Pražské právnické jaro oživilo debaty o novém civilním procesu
publikováno: 25.03.2019
S nástupem astronomického jara se neprobouzí jen příroda, ale i debaty okolo podoby nového civilního procesu. To jasně ukázalo sympozium, které zorganizovala pod taktovkou doktora Havlíčka Stálá konference českého práva, a to v rámci Pražského právnického jara dne 22. března 2019 na půdě Vysoké školy Cevro institutu.
Hned v úvodu zaznělo několik zajímavých novinek z úst místopředsedy Nejvyššího soudy JUDr. Romana Fialy. Ten v rámci svého vystoupení, které nazval „Stav a perspektivy civilního soudního řízení“ připomněl ostřejší a vášnivější debaty v závěru loňského roku a naznačil, že s příchodem jara lze očekávat snad smířlivější, plodnější a přátelštější diskuze. Přítomné auditorium seznámil s výsledky schůzky, která proběhla minulý týden na ministerstvu spravedlnosti. Stávající pracovní skupina pod vedením docenta Lavického by měla doplněna o další osoby napříč justičními profesemi tak, aby byly pokud možno zastoupeny všechny „procesní“ strany a neprodleně by měly být zahájeny další práce. „Velmi se přimlouvám za to, aby pracovní skupina byla doplněna i o zástupce advokátního stavu“ doplnil ho v tomto bodě doktor Jirsa. Jak ale dále doktor Fiala zdůraznil, není třeba věc uspěchat, je třeba si prvně vyjasnit politické zadání, provést komplexní analýzu vyplývající například ze zahraniční komparatistiky, ale i zohlednit obyčejové právo. Přeci jen proces je zde pro všechny, ať je tedy co nejjednodušší a nejsrozumitelnější. „Pracovní skupinu je třeba využít i redefinování smyslu civilního procesu a nejen k psaní paragrafů“ uzavřel doktor místopředseda Nejvyššího soudu.
Po krátké přestávce na kávu a připomenutí toho, že občanský soudní řád 1. dubna oslaví své již 55 narozeniny poté, co byl 150krát novelizován, vystoupil JUDr. Jaromír Jirsa, soudce Ústavního soudu. Ve svém vymezeném čase se věnoval „Dokazování v civilním soudním řízení“. Pokud jde o dnešní praxi, upozornil na fakt, že je zatíženo velkým množstvím chyb, které v mnoha případech doputují až před Ústavní soud. Zdůraznil potřebu pokračovat v trendu odpovědnosti účastníka řízení za jeho průběh, tedy pléduje za posílení účastnických práv, zároveň ale zdůraznil i potřebu poučovací povinnosti soudu. Velmi silně apeloval za zachování institutu ústního jednání. „Byť tomu nástup nových technologií nenahrává, ukazuje se v praxi, že ústní jednání je někdy skutečně nenahraditelné“ dodal. To potvrdil i přítomný doktor Güttler a řada dalších. „Bude v této souvislosti ale třeba velmi brzy uvažovat nad definováním pojmu zákonného důkazu“. Ústavní soud opakovaně vydal nálezy, podle kterých je povoleno použít jako důkaz tajnou nahrávku rozhovoru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, další judikát tohoto soudu dokonce připustil tajný záznam obchodního jednání. Je tedy třeba najít rozumné řešení reagující na vyvíjející se technologie, byť zde více než kde jinde platí, že právo nikdy technologický pokrok nemůže stíhat, natož jej předběhnout. „Ale tyto skutečnosti je třeba více než jiné v novém předpise zohlednit“ zdůraznil doktor Jirsa. V souvislosti s urychlením řízení a rozhodnutím věci upozornil i na využívání institutu přípravného jednání. „V posledním roce jsem však na dotaz, kdo využívá přípravné jednání, zaznamenal vždy tak tři zvednuté ruce z padesáti“ s povzdechem konstatoval. Přitom by to mohlo velmi efektivně napomoci rozhodnout již při prvním jednání, jak tomu ukazuje například praxe v zahraničí, zejména USA, jak potvrdil i přítomný advokát a rozhodce, který zastupuje před soudem více než 50 let, JUDr. Gerhardt Bubník. Ten pléduje také společně s doktorem Jirsou i za zrušení písemného odůvodnění rozhodnutí (nahradit by jej mohl například záznam ze soudní síně).
Předseda Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslav Bureš se pak věnoval „Koncepci řízení před soudem prvního stupně“, kdy své vystoupení uvedl mottem „Odvahou nešetřete a co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“ První část svého motta objasnil tím, že zde skutečně chybí politické zadání toho, jak má nový civilní proces vypadat a vyzval zodpovědné osoby k odvaze toto zadání učinit. No a tu druhou část svého výroku, notoricky známé přísloví, připodobnil k tomu, ať nezatracujeme to, co se osvědčilo a nezapomínejme na to, že pravidla mají být co nejjednodušší, ono množství současných procesních paragrafů nám jasno rozhodně nepřinášejí – vraťme se k jednoduchosti a srozumitelnosti, která tu kdysi byla. Podle něho je i podstatné klást důraz na vzdělanost, kultivovanost a zkušenosti soudce, neboť vše je ve svém začátku i konci přeci o nás, o lidech, což potvrdila i následná diskuze.
Po přestávce na oběd pak patřil řečnický pultík dalšímu významnému procesualistovi, předsedovi Krajského soudu v Praze, JUDr. Ljubomírovi Drápalovi, který svou přednášku nazval „Koncepce úpravy civilního procesu a postavení krajských soudů v něm“. Hned v úvodu zmínil, že ať je procesní předpis takový nebo makový, lidé se soudí a soudy musejí soudit. „Neuspěchejme tedy práce na novém procesním kodexu, vždyť praxe ukazuje, že i se špatným se soudit musí a má-li být nový předpis, pak ať je skutečně kvalitním dílem“ dodal. Pokud jde o advokátní proces, je doktor Drápal přesvědčen, že ten tu vlastně fakticky už existuje. Soudní řízení je komplikované, procesní normy mnohdy nesrozumitelné, nic jiného než najmout si právního poradce nezbývá, záleží-li účastníkům na úspěšném vyřešení věci. Zároveň ale dodal, že „v případě povinného advokátního zastoupení by tu měla být možnost, aby si klient svého advokáta zvolil sám a nebyl mu direktivně určen.“
Poslední řečník prvního jarního sympozia JUDr. Petr Šuk, soudce Nejvyššího soudu, se zabýval „Postavením a úlohou Nejvyššího soudu v novém procesním předpisu“. Představil dva modely přístupů k Nejvyššímu soudu, a to retrospektivní a prospektivní, kdy první představuje Nejvyšší soud jako instituci rozhodující kauzy a vydávající rozhodnutí v jednotlivých případech a druhý jej vnímá jako sjednotitele judikatury. Oba modely představují dva krajní případy, kdy se pohybujeme někde mezi a jak dodal „je pozitivní, že můžeme postupně vnímat tendenci k přístupu druhému.“ Ona úloha Nejvyššího soudu ve sjednocování judikatury je podle jeho slov skutečně důležitější. Jak ale dodal, sám pochybuje, že v případě uzákonění „dovolání k NS“ tohoto úkolu bude moci Nejvyšší soud dostát, když jeho nápad několikanásobně vzroste, nehledě na miliardové náklady na novou budovu a další k tomu nezbytné vybavení soudu. Své vystoupení pak zakončil konstatováním, že právo přístupu k Nejvyššímu soudu není součástí práva na spravedlivý proces.
Tolik první jarní debaty o novém procesu pohledem justice a věřme, že v dalších měsících budeme moci skutečně sledovat výsledky oné naznačené přátelské a tvůrčí atmosféry.
JUDr. Hana Rýdlová
Foto: Barbora Petráčková