oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Rozhovor s novým prezidentem CCBE JUDr. Antonínem Mokrým

publikováno: 14.02.2018

JUDr. Antonín Mokrý, advokát a místopředseda České advokátní komory, dosáhl významného mezinárodního postupu. Na plenárním zasedání konaném dne 24. 11. 2017 v Bruselu byl zvolen prezidentem Rady evropských advokátních komor (CCBE). Jedná se o velký úspěch pro advokacii středoevropského regionu a současně uznání a ocenění českého advokátního stavu a aktivit ČAK na mezinárodním poli.

 • Pane doktore, k Vašemu zvolení si Vám dovolujeme co nejsrdečněji pogratulovat a zároveň využíváme první možnosti představit Vás kolegyním a kolegům advokátům ve Vaší nové pozici prezidenta CCBE. Víme, že jste v CCBE aktivní již mnoho let. Můžete Vaši cestu na nejvyšší post v celoevropské advokátní komoře stručně přiblížit? 

Možná bych si na úvod dovolil tak trochu postesknout, že se někteří advokáti, kteří se doslechli tuto zprávu, nechali prý slyšet: „Aha, to je ten funkcionář“, eventuálně jsem zaslechl i termín „aparátčík“ – to mne zvlášť pobavilo. Těm, kteří se o stavovské dění zajímají spíše okrajově a vnímají moje angažmá takto, bych rád vysvětlil, že jsem stále aktivní advokát a že skloubit výkon praxe s touto druhou věcí, tedy prací v evropské struktuře, je někdy docela náročné. Na druhou stranu je to pro mne jistá výzva, kterou stojí za to absolvovat. Já jsem to bral také trochu tak, že pokud naše země něčím trpí, pak tendencí k nepochopitelné „domáckosti“, přílišnému zahledění se do nás samotných a já si myslím, že je to třeba změnit. Přitom Češi paradoxně hodně cestují, ale mnozí z toho jen málo vytěží. Ani se hlouběji nezajímají, co se tam venku za humny skutečně děje, aby si z toho vzali nějaké ponaučení.

Jsme také dost možná málo ambiciózní. Slýchám pak také od Čechů, kteří už nějaký čas pracují v evropských institucích v Bruselu, že naši lidé kupodivu nepronikají do těch opravdu důležitých pozic v bruselských strukturách, tedy do takových, v nichž lze něco podstatnějšího ovlivnit, a ani se o to příliš nepokoušejí. Na rozdíl od jiných národů, které tak činí s nesmírným nasazením, programově a zcela pragmaticky. Na druhou stranu, vše předpokládá určitý čas a já se na tuto cestu (v CCBE) vydal již předtím, než ČR vůbec vstoupila do EU, a už i předtím jsem prošel jinými advokátními organizacemi činnými v mezinárodním měřítku, jako je např. AIJA nebo UIA. Ty jsem si „odpracoval“ v letech devadesátých.

• Do jakých orgánů CCBE jste byl postupně zapojen a můžete popsat i cestu k Vašemu prezidentství? 

Šest let jsem např. působil ve finan­čním výboru CCBE, což bylo dost zajímavé, protože to je de facto poradní a dozorový orgán předsednictva, který bdí nad tím, aby organizace dobře hospodařila. CCBE je nezisková organizace zřízená a fungující podle belgického práva a finančně je zcela závislá na příspěvcích svých členů, tj. národních advokátních komor všech zemí EU a z menší zčásti i přidružených a pozorovatelských reprezentací z nečlenských zemí EU. Rozpočet je tedy skoro vždy poměrně napnutý, zlaté časy už pominuly, jako ostatně všude, a ve všech odvětvích je vše nákladově velmi náročné a každý hledí, aby hospodařil co nejúsporněji a dlouhodobě udržitelně.

Také jsem byl členem výboru pro volný pohyb advokátů. Ten mi rovněž připadal velmi důležitý, neboť advokáti jsou jednou z „nejmobilnějších“ regulovaných služeb v Evropě, vedle služeb finančních. Z hlediska právních předpokladů této mobility má CCBE značné zásluhy, na tvorbě evropských směrnic upravujících volný pohyb advokátů se rozhodujícím způsobem spolupodílela. V rámci přeshraničního pohybu advokátů však čas od času dochází k určitým, řekl bych, „pikantnostem“, vyplývajícím z někdy přítomné ochranářské tendence některých členských zemí a ty čas od času pomáháme řešit, jsme-li o to žádáni. Já osobně považuji mobilitu advokátů za nesmírně důležitou, protože má potenciál ovlivňovat nadstavbové elementy společnosti, napomáhá postupnému sbližování právních řádů – a Evropa, aby byla více konkurenceschopná v celosvětovém měřítku, musí mít nějakou jasnou vizi. 

• Každý rok si CCBE volí nové vedení. Jaké k tomu vedly důvody a jaká pozitiva nebo negativa to v sobě zahrnuje? 

Upřesnil bych, že každý rok se nevolí úplně celé nové vedení, ale jde spíše o jisté formální potvrzení těch, kteří již byli zvoleni předtím. Jde tak hlavně o každoroční volbu nového třetího viceprezidenta. Předsednictvo sestává z prezidenta a tří viceprezidentů, kteří ze svých postů postupují každý rok na vyšší post. Takže já jsem před třemi lety začínal ve funkci třetího viceprezidenta a dostal jsem se nyní na funkci prezidenta. Myslím, že tento systém je poměrně rozumný a vyvážený, protože na jedné straně umožňuje pravidelnou obměnu zástupců z různých členských zemí, byť jenom určitá část zemí EU již měla svého zástupce ve funkci prezidenta, na druhou stranu systém zabezpečuje, že každý člen předsednictva má dostatek času se na své budoucí angažmá prezidenta dobře připravit, a nenastupuje tak do této funkce zčistajasna. Samozřejmě lze si představit i jiné modely. O nich čas od času diskutujeme s ohledem na vývoj potřeb. Tak např. v minulosti fungoval systém pouze se třemi členy předsednictva. 

• CCBE je mnohdy označována jako „hlas“ advokátní profese v Evropě. Kde mohou čeští kolegové tento „hlas“ pocítit a slyšet? 

Aby CCBE mohla fungovat jako, jak říkáte, „hlas“ advokátní profese v Evropě, je potřeba se nejprve uvnitř organizace dohodnout, co tímto hlasem chceme sdělit. Tento proces probíhá demokratickou a pro všechny členy zcela transparentní formou. Prakticky všechna zásadní stanoviska a pozice jsou přijímány hlasováním a zásadní dokumenty se obvykle nerodí ze dne na den, ale pečlivě se připravují. Každý z členů má právo podílet se na tvorbě určitého konkrétního stanoviska či obsáhlejšího dokumentu svým příspěvkem, a kromě toho většina členských delegací vysílá své experty do našich odborných výborů, které připravují dokumenty pro projednání v plénu.

Prezident tedy ve většině případů nehlásá nějaké své osobní názory, ale opírá se o pozice odsouhlasené demokratickou většinou hlasujících členů, jejichž současný počet je 32. Ne vždy se na všem shodneme jednomyslně. Jde-li o stanoviska k závažným otázkám, rozhoduje kvalifikovaná většina, ale každý z členů, tedy národních komor, má právo, aby bylo zaznamenáno, event. prezentováno jeho odlišné stanovisko, pokud byl přehlasován.

Čeští advokáti obvykle pocítí působení CCBE až skrze výsledné produkty přicházející z evropských orgánů v rámci některých závazných právních předpisů. K takovým, zejména pokud se týkají fungování právních služeb, základních práv a svobod občanů, zvláště pak práva na spravedlivý proces anebo základních pilířů právního státu, se CCBE vyjadřuje v rámci legislativního procesu na úrovni EU. Je-li však o to žádána určitou národní komorou, poskytuje svou podporu i advokaciím národním, pokud ty upozorňují, že na národní úrovni je přijímán zákon, který porušuje zmíněná práva a svobody. CCBE se také angažuje jako vedlejší účastník v některých soudních řízeních, kde jsou projednávány otázky, které svým významem přesahují pouhý individuální zájem jednotlivce, ale mají potenciál ohrozit základní atributy výkonu advokátní profese nebo práva na spravedlivý proces. Některá z významných rozhodnutí, ať už SDEU, nebo ESLP, případně národních soudů vyšších instancí, byla docílena za podpory CCBE.

Jednotliví advokáti, naprostou většinou ze zemí přidružených k CCBE, jako byla např. Gruzie, Turecko, mohli pocítit i individuální podporu CCBE tam, kde stát zasahoval do sféry jejich osobní integrity v rámci výkonu jejich práce advokáta nebo z důvodu takového výkonu. To se naštěstí zatím neděje v případě našich advokátů, avšak byly zde i případy zemí s pevným demokratickým ukotvením a tradicí, kdy CCBE musela zasahovat, např. v nizozemské kauze Prakken Oliveira, kde šlo o dlouhodobé zasahování do důvěrnosti komunikací s klientelou této kanceláře prostřednictvím hromadných odposlechů. I zde vedla intervence CCBE k úspěšnému výsledku.

Trochu zjednodušeně řečeno, CCBE tedy působí jednak jako reprezentant evropské advokátní profese v komunikaci s orgány EU a některými dalšími „nadnárodními“ institucemi, a také funguje jako jistý „hlídací pes“ v rámci přijímané legislativy, event. zásahů orgánů výkonné či soudní moci. Také např. pravidelně konzultujeme jak se soudy v Lucemburku, tak ESLP ve Štrasburku a snažíme se docílit nastavení co nejoptimálnějšího prostoru pro ty, kteří se na tyto soudy obracejí se svými stížnostmi. A pochopitelně i pro ty, kteří je před těmito soudy zastupují, tedy advokáty. 

• Jaké jsou tedy cíle a poslání CCBE na prahu roku 2018? 

Na stole mám např. agendu připravované úmluvy o advokátní profesi, kterýžto záměr se zrodil a je již na určitém počátečním stupni svého vývoje na půdě Rady Evropy. Tento záměr od samého počátku intenzivně podporujeme. To je něco, co je pro naši profesi skutečně absolutní prio­ritou. Uznání poslání a fungování advokacie je sice již v základních principech zakotveno v závazných mezinárodních úmluvách, a dokonce jsou zde i relativně četná rozhodnutí soudů dotýkající se tohoto tématu, ale stále zde zbývá řada aspektů výkonu práce advokátů, které jsou zachyceny zatím jen v podobě deklarací, usnesení, memorand, resp. tzv. soft-law (jakými jsou např. etické kodexy).

Komplexnost oblasti právních služeb spolu s některými novými trendy, které přináší kyberprostor a nástup nových technologií, jakož i další novodobé společenské trendy, však opravdu vyžaduje upravit právní prostředí, v němž se náš stav pohybuje, nějakým zastřešujícím závazným dokumentem. Možná závazným nejen pro prostor, kam sahá působnost Rady Evropy, ale i pro další země, které by se k takovému dokumentu mohly dále připojovat, budou-li mít o to zájem.

Další aktivity jen ve zkratce – brexit a jeho dopady na právní služby, probíhající kampaň zaměřená na zdůraznění a další vysvětlování postavení advokátní profese ve společnosti, navázání na projekt LESVOS, kde CCBE spolu s DAV zprovoznila první základnu primární právní podpory pro uprchlíky procházející tamním hotspotem, a jeho možné rozšíření na další hotspoty, další aktivity související z činností tzv. PANA výboru v Evropském parlamentu, kde vnímáme jisté nebezpečí pro budoucnost advokátní profese z hlediska možné ingerence do principu ochrany profesního tajemství, nezávislosti i samosprávnosti profese, a mnoho jiných agend. 

• Pokud jde o Vaše osobní cíle a představy – čeho byste chtěl v následujícím roce Vašeho prezidenství dosáhnout? 

Přál bych si, aby rok mého prezidentství proběhl bez nějakých velkých otřesů, pokud jde o politické, ekonomické či společenské události na našem kontinentu. Brexit, ať si to více, nebo méně připouštíme, bude mít vliv také na poměry právnické profese v Evropě. A jsou zde přítomny i některé další nepříznivé vlivy… Politika ovlivňuje náš stav, ať chceme, či nechceme. Opakující se teroristické útoky vyvolávají v určité části politických reprezentací až přehnaně panický stav ohrožení, což pak následně vede ke snahám o omezování práv a svobod občanů a následné ohrožení existence právního státu tak, jak jsme jej dosud znali. Ti, kteří si demokracii nepřejí, tuto paniku podporují. Je to hybridní válka ovlivňující myšlení lidí a umně pracující s jejich často povrchní znalostí jevů.

Svobodná a nezávislá advokacie je nedílnou součástí všech známých definic právního státu, z čehož vyplývá, že nemůžeme zavírat oči a chodit po špičkách kolem toho, když těm, jejichž práva a oprávněné zájmy hájíme, by byla tato jejich práva okrajována kousek po kousku, až bychom se opět vrátili někam do orwellovského světa, kde by možná opět platilo, že co nikdo neví, jako by se nedělo. Pokud jde o agendy CCBE, nemám, myslím, v tento moment žádný monumentální cíl. Je třeba kontinuálně a svědomitě pracovat na agendách, které máme rozpracovány, a prosazovat na každém kroku ty principy, které prosazovali všichni mí předchůdci. Každý z prezidentů CCBE odevzdal pro náš společný zájem kus práce a ani já nechci zůstat v tomto směru něco dlužen. 

• Závěrem ještě jeden dotaz mířící k českým kolegyním a kolegům advokátům – jak oni by se mohli do činnosti či podpory CCBE zapojit a jaká jsou Vaše osobní doporučení? 

Velice si cením této otázky, protože jde o otázku klíčovou. Účast advokátů, zejména těch, kteří jsou skutečnými odborníky ve speciálních právních agendách, je velmi vítána a dotyční se mohou obrátit, ať už osobně na mě, nebo na mezinárodní odbor ČAK. Seznam výborů, které projednávají jednotlivé tematiky, je možné vyhledat na webových stránkách ČAK https://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=1473. Také na webových stránkách CCBE www.ccbe.eu lze nalézt prakticky veškeré dokumenty, které CCBE vytvořila za účelem prosazování svých cílů a priorit, jakož i relativně velmi přehledné informace o velké většině aktivit, struktuře organizace apod. Předpokládám, že z toho, co jsem řekl, vyplynulo, že práce ve výborech nebo v orgánech CCBE vyžaduje určité penzum času a vynaloženého úsilí. Tedy jen nutné brát v úvahu, že advokát, který se do takové práce zapojí, se musí smířit s tím, že to bude částečně na úkor jeho praxe. Také předpokládám, že je samozřejmé, že dotyčný zájemce byl měl ovládat velmi dobře angličtinu, s tím, že velkou výhodou pro něho bude i znalost francouzštiny. 

• Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám v nové funkci hodně elánu, pevné zdraví, a hlavně mnoho úspěchů!  

 

JUDr. HANA RÝDLOVÁ

Foto JAN KOLMAN