oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Soudní dvůr upřesňuje podmínky, za kterých lze dezertérovi pocházejícímu z třetího státu udělit azyl v EU

publikováno: 06.03.2015

V srpnu 2008 požádal americký voják Andre Lawrence Shepherd o azyl v Německu. Svou jednotku umístěnou v Německu od dubna 2007 opustil poté, co obdržel druhý povolávací rozkaz do Iráku. Jmenovaný měl za to, že se již nemůže účastnit války, kterou považuje za protiprávní, ani válečných zločinů, které byly podle jeho názoru v Iráku páchány.

Během své první mise v Iráku poblíž Tikritu v období od září 2004 do února 2005 se přímo neúčastnil vojenských operací ani bojů, ale staral se coby mechanik o údržbu vrtulníků. Po návratu z této mise prodloužil svůj poměr k americké armádě, do které v prosinci 2003 vstoupil původně na období 15 měsíců. Na podporu své žádosti o azyl A. L. Shepherd uvádí, že mu za jeho dezerci hrozí trestní stíhání. Navíc vzhledem k tomu, že dezerce je z amerického pohledu závažný zločin, ovlivňuje jeho život, neboť ho vystavuje v jeho zemi společenské ostrakizaci.

Vzhledem k tomu, že Bundesamt für Migration und Flüchtlinge (německý Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky) žádost A. L. Shepherda o azyl zamítl, posledně uvedený podal k Bayrisches Verwaltungsgericht München (správní soud v Mnichově) návrh na zrušení tohoto rozhodnutí a přiznání postavení uprchlíka. Tento soud žádá Soudní dvůr o výklad evropské směrnice o právním postavení uprchlíků[1]. 

Státnímu příslušníkovi třetí země, který se oprávněně obává pronásledování z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, lze podle této směrnice přiznat postavení uprchlíka. Směrnice definuje mimo jiné okolnosti, za kterých lze jednání považovat za pronásledování. 

Podle směrnice tak mohou být za pronásledování považována mimo jiné „trestní stíhání nebo trest za odepření výkonu vojenské služby za konfliktu, jestliže by výkon vojenské služby zahrnoval zločiny“[2]. 

V rozsudku Soudní dvůr rozhodl:

Pro případ, že by nebylo prokázáno, že služba, kterou A. L. Shepherd odmítl vykonat, zahrnovala páchání válečných zločinů, Verwaltungsgericht rovněž navrhuje, aby Soudní dvůr upřesnil podmínky, při jejichž splnění vzniká nárok na ochranu, kterou směrnice stanoví pro další dva případy. Podle směrnice totiž může k pronásledování docházet rovněž tehdy, když orgány veřejné moci jednají diskriminačně nebo nepřiměřeně[5]. 

Pokud jde o tyto dva další případy, Soudní dvůr rozhodl, že za takových okolností, jako jsou okolnosti v projednávané věci, se nejeví, že by taková opatření, kterým je vystaven voják z důvodu odepření vykonat službu, a sice uložení trestu odnětí svobody[6] nebo propuštění z armády, mohla být s ohledem na legitimní právo dotyčného státu udržovat ozbrojené síly považována za natolik nepřiměřená nebo diskriminační, že by patřila mezi akty pronásledování, které uvádí tato směrnice. Je však věcí vnitrostátních orgánů, aby tuto skutečnost ověřily. 

 

Zdroj: Soudní dvůr EU



[1] Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany (Úř. věst. L 304, s. 12, a oprava Úř. věst. L 270, str. 55).

[2] Článek 9 odst. 2 písm. e) směrnice. 

[3] Soudní dvůr uvedl, že ozbrojený zásah vedený na základě rezoluce Rady bezpečnosti v zásadě zaručuje, že při tomto zásahu nebudou páchány válečné zločiny, a že totéž v zásadě platí pro operaci na základě mezinárodního konsensu. Navíc vzhledem ke skutečnosti, že v právním řádu těchto států existují právní předpisy, které stanoví tresty za válečné zločiny, a soudy, které zajišťují jejich účinné stíhání, je málo pravděpodobné, že by voják některého z těchto států mohl být veden ke spáchání takových zločinů. 

[4] Posouzení, které musí provést vnitrostátní orgány, musí v tomto ohledu zohlednit skutečnost, že v projednávaném případě A. L. Shepherd nejenže vstoupil do ozbrojených sil dobrovolně, když již byly zapojeny do konfliktu v Iráku, ale po svém prvním pobytu v Iráku dokonce obnovil svůj poměr k uvedeným silám. 

[5] Článek 9 odst. 2 písm. b) a c) směrnice. 

[6] Andre Lawrenci Shepherdovi za jeho dezerci patrně hrozí trest odnětí svobody od 100 dnů do patnácti měsíců, či dokonce pěti let.