Stáž v SRN pro mladé advokáty
autor: Mgr. Libuše Hrůšová publikováno: 23.04.2013
Když jsem někdy v únoru 2012 podávala přihlášku do konkurzu na účast na stáži mladých advokátů v Německu, ani jsem nedoufala, že budu úspěšná.
Stáž je pořádána německou nadací pro mezinárodní právní spolupráci (Stiftung für internationale rechtliche Zusammenarbeit, e. V. – www.irz.de) a je určena pro mladé advokáty a advokátky do 35 let.
Nicméně, vše se podařilo a po konkurzu, ve kterém se prokazovala nejen znalost aktivní komunikace v německém jazyce, nýbrž i pasivní znalost německého právnického názvosloví, jsem měla tři měsíce na to, abych si jak doma, tak v advokátní kanceláři zařídila a zajistila vše potřebné a mohla odjet.
Stáž se konala od 22. května do 4. července 2012 a byla rozdělena do dvou částí. První část, trvající 14 dní, se odehrávala v Bonnu na Andreas Hermes Akademie, což je školicí středisko s výborným zázemím, a byla zaměřena na teoretické seznámení se s německým právem, a to především soukromým, jakož i na to, abychom se s ostatními účastníky vzájemně seznámili.
Celé akce se totiž účastnili mladí advokáti a advokátní koncipienti ze střední a východní Evropy, a to nejen ze států, které již jsou v EU (Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Estonsko, Litva, Bulharsko či Rumunsko), ale i např. z Chorvatska, Bosny, Turecka či Ukrajiny. Celkem jsme byli (ve srovnání s jinými ročníky) středně velkou skupinkou čítající 17 lidí. Je pravda, že řada států byla, i podle celkového počtu účastníků, zastoupena dvěma účastníky, což bylo dříve i pro Českou republiku pravidlem, v posledních letech však Česká advokátní komora vysílá na tuto stáž toliko jednoho zástupce.
Jednotlivých přednášek se velmi fundovaně zhostili odborníci z největších advokátních kanceláří v SRN za pomoci a účasti pracovníků Německé advokátní komory. Přednášky byly zaměřeny na soukromé právo, a to v oblasti občanského, obchodního, pracovního práva, stejně tak byly v přednáškách probírány i procesní předpisy či předpisy týkající se výkonu advokacie v rámci Německa, a to nejen z pohledu německého advokáta, nýbrž i z pohledu usazených advokátů či advokátů zastupujících svého klienta ad hoc v konkrétní kauze. S ohledem na rozsah jednotlivých témat přednášek nebylo možné samozřejmě prodiskutovat vše a několikrát se stalo, že se přednášky buď protáhly až do doby oběda a obsluha školicího střediska si pro nás musela přijít, nebo trvaly až do pozdních odpoledních hodin, i když pravidelně měly končit do 16.00 hodin.
Z hlediska osobního dojmu nemohu nezmínit úvodní přednášku. Týkala se fungování advokátní komory, postavení advokáta ve společnosti, výhod plynoucích advokátům z příslušnosti k advokátnímu stavu – a to nejen v rámci samotného výkonu advokacie, nýbrž i v běžném životě. Byla velmi poučná a troufnu si říci, že i inspirující. Teoretické informace se mi pak potvrdily v rámci praxe v kanceláři v Drážďanech, kam jsem zamířila na počátku června na celý následující měsíc.
Akademie je umístěna na samém okraji Bonnu v krásné krajině, takže bylo možné ve volných chvílích například využít kolo a jet se projet. Stejně tak Nadace měla připravený i bohatý program na dobu mimo přednášek, především na víkendy, během nichž jsme navštívili s průvodcem nejen Bonn samotný, nýbrž např. i blízký Kolín nad Rýnem či Koblenz. Počasí nám velmi přálo a jak jsme se následně dozvěděli od místních, takové teplé a suché počasí již dlouho nepamatovali. Tepla jsme pak využili i ke koupání či dalším sportovním aktivitám, při kterých člověk zapomněl na běžné pracovní dění v kanceláři, se kterou byl díky moderní technice tak jako tak v každodenním kontaktu, a měl naopak možnost poznat více ostatní účastníky stáže.
Jak jsem již zmiňovala, po této dvoutýdenní společné teoretické části jsme se rozjeli každý do své hostitelské kanceláře po celém Německu. Já jsem zamířila do Drážďan. Mou hostitelskou kanceláří byla advokátní kancelář Heimann, Hallermann, která vznikla původně v bývalém západním Německu v městě Hamm, ale následně se rozrostla a má pobočky ještě v dalších pěti městech, jedním z nichž jsou Drážďany. Kancelář se nachází víceméně v centru města, hned vedle světoznámé galerie Zwinger.
Již na nádraží na mě v den příjezdu, což byla sobota, čekal zaměstnanec kanceláře, který mne odvezl do mého nového bydliště.
V pondělí pak začala samotná stáž. Kancelář byla obsazena celkem pěti advokáty, kteří se zabývali jednáními s klienty, účastí na soudních jednáních a sem tam diktovali různá podání.
Rešerše judikatury, sepisování jednodušších podání, pročítání komentářů a hledání toho správného pro konkrétní kauzy však zajišťoval personál, který měl jakési středoškolské právnické vzdělání. Pro mne jakožto samostatně praktikujícího advokáta to bylo jako v říši divů, jelikož jsem ze své praxe zvyklá na to, že si vše musím nalézt a zjistit sama. V této kanceláři však advokát skutečně vykonával jen jakousi „vyšší“ advokacii. Tomu pak samozřejmě odpovídal i život v kanceláři, který byl ve srovnání s fungováním kanceláří v Česku velmi tichý. Téměř nezvonily telefony, nebylo vůbec poznat, kdy chodí pošta. Pracovníci spolu v pracovní době vůbec nemluvili a každý se soustředil pouze na to své a jedinou dobou, kdy se všichni sešli, byla doba oběda. Bylo hezké vidět, jak se všichni společně u jídla, které se donášelo z nedaleké restaurace, schází a povídají si. Jakmile však doba oběda skončila, opět se všichni vrátili do svých kanceláří a nebylo o nich vůbec slyšet. Stejný postřeh pak měl i můj kolega ze Slovenska, který byl v kanceláři ve Stuttgartu. I on uváděl, že spolu lidé v kanceláři vůbec nemluvili.
Je to možná věc zvyku, ovšem dle mého názoru je občas nutné se sejít a věci projednat či probrat. Sama mám zkušenost, že člověku chybí nadhled, pokud sám delší dobu řeší nějaký problém, a názor zvenčí může jen prospět.
Na druhou stranu ale musím říci, že se mi všichni v kanceláři maximálně věnovali, umožnili mi nejen nahlédnout do fungování kanceláře, ale měla jsem možnost účastnit se jak jednání s klienty přímo v kanceláři, tak jsem měla možnost se účastnit řady soudních jednání nejen v Drážďanech či jiných okresních městech, jako např. Chemnitz či Gera, ale i u soudů vyšší instance v Lipsku.
Toto cestování za soudy po celém Sasku mi tak umožnilo poznat i další města, neboť po každém jednání v jiném městě se naskytla možnost se po tomto městě rozhlédnout.
Soudní jednání pak byla vždy důkladně připravená, soudci byli na jednání nachystáni, měli konkrétní právní názor na věc a ten stranám hned na počátku sdělili a snažili se pak vést strany sporu ke smíru. Poměrně často, a to jistě více než u nás, se jim to dařilo, v ostatních případech pak probíhalo jednání s dokazováním, velmi podobným jako u nás.
V kanceláři jsem pak měla možnost nejen studovat jednotlivé kauzy, nahlédnout do jednotlivých spisů, které byly velmi pečlivě seřazené a ze kterých jsem mohla studovat podání, jež svým rozsahem mnohdy tvořila téměř knihu, ale i samostatně psát podání, která si samozřejmě následně ještě vyřizující advokát po mně zkontroloval, jelikož styl psaní úředních podání k soudu je v Německu zcela jiný než u nás.
Naštěstí v hostitelské kanceláři nešlo výlučně o jednostrannou péči o moji osobu a možná i díky zeměpisné blízkosti Drážďan se našlo několik příležitostí, kdy jsem mohla přispět i svou znalostí českého práva, a to nejen při jednání s klienty, v jejichž rámci se projednávaly kauzy s českým prvkem, ale i při přihlašování pohledávek do českých insolvenčních řízení.
Volné víkendy jsem pak trávila poznáváním Drážďan a okolí. Drážďany jsou krásné historické město s množstvím památek, galerií a muzeí. Ty jsem samozřejmě navštívila. S kolegy z práce jsme pak jeden víkend dokonce uspořádali společnou akci – oslavu narozenin jednoho z nich.
Měsíc uběhl jako voda a na konci června jsem sbalila opět svůj velký kufr a odjela zpět do Bonnu na závěrečné tři dny spojené s výstupním seminářem a návštěvou Bruselu. Jednalo se o jednodenní výlet spojený s návštěvou Evropského parlamentu a zástupců Německé advokátní komory v Bruselu. Ačkoliv jsme jednali na stejném patře, na kterém měla svoji kancelář i zástupkyně České republiky, nebyla bohužel zrovna přítomna.
Po návratu zpět do Bonnu pak proběhl závěrečný hodnotící seminář, na kterém jsme sdělovali vlastní poznatky, doporučení a postřehy, které mohou posloužit případně i pořadatelům do budoucna. Všichni jsme pak poděkovali pořádající nadaci, a to jmenovitě paní Andree Gräfin von Vitzthum za její obětavost a vstřícnost.
Osobně pak rovněž děkuji České advokátní komoře za to, že mi tuto stáž umožnila, jelikož jsem jejím prostřednictvím získala nejen nové kontakty na skvělé kolegy z jiných států, ale i zkušenosti z advokátní praxe v zemi, jejíž právní systém je velmi podobný tomu našemu.
Mgr. Libuše Hrůšová, advokátka v Plzni