oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Soudní dvůr Evropské unie: Návrat do členského státu za účelem výkonu povolání advokáta pod profesním označením udělovaným v jiném členském státě nepředstavuje zneužívající jednání

publikováno: 17.07.2014

Možnost, aby si občané Unie zvolili členský stát, v němž chtějí získat svou odbornou kvalifikaci, i členský stát, v němž hodlají vykonávat své povolání, je nedílnou součástí výkonu základních svobod zaručených Smlouvami.

Cílem směrnice o usazování advokátů je usnadnit trvalý výkon povolání advokáta (jako osoby samostatně výdělečně činné nebo jako osoby v pracovním poměru) v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána odborná kvalifikace, avšak toto povolání může být vykonáváno pouze pod původním profesním označením. Tato směrnice stanoví, že příslušný orgán členského státu, kde se advokát zamýšlí usadit, provede jeho zápis po předložení průkazu oprávnění potvrzujícího jeho zápis u příslušného orgánu členského státu, kde toto profesní označení získal.

 

Italští občané Angelo Alberto a Pierfrancesco Torresi poté, co obdrželi vysokoškolský titul v oboru právo v Itálii, získali i vysokoškolský titul v oboru právo ve Španělsku. Dne 1. prosince 2011 byli zapsáni jako advokáti do seznamu Ilustre Colegio de Abogados de Santa Cruz de Tenerife (advokátní komora v Santa Cruz de Tenerife, Španělsko). Dne 17. března 2012 podali k radě komory v Maceratě (Itálie) žádost o zápis do „zvláštní části seznamu advokátů“. Do této části jsou zapisováni advokáti, kteří jsou držiteli profesního označení udělovaného v jiném členském státě než v Itálii, ale jsou usazeni v Itálii.

 

Jelikož se Rada komory v Maceratě ve stanovené lhůtě nevyjádřila, obrátili se A. A. Torresi a P. Torresi na Consiglio Nazionale Forense (Národní rada advokátní komory, dále jen „CNF“), aby o jejich žádostech o zápis rozhodla ona. Uvedli, že podle platné právní úpravy podléhají zápisy jediné podmínce, a to předložení „průkazu oprávnění potvrzujícího zápis u příslušného orgánu v domovském členském státě“ (v daném případě ve Španělsku). Jelikož tato podmínka byla v projednávané věci splněna, zastávali A. A. Torresi a P. Torresi názor, že měli být do seznamu zapsáni.

 

CNF měla za to, že se A. A. Torresi a P. Torresi nemohou dovolávat směrnice o usazování advokátů, jelikož jediným cílem získání odborné kvalifikace advokáta ve Španělsku bylo vyhnout se uplatnění italského práva upravujícího přístup k uvedenému povolání, a takovéto nabytí kvalifikace tudíž představuje zneužití práva usazování. CNF se proto Soudního dvora dotazuje, zda mohou příslušné orgány členského státu s poukazem na zneužití práva odmítnout zápis do seznamu usazených advokátů v případě státních příslušníků tohoto členského státu, kteří se poté, co v tomto státě získali vysokoškolský titul, odebrali do jiného členského státu za účelem získat tam odbornou kvalifikaci advokáta a následně se vrátili do prvního členského státu, aby v něm vykonávali povolání advokáta pod profesním označením udělovaným v druhém členském státě.

 

V rozsudku Soudní dvůr především připomíná, že k usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána odborná kvalifikace, zavádí směrnice o usazování advokátů mechanismus vzájemného uznávání profesních označení migrujících advokátů, kteří chtějí vykonávat činnost pod původně uděleným označením. Unijní zákonodárce zamýšlel tímto způsobem odstranit rozdíly mezi vnitrostátními pravidly týkajícími se podmínek zápisu, které byly původem nerovností a překážek volného pohybu. Směrnice má tedy za cíl dosažení plné harmonizace podmínek vyžadovaných k využití práva usazování advokátů.

 

Soudní dvůr již rozhodl, že předložení průkazu oprávnění potvrzujícího zápis v domovském členském státě je jedinou podmínkou, kterou je podmíněn zápis dotyčného žadatele v hostitelském členském státě, který mu umožní výkon činnosti v tomto hostitelském členském státě pod profesním označením udělovaným v domovském členském státě.

 

Soudní dvůr zdůraznil, že se jednotlivci nemohou norem unijního práva dovolávat podvodně nebo zneužívajícím způsobem a že členský stát je oprávněn přijmout všechna nezbytná opatření, která jeho státním příslušníkům zabrání vyhnout se zneužívajícím způsobem pravidlům jejich vnitrostátní právní úpravy. V tomto ohledu Soudní dvůr připomněl, že ke zjištění existence zneužívajícího jednání je zapotřebí splnění objektivního prvku (tzn. cíle sledovaného unijními právními předpisy nebylo vzdor jejich formálnímu dodržení dosaženo) a prvku subjektivního (tzn. musí být patrná vůle získat neoprávněnou výhodu).

 

Soudní dvůr má nicméně za to, že právo státních příslušníků členského státu zvolit si jak členský stát, v němž chtějí získat svou odbornou kvalifikaci, tak členský stát, v němž mají v úmyslu vykonávat své povolání, je nedílnou součástí výkonu základních svobod zaručených Smlouvami na jednotném trhu.

 

Skutečnost, že se státní příslušník členského státu, který ve své zemi získal vysokoškolský titul, odebere do jiného členského státu, aby v něm získal odbornou kvalifikaci advokáta, a poté se vrátí do své země, aby tam vykonával povolání advokáta pod profesním označením udělovaným v jiném členském státě, představuje dosažení jednoho z cílů směrnice a nemůže zakládat zneužití práva usazování.

 

Skutečnost, že žádost o zápis do seznamu advokátů byla podána krátce po získání profesního označení v domovském členském státě, také nepředstavuje zneužití práva, neboť směrnice nevyžaduje splnění určité doby praxe v domovském členském státě.

 

Soudní dvůr rozhodl, že skutečnost, že státní příslušník členského státu, který se odebere do jiného členského státu s cílem získat tam po úspěšném absolvování vysokoškolského studia odbornou kvalifikaci advokáta, a vrátí se do svého členského státu, aby v něm vykonával povolání advokáta pod profesním označením udělovaným v členském státě, ve kterém byla tato odborná kvalifikace získána, nepředstavuje zneužívající jednání.

 

Zdroj: Soudní dvůr Evropské unie, http://curia.europa.eu/jcms/jcms/j_6/