oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
NEJČTENĚJŠÍ
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Povaha sociální sítě Facebook není jednoznačně soukromá či veřejná a orgány činné v trestním řízení musí při zajišťování dat z této sítě postupovat v souladu s trestním řádem

publikováno: 26.11.2014

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, neboť jimi byla porušena základní práva stěžovatele na ochranu soukromí a na spravedlivý proces. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, SKPV, OOK ze dne 8. 10. 2013, byla podle § 66 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč s odůvodněním, že svým jednáním pomocí sociální sítě Facebook před ostatními svědky a poškozenými snižoval autoritu policejního orgánu, ohrožoval důvěru v jeho činnost a snižoval vážnost a důstojnost jeho funkce. Proti výše uvedenému usnesení podal stěžovatel stížnost, o které bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 11. 2013 tak, že se napadené usnesení zrušuje v celém rozsahu a znovu se rozhoduje tak, že se ukládá stěžovateli pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč.

V usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty, jakož ani v následujícím usnesení obvodního soudu není nijak specifikováno, jakým způsobem policejní orgán získal informace, na kterých založil své rozhodnutí uložit pořádkovou pokutu, resp. jakým způsobem se předmětná komunikace dostala do sféry policejního orgánu a jaký byl účel jejího opatření. Tyto informace nevyplývají ani ze spisového materiálu, který byl podkladem pro tato rozhodnutí. Policejní orgán až ve svém vyjádření k ústavní stížnosti zmiňuje možnost zajištění obsahu elektronické komunikace postupem podle § 88a trestního řádu, tedy vydání údajů o telekomunikačním provozu na základě nařízení soudu. V případě stěžovatele však tento postup není možno použít. Trestní řízení bylo vedeno pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákona a tento přečin nespadá mezi okruh trestných činů, u kterých lze postup podle § 88a trestního řádu aplikovat. Příkazu podle § 88a odst. 1 trestního řádu není potřeba, pokud k poskytnutí údajů dá souhlas uživatel telekomunikačního zařízení, ke kterému se mají údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu vztahovat (§ 88a odst. 4 trestního řádu). Z usnesení o uložení pořádkové pokuty (a ani ze spisového materiálu) však nevyplývá, že by stěžovatel (ani kdokoliv jiný) se zajištěním své komunikace a činnosti na sociální síti Facebook tímto způsobem souhlasil. Policejní orgán až ve svém vyjádření adresovaném Ústavnímu soudu sdělil, že informace o komunikaci stěžovatele na sociální síti Facebook získal v rámci podání vysvětlení svědka F. N. tím způsobem, že si od F. N. nechal zpřístupnit jeho facebookový účet a požadované informace o komunikaci stěžovatele si z tohoto účtu stáhl do obrazových souborů. Ani toto tvrzení policejního orgánu však není bezproblémové. Obsahem úředního záznamu (ani zbylé části spisového materiálu) není údaj o tom, že by F. N. policejnímu orgánu dobrovolně umožnil přístup na jeho facebookový profil a zpřístupnil konkrétní obsah předmětné komunikace a její zajištění formou tzv. printscreenů, tedy sejmutím obrazovky počítače do obrazového souboru, tak jak uvádí policejní orgán ve svém vyjádření k ústavní stížnosti, když vysvětluje, že po urážlivých vzkazech nepátral ze své iniciativy, ale byl na ně upozorněn v rámci probíhajícího trestního řízení. 

Pokud orgány činné v trestním řízení v rámci postupu před zahájením trestního stíhání za účelem odhalení trestné činnosti a spravedlivého potrestání pachatelů musí v nezbytně nutné míře přistoupit k určitému omezení základních lidských práv a svobod účastníků řízení (např. vazba, domovní prohlídka, odposlech a záznam telekomunikačního provozu), je jejich povinností postupovat striktně v souladu s trestním řádem a v jeho mantinelech, za maximálního šetření těchto práv. Za situace, kdy tomu tak není, nelze takto získané informace přičítat k tíži stěžovatele, jako tomu bylo v projednávaném případě. 

Ústavní soud konstatoval, že se, s ohledem na stále narůstající význam a rozsah využívání internetu, sociálních sítí a nejrůznějších mobilních aplikací v každodenním životě, jedná o oblast, na kterou svou pozornost zaměřují také orgány činné v trestním řízení. Je nepopiratelné, že při odhalování trestné činnosti mohou být informace ze sítě internet velmi nápomocné a u některé trestné činnosti dokonce přímo nezbytné. Internet je zdrojem mnoha veřejně dostupných informací, které jsou tak přímo dostupné i orgánům činným v trestním řízení, ale stejně tak obsahuje množství informací soukromé povahy. Postupy aplikované příslušnými orgány při zjišťování těchto informací proto musí dodržovat rámec stanovený právními předpisy a musí respektovat obecné principy, na nichž je založena činnost státních orgánů, zejména v maximální možné míře šetřit ústavně zaručená práva a svobody dotčených osob. 

Facebook je rozsáhlou multifunkční internetovou sociální sítí. Jedná se o komunikační platformu, která primárně slouží k navazování a udržování vztahů online a k šíření informací. Facebook umožňuje především vytváření sítě sociálních kontaktů, komunikaci mezi uživateli, vzájemné sdílení nejrůznějších multimediálních obsahů, organizaci událostí a prezentaci uživatelů, má však také mnoho dalších funkcí. Povaha sociální sítě Facebook není dle názoru Ústavního soudu jednoznačně soukromá či veřejná. Vždy záleží na konkrétních uživatelích, jakým způsobem si míru soukromí na svém profilu, případně přímo u jednotlivých příspěvků, nastaví. Teoreticky může uživatel prostřednictvím této sítě komunikovat pouze s jediným dalším uživatelem, a to aniž by tuto komunikaci mohli vidět, či do ní zasahovat, ostatní uživatelé. Taková komunikace by pak jistě mohla být považována za ryze soukromou, byť uskutečněnou prostřednictvím sociální sítě využívané miliardou uživatelů, stejně jako je za soukromou možno považovat emailovou komunikaci dvou osob, uskutečněnou např. prostřednictvím emailové služby Gmail (www.gmail.com ), kterou taktéž využívají miliony uživatelů (obdobně v České republice např. emailová služba dostupná na stránkách www.seznam.cz ). Uživatel sociální sítě Facebook však má možnost učinit svůj profil také zcela veřejným a tedy přístupným všem uživatelům sociální sítě Facebook, případně i všem uživatelům sítě internet. Tato možnost je hojně využívána např. politickými stranami, zájmovými skupinami, umělci, poskytovateli služeb, obchodníky a dalšími, jejichž cílem je prezentovat se prostřednictvím sociální sítě Facebooku co nejširšímu počtu uživatelů internetu. Toto nastavení ale volí i část „běžných“ uživatelů. 

Ústavní soud se zabýval také otázkou, zda by komunikace vůbec naplňovala podmínky pro uložení pořádkové pokuty. Uložení pořádkové pokuty stěžovateli by bylo namístě, pokud by se tento choval k policejnímu orgánu urážlivě v rámci trestního řízení, tedy např. v rámci podání vysvětlení nebo výslechu obviněného. Tak tomu však nebylo. Ze spisového materiálu je patrné, že stěžovatel se v rámci podání vysvětlení i pozdějšího výslechu choval k policejnímu orgánu naprosto korektně a s policejním orgánem spolupracoval (pro potřeby trestního řízení dobrovolně policejnímu orgánu vydal svůj mobilní telefon), důstojnost průběhu procesních úkonů tedy nijak nenarušil. Příspěvky, jejichž autorem je stěžovatel, dle názoru Ústavního soudu nedosahují takové intenzity, aby bylo uložení pořádkové pokuty zapotřebí. První příspěvek je piktogramem vyjadřujícím úsměv. V druhém příspěvku zůstalo možné vulgární slovo „nevyřčeno“ a předpoklad vulgarity tohoto příspěvku je tak spíše spekulací policejního orgánu. Třetí příspěvek pak pouze nabádá k podání trestního oznámení (byť konkrétnímu policistovi), na čemž však také nelze spatřovat nic závadného. 

Přestože se Ústavní soud rozhodl přistoupit ke zrušení předmětného usnesení o uložení pořádkové pokuty a navazujícího usnesení obvodního soudu, neznamená to, že by chtěl tímto nálezem podporovat jakékoliv nevhodné chování ze strany účastníků řízení vůči orgánům činným v trestním řízení. Ústavní soud však má po zhodnocení všech aspektů projednávaného případu za to, že uložení pořádkové pokuty v mnoha shora naznačených ohledech neproběhlo v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu a ze strany policejního orgánu se jednalo o neadekvátní reakci. 

Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3844/13 je dostupný  zde.

 

Zdroj: Ústavní soud ČR