řízení v teorii koncipováno a v praxi vedeno. Koneckonců toto východisko je obsaženo i v úvodním ustanovení § 5 insolvenčního zákona, když v rámci zásad tohoto zákona je jako hlavní cíl definováno dosažení rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Agenda pohledávek je tak vedle agendy majetku jednou ze dvou základních agend insolvenční správy.
Cílem insolvenčního řízení je vlastně finální vypořádání základní bilanční rovnice obsažené ve formátu: aktiva = závazky + vlastní kapitál. Závazky v této rovnici představují právě pohledávky věřitelů a úkolem insolvenční správy je co nejrychlejší a nejefektivnější realizace aktiv dlužníka za účelem vypořádání jeho závazků v podobě pohledávek věřitelů. Ideálně může dojít i k vypořádání podřízeného dluhu vlastníků korporátního dlužníka. Pro insolvenční řízení, kde zásadní roli hraje fakt, zda se jedná o pohledávky zajištěné či nezajištěné, dále rozvádí základní bilanční rovnici ve své knize1 Tomáš Richterdo podoby, již je možno parafrázovat asi takto: zajištěná aktiva + nezajištěná aktiva = (zajištěné pohledávky + nezajištěné pohledávky + podřízené pohledávky) + (prioritní vlastní kapitál + kmenový vlastní kapitál).
Na začátku každého insolvenčního řízení je tak především třeba definovat stranu závazků dlužníka, tj. pohledávek věřitelů. Toto se děje procesem přihlášení pohledávek věřiteli a jejich přezkumem insolvenčním správcem (popř. konečným určením existence pohledávek v rámci incidenčních sporů – viz níže). Teprve na základě definování požadavku „komu“ se bude rozdělovat, může následně dojít k distribuci výtěžku zpeněžení aktiv dlužníka, tj. k definování toho, „co“ a „jak“ se bude rozdělovat.
Přihlášky pohledávek (agenda advokátů)
Věřitel, který se chce účastnit na uspokojení své pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení, tj. v kolektivním řízení, které slouží k vymáhání a uspokojování pohledávek, na rozdíl od exekučního řízení, jež je řízením individuálním, a který chce popř. využít svých dalších procesních možností ovlivnit průběh tohoto insolvenčního řízení, musí si nejprve opatřit vstupenku do tohoto řízení. Onou vstupenkou je řádná a včasná přihláška pohledávky. Pokud nebude přihláška podána včas v rámci procesní lhůty dané ustanovením § 136 odst. 3 insolvenčního zákona, bude odmítnuta, tj. věřitel nebude do řízení vpuštěn. Procesní povaha této lhůty již byla spolehlivě a opakovaně judikována,2 tudíž postačí poslední den lhůty předat přihlášku pohledávky k poštovní přepravě. Aktuální insolvenční judikatura již dokonce odpovídá i na otázku podávání přihlášek pohledávek prostřednictvím datových schránek.3 V případě vadně podané přihlášky bude věřitel moci svoji chybu napravit, neboť podle ustanovení § 188 insolvenčního zákona bude vyzván k odstranění vad své přihlášky.
Přihláška pohledávky, ostatně obdobně jako žaloba, se typicky skládá z vlastního podání na obligatorně předepsaném formuláři a z příloh. Zajisté obě tyto složky mohou vykazovat vady. Je zajímavé sledovat přístup soudů při výkladu zákonného ustanovení, řešícího povinnost insolvenčního správce vyzvat k odstranění těchto vad. Zákon hovoří o tom, že nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil. Většina správců chápala toto ustanovení tak, že povinnosti vyzvat k opravě podléhají pouze vady přihlášky samé, nikoliv vady jejích příloh (či absence těchto příloh), a tak to chápala i dosavadní soudní výkladová praxe.4 Pokud věřitel nepřipojil požadované přílohy, neprokázal uplatněný nárok a došlo k popření jeho pohledávky. Tento názor byl však posléze v konkrétním případě, kdy věřitel měl nést náklady incidenčního sporu i za situace, kdy dodatečně svůj nárok prokázal, korigován rozhodnutím VS v Praze 103 VSPH 29/2012 v tom smyslu, že přílohy přihlášky jsou její nedílnou součástí a je na insolvenčním správci, aby přistoupil k odstranění vad přihlášky vyzváním věřitele, a k popření pohledávky má dojít až poté, co věřitel vady ani po výzvě neodstraní. Opačný postup byl soudem posouzen jako nedůsledná činnost správce. Byť se tato korekce dříve judikovaného názoru nemusí všem insolvenčním správcům líbit, je třeba si uvědomit, že insolvenční proces je zde především pro věřitele a „prověřitelský“ by měl být i výklad nejasných či sporných ustanovení insolvenčního zákona. Slovy Bohumila Hrabala z románu Postřižiny je tak možno říci: „Musíte se víc snažit, pane správce.“
V porovnání s poměrně dynamickým vývojem aktuální insolvenční judikatury je zajímavé sledovat míru konstantnosti v judikování některých otázek i mezi různými úpadkovými předpisy, jmenovitě mezi dřívějším zákonem o konkursu a vyrovnání5 a insolvenčním zákonem. Hezkým příkladem je třeba přístup k požadavkům na úplnost tvrzení v přihlášce pohledávky. Jak víme, má přihláška pohledávky podle obou předpisů povahu žaloby.6 Co se však týče formálních požadavků na „přihlášková“ tvrzení v porovnání se „žalobními“ tvrzeními, vykrystalizoval se judikaturou pro oba předpisy mírnější režim. Konkursní judikát Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 1089/2000 připouští, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě. Totožně k těmto otázkám přistupuje i pozdější insolvenční judikatura např. v rozhodnutí VS v Praze 1 VSPH 701/2009, kde uvádí, že tvrzení o důvodu vzniku vykonatelné pohledávky lze v přihlášce pohledávky založit též na rozhodnutí, smíru nebo listině, pro kterou se pohledávka stala vykonatelnou, a doložit jej žalobou. Závěrem je tedy jednoznačný a dlouhodobý trend k menší formálnosti tvrzení obsažených v přihlášce, pokud zásadní hmotněprávní skutečnosti mohou vyplývat z jejích příloh. Ani zdaleka se však ještě nepřibližujeme neformálnímu přístupu k přihláškám a jejich přílohám (supporting documents/piéces justificatives/Belege) tak, jak jej zavedl při výkladu Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 (komunitární úpadkový předpis) Evropský soudní dvůr (ESD). Ze strany správců a tuzemských soudů by však měl být tento přístup k zahraničním věřitelům (myšleno ze zemí EU vyjma Dánska) respektován, neboť jeho porušení je postižitelné ze strany ESD.
Přezkum pohledávek (agenda správců)
Po uplynutí lhůty k podávání přihlášek přechází aktivita na insolvenčního správce, který je povinen sestavit seznam přihlášených pohledávek7 a předat jej insolvenčnímu soudu ke zveřejnění; a to v krátké lhůtě, přičemž aktuálně plánovaná novela dokonce uvažuje o jejím dalším zpřísnění. Ani po uplynutí lhůty k podávání přihlášek a po předložení seznamu přihlášených pohledávek správcem vše nekončí. Na jedné straně je totiž správce oprávněn změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám; a to až do přezkumného jednání včetně,8 na druhé straně jsou věřitelé oprávněni až do skončení přezkumného jednání, dokud jejich pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky.9
Zde došlo v právní úpravě k drobné, ale velmi podstatné změně, neboť až do 30. března 2011 bylo možné měnit nejen výši, ale i důvod vzniku přihlašované pohledávky nebo její pořadí. Insolvenční správce prověřuje v rámci přezkumu existenci přihlášených pohledávek a správnost procesního postupu věřitele. Pro ty věřitele, jejichž pohledávky byly popřeny, však přezkumným jednáním dobrodružství nekončí. Popřít pohledávky může zejména insolvenční správce, který je k tomu nadán plnohodnotným zákonným oprávněním, dlužník (intenzita jeho popěrného úkonu se liší dle způsobu řešení úpadku), a nově od 1. dubna 2011 i věřitelé, jejichž oprávnění k popěrnému úkonu vrátil do našeho úpadkového práva Ústavní soud České republiky.10
Pokud tedy bude věřitelova pohledávka popřena, má ještě možnost obhájit svůj nárok před soudem v tzv. incidenčním sporu. Ten se zahajuje žalobou, kterou podává v případě popření nevykonatelné pohledávky věřitel a v případě popření vykonatelné pohledávky správce. Rozhodnutí o tom, zda je pohledávka vykonatelná či nikoliv, je při přezkumném jednání oprávněn učinit výhradně správce.11 Věřitelé podávají žalobu na určení své pohledávky (incidenční žalobu) u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však u věřitelů, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, neskončí dříve než uplynutím 15 dnů ode dne, kdy jim bylo doručeno vyrozumění o popření. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží, což znamená definitivní konec uplatnění takové pohledávky v insolvenčním řízení.
Zdá se tedy, že věřitel, který je na přezkumném jednání přítomen, již žádné písemné vyrozumění o nutnosti podat incidenční žalobu nedostává a bez dalšího mu začíná plynout 30denní lhůta. Podmínkou však je, že byl při přezkumném jednání řádně poučen. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 3582/2010 totiž konstatuje toto: „Poučení, jak má v insolvenčním řízení postupovat přihlášený věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se takovému věřiteli v případě, že je při přezkumném jednání přítomen, má dostat již při tomto jednání. Nestane-li se tak, pak písemné vyrozumění ve smyslu ustanovení § 197 odst. 2 insolvenčního zákona, splňující náležitosti vymezené vyhláškou č. 311/2007 Sb., musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrž i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se – ač byli přítomni – náležitého poučení při přezkumném jednání nedostalo.“
Jelikož přezkumná jednání probíhají nezřídka velmi hekticky a atmosféra může být napjatá, bude vše záležet na písemném protokolu z přezkumného jednání (popř. na zvukovém záznamu) a na doslovném textu poučení. Je totiž možno ve prospěch věřitelů dovodit, že i přítomný věřitel, který neobdržel písemné vyrozumění o popření své pohledávky, se i v případě zmeškání 30denní lhůty ode dne konání přezkumného jednání může dovolat zachování možnosti podání incidenční žaloby, pokud nebyl protokolárně řádně a úplně poučen, jak má v insolvenčním řízení postupovat. Osobou poskytující toto poučení pak může být jak insolvenční soud, tak insolvenční správce,12 v praxi to však činí na přezkumném jednání vždy soud.
Autor je advokátem v Praze a insolvenčním správcem se zvláštním povolením. Je členem odborné sekce ČAK pro insolvenční právo.
[1] Richter, T.: Insolvenční právo, 1. vydání, ASPI, Wolters Kluwer, Praha 2008, 73 str.
[2] (Rc) 29 NSČR 2/2010: Závěr o včasnosti přihlášky pohledávky lze učinit jen tehdy, byla-li přihláška posledního dne lhůty stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit insolvenčnímu soudu; 1 VSPH 689/2011 – problematika konce procesní lhůty připadající na den pracovního klidu nebo svátek.
3 3 VSPH 605/2010: Přihláška pohledávky je procesním úkonem, podáním věřitele, které – jestliže je odesláno z datové schránky tohoto věřitele – má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný.
4 1 VSPH 94/2008: Postup podle § 188 IZ se uplatní pouze tehdy, jestliže vadný je sám procesní úkon, tj. přihláška pohledávky. Okolnost, že věřitel nepřipojí požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok neprokáže (nesplní povinnost důkazní).
5 Zákon č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (ZKV).
6 § 20 odst. 8 ZKV, § 173 odst. 4 IZ.
7 § 189 IZ.
8 § 192 odst. 2 IZ.
9 § 192 odst. 4 IZ.
10 Pl. ÚS 14/10: Zákonodárce tím, že v § 192 odst. 1 insolvenčního zákona omezil, dokonce anuloval právo věřitele domáhat se ochrany svých práv u soudu či jiného orgánu, základní právo dle čl. 36 odst. 1 Listiny v těchto případech popřel.
11 3 VSPH 1217/2010: Prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený insolvenčním věřitelem je vykonatelný či nikoli, přísluší insolvenčnímu správci, jenž svůj názor vyjádří v seznamu přihlášených pohledávek.
12 (Rc) 29 NSČR 42/2010: …není významné, jestli příslušné poučení poskytl insolvenční soud nebo insolvenční správce.