Projednání dědictví

Zahájení řízení na návrh:

Možnost zahájení řízení na návrh nevylučovala ani dřívější právní úprava (§ 175a odst. 2 OSŘ). K tomuto způsobu zahájení řízení se však blíže nevyjadřovala. Možnost zahájení řízení vyplývala z ustanovení, že soud zahájí řízení „i bez návrhu“ (a může je tedy zahájit i na návrh). Nebylo také stanoveno, jaké náležitosti má tento návrh mít, resp. kdy může být podání považováno za návrh na zahájení dědického řízení a kdy má být posuzováno jen jako podnět k zahájení dědického řízení, které se pak zahajovalo bez návrhu.

Praxe dospěla k závěru, že návrh na zahájení dědického řízení nemusí mít všechny náležitosti jiných návrhů na zahájení řízení (ve smyslu § 79 OSŘ); postačí, domáhá-li se navrhovatel zahájení dědického řízení a je-li návrh podán osobou, která přichází v úvahu jako dědic. Podání, kterým na nutnost projednání dědictví (nejčastěji dodatečného) upozorňovaly jiné osoby (katastrální úřad; vlastník nemovitosti sousedící s neprojednanou nemovitostí zůstavitele i další osoby), byla považována za podnět, na jehož základě pak zahajoval soud řízení bez návrhu.

Nová úprava vychází z podobného pojetí: za návrh na zahájení řízení o pozůstalosti považuje jen takové podání, ze kterého je patrno, že si navrhovatel činí právo na pozůstalost jako dědic.

Návrh na zahájení řízení o pozůstalosti nemusí mít tedy všechny náležitosti, které jsou vyžadovány u návrhů na zahájení řízení obecně (§ 79 OSŘ).

Nelze trvat na tom, aby návrh obsahoval označení všech účastníků (okruh účastníků nemusí být navrhovateli znám a zjišťuje se zpravidla až v průběhu řízení), ani označení důkazů (v řízení o pozůstalosti musí soud zjišťovat skutkový stav z úřední povinnosti) ani tzv. petit, tj. návrh nebo dokonce přesnou formulaci rozhodnutí, které má soud vydat (rozhodnutí o dědictví bývá dost obsáhlé a teprve v řízení se vyjasňuje, co v něm má být uvedeno).

Návrh by však měl obsahovat alespoň označení soudu, kterému je adresován, označení navrhovatele (popřípadě dalších jemu známých dědiců), označení zůstavitele, případně majetku, který má být projednán a požadavek, aby bylo dědictví projednáno (dodatečně projednáno). Vzhledem k tomu, že nezbytnou podmínkou pro zahájení dědického řízení je prokázané úmrtí zůstavitele, je také nutné, aby navrhovatel toto úmrtí doložil (zejména úmrtním listem), nejde-li o případ, kdy již soud má takový doklad k dispozici (jak tomu bude při podání návrhu na dodatečné projednání pozůstalosti nebo na projednání dědictví s následným dědicem). O návrh se bude jednat vždy, jestliže z podání vyplývá, že navrhovatel si činí právo na pozůstalost. Lze proto vycházet z toho, že žádost o projednání dědictví nelze považovat za návrh, ale jen za podnět, je-li podána někým, kdo se dědictví nedomáhá (např. žádost obce nebo katastrálního úřadu o projednání nemovitostí zemřelého vlastníka, žádost zdravotní pojišťovny o projednání přeplatku na pojistném apod.). Naproti tomu, domáhá-li se někdo svým podáním dědictví, dříve než bylo řízení zahájeno bez návrhu, půjde o návrh, a to bez ohledu na to, zda tato osoba přichází v úvahu jako dědic (tato otázka bude řešena až v průběhu řízení).

V praxi jsou návrhy na projednání dědictví podávány zejména jde-li o dědictví po občanech jiných států ohledně majetku v České republice nebo má-li být dodatečně projednán určitý majetek zůstavitele, který nebyl projednán v řízení původním.

Při zahájení řízení na návrh je řízení zahájeno dnem, kdy návrh došel soudu (§ 82 odst. 1 OSŘ, § 1 odst. 2 ZŘS).

Nejde-li o návrh, ale jen o podnět, musí být řízení zahájeno bez návrhu.

Zahájení řízení bez návrhu:

Soud zahájí řízení bez návrhu, jakmile se dozvěděl, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého.

Nejčastěji se soud o úmrtí dozví na základě oznámení matriky (zaslání úmrtního listu). Za obdobná oznámení, na jejichž podkladě lze zahájit řízení, je možné považovat také dostatečně věrohodná oznámení o úmrtí, zejména oznámení zdravotnického či jiného zařízení, ve kterém zůstavitel zemřel (nemocnice, domova pro seniory apod.) a oznámení Policie ČR (v případě nálezu zemřelé osoby v bytě, při dopravní nehodě, v důsledku násilného činu aj.).

Podkladem pro zahájení řízení o pozůstalosti je také pravomocný rozsudek o prohlášení za mrtvého (viz § 71 OZ a § 54 až 58 ZŘS). Rozsudek o prohlášení za mrtvého se zasílá soudu příslušnému k projednání dědictví [§ 8 odst. 5 písm. e) VKŘ]. Soudu, případně soudnímu komisaři, se zasílá také usnesení o zahájení řízení o určení data smrti: pověřenému soudnímu komisaři, jestliže se jedná o usnesení soudu příslušného k řízení o pozůstalosti; rozhodoval-li jiný soud, zasílá toto usnesení soudu, který je příslušný k řízení o pozůstalosti, který toto rozhodnutí předá pověřenému soudnímu komisaři [§ 8 odst. 3 písm. j) VKŘ].

Zahajuje-li se řízení bez návrhu, je zahájeno dnem, kdy soud vydal usnesení o zahájení řízení bez návrhu (§ 138 odst. 2, § 13 odst. 2 druhá věta). Na rozdíl od obecného pravidla, podle kterého se usnesení o zahájení řízení bez návrhu doručuje účastníkům, a to dokonce do vlastních rukou (§ 13 odst. 2, první věta) není třeba usnesení o zahájení řízení o pozůstalosti doručovat (viz § 138 odst. 2, druhá věta); v době zahájení řízení ostatně nejsou zpravidla účastníci řízení o pozůstalosti soudu ještě známi. Proti usnesení není přípustné odvolání (§ 13 odst. 3). Písemné vyhotovení se založí do spisu a uvede se v něm pouze výrok a den vydání (§ 169 odst. 3 OSŘ, § 1 odst. 3 ZŘS).

Na tom, zda řízení bylo zahájeno na návrh nebo bez návrhu, závisí doba zahájení řízení, podle které se mimo jiné posuzuje, zda tu není překážka věci zahájené, tzv. litispendence (§ 83 odst. 1 OSŘ). Taková překážka představuje u později zahájeného řízení neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který je třeba pozdější řízení zastavit (§ 104 odst. 1 OSŘ).

V minulosti docházelo někdy nesprávně ke dvojímu zahajování stejného řízení, když soud, který obdržel návrh na zahájení řízení, následně ještě vydal usnesení o zahájení řízení bez návrhu. Zákon proto zdůrazňuje, že bez návrhu lze řízení zahájit, jen když nebylo dosud zahájeno na návrh.

Autor je soudcem Městského soudu v Praze.

Z publikace zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. Koupit lze ZDE.