oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Rozhodnutí o zákazu odposlechů advokátů v Nizozemí

autor: JUDr. Jiří Novák, advokát v Praze
publikováno: 09.02.2016

Nizozemské soudy rozhodly o dlouho sledované kauze odposlechů advokátů advokátní kanceláře Prakken d'Oliveira. Tato advokátní kancelář působí v Nizozemském království a při poskytování právních služeb se zaměřuje na lidskoprávní otázky, zejména pak ty, které souvisí s trestním právem a imigračním právem.

Před časem advokáti advokátní kanceláře Prakken d'Oliveira zjistili, že komunikace mezi nimi a jejich klienty je odposlouchávána nizozemskou zpravodajskou službou a že takto získané informace jsou využívány v soudních řízeních, jejichž účastníky jsou klienti této advokátní kanceláře. Advokáti, kteří měli podezření, že jsou odposloucháváni, žádali ministra vnitra Nizozemského království (viz níže), aby zastavil další odposlouchávání jejich komunikace. I v Nizozemsku je totiž komunikace mezi advokáty a jejich klienty chráněna jako jeden ze základních prvků práva na spravedlivé řízení a práva na soukromí. Ministr vnitra žádosti advokátů nevyhověl.

Advokáti advokátní kanceláře Prakken d'Oliveira tedy podali žalobu k Okresnímu soudu v Haagu proti Nizozemskému království a domáhali se, aby státu byla uložena povinnost zdržet se dalších odposlechů těchto advokátů ze strany zpravodajské služby. Do řízení následně jako vedlejší účastníci vstoupily Nizozemská unie obhájců a Evropská rada advokátních komor (CCBE). Vedlejší účastníci se domáhali, aby se zákaz odposlechů advokátů vztahoval na všechny advokáty působící v Nizozemsku.

Prvostupňový soud rozhodl o žalobě rozsudkem dne 1. července 2015 (anglický překlad rozsudku čtěte ZDE), a to tak, že uložil žalovanému státu, aby „počínaje uplynutím šesti měsíců po doručení rozsudku zastavil a nepokračoval v (přímém nebo nepřímém) odposlouchávání, příjmu, záznamu, monitorování a přepisech jakékoliv formy komunikace advokátů nebo s advokáty”. Soud dále rozhodl, že citovaný zákaz přestane být účinným, pokud stát před uplynutím šestiměsíční lhůty vytvoří dostatečná pravidla, která zajistí ochranu advokátní povinnosti mlčenlivosti (viz níže) před neoprávněnými zásahy ze strany státních orgánů. Soud dále uložil státu povinnost, aby jeho zpravodajské služby nepředávaly zaznamenanou komunikaci státním zástupcům, pokud pořízení záznamu nebylo předem povoleno nezávislým orgánem.

K důvodům svého rozhodnutí soud prvého stupně uvedl následující. Podle dosavadních nizozemských předpisů jsou nizozemské zpravodajské služby oprávněny odposlouchávat komunikaci advokátů nebo s advokáty pouze na základě souhlasu ministra vnitra nebo ministra obrany. S odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (např. rozhodnutí ve věci Telegraaf ca. Nizozemí, zn. 39315/06, a ve věci Kennedy ca. Spojené království, zn. 26839/05) Okresní soud v Haagu dospěl k závěru, že takový systém není dostatečný, neboť povolení odposlechu a jeho následná kontrola nejsou podrobeny přezkumu ze strany nezávislého orgánu (tím nemůže být ministr). Podobně je tomu i v případě předávání informací získaných zpravodajskými službami státnímu zastupitelství. I v tomto případě soud v posuzované věci dospěl k závěru, že informace kryté advokátní mlčenlivostí nemohou zpravodajské služby předávat bez povolení nezávislého orgánu. Podle soudu odposlouchávání komunikace advokátů a předávání informací krytých advokátní mlčenlivostí státnímu zastupitelství zasahuje do práva na právní pomoc, neboť toto právo nelze plně využít bez možnosti otevřeně hovořit se svým advokátem.

Nizozemský stát podal odvolání proti rozhodnutí Okresního soudu v Haagu ze dne 1. července 2015. Stát ve svém odvolání namítal, mimo jiné, že soud nevzal dostatečně v potaz rozdíly mezi pravidly odposlechů telekomunikačního provozu použitelnými v trestním řízení a pravidly, které by měly být použity při vyšetřování prováděném zpravodajskými službami. Při jednání odvolacího soudu stát dále namítal, že plošné omezení odposlechu advokátů nelze vztáhnout na advokáty registrované mimo Nizozemsko, protože nelze ověřit registraci těchto advokátů u národních advokátních komor. Touto námitkou stát reagoval na návrh CCBE, aby se ochrana advokátního tajemství v Nizozemí vztahovala také na advokáty registrované v jiných členských zemích EU. K námitce státu CCBE dodala, že ověření lze jednoduše provést skrze aplikaci „Find-a-lawyer“, která je k dispozici na webovém portálu EU e-justice.europa.eu.

Odvolací soud o podaném odvolání rozhodl dne 27. října 2015, když potvrdil napadené rozhodnutí soudu prvého stupně (anglický překlad rozsudku čtěte ZDE). V odůvodnění svého rozhodnutí podobně jako soud prvního stupně odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (také např. Kopp proti Švýcarku, Weber a Saravia ca. Německo, Klass a další ca. Německo, Michaud ca. Francie) a následně uzavřel, že výkon zvláštních oprávnění zpravodajských služeb vůči advokátům musí být předmětem předchozího a také následného (průběžného) přezkumu nezávislým orgánem tak, aby bylo možné předejít a zamezit možným zásahům do advokátní mlčenlivosti. Podle odvolacího soudu dosavadní nizozemský režim neodpovídá požadavkům na ochranu soukromí a spravedlivé řízení podle čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 6 této Úmluvy.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí dále zdůraznil, že ochrana advokátní mlčenlivosti se nevztahuje pouze na komunikaci nizozemských advokátů, ale je nutno ji vztáhnout také na komunikaci všech evropských advokátů, kteří poskytují právní služby v Nizozemí. Nizozemské orgány jsou schopné ověřit registraci evropských advokátů u příslušných národních komor skrze zmíněnou webovou aplikaci „Find-a-lawyer“.

Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud uzavřel, že dosavadní nizozemský systém neposkytuje dostatečné záruky zamezující neoprávněnému předávání informací chráněných advokátní mlčenlivostí a získaných zpravodajskými službami státnímu zastupitelství.

Soud prvého stupně poskytl Nizozemskému království šestiměsíční lhůtu, aby přijalo příslušná opatření proti neoprávněným zásahům do komunikace chráněné advokátní mlčenlivostí. Nizozemsko nicméně již po doručení rozsudku soudu prvého stupně (přes podané odvolání) avizovalo, že přijme příslušná opatření, aby vyhovělo požadavkům soudu na povolení a přezkum odposlechů advokátů nezávislým orgánem.

V návaznosti na popsaný vývoj odposlechů komunikace advokátů v Nizozemí se nabízí krátký pohled na dosavadní nizozemský režim ochrany advokátní mlčenlivosti při pořizování odposlechů v trestním řízení. Způsob ochrany advokátní mlčenlivosti v trestním řízení vychází z podobných principů jako v České republice. Za zmínku však stojí technické zajištění této ochrany použité v Nizozemí. Podobně jako v České republice, tak i v Nizozemí, jsou odposlechy pořizovány pomocí automatického systému. Avšak nizozemští advokáti, kteří hodlají předejít odposlechům komunikace se svými klienty, mohou své telefonní číslo registrovat u nizozemské advokátní komory. Automatický systém pak odposlech sám ukončí v případě, když zjistí, že probíhá komunikace s telefonním číslem registrovaným na advokáta. Oproti českému systému provádění odposlechů by tedy v Nizozemsku nemělo dojít ani k zaznamenání komunikace advokáta s klientem.