Soudní dvůr EU k výkonu evropského zatýkacího rozkazu
publikováno: 26.07.2018
Výkon evropského zatýkacího rozkazu nemůže být odmítnut s odůvodněním, že vyšetřování bylo rozhodnutím státního zastupitelství zastaveno, když v jeho průběhu byla vyžádaná osoba vyslechnuta pouze jako svědek. Justiční orgány členských států jsou povinny přijmout rozhodnutí o každém evropském zatýkacím rozkazu, který je jim doručen.
AY, maďarský státní příslušník, je předsedou představenstva jisté maďarské společnosti a v Chorvatsku je vůči němu vedeno trestní stíhání. Je podezřelý z toho, že souhlasil s vyplacením značné částky peněz jistému chorvatskému vysokému státnímu úředníkovi výměnou za uzavření dohody mezi maďarskou společností a chorvatskou vládou. Po zahájení vyšetřování s AY v Chorvatsku pro trestný čin podplacení požádaly chorvatské orgány opakovaně (poprvé dne 10. června 2011) své maďarské protějšky o poskytnutí mezinárodní právní pomoci, tj. aby vyslechly AY jako podezřelého a předaly mu předvolání.
Maďarské orgány sice těmto žádostem nevyhověly, zahájily však vyšetřování za účelem ověření, zda byl spáchán trestný čin ohrožující integritu veřejného života v podobě podplácení v mezinárodním styku podle maďarského trestního zákoníku. Toto vyšetřování bylo zastaveno rozhodnutím maďarského Národního úřadu pro vyšetřování ze dne 20. ledna 2012 z důvodu, že spáchané skutky nejsou trestným činem. Vyšetřování vedené maďarskými orgány však nebylo zahájeno vůči AY jako podezřelému, ale pouze v souvislosti s tvrzeným trestným činem, přičemž AY byl v tomto vyšetřování vyslechnut jen jako svědek. Dne 1. října 2013 – po přistoupení Chorvatska k Evropské unii – vydaly chorvatské orgány na AY evropský zatýkací rozkaz. Výkon tohoto zatýkacího rozkazu byl ale maďarskými justičními orgány odmítnut s odůvodněním, že v Maďarsku již bylo trestní řízení týkající se týchž skutků, na jakých se zakládal zatýkací rozkaz, zastaveno. Dne 15. prosince 2015 vydal Županijski Sud u Zagrebu (Župní soud v Záhřebu, Chorvatsko), před nímž probíhá trestní řízení s AY, nový evropský zatýkací rozkaz na AY. Maďarské orgány odmítly přijmout o tomto zatýkacím rozkazu formální rozhodnutí z důvodu, že v Maďarsku není z právního hlediska možné zatknout AY či zahájit nové řízení o výkonu zatýkacího rozkazu. Za těchto podmínek se chorvatský soud Soudního dvora v podstatě táže, zda rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu umožňuje orgánům členského státu odmítnout výkon takového zatýkacího rozkazu s odůvodněním, že již bylo v tomto členském státě zastaveno trestní řízení týkající se týchž skutků, kterých se týkal zatýkací rozkaz, a to i tehdy, pokud osoba, na niž byl zatýkací rozkaz vydán, v tomto řízení vystupovala pouze jako svědek, a nikoli jako podezřelý či obviněný. Chorvatský soud se rovněž táže, zda je vnitrostátní orgán povinen přijmout rozhodnutí o každém evropském zatýkacím rozkazu, který mu je doručen, a to i tehdy, kdy už rozhodl o dřívějším evropském zatýkacím rozkazu týkajícím se téže osoby a téhož trestního řízení.
Ve svém stanovisku ze dne 16. května 2018 generální advokát M. Szpunar navrhl Soudnímu dvoru, aby prohlásil, že nemá pravomoc odpovědět na otázky, které justiční orgán, který vydal evropský zatýkací rozkaz, položil s cílem, aby bylo určeno, zda vykonávající orgán může odmítnout rozkaz vykonat. Soudní dvůr naproti tomu v dnešním rozsudku nejprve konstatoval, že přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce není zpochybněna skutečností, že se položené otázky týkají povinností vykonávajícího justičního orgánu, zatímco předkládající soud je justičním orgánem vydávajícím evropský zatýkací rozkaz. Vydání evropského zatýkacího rozkazu totiž zasahuje do osobní svobody vyžádané osoby a za zaručení základních práv je podle judikatury Soudního dvora v prvé řadě odpovědný vystavující členský stát, a proto je třeba, aby měl justiční orgán, který vydal evropský zatýkací rozkaz, možnost položit Soudnímu dvoru předběžnou otázku.
Soudní dvůr dále připomněl, že vykonávající justiční orgány mohou až na výjimečné okolnosti výkon evropského zatýkacího rozkazu odmítnout pouze v taxativně vyjmenovaných případech stanovených v rámcovém rozhodnutí. Vykonávající justiční orgán, který zůstane po vydání evropského zatýkacího rozkazu nečinný, a nedoručí tedy justičnímu orgánu, který jej vydal, žádné rozhodnutí, proto porušuje své povinnosti podle rámcového rozhodnutí. Soudní dvůr následně zkoumal, zda se v projednávané věci může použít důvod pro povinné odmítnutí výkonu stanovený v čl. 3 bodě 2 rámcového rozhodnutí.
Tento důvod pro odmítnutí výkonu se týká případu, kdy je vykonávající justiční orgán informován o tom, že trestní stíhání proti vyžádané osobě v některém členském státě za tentýž čin skončilo konečným rozhodnutím. Soudní dvůr v tomto ohledu upřesnil, že předpokladem pro vynesení konečného rozhodnutí je existence dřívějšího trestního stíhání zahájeného s vyžádanou osobou. Vzhledem k absenci trestního stíhání vůči AY v projednávané věci jej tedy nelze považovat za osobu, jejíž trestní stíhání skončilo „konečným rozhodnutím“ ve smyslu rámcového rozhodnutí. Rozhodnutí, kterým bylo zastaveno vyšetřování, v jehož průběhu byl AY vyslechnut pouze jako svědek, se proto nelze dovolávat za účelem odmítnutí výkonu zatýkacího rozkazu na základě tohoto důvodu pro odmítnutí výkonu.
Soudní dvůr konečně zkoumal, zda se v projednávané věci použije některý ze tří důvodů, pro které může být výkon odmítnut, stanovených v čl. 4 bodě 3 rámcového rozhodnutí. První z těchto důvodů se týká případu, kdy vykonávající justiční orgán upustí od zahájení trestního stíhání kvůli trestnému činu, pro který byl evropský zatýkací rozkaz vydán, druhý se týká případu, kdy se justiční orgány ve vykonávajícím členském státě rozhodly zastavit trestní stíhání kvůli trestnému činu, pro který byl zatýkací rozkaz vydán, a třetí se týká případu, kdy byl v členském státě vynesen proti vyžádané osobě za stejné jednání pravomocný rozsudek, který zamezuje dalšímu trestnímu stíhání. Soudní dvůr konstatoval, že první a třetí ze shora uvedených důvodů jsou v projednávané věci irelevantní. Pokud jde o druhý důvod, Soudní dvůr zdůraznil, že výklad, podle kterého by výkon evropského zatýkacího rozkazu mohl být odmítnut v případě, kdy se tento zatýkací rozkaz týká týchž skutků, které již byly předmětem dřívějšího rozhodnutí, a bez ohledu na totožnost osoby, vůči níž je trestní stíhání vedeno, by byl zjevně příliš široký a přinášel by s sebou riziko obcházení povinnosti vykonat zatýkací rozkaz. Vzhledem k tomu, že tento důvod pro odmítnutí výkonu je výjimkou, musí být vykládán restriktivně a s ohledem na potřebu podporovat předcházení a potírání zločinnosti. V projednávané věci nebylo vyšetřování maďarskými orgány vedeno vůči AY, nýbrž proti neznámému pachateli, a rozhodnutí, kterým bylo toto vyšetřování zastaveno, nebylo přijato vůči AY. Soudní dvůr z toho dovodil, že se ani druhý ze shora uvedených důvodů pro odmítnutí výkonu nepoužije.
Soudní dvůr proto rozhodl, že výkon evropského zatýkacího rozkazu nemůže být odmítnut s odvoláním na rozhodnutí státního zastupitelství, kterým bylo zastaveno vyšetřování zahájené s neznámým pachatelem, v jehož průběhu byla osoba, na niž byl tento zatýkací rozkaz vydán, vyslechnuta pouze jako svědek, přičemž s touto osobou nebylo vedeno trestní stíhání a toto rozhodnutí nebylo vydáno vůči ní.
Zdroj: Soudní dvůr EU.