Tereza Kadlecová: Evropské mezinárodní právo soukromé v kontextu pracovního práva (Monika Pauknerová) - recenze
autor: prof. JUDr. Monika Pauknerová, CSc., DSc. publikováno: 16.06.2014
Wolters Kluwer, Praha 2013, 212 stran, 360 Kč.
Pracovní právo v poměrech s mezinárodním prvkem, v zahraničí často označované jako „mezinárodní pracovní právo“, je významnou součástí mezinárodního práva soukromého, která je důležitá zejména pro praxi. V české literatuře se konečně objevuje monografie, věnovaná speciálně této oblasti.
Autorka, jak uvádí v předmluvě, si vytkla za cíl komplexní zpracování problematiky pracovního práva v poměrech s mezinárodním prvkem, se zvláštním zaměřením na evropské právo. Evropské mezinárodní právo soukromé je dnes již dominantní i v této oblasti, i když se na to v praxi občas zapomíná. Mám zcela nedávnou zkušenost z prestižní konference, věnované rekodifikaci českého soukromého práva. Jeden příspěvek byl speciálně zaměřen na pracovní právo s cizím prvkem a jeho autor se zevrubně věnoval novému zákonu o mezinárodním právu soukromém (ZMPS),[1] jak partii o soudní pravomoci, tak partii o určení rozhodného práva. K mému překvapení si vůbec neuvědomil, že nový ZMPS se v mezinárodním pracovním právu prakticky neuplatní, protože jak procesní, tak kolizní úpravu obsahují evropské předpisy, zejména nařízení Brusel I a nařízení Řím I,[2]které jsou přímo použitelné a aplikují se přednostně před národním právem. Nový zákon by se měl použít na pracovní právo pouze výjimečně, v případech, na které se evropské právo nevztahuje, zejména tedy na pracovní poměry založené jmenováním, jinak platí evropské právo. Nebylo to poprvé, kdy jsem se setkala s názorem, že pro pracovní poměry s mezinárodním prvkem se nadále uplatní zákon o mezinárodním právu soukromém. Evropské právo zůstává stále pro část praxe něčím exkluzivním, téměř abstraktním, něčím, co se nás přímo netýká. Bez jeho znalosti se však konkrétně v mezinárodním pracovním právu neobejdeme, jeho kolizní a procesní úprava je téměř vyčerpávající. O to záslužnější je recenzovaná publikace.
Kniha je rozdělena do dvou základních částí, z nichž první je věnována obecným otázkám úpravy mezinárodního práva soukromého v rámci pracovního práva. Autorka zde podává přehledný a zasvěcený výklad základních pojmů a vzájemných vztahů mezi jednotlivými prameny právní úpravy. První kapitola vymezuje základní pojmy, zejména pojem evropské mezinárodní právo soukromé. Druhá kapitola připomíná základní metody úpravy evropského mezinárodního práva soukromého. Třetí kapitola osvětluje vztah evropského mezinárodního práva soukromého k národním úpravám, se zvláštním zaměřením na české právo, čtvrtá kapitola shrnuje prameny evropského mezinárodního práva soukromého.
Druhá část, nazvaná „Pracovní právo v kontextu evropského mezinárodního práva soukromého“, se již konkrétně zabývá jednotlivými prameny právní úpravy z pracovněprávní perspektivy, počínaje nařízením Brusel I pro stanovení pravomoci/příslušnosti soudů k řešení pracovněprávních sporů a pro základní orientaci při uznání a výkonu soudních rozhodnutí jiných členských států EU. Další stěžejní kapitola rozebírá nařízení Řím I pro určení rozhodného práva, které obsahuje zvláštní kolizní normy pro tzv. individuální pracovní smlouvy. Nařízení Řím I, obdobně jako další evropská kolizní nařízení, je budováno na principu tzv. univerzální použitelnosti, což znamená, že právo určené na základě nařízení se použije bez ohledu na to, zda je právem členského státu, či nikoliv (srov. čl. 2 Řím I). Tato kolizní úprava platí pro všechny pracovní smlouvy s mezinárodním prvkem, o kterých bude rozhodovat český soud, bez ohledu na to, zda se jedná či nejedná o prvek související s právem členského státu EU. Tyto kolizní normy platí univerzálně, s určitými výjimkami ve prospěch speciální unijní úpravy nebo mezinárodní smlouvy. Takovou speciální unijní úpravou je evropská směrnice o vysílání pracovníků,[3] jíž je v knize věnována následující kapitola. Určitou pozornost zaměřuje autorka i na nařízení Řím II,[4] které upravuje právo rozhodné pro civilní delikty a kvazidelikty, se zvláštním akcentem na určení práva rozhodného pro protestní akce v kolektivním vyjednávání. Následuje kapitola věnovaná dalším relevantním úpravám, zejména speciálním procesním nařízením. Závěrečná kapitola se zabývá dosavadním a novým ZMPS, jejich vzájemným srovnáním a praktickým uplatněním v budoucnu. Tato partie jasně a precizně vymezuje prostor, v němž by se mohla uplatnit česká vnitrostátní mezinárodně procesní a kolizní úprava. Jak již bylo výše naznačeno, tento prostor je poměrně úzký a aplikace českého práva bude spíše výjimečná, i když ji nelze zcela vyloučit. V závěru autorka nastiňuje perspektivy dalšího vývoje. Úpravu v rámci evropského práva hodnotí jako komplexní a zároveň poměrně vyhovující i po kvalitativní stránce. Další vývoj lze podle jejího názoru očekávat zejména na poli judikatury.
K textu jsou připojeny vedle bohatého seznamu literatury a internetových zdrojů i přílohy - výňatky z Římské úmluvy, která je předchůdkyní nařízení Řím I a v praxi se s ohledem na svou časovou působnost v současné době používá nejčastěji,[3]dále výňatky z nařízení Řím II a Řím I, text směrnice o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, relevantní partie z nařízení Brusel I a z nového ZMPS. Čtenář tak bude mít k dispozici komplexní příručku.
Recenzovaná publikace má vysokou odbornou i stylistickou úroveň, obsahuje základní východiska, ale hlavně je přínosná pro praxi. Je ilustrována četnými příklady, které jsou tmavě graficky zvýrazněny, tak, aby upoutaly čtenáře a usnadnily jeho orientaci v této obtížné materii. V knize jsou podrobně uvedeny i judikáty Soudního dvora EU a našeho Nejvyššího soudu, které jsou a budou významnou interpretační pomůckou.
České právnické veřejnosti se dostává do rukou kvalitní publikace, která zaplní dosud existující mezeru v naší literatuře.
Můžete koupit Z D E .
* prof. JUDr. MONIKA PAUKNEROVÁ, CSc., DSc., katedra obchodního práva PF UK Praha
[1] ZMPS - zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
[2] Nařízení Brusel I - nařízení Rady č. 44/2001,o soudní příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních, nařízení Brusel I bis - nařízení EP a Rady č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění, použitelné od 10. 1. 2015), a nařízení Řím I - nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.
[3] Směrnice č. 96/71/ES, o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb.
[4] Nařízení Řím II - nařízení EP a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodnémpro mimosmluvní závazkové vztahy.
[5] Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, z 19. 6. 1980, sdělení č. 64/2006 Sb. m. s. Římská úmluva je v České republice použitelná na smlouvy uzavřené po jejím vstupu v platnost pro ČR, tj. na smlouvy uzavřené v době od 1. 7. 2006, nařízení Řím I se použije ode dne 17. 12. 2009 včetně. Římské instrumenty nepůsobí retroaktivně.