Rozhovor se zakladatelem Světového fóra mediačních center Thierry Garbym
autor: PhDr. Ivana Cihlářová publikováno: 01.08.2013
Již 18. setkání mediačních center letos v červnu v Praze se samozřejmě zúčastnil i zakladatel a prezident Světového fóra mediačních center, pan Thierry Garby, čestný advokát u Pařížské advokátní komory, mediátor a arbitr ve většině významných mediačních a arbitrážních centrech v Evropě i New Yorku. Bulletinu advokacie odpověděl na několik otázek.
Kdy a kde mediace vlastně vznikla, kde je její kolébka?
Spory v malých komunitách kdysi řešili stařešinové, ale v moderní společnosti to není možné. Vznikly soudy, ale soudce nedokáže znesvářené strany usmířit, a to ze zásadních, systémových důvodů; soudci totiž strany nedokážou říci pravdu a navíc soudci mají na urovnání sporu málo času. Bylo zjištěno, že pokud soudce věnuje sporu více času a získá si důvěru účastníků, počet sporů zakončených smírem výrazně stoupá. Na základě těchto zjištění pak vzniklo v USA v roce 1979 Judicial Arbitration and Mediation Services, z něhož se postupem času stala mezinárodní organizace.
Světové fórum mediačních center bylo založeno v roce 2001 a snaží se sdružovat centra, kde se dělá mediace, a dělit se o zkušenosti. Činnost fóra se rychle rozběhla a velmi se rozvíjí vzdělávání a školicí programy.
Jaké jsou hlavní výhody mediace proti soudnímu řízení?
Vedle rychlosti může mediace oproti soudnímu řízení přinést lepší řešení, zlepšit původní návrh dohody a mohou se ošetřit i emoce zúčastněných, což je věc, která soudce nezajímá. A ve složitých sporech vždycky vyvstanou emoce.
Co se musí advokát „odnaučit“, aby byl dobrým mediátorem?
Základní rozdíl mezi profesí advokáta a mediátora je ten, že advokát je z podstaty věci „straník“, straní jedné straně; mediátor musí být absolutně nestranný a udržovat si vyvážený vztah k účastníkům.
Jako právníci nemáme rádi, když někdo jedná ve špatné víře. Jako mediátoři vycházíme z toho, že dotyčný má problémy s komunikací, neumí říci, co vlastně chce, a mediátor je tu proto, aby vytvořil situaci, kdy klient to svoje přání vyjeví.
Mohu uvést příklad, co mám na mysli skloubením zájmů. Firma koupí stroj, ale nemá peníze na zaplacení. U soudu se rozhoduje o tom, zda stroj nefunguje, nebo funguje, a pokud funguje, soud řekne: zaplať za něj. Soudce ale nemá přístup k řadě informací. U mediace by se hovořilo o tom, že firma je nesolventní, a řešil by se celý ten problém.
Jaký typ mediace je nejčastější?
Já sám řeším nejčastěji věci z obecné obchodní praxe a pracovní věci, neřeším rozvody. Obecně se mediací řeší spory mezi partnery v obchodní společnosti či mezi společnostmi navzájem i problematické rodinné vztahy. Většina účastníků fóra se ale věnuje obchodním sporům.
Jaký je poměr počtu mediací a civilních a obchodních sporů u vás ve Francii?
Ta čísla jsou důvěrná, ale obecně platí, že mediací se řeší méně než jedno procento soudních sporů, ale tam, kde mediace funguje dobře, a hlavně když je zvolena před zahájením soudního řízení, tvoří až 25 procent.
Rád bych upozornil, že málo mediátorů je skutečně dobrých, dobrý mediátor zraje až 25 let. A také stejně dlouho zraje i celé prostředí. Ve Francii máme mediaci od roku 1995, takže teď se pomalu začíná rozvíjet, ale u vás v České republice to může jít rychleji, protože se můžete učit od jiných.
PhDr. Ivana Cihlářová
Foto Marie Blahnová