Projednání dědictví

autor: JUDr. Ladislav Muzikář
publikováno: 29.06.2016

§ 138
Zahájení řízení
(1) Na návrh je řízení zahájeno, jen jestliže je z něho patrno, že si navrhovatel činí právo na pozůstalost jako dědic.
(2) Soud usnesením zahájí řízení bez návrhu, jakmile se dozví, že fyzická osoba zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou, ledaže by bylo již zahájeno na návrh. Usnesení o zahájení řízení není třeba doručovat.

Zahájení řízení na návrh:

Možnost zahájení řízení na návrh nevylučovala ani dřívější právní úprava (§ 175a odst. 2 OSŘ). K tomuto způsobu zahájení řízení se však blíže nevyjadřovala. Možnost zahájení řízení vyplývala z ustanovení, že soud zahájí řízení „i bez návrhu“ (a může je tedy zahájit i na návrh). Nebylo také stanoveno, jaké náležitosti má tento návrh mít, resp. kdy může být podání považováno za návrh na zahájení dědického řízení a kdy má být posuzováno jen jako podnět k zahájení dědického řízení, které se pak zahajovalo bez návrhu.

Praxe dospěla k závěru, že návrh na zahájení dědického řízení nemusí mít všechny náležitosti jiných návrhů na zahájení řízení (ve smyslu § 79 OSŘ); postačí, domáhá-li se navrhovatel zahájení dědického řízení a je-li návrh podán osobou, která přichází v úvahu jako dědic. Podání, kterým na nutnost projednání dědictví (nejčastěji dodatečného) upozorňovaly jiné osoby (katastrální úřad; vlastník nemovitosti sousedící s neprojednanou nemovitostí zůstavitele i další osoby), byla považována za podnět, na jehož základě pak zahajoval soud řízení bez návrhu.

Nová úprava vychází z podobného pojetí: za návrh na zahájení řízení o pozůstalosti považuje jen takové podání, ze kterého je patrno, že si navrhovatel činí právo na pozůstalost jako dědic.

Návrh na zahájení řízení o pozůstalosti nemusí mít tedy všechny náležitosti, které jsou vyžadovány u návrhů na zahájení řízení obecně (§ 79 OSŘ).

Nelze trvat na tom, aby návrh obsahoval označení všech účastníků (okruh účastníků nemusí být navrhovateli znám a zjišťuje se zpravidla až v průběhu řízení), ani označení důkazů (v řízení o pozůstalosti musí soud zjišťovat skutkový stav z úřední povinnosti) ani tzv. petit, tj. návrh nebo dokonce přesnou formulaci rozhodnutí, které má soud vydat (rozhodnutí o dědictví bývá dost obsáhlé a teprve v řízení se vyjasňuje, co v něm má být uvedeno).

Návrh by však měl obsahovat alespoň označení soudu, kterému je adresován, označení navrhovatele (popřípadě dalších jemu známých dědiců), označení zůstavitele, případně majetku, který má být projednán a požadavek, aby bylo dědictví projednáno (dodatečně projednáno). Vzhledem k tomu, že nezbytnou podmínkou pro zahájení dědického řízení je prokázané úmrtí zůstavitele, je také nutné, aby navrhovatel toto úmrtí doložil (zejména úmrtním listem), nejde-li o případ, kdy již soud má takový doklad k dispozici (jak tomu bude při podání návrhu na dodatečné projednání pozůstalosti nebo na projednání dědictví s následným dědicem). O návrh se bude jednat vždy, jestliže z podání vyplývá, že navrhovatel si činí právo na pozůstalost. Lze proto vycházet z toho, že žádost o projednání dědictví nelze považovat za návrh, ale jen za podnět, je-li podána někým, kdo se dědictví nedomáhá (např. žádost obce nebo katastrálního úřadu o projednání nemovitostí zemřelého vlastníka, žádost zdravotní pojišťovny o projednání přeplatku na pojistném apod.). Naproti tomu, domáhá-li se někdo svým podáním dědictví, dříve než bylo řízení zahájeno bez návrhu, půjde o návrh, a to bez ohledu na to, zda tato osoba přichází v úvahu jako dědic (tato otázka bude řešena až v průběhu řízení).

V praxi jsou návrhy na projednání dědictví podávány zejména jde-li o dědictví po občanech jiných států ohledně majetku v České republice nebo má-li být dodatečně projednán určitý majetek zůstavitele, který nebyl projednán v řízení původním.

Při zahájení řízení na návrh je řízení zahájeno dnem, kdy návrh došel soudu (§ 82 odst. 1 OSŘ, § 1 odst. 2 ZŘS).

Nejde-li o návrh, ale jen o podnět, musí být řízení zahájeno bez návrhu.

Zahájení řízení bez návrhu:

Soud zahájí řízení bez návrhu, jakmile se dozvěděl, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého.

Nejčastěji se soud o úmrtí dozví na základě oznámení matriky (zaslání úmrtního listu). Za obdobná oznámení, na jejichž podkladě lze zahájit řízení, je možné považovat také dostatečně věrohodná oznámení o úmrtí, zejména oznámení zdravotnického či jiného zařízení, ve kterém zůstavitel zemřel (nemocnice, domova pro seniory apod.) a oznámení Policie ČR (v případě nálezu zemřelé osoby v bytě, při dopravní nehodě, v důsledku násilného činu aj.).

Podkladem pro zahájení řízení o pozůstalosti je také pravomocný rozsudek o prohlášení za mrtvého (viz § 71 OZ a § 54 až 58 ZŘS). Rozsudek o prohlášení za mrtvého se zasílá soudu příslušnému k projednání dědictví [§ 8 odst. 5 písm. e) VKŘ]. Soudu, případně soudnímu komisaři, se zasílá také usnesení o zahájení řízení o určení data smrti: pověřenému soudnímu komisaři, jestliže se jedná o usnesení soudu příslušného k řízení o pozůstalosti; rozhodoval-li jiný soud, zasílá toto usnesení soudu, který je příslušný k řízení o pozůstalosti, který toto rozhodnutí předá pověřenému soudnímu komisaři [§ 8 odst. 3 písm. j) VKŘ].

Zahajuje-li se řízení bez návrhu, je zahájeno dnem, kdy soud vydal usnesení o zahájení řízení bez návrhu (§ 138 odst. 2, § 13 odst. 2 druhá věta). Na rozdíl od obecného pravidla, podle kterého se usnesení o zahájení řízení bez návrhu doručuje účastníkům, a to dokonce do vlastních rukou (§ 13 odst. 2, první věta) není třeba usnesení o zahájení řízení o pozůstalosti doručovat (viz § 138 odst. 2, druhá věta); v době zahájení řízení ostatně nejsou zpravidla účastníci řízení o pozůstalosti soudu ještě známi. Proti usnesení není přípustné odvolání (§ 13 odst. 3). Písemné vyhotovení se založí do spisu a uvede se v něm pouze výrok a den vydání (§ 169 odst. 3 OSŘ, § 1 odst. 3 ZŘS).

Na tom, zda řízení bylo zahájeno na návrh nebo bez návrhu, závisí doba zahájení řízení, podle které se mimo jiné posuzuje, zda tu není překážka věci zahájené, tzv. litispendence (§ 83 odst. 1 OSŘ). Taková překážka představuje u později zahájeného řízení neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který je třeba pozdější řízení zastavit (§ 104 odst. 1 OSŘ).

V minulosti docházelo někdy nesprávně ke dvojímu zahajování stejného řízení, když soud, který obdržel návrh na zahájení řízení, následně ještě vydal usnesení o zahájení řízení bez návrhu. Zákon proto zdůrazňuje, že bez návrhu lze řízení zahájit, jen když nebylo dosud zahájeno na návrh.

Autor je soudcem Městského soudu v Praze.

Z publikace zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. Koupit lze ZDE.