oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
NEJČTENĚJŠÍ
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Soudní dvůr EU: Minimální mzdu nelze rozšířit na pracovníky subdodavatele z jiného členského státu

publikováno: 30.09.2014

Požadavek výplaty minimální mzdy bez ohledu na životní náklady v tomto jiném členském státě není slučitelný s volným pohybem služeb.

Zákon spolkové země Severní Porýní – Vestfálsko (Německo) stanoví, že některé veřejné zakázky na služby lze zadat pouze podnikům, které při předložení nabídky akceptují závazek vyplácet svým zaměstnancům jako protiplnění za poskytování služeb minimální hodinovou mzdu ve výši 8,62 eura. Cílem tohoto zákona je tak zajistit, aby byla pracovníkům vyplácena přiměřená mzda, a byl tak vyloučen „sociální dumping“ a znevýhodnění konkurenčních podniků, které poskytují svým zaměstnancům přiměřenou mzdu. 

Město Dortmund v rámci zadávacího řízení, jehož předmětem byla veřejná zakázka týkající se digitalizace dokumentů a konverze dat pro oddělení urbanistické koncepce tohoto města, na základě tohoto zákona vyžadovalo, aby byla pracovníkům, kteří jsou zaměstnáni subdodavatelem se sídlem v jiném členském státě (v projednávané věci Polsku), kterého má uchazeč v úmyslu přizvat k plnění zakázky, a kteří realizují dotčenou zakázku výlučně v tomto členském státě, zaručena minimální mzda ve výši 8,62 eura. Vzhledem k tomu, že příslušná německá komora pro veřejné zakázky, na kterou se obrátila Bundesdruckerei, německý podnik, který měl o veřejnou zakázku zájem, měla pochybnosti o slučitelnosti dotčené právní úpravy (jako byla úprava uplatňovaná městem Dortmund) s unijním právem, a zejména s volným pohybem služeb, obrátila se na Soudní dvůr. 

Soudní dvůr svým rozsudkem odpověděl, že v takovém případě, kdy stejně jako v projednávané věci, má uchazeč v úmyslu plnit veřejnou zakázku výlučně za pomoci pracovníků zaměstnaných subdodavatelem se sídlem v jiném členském státě odlišném od státu, z něhož pochází veřejný zadavatel, brání volný pohyb služeb tomu, aby členský stát, ze kterého pochází veřejný zadavatel, uložil subdodavateli povinnost vyplácet pracovníkům minimální mzdu. 

Soudní dvůr nejprve konstatoval[1], že taková právní úprava může představovat omezení volného pohybu služeb. Stanovení povinnosti vyplácet minimální mzdu pro subdodavatele uchazeče, kteří mají sídlo v jiném členském státě, ve kterém je minimální mzda nižší, představuje totiž dodatečnou hospodářskou zátěž, která může znemožnit, ztížit nebo učinit méně atraktivním poskytování služeb v tomto jiném členském státě. 

Soudní dvůr však uvedl, že taková právní úprava může být v zásadě odůvodněna cílem ochrany pracovníků. 

Nicméně pokud se taková právní úprava použije pouze na veřejné zakázky, není způsobilá dosáhnout tohoto cíle, jestliže nic nenasvědčuje tomu, že pracovníci, kteří působí na trhu soukromých zakázek, nepotřebují tutéž ochranu mezd jako pracovníci, kteří působí v rámci veřejných zakázek. 

V každém případě je sporná vnitrostátní právní úprava za předpokladu, že do její působnosti spadá taková situace, jako je situace dotčená v původním řízení, nepřiměřená. 

Tato právní úprava tím, že stanoví pevnou minimální mzdu, která sice odpovídá mzdě požadované pro účely zajištění přiměřeného odměňování pracovníků v Německu, s ohledem na životní náklady existující v této zemi, avšak která neodpovídá životním nákladům v členském státě, ve kterém budou služby související s dotčenou veřejnou zakázkou realizovány (v projednávané věci v Polsku) a která tedy zbavuje subdodavatele se sídlem v tomto členském státě možnosti využít konkurenční výhody plynoucí z rozdílů existujících mezi danou výší mezd, jde totiž nad rámec toho, co je nezbytné k zajištění dosažení cíle ochrany pracovníků. 

Zdroj: Soudní dvůr EU 



[1] Poté, co uvedl, že na rozdíl zejména od věci Rüffert (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 3. dubna 2008, C-346/06 a TZ č. 20/08), se projednávaná věc netýká vysílání pracovníků.