Tereza Kadlecová: Evropské mezinárodní právo soukromé v kontextu pracovního práva (Monika Pauknerová) - recenze


autor: prof. JUDr. Monika Pauknerová, CSc., DSc.
publikováno: 16.06.2014

Pracovní právo v poměrech s mezi­národním prvkem, v zahraničí často označované jako „mezinárodní pracov­ní právo“, je významnou součástí mezi­národního práva soukromého, která je důležitá zejména pro praxi. V české lite­ratuře se konečně objevuje monografie, věnovaná speciálně této oblasti.

Autorka, jak uvádí v předmluvě, si vy­tkla za cíl komplexní zpracování proble­matiky pracovního práva v poměrech s mezinárodním prvkem, se zvláštním zaměřením na evropské právo. Evrop­ské mezinárodní právo soukromé je dnes již dominantní i v této oblasti, i když se na to v praxi občas zapomíná. Mám zce­la nedávnou zkušenost z prestižní kon­ference, věnované rekodifikaci české­ho soukromého práva. Jeden příspěvek byl speciálně zaměřen na pracovní prá­vo s cizím prvkem a jeho autor se ze­vrubně věnoval novému zákonu o mezi­národním právu soukromém (ZMPS),[1] jak partii o soudní pravomoci, tak par­tii o určení rozhodného práva. K mému překvapení si vůbec neuvědomil, že no­vý ZMPS se v mezinárodním pracovním právu prakticky neuplatní, protože jak procesní, tak kolizní úpravu obsahují ev­ropské předpisy, zejména nařízení Bru­sel I a nařízení Řím I,[2]které jsou pří­mo použitelné a aplikují se přednostně před národním právem. Nový zákon by se měl použít na pracovní právo pouze výjimečně, v případech, na které se ev­ropské právo nevztahuje, zejména tedy na pracovní poměry založené jmenová­ním, jinak platí evropské právo. Nebylo to poprvé, kdy jsem se setkala s názo­rem, že pro pracovní poměry s meziná­rodním prvkem se nadále uplatní zákon o mezinárodním právu soukromém. Ev­ropské právo zůstává stále pro část praxe něčím exkluzivním, téměř abstraktním, něčím, co se nás přímo netýká. Bez je­ho znalosti se však konkrétně v meziná­rodním pracovním právu neobejdeme, jeho kolizní a procesní úprava je téměř vyčerpávající. O to záslužnější je recen­zovaná publikace.

Kniha je rozdělena do dvou základních částí, z nichž první je věnována obecným otázkám úpravy mezinárodního práva soukromého v rámci pracovního práva. Autorka zde podává přehledný a zasvě­cený výklad základních pojmů a vzájem­ných vztahů mezi jednotlivými prameny právní úpravy. První kapitola vymezuje základní pojmy, zejména pojem evrop­ské mezinárodní právo soukromé. Dru­há kapitola připomíná základní metody úpravy evropského mezinárodního prá­va soukromého. Třetí kapitola osvětluje vztah evropského mezinárodního prá­va soukromého k národním úpravám, se zvláštním zaměřením na české právo, čtvrtá kapitola shrnuje prameny evrop­ského mezinárodního práva soukromého.

Druhá část, nazvaná „Pracovní právo v kontextu evropského mezinárodního práva soukromého“, se již konkrétně za­bývá jednotlivými prameny právní úpra­vy z pracovněprávní perspektivy, počí­naje nařízením Brusel I pro stanovení pravomoci/příslušnosti soudů k řešení pracovněprávních sporů a pro základní orientaci při uznání a výkonu soudních rozhodnutí jiných členských států EU. Další stěžejní kapitola rozebírá nařízení Řím I pro určení rozhodného práva, které obsahuje zvláštní kolizní normy pro tzv. individuální pracovní smlouvy. Nařízení Řím I, obdobně jako další evropská ko­lizní nařízení, je budováno na principu tzv. univerzální použitelnosti, což zna­mená, že právo určené na základě naří­zení se použije bez ohledu na to, zda je právem členského státu, či nikoliv (srov. čl. 2 Řím I). Tato kolizní úprava platí pro všechny pracovní smlouvy s mezi­národním prvkem, o kterých bude roz­hodovat český soud, bez ohledu na to, zda se jedná či nejedná o prvek souvise­jící s právem členského státu EU. Tyto kolizní normy platí univerzálně, s urči­tými výjimkami ve prospěch speciální unijní úpravy nebo mezinárodní smlou­vy. Takovou speciální unijní úpravou je evropská směrnice o vysílání pracovníků,[3] jíž je v knize věnována následující kapitola. Určitou pozornost zaměřuje au­torka i na nařízení Řím II,[4] které upra­vuje právo rozhodné pro civilní delikty a kvazidelikty, se zvláštním akcentem na určení práva rozhodného pro protestní akce v kolektivním vyjednávání. Násle­duje kapitola věnovaná dalším relevant­ním úpravám, zejména speciálním pro­cesním nařízením. Závěrečná kapitola se zabývá dosavadním a novým ZMPS, jejich vzájemným srovnáním a praktic­kým uplatněním v budoucnu. Tato par­tie jasně a precizně vymezuje prostor, v němž by se mohla uplatnit česká vni­trostátní mezinárodně procesní a koliz­ní úprava. Jak již bylo výše naznačeno, tento prostor je poměrně úzký a aplika­ce českého práva bude spíše výjimečná, i když ji nelze zcela vyloučit. V závěru autorka nastiňuje perspektivy dalšího vý­voje. Úpravu v rámci evropského práva hodnotí jako komplexní a zároveň po­měrně vyhovující i po kvalitativní strán­ce. Další vývoj lze podle jejího názoru očekávat zejména na poli judikatury.

K textu jsou připojeny vedle bohaté­ho seznamu literatury a internetových zdrojů i přílohy - výňatky z Římské úmluvy, která je předchůdkyní naříze­ní Řím I a v praxi se s ohledem na svou časovou působnost v současné době po­užívá nejčastěji,[3]dále výňatky z naříze­ní Řím II a Řím I, text směrnice o vy­sílání pracovníků v rámci poskytování služeb, relevantní partie z nařízení Bru­sel I a z nového ZMPS. Čtenář tak bu­de mít k dispozici komplexní příručku.

Recenzovaná publikace má vysokou odbornou i stylistickou úroveň, obsa­huje základní východiska, ale hlavně je přínosná pro praxi. Je ilustrována čet­nými příklady, které jsou tmavě grafic­ky zvýrazněny, tak, aby upoutaly čtenáře a usnadnily jeho orientaci v této obtížné materii. V knize jsou podrobně uvede­ny i judikáty Soudního dvora EU a na­šeho Nejvyššího soudu, které jsou a bu­dou významnou interpretační pomůckou.

České právnické veřejnosti se dostává do rukou kvalitní publikace, která zaplní dosud existující mezeru v naší literatuře.

Můžete koupit Z D E .

 

* prof. JUDr. MONIKA PAUKNEROVÁ, CSc., DSc., katedra obchodního práva PF UK Praha

 


[1] ZMPS - zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.

[2] Nařízení Brusel I - nařízení Rady č. 44/2001,o soudní příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních, nařízení Brusel I bis - nařízení EP a Rady č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění, použitelné od 10. 1. 2015), a nařízení Řím I - nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.

[3] Směrnice č. 96/71/ES, o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb.

[4] Nařízení Řím II - nařízení EP a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodnémpro mimosmluvní závazkové vztahy.

[5] Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, z 19. 6. 1980, sdělení č. 64/2006 Sb. m. s. Římská úmluva je v České republice použitelná na smlouvy uzavřené po jejím vstupu v platnost pro ČR, tj. na smlouvy uzavřené v době od 1. 7. 2006, nařízení Řím I se použije ode dne 17. 12. 2009 včetně. Římské instrumenty nepůsobí retroaktivně.