Rozhodne-li soud v obdobné věci jinak s odkazem na jiné skutkové okolnosti, musí toto odlišení přesvědčivě odůvodnit
publikováno: 22.08.2018
II. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti společnosti AC DODÁVKY, s.r.o. a zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelka podniká v oblasti prodeje ojetých automobilů. Česká obchodní inspekce jí uložila pokutu pro porušení informační povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Správního deliktu se stěžovatelka měla dopustit tím, že při kontrole u nabízeného vozidla deklarovala počet najetých kilometrů ve výši, která neodpovídala skutečnému stavu vozidla, jak bylo následně prokázáno znaleckým posudkem. Nebylo prokázáno, že by k tzv. „přetočení tachometru“ došlo ze strany stěžovatelky či že o něm stěžovatelka mohla vědět. Ani odvolací orgán, ani městský soud v Praze stěžovatelce nevyhověly a napadené rozhodnutí České obchodní inspekce nezrušily, a proto podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, v níž argumentovala předcházejícím rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, jímž ve skutkově podobném případě Nejvyšší správní soud žalobci vyhověl a rozhodnutí o pokutě zrušil.
Ústavní soud svým nálezem neřešil podstatu věci a vyhověl pouze námitce stěžovatelky týkající se vnitřní nekonzistentnosti a nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti totiž mimo jiné namítala, že se Nejvyšší správní soud nevypořádal s její námitkou, že v předchozí judikatuře zastával v obdobné věci jiné právní stanovisko.
Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku uvedl, že si je tohoto svého předchozího rozhodnutí vědom, avšak že se projednávaná věc skutkově liší, aniž by však přesněji vysvětlil, proč v předchozím rozsudku vyhověl žalobci a rozhodnutí České obchodní inspekce zrušil a v nyní posuzované věci naopak kasační stížnost žalobce zamítl. Nejvyšší správní soud se srovnáním skutkových okolností těchto dvou věcí vůbec nezabýval, pouze stroze konstatoval, že jsou skutkově odlišné. Samotné skutkové odlišení (tzv. „distinguishing“) těchto dvou věcí však v odůvodnění napadeného rozsudku zcela chybí.
Ačkoli tedy Nejvyšší správní soud označil předmětné dva případy za skutkově odlišné, což by bylo důvodem pro jím provedené opačné právní zhodnocení, tuto odlišnost nijak nezdůvodnil a následně přistoupil k posouzení stejné právní otázky, tedy rozsahu informační povinnosti autobazaru podle zákona o ochraně spotřebitele. Ze zbytku odůvodnění napadeného rozsudku přitom není zcela zřejmé, zda Nejvyšší správní soud svůj dřívější právní názor následoval, resp. zpřesňoval, nebo zda přistoupil k jeho přehodnocení. Ve vztahu ke zjišťování stavu tachometru u ojetého vozidla totiž soud v obou případech judikoval, že na prodávajícího lze klást pouze přiměřené nároky; jednou to však znamenalo, že prodávající měl povinnost informovat spotřebitele jen o tom, co mu bylo známo, zatímco podruhé prodávající odpovídal i za neposkytnutí informací, které neměl k dispozici.
Požadavek předvídatelnosti a vnitřní bezrozpornosti právního řádu se však netýká pouze formulací právních norem, ale směřuje i na judikaturu vrcholných soudů. Judikatorní řešení má vést ve skutkově podobných situacích ke stejným výsledkům, a pokud tomu tak není, musí soudy velmi přesvědčivě vysvětlit, v čem jsou řešené situace skutkově odlišné.
Ústavně garantovaný požadavek náležitého odůvodnění soudních rozhodnutí v případě existence dřívější judikatury v obdobných věcech vyžaduje víc než jen strohé konstatování, že projednávaná věc se od předchozí judikatury skutkově liší. Pro naplnění požadavků spravedlivého procesu musí být srovnávané případy řádně skutkově odlišeny, a toto odlišení náležitě odůvodněno. Neodůvodněným skutkovým odlišením obdobných věcí především nelze obcházet případnou povinnost předložit věc rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu v případě odklonu od existující judikatury.
Ústavní soud pro popsané nedostatky odůvodnění napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu zrušil, avšak tímto svým rozhodnutím nikterak nepředjímá výsledek posouzení sporné právní otázky odpovědnosti provozovatele autobazaru Nejvyšším správním soudem.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3755/17 je dostupný zde.
Zdroj: Ústavní soud, Brno.