Substituce v řízeních jinak a snad i lépe
publikováno: 06.03.2019
Zřejmě poslední kapkou, kterou pomyslný pohár přetekl, byl přípis soudkyně okresního soudu, která se na ČAK obrátila s dotazem, jestli je uvedený postup možný. Ve dvou případech se totiž k jednání, které nařídila, nedostavil za žalovaného advokát, který v obou případech založil plnou moc. Dostavili se jeho substituti, z nichž jeden uvedl, že je zaměstnán u zmíněného advokáta na dohodu o provedení práce a je studentem 4. ročníku právnické fakulty. Druhý sice dle svého tvrzení byl alespoň zaměstnancem, nikoliv však koncipientem, neboť mu dle jeho doznání k dokonalosti chyběla promoce.
Kromě toho, že v uvedených věcech nebyly advokátovi, který byl jinak ve věci úspěšný, přiznány účtované náklady řízení, se paní soudkyně dotazovala, zda je něco podobného v souladu s advokátní etikou. Věc se dostala na pořad jednání představenstva ČAK, které nezávisle na tom, jaký názor ve věci měla kontrolní rada, dospělo k závěru, že podobné jednání žádoucí skutečně není, a na jednání 14. 5. 2018 rozhodlo o změně usnesení představenstva ČAK č. 6/1998 Věstníku, kterým se stanoví pravidla pro výkon substitučního oprávnění advokátních koncipientů a jiných zaměstnanců advokáta, ve znění pozdějších předpisů. Výsledkem pak je změna čl. 9 odst. 1 zmíněného usnesení, který nově zní tak, že advokát nesmí ustanovit jiného svého zaměstnance svým zástupcem k poskytnutí právní služby, který spočívá v účasti při úkonu správního nebo jiného orgánu nebo v účasti na jednání před soudem nebo jiným orgánem.
Usnesení bylo publikováno ve Věstníku ČAK částka 2 pod č. 4 a rozesláno 25. 9. 2018. Jinými slovy, již po delší dobu je platné a účinné. Předpokládám, že pro ty, kdož jsou adresáty uvedené právní normy, není třeba ji nějak složitě vysvětlovat. Jednoznačně z ní vyplývá, že advokát může zaměstnávat, koho chce, ale k soudu může za sebe jako substituta vyslat pouze jiného advokáta anebo advokátního koncipienta. A stejně, pokud jde o správní nebo trestní řízení.
Pro úplnost je třeba zmínit, že v úvodu použitý příměr o přeplněném poháru vycházel z faktu, že už dříve se hovořilo, minimálně kuloárně, o pochybné praxi, spočívající ve vysílání osob v rozličném stadiu právní nekvalifikovanosti k soudním jednáním.
Zmíněný zákaz ve smyslu čl. 9 odst. 2 usnesení nebrání advokátovi, aby poslal zaměstnance libovolného vzdělání či nevzdělání, aby provedl tzv. lustrum, tedy výpis nebo opis obsahu soudního či jiného spisu. Jakož i k provedení jiných obdobných úkonů. A vice versa, jiný zaměstnanec advokáta než koncipient je vyloučen z jakýchkoliv procesně relevantních aktivit, tedy ze zastupování při jednání jakéhokoliv orgánu, tedy včetně policejního výslechu, řízení před správním orgánem atd.
Pro ještě lepší pochopení a snad i příznivější přijetí nového nařízení třeba dodat, že advokacie, která se ostře vymezuje vůči všem formám poskytování právních služeb subjekty, které nejsou advokáty, asi nemohla současně tolerovat stav, kdy formálně právní službu poskytuje advokát, ale fakticky osoba, která má k právníkovi rozličně daleko. Lze předpokládat, že pro naprosto drtivou většinu advokátů tato úprava nemá žádný faktický dopad, protože tímto způsobem advokacii neprovozují, a ti zbylí snad uznají, že posílat k soudnímu jednání studenta právnické fakulty či kohokoliv podobného opravdu seriózní není.
JUDr. TOMÁŠ SOKOL, místopředseda ČAK