Soudní dvůr potvrdil rozsudek Tribunálu, čímž schválil rozhodnutí Komise, kterým se zakazují mnohostranně sjednané mezibankovní dispozitivní poplatky uplatňované systémem MasterCard

publikováno: 19.09.2014

Rozhodnutím ze dne 19. prosince 2007 [1] Evropská komise prohlásila, že mnohostranně sjednané mezibankovní poplatky (CMI) uplatňované v systému plateb prováděných prostřednictvím karet MasterCard představují porušení práva hospodářské soutěže. CMI odpovídají zlomku ceny transakce platební kartou, který si ponechává banka vydávající tuto kartu. Náklady na CMI se přenášejí na obchodníky v obecnějším rámci poplatků, jež jsou jim účtovány za používání platebních karet finanční institucí, která spravuje jejich transakce.

Komise rozhodla, že CMI vedly ke stanovení spodní hranice poplatků účtovaných obchodníkům, a tudíž představovaly omezení cenové hospodářské soutěže. Komise kromě toho uvedla, že nebylo prokázáno, že CMI mohly být zdrojem nárůstu efektivnosti, což by mohlo ospravedlňovat jejich omezující účinky na hospodářskou soutěž. Komise vycházející z těchto závěrů uložila platební organizaci MasterCard a společnostem, které ji zastupují (MasterCard Inc a jejím dceřiným společnostem MasterCard Europe a MasterCard International Inc), aby protiprávní jednání ukončily a ve lhůtě šesti měsíců formálně zrušily CMI. Rozsudkem ze dne 24. května 2012[2] Tribunál zamítl žalobu podanou MasterCard a potvrdil rozhodnutí Komise. MasterCard podala proto kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru, s cílem dosáhnout zrušení rozsudku Tribunálu. 

Svým rozsudkem Soudní dvůr tento kasační opravný prostředek zamítl a rozsudek Tribunálu potvrdil. 

Soudní dvůr především potvrdil, že lze MasterCard kvalifikovat jako sdružení podniků. Tribunál mohl správně dospět k závěru, že při přijímání rozhodnutí ohledně CMI dotyčné podniky zamýšlejí, anebo přinejmenším akceptují koordinaci svého chování na trhu prostřednictvím zmíněných rozhodnutí a skutečnost, že jejich kolektivní zájmy jsou shodné se zájmy, které jsou zohledňovány při přijímání těchto rozhodnutí, tím spíše, že několik let sledovaly stejný cíl společné regulace trhu v rámci téže organizace, třebaže v různých formách. 

Co se týče otázky, zda byly CMI v systému MasterCard objektivně nezbytné, Soudní dvůr uvedl, že okolnost, že neexistence CMI může mít negativní dopad na fungování systému MasterCard, sama o sobě neznamená, že CMI musí být považovány za objektivně nezbytné, takže Tribunál správně konstatoval, že by systém byl nadále funkční i bez těchto poplatků. 

Co se týče o posouzení protisoutěžních účinků CMI, Soudní dvůr připomněl, že Tribunál potvrdil hypotetickou analýzu Komise, podle níž by mohly být některé problémy vyvolané zrušením CMI vyřešeny zákazem zpoplatnění „ex post“ (tj. zákazem, aby vydávající a zúčtovací banky stanovily výši mezibankovních poplatků poté, co majitel karty uskuteční koupi). V tomto ohledu Soudní dvůr konstatoval, že Tribunál měl v rámci své analýzy účinků CMI na hospodářskou soutěž ověřit, zda je pravděpodobné, že se takovýto předpoklad naplní i bez regulačního zásahu. Soudní dvůr nicméně konstatoval, že toto nesprávné právní posouzení nemá žádný vliv na analýzu účinků CMI na hospodářskou soutěž provedenou Tribunálem ani na výrok napadeného rozsudku, protože Tribunál vycházel z hypotézy Komise v každém případě opodstatněně. Jedinou alternativou, která se nabízela v prvním stupni a umožňovala systému MasterCard fungovat bez CMI, byla totiž skutečně hypotéza systému založeného na zákazu zpoplatnění „ex post“. 

Co se týče argumentu, že Tribunál nedostatečně analyzoval účinky CMI na hospodářskou soutěž, Soudní dvůr uvedl, že Tribunál ve svém rozsudku provedl zevrubný přezkum zejména s cílem určit, zda CMI omezují tlak, který mohou vykonávat obchodníci na zúčtovací banky při vyjednávání o nákladech účtovaných těmito bankami. Tribunál tedy mohl správně rozhodnout, že CMI měly na hospodářskou soutěž omezující účinky. 

Konečně Soudní dvůr uvádí, že Tribunál vzal na zřetel dvoustranný charakter systému, jelikož analyzoval roli CMI při vyvažování segmentů „vydávání“ a „zúčtování“ systému MasterCard, přičemž uznal existenci propojení mezi těmito dvěma segmenty. Dále vzhledem k tomu, že neexistoval žádný důkaz o existenci výrazných objektivních výhod plynoucích z CMI na trhu zúčtování prospívajících obchodníkům, Tribunál nemusel zkoumat výhody plynoucí z CMI pro držitele karet, protože samy o sobě nejsou s to vyrovnat nevýhody vyplývající z těchto poplatků. 

Poznámky:

Zdroj: Soudní dvůr EU