oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Projev předsedy ČAK JUDr. Martina Vychopně na oslavách 25 let obnovení nezávislosti české advokacie

autor: JUDr. Martin Vychopeň
publikováno: 01.11.2015

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí zahraniční i domácí hosté,

dovolte mi, abych vás všechny jménem České advokátní komory přivítal na oslavách 25. výročí obnovení nezávislosti české advokacie. Se svými více než dvanácti tisíci advokáty je advokacie nejpočetnějším právnickým stavem, širší součástí justice jako takové. Jsme stavem svobodným a nezávislým a troufám si tvrdit, že advokátní stav je nezbytným předpokladem existence právního státu.
Před pěti lety jsem ve Španělském sále Pražského hradu u příležitosti 20. výročí obnovení samostatnosti a nezávislosti advokacie rekapituloval vývoj, jímž advokacie prošla od roku 1990 do roku 2010. Na podobnou rekapitulaci je pět let, které od té doby uplynuly, dobou příliš krátkou. Pokud jsem se tehdy snažil o hodnocení událostí uplynulých, dovolte mi, abych se nyní pokusil o úvahu nad tím, v jakém prostředí dnes advokáti působí, jak vypadá, či měl by vypadat advokát dvacátého prvního století, a jak by měla vypadat advokacie samotná.
Druhé desetiletí tohoto století bylo v advokacii výrazně poznamenáno především tím, že počet advokátů přesáhl deset tisíc. To způsobilo přetlak na trhu právních služeb. Advokáti začali pronikat do oblastí, které dříve přehlíželi. Jednou z nich byla oblast vymáhání drobných pohledávek. Ve spojení s paušálním tarifem vznikla výbušná situace, která byla řešena až na politické úrovni, v českých poměrech ovšem způsobem, který musel znechutit jak věřitele, tak dlužníky. Poslední úprava advokátního tarifu v podstatě znemožnila drobné pohledávky vymáhat a výrazně tomu přispěly časté, možno říci chaotické změny předpisů exekučních. To je špatný signál pro právní stát. Lze mít totiž důvodnou obavu, že hranice tzv. drobné pohledávky bude stále vyšší a vyšší a postavení dlužníka, jako osoby porušující právo, bude výrazně silnější než postavení věřitele. A všichni víme, že pojmy dlužník a věřitel jsou obecnými pojmy závazkového práva. Kam až může vést tolerování porušování práva? Přestane platit okřídlené římské pravidlo: pacta sunt servanda? Současná úprava navíc postihne především drobné věřitele. Velcí věřitelé, zpravidla monopolní dodavatelé zboží a služeb, jednoduše promítnou své ztráty do cen a jejich pohledávky tak zaplatí všichni slušní lidé.

Legislativa o nás bez nás

Na advokacii bude, aby vytrvalým a soustředěným jednáním a vyjednáváním přispěla k dosažení rozumné a potřebné úpravy advokátního tarifu, aby ekonomické nastavení nákladovosti vymáhání pohledávek (a nejen bagatelních) bylo takové, aby tyto spory bylo možno vést a aby ve své podstatě neznamenaly existenční likvidaci jedné či druhé strany sporu. Ekonomický rozměr spravedlnosti, který je představován výší soudního poplatku, advokátním tarifem, exekutorským tarifem a daněmi, stojí mimo centrum pozornosti – na rozdíl například od dopravních staveb – a v zájmu našich klientů i v zájmu nás samotných mu v budoucnu musíme věnovat náležitou pozornost.
S tím úzce souvisí problematika legislativního procesu. Jistě jste zaznamenali, že zástupci advokacie byli z legislativního procesu v podstatě vyřazeni personálními změnami v Legislativní radě vlády, aniž bylo jasně řečeno proč. Tento stav je pro nás nepřijatelný. Obrazně řečeno – právo máme denně v ruce. Vedle soudců se stěží najde profese, která by měla mít větší vliv na tvorbu zákonů. Jako nepolitický subjekt máme obrovský potenciál významně přispět k obsahové kvalitě nových předpisů. Napříč profesí proto diskutujeme o tom, zda by Komora měla či neměla být připomínkovým místem – většinový názor se kloní pro, nicméně nesmíme zapomenout, že pokud by k tomu došlo, Komora by byla žádána o vyjádření k návrhům zákonů, které s postavením advokacie či advokáta vůbec nesouvisejí – to by mohlo být dvousečné. Ať tak nebo tak – stávající role advokacie v legislativním procesu je nedostatečná a v budoucnu bude nezbytné významně ji posílit, zejména pokud jde o právní předpisy, které s advokacií nebo činností advokátů souvisí.

Podbízení se klientům a co s tím

Zmíněný vysoký počet advokátů na trhu vedl k pokřivení smluvních cen. Tím nekritizuji cenový vývoj při převisu nabídky nad poptávkou. Kritizuji to, že advokáti jsou schopni, v zájmu získání klienta či kauzy, doslova položit svoji kůži na trh a cenově se podbízet, resp. nabízet tzv. dumpingové ceny, a tím porušovat pravidla soutěže mezi advokáty. Jak jinak označit nabídky, z nichž některé nedosahují ani částky sto korun za hodinu práce? Při vší úctě k ocenění práce v jiných oborech – tato cena objektivně není schopna pokrýt ani nezbytné náklady naší činnosti! Nechci tím vyzývat ke kartelovým dohodám, ale apeluji na náš zdravý ekonomický rozum, na potřebu toho, co technické obory označují za „bezpečnou cenu“. To, co předvádíme ve výběrových řízeních podle zákona o veřejných zakázkách, je podřezávání větve pod klientem – slyšíte správně, pod klientem, protože pokud advokát nebude schopen z odměny zajistit a uhradit vše, co zajištěno a uhrazeno býti má, pak je to především nebezpečí pro klienta. A advokát, který neplní své závazky, nemůže být dobrým advokátem.
Jsme svědky eroze pravidel a dodržování povinností. V zájmu rychlé tvorby zisku se z advokátů stávají advocatus oeconomicus namísto toho, aby byli advocatus clientis. Pokud je na obzoru zisk, je zapotřebí k němu hledat cestu, co nejrychlejší a nejpohodlnější, neboť na takové cestě je mnoho překážek. Překáží nám zákonná úprava? Změňme ji. Překáží nám etické pravidlo? Zrušme toto pravidlo. Překáží nám advokacie na cestě k zisku? Zrušme ji. Překáží nám spravedlnost? Zrušme ji. Právo na zisk a právo silnějšího stačí. Tudy ale asi cesta nepovede…
Nepamatuji kárnou žalobu či kárné rozhodnutí, které by se podobnými problémy zabývalo. Budeme muset najít odvahu k řešení, což zřejmě nepůjde jinak, než prostřednictvím našeho kárného řízení. A kárné řízení je další oblastí, o níž bych chtěl mluvit.
Komora byla v minulosti veřejně kritizována za některá kárná rozhodnutí a uložená opatření, která laická veřejnost vnímala ve smyslu pořekadla „ruka ruku myje“, nikoliv jako kárný postih. Nečiní nám problém náležitě postihnout advokáta za zmeškání, za vnesení mobilního telefonu do věznice a jiné podobné, možno říci tradiční prohřešky. Rozpačitě ale rozhodujeme o porušování pravidel soutěže mezi advokáty, o nepřijatelném vystupování advokátů na veřejnosti, nevhodné angažovanosti v politické sféře, nepřípustných zprostředkovatelských aktivitách, poskytování právních služeb anonymním nebo zastírajícím způsobem prostřednictvím internetu či tzv. obecně prospěšných společností a další. Jsem si vědom toho, že zesílení kárné represe a vyšší tresty nejsou všelékem, ale musíme v sobě najít odvahu jasně a důrazně postihovat nezákonné a neetické jednání a chování některých našich kolegů. S tím bude určitě spojeno riziko – riziko náhrady škody i nákladných soudních jednání, ale na úrovni Komory jsme příslušným pojištěním vytvořili prostor pro odvahu v kárném rozhodování.

Právní vědomí v troskách

Procházíme dobou meteorologických legislativních období. Legislativní bouře a smrště ale nenechaly v justici kámen na kameni a vážně narušily právní jistotu a vnímání práva občany. Ve své advokátní praxi jsem často konfrontován s názory klientů a s hrůzou zjišťuji, že právo je pro ně něco, co existuje mimo ně, je to jakási virtuální realita, které netřeba se bát. Postačí Desatero a sem tam něco dodržet. Hlavně, pokud je správně vyplněný dotazník, nejlépe elektronický, razítko, nejlépe digitální a povolení. Na zbytku nezáleží. Změny zákonů, tedy pravidel upravujících naše chování, nikoho nezajímají. Bodejť by ano. Změn je tolik, že je nestačí vnímat profesionálové, natož laici. Právní vědomí laiků je v troskách a profesionálové jsou nejistí. K této nejistotě určitě přispěje – dojde-li k tomu za našeho aktivního profesního života, přijetí nových kodexů procesních – občanského soudního řádu a trestního řádu. Proces je obrazně řečeno cesta k právu. Laiky na této cestě provázejí advokáti, a proto nám nemůže být lhostejné, jak budou procesní předpisy vypadat. Bude naším úkolem na přípravě a tvorbě procesních kodexů intenzivně spolupracovat.
Nepříznivým způsobem se podle mého názoru vyvíjí i právo trestní. Málokdo z veřejnosti zaznamenává, že postupně, v tichosti, dochází k zužování katalogu práv obviněných. Omezují se prostředky a postavení obhajoby – zmínit mohu např. postupné omezování tzv. nutné obhajoby. Ale v centru pozornosti advokátů byly nepochybně v uplynulém období pravidelné domovní prohlídky v sídlech a bytech advokátů a s tím spojené porušování práv třetích osob – klientů advokáta, zejména těch, kteří s trestním stíháním nemají nic společného.
Aby nevznikl mylný dojem – advokát zločinec musí být stíhán, a pokud je usvědčen, má být spravedlivě odsouzen. Navzdory veřejnému přesvědčení advokáti nemají zájem o zločince ve svých řadách. Ale nelze připustit, aby při trestním stíhání advokáta docházelo k porušování práv jiných klientů advokáta. Úzce s tím souvisí otázka obsahu a rozsahu povinnosti mlčenlivosti a snaha státu tuto mlčenlivost prolamovat. Povinnost mlčenlivosti bude státu vždy nepohodlná, o to více tehdy, je-li státní rozpočet v hlubokém deficitu. Její prolamování je – řečeno chemickou terminologií – lakmusovým papírkem spravedlnosti. Advokacie proto přivítala poslední výkladové stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, které, doufejme, poskytne pro tuto problematiku potřebné vodítko.

Založení Unie obhájců

Velkou pozornost nejen mezi advokáty vzbudilo založení Unie obhájců. Někteří namítali, že jde o útok na jednotu advokacie, jiní, že jde o nevhodnou osobní veřejnou prezentaci některých našich kolegů, další to považovali za nepřijatelný rozměr obhajoby v některých věcech. Je zajímavé, že podobnou pozornost nevzbudilo založení České asociace právniček, Spolku pro rodinné právo a dalších. Osobně nevidím nic špatného v tom, že se advokáti, kteří se oborově specializují, sdružují do spolků a hájí a prosazují některé specifické, oborové hodnoty. Takový úkol Komoře, jako orgánu veřejné správy na úseku advokacie a orgánu samosprávy, nepřísluší – Komora nemůže reagovat na konkrétní případy, nemůže se dostat do role politické strany či odborového hnutí. Nicméně zakládání těchto spolků může znamenat, že nastala doba pro řešení, které již dříve přijali naši němečtí kolegové – pro založení spolku pro obranu práv advokátů, podobného DAV na straně jedné a úpravě postavení ČAK, především jako správního orgánu, obdobně jako BRAK, na straně druhé.

Mediální obraz advokacie

Na tomto místě bude vhodné zamyslet se nad dalším jevem, s nímž se bude muset advokacie vypořádat. Jde o mediální obraz advokacie. Poslední sněm uložil představenstvu zlepšení mediálního obrazu. Otevřeně říkám, že se to zatím nepodařilo a nedaří. Osobně bytostně nesnáším řešení problémů, natož kauz svých klientů, mediální cestou prostřednictvím líbivých zkratek, bez znalostí detailů věci, s opomíjením podstatných souvislostí. Problémy se mají řešit u jednacího stolu nebo v soudní síni, nikoliv prostřednictvím novinových článků nebo televizních reportáží. Jenže problém je také konflikt, aféra, která patří na titulní stránky novin a do hlavního vysílacího času televizních a rozhlasových stanic. Jsme pak svědky toho, že téměř každá ekonomická aféra či trestní stíhání advokáta je vděčným mediálním soustem. A pokud advokát není, současně s obviněným klientem, trestně stíhán, je lump, protože je obhájce. Opakovaně a bezostyšně dochází k hrubému porušování pravidla, podle nějž platí, že dokud není člověk pravomocně odsouzen, hledí se na něj jako na nevinného! Podezřelého předem odsoudí sdělovací prostředky. Pokud soud rozhodne jinak, je to podezřelé a laická veřejnost, která rozhodnutí soudu obvykle nerozumí, si říká, jak je to možné, když už psali, že to udělal. Není-li témat, máme-li vztek, jsme-li frustrovaní – kopněme mediálně do advokacie. Za této situace vyznívá naše snaha o věcnou mediální argumentaci a přiměřeně slušný obraz advokacie, naprázdno. Po špatných zkušenostech, po bouřlivých diskusích jsme zatím rezignovali na plošnou mediální kampaň, nicméně svá stanoviska řádně a včas zveřejňujeme ve svých médiích – BA, News, webové stránce a občas, bohužel jen občas, v celostátních a regionálních médiích. Budoucí představitelé advokacie budou zřejmě muset, za pomoci mediálních agentur, tréninků a školení, mediální prostor náležitě obsadit. Ale o úspěchu takového postupu pochybuji.
Dovolte malé odbočení. Advokacie to se svojí pověstí neměla nijak valné ani v historii. Jsme na půdě Národního divadla, vzpomeňme proto nesmrtelného Williama Shakespeara a jeho Hamleta:
Tady máš další. Že by to byla lebka advokáta? Kde jsou teď všechny jeho pře a rozepře, kličky a kauzy a triky? Proč dovolí tomu hrubiánovi, aby ho mlátil po makovici špinavou lopatou, a nezažaluje ho za ublížení na těle? Hm? Svého času to mohl být pozemkový magnát. Byl samý výpis a hypotéka, pachty a propadlá ručení a dlužní úpisy, pokuty z prodlení a exekuce. Teď mu jako pokuta z prodlení a poslední penalizace nedobytné pohledávky zbyla jen trocha bláta v lebce. Všechna ta ručení, třeba i dvojnásobná mu nezaručila nic víc, než tuhle holou kvitanci. Veškeré jeho nemovitosti i movitosti se vešly do jediné truhly. A z ní ho musel krumpáčem vyhodit exekutor. Je to tak?*

Jak dál s bezplatnou právní pomocí

Vraťme se ke žhavé přítomnosti. Na rozdíl od mediálně prezentovaných afér bývá zcela opomíjena role advokacie při zajišťování bezplatné právní pomoci. Komora a jednotliví advokáti průběžně, a zdůrazňuji, svým nákladem, zajišťují poskytování bezplatné právní pomoci. V uplynulých pěti letech poskytli advokáti podle našich evidencí bezplatnou právní pomoc přibližně ve čtyřech tisících případech, kdy byli Komorou určeni, a Komora na to vynaložila částku řádově ve výši půldruhého milionu korun. Lze jen odhadovat, že mnohokrát více poskytli advokáti bezplatnou právní pomoc bez přímé intervence Komory, na své vlastní náklady. To jednoznačně vypovídá o tom, že advokacie plní své zákonné i stavovské povinnosti v této oblasti. Ač jsme opakovaně předkládali Ministerstvu spravedlnosti návrh na zákon o bezplatné právní pomoci, vyslyšeni jsme nikdy nebyli. Zákon předložen nebyl a rozhodnutí o něm je stále odkládáno, neboť jeho přijetí by znamenalo rozšíření mandatorních státních výdajů. Velmi mě ale překvapují poněkud exotické, ale velmi nebezpečné názory, které zaznívají na různých úrovních při diskusích. Zvažují se různé seznamy poskytovatelů, licenční řízení, udílení grantů a další. To by mělo devastující dopad do stávajícího systému poskytování právních služeb a jejich kvality a znamenalo by další nejistotu, neprůhlednost při nakládání s finančními prostředky, prostředí pro korupční jednání a další. Podle mého názoru musí bezplatnou právní pomoc poskytovat především advokáti – s ohledem na kvalifikaci, odpovědnost, povinnost mlčenlivosti, povinné pojištění odpovědnosti za škodu.
Česká advokacie, byť je z hlediska mezinárodního advokacií malou, dovedla se prosadit na poli advokacie evropské i světové. JUDr. Antonín Mokrý byl zvolen viceprezidentem Evropské rady advokátních komor, jako evropské instituce, která zastřešuje evropskou advokacii, a ČAK zřídila v Bruselu své stálé zastoupení. JUDr. Martin Šolc byl pak zvolen generálním tajemníkem IBA – obdobné organizace celosvětové.
Postavení advokacie nejen v následujících letech ovlivní i stále rostoucí globalizace a problémy celosvětové. Zatím můžeme jen hádat, jaký dopad bude mít na postavení advokacie přijetí dohod TTIP a EU, a s tím související vývoj ekonomický a politický. Všichni víme, že poměry v dnešním světě jsou komplikované a bouřlivě se mění. Jejich řešení není úkolem advokacie – v bouřlivém světě musíme bránit právo, právní stát, své hodnoty kulturní a civilizační, a to způsobem nám vlastním a nejbližším – důsledným a kvalifikovaným prosazováním zákonných práv našich klientů, dodržováním povinnosti mlčenlivosti a při zachování naší svobody a nezávislosti. K tomu nám všem přeji dostatek odvahy, štěstí a zdraví.
(Mezititulky redakce.)

* William Shakespeare, Hamlet, jednání V. scéna 1, překlad Jiří Josek, 1999, 2007, nakladatelství Romeo, druhé přepracované vydání, Praha 2007.