oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Postavení dohledu nad finančním trhem v systému finančního práva

autor: JUDr. Michal Janovec
publikováno: 04.08.2014

Cílem tohoto příspěvku je zařadit dohled nad finančním trhem do systému finančního práva, jinými slovy řečeno, jde o nalezení a vymezení místa, které dohled nad finančním trhem ve finančním právu má. Domnívám se, že je velmi důležité vymezit a určit přesné místo každému institutu ještě dříve, než bude podroben důkladnějšímu zkoumání, a to je i případ dohledu nad finančním trhem. Již ze samotného názvu je jasné, že tento dohled má co dočinění s finančním právem, ale finanční právo není až tak malým odvětvím, aby nebylo nutné jednotlivé instituty přesně zařadit. Finanční právo je relativně mladým a dynamickým odvětvím, které se do jisté míry osamostatnilo od práva správního, se kterým má také nejbližší vztah. O jeho samostatnosti a systematice bude pojednáno níže.

Samozřejmostí a nutností je vymezení dohledu nad finančním trhem (dále také jen „dohled“), neboť pro správné a pokud možno co nejpřesnější zařazení v rámci finančního práva je třeba si uvědomit, co všechno v sobě dohled jako takový zahrnuje.

Systém a systematika finančního práva

K vymezení systému nějakého právního odvětví je nutné provést menší obhajobu samostatnosti konkrétního odvětví. Není pochyb o tom, že finanční právo je samostatným odvětvím, a to zejména proto, že disponuje a naplňuje odvětvotvorná kritéria, která obecně „ospravedlňují“ existenci samostatného právního odvětví.

Těmito kritérii jsou zejména:

Všechna tato kritéria finanční právo naplňuje a současně se tím vymezuje a odlišuje od ostatních právních disciplín. Pro účely tohoto příspěvku je samozřejmě nejzajímavější kritérium systémové soudržnosti právních norem, resp. systémová charakteristika finančního práva.

Určujícími prvky systémové charakteristiky je:

I přes evidentně existující systematiku finančního práva není finanční právo nikterak unifikovaně kodifikováno a je roztříštěno do několika samostatných zákonů. To dohromady dává široké spektrum a jistou volnější vazbu mezi jednotlivými normami. Domnívám se, že finanční právo jako celek je nekodifikovatelné už jenom kvůli šíři záběru všech disciplín, které do něj spadají. Nejtěsnější a nejvzájemnější vazby jsou v rámci jednotlivých subodvětví finančního práva a pak také mezi vzájemně příbuznými subodvětvími, která vytvářejí v rámci finančního práva dva účelem i charakterem odlišné systémy fiskální a nefiskální oddíly finančního práva.          

Předmětem finančního práva jsou specifické společenské vztahy v rámci různých finančních činností, reflektující na množství finančních jevů. Finančním právem jsou upravovány především ty vztahy, ve kterých vystupuje, či do nichž zasahuje, stát a které se přímo nebo alespoň zprostředkovaně týkají peněžní masy nebo jejích částí.[3] Zjednodušeně řečeno sem nepatří vztahy založené na smluvním základě, které spíše spadají do práva občanského či obchodního.[4]

Samotným systémem finančního práva rozumíme vnitřní diferenciaci odvětví finančního práva na ucelené soubory, či skupiny finančněprávních norem s ohledem na jejich obsah a na příbuznost jím regulovaných společenských vztahů.[5] S postupnou mírou globalizace se rozsah veřejných finančních činností (jejichž regulaci vymezuje finanční právo) mění a tím i vytváří nové mantinely vymezující finanční právo. Rozsah záběru finančního práva roste s počtem finančních činností veřejného sektoru a s mírou státních zásahů do ekonomiky, což tedy znamená, že ekonomiky zemí, které jsou příznačné větší ingerencí do ekonomiky, disponují širším záběrem finančního práva, což má tedy vliv i na jeho systematiku.

Většina finančněprávních teoretiků dělí systém finančního práva na obecnou a zvláštní část,[6] avšak jednoznačný závěr o existenci obecné části není, zejména s poukazem na fakt, že neexistuje společný institut pro všechny subodvětví finančního práva, také se nevyskytují společné prameny práva ve formálním slova smyslu. Přesto se domnívám, že obecnou část finančního práva lze uznat, neboť existují celému finančnímu právu společné obecné principy a instituty.

Hlavní dělení finančního práva nalezneme ve zvláštní části finančního práva, kterou můžeme rozdělit na fiskální a nefiskální část. Fiskální část je vymezena zájmem takových společenských vztahů, v rámci kterých je primárním zájem regulace samotných peněžních toků. Naproti tomu nefiskální část finančního práva reguluje společenské vztahy, ve kterých samotný tok peněz hraje vedlejší roli a zásadní je zájem o regulaci podstaty peněz a peněžního systému. Samotné dělení na tato dvě subodvětví je důležité zejména pro společné instituty, pojmy a principy, na základě kterých je vytvářena obecná část konkrétního subodvětví, což napomáhá lepší a přehlednější interpretaci a aplikaci finančněprávních norem. Fiskální část finančního práva v sobě zahrnuje úpravu rozpočtového práva, berního práva a celního práva. V rámci nefiskální části mluvíme o měnovém právu, devizovém právu, veřejném bankovním a pojišťovnickém právu, právní regulaci dohledu nad kapitálovým trhem, právní regulaci dohledu nad družstevními záložnami a puncovním právu.

V rámci systému zvláštní části finančního práva lze právo dále dělit na finanční právo procesní, tvořené normami procesně právního charakteru,[7] finanční právo správní a finanční právo trestní. Tato subodvětví nejsou však již pro potřebu této práce významná.

Jen pro objasnění je třeba dodat, že kapitálový trh je místo, kde dochází ke směně kapitálu prostřednictvím cenných papírů a jejich derivátů. Můžeme o něm říci, že je také podmnožinou finančního trhu.[8] Dohled nad finančním trhem je dohledem nad bankovním sektorem, družstevními záložnami, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijními společnostmi, fondy penzijních společností, směnárnami a dále také dohledem nad institucemi v oblasti platebního styku.

Výše uvedeným výkladem jsme dospěli k oblasti – subodvětví finančního práva, ve které se objevuje a je pevně zařazen předmět zájmu této práce, tedy dohled nad finančním trhem. Je oddílem vyskytujícím se zejména v rámci právní regulace nefiskální části finančního práva, což dokumentuje i následující diagram.


Dohled nad finančním trhem a jeho pozice v systému finančního práva

Svými vlastními slovy bych popsal dohled nad finančním trhem jako veřejným orgánem vykonávanou funkci – pravomoc, která je současně podpořena mocenskou státní garancí možnosti sankcionování subjektů při porušení pravidel nastavených regulací finančního trhu.

Pomocí dohledu a s ním i spojené regulace jsou stanovena pravidla, která chrání stabilitu bankovního sektoru, kapitálového trhu, pojišťovnictví a sektoru penzijních fondů. Dochází k systematickému regulování, následnému „dohlížení“ a popřípadě postihnutí nedodržování stanovených pravidel. Troufám si tvrdit, že v České republice je regulace už fakticky podmnožinou dohledu, neboť byla do dohledu značně integrována a z toho důvodu dle mého názoru v sobě dohled zahrnuje tři fáze, a to regulaci, dohled jako takový a možnost sankcí. Odůvodněním pro tento smělý závěr je fakt, že všechny tyto tři aktivity byly (alespoň v České republice) integrovány do jediného orgánu, kterým je Česká národní banka (dále také jako „ČNB“).

Právní předpisy na finančním trhu zahrnují jak zákony, které připravuje ministerstvo financí, případně ministerstvo spravedlnosti, tak prováděcí vyhlášky a opatření, které vydává zpravidla ČNB. ČNB také vydává na podporu účastníků trhu řadu výkladových a metodických materiálů formou úředních sdělení a odpovědí na dotazy. Přímo závazná pravidla i metodické materiály vydávají stále častěji i orgány Evropské unie.[9]

V České republice provádí a je zodpovědná za dohled na finančním trhu ČNB.[10] Vzhledem k tomu, že dohled zabírá relativně široké spektrum oblastí, jsou pravomoci a povinnosti v jednotlivých sektorech finančního trhu upraveny v rámci sektorových zákonů.[11] Základní účel, principy a funkce dohledu jsou ve všech oblastech velmi podobné, avšak jsou zde jistá specifika, pramenící z různorodosti činností v rámci jednotlivých typů institucí finančního trhu a z tohoto důvodu bude dobré si jednotlivé oblasti více přiblížit.

Dohled nad finančním trhem

Zachování správného fungování, důvěryhodnosti a stability není a nemůže být jen otázkou volných tržních mechanismů, avšak tato oblast podléhá velkému množství omezujících a přikazujících pravidel, zejména právních předpisů. Škála předpisů je vcelku různorodá a široká a dohled nad dodržováním celého systému pravidel, včetně vyvozování závěrů a následků za jejich porušení, je označován jako dohled nad finančním trhem. Tento dohled zahrnuje dohled nad všemi institucemi finančního trhu.

V rámci péče o stabilitu finančního systému v České republice je vykonáván dohled nad finančními institucemi a nejdůležitějšími cíli jsou podpora zdravého rozvoje, tržní disciplíny a konkurenceschopnosti finančních institucí, předcházení systémovým krizím, ochrana investorů a klientů a dále posilování důvěry veřejnosti, dle mého názoru zejména v bankovní systém.

Bankovní regulace je prevenční činností spočívající v koncipování a prosazování podmínek, pravidel a rámce činnosti bankovních institucí.[12] Motivací ani důvodem pro dohled nad institucemi finančního trhu není vstupování do soukromoprávních vztahů mezi jednotlivé instituce a jejich klienty, není ani cílem nahrazovat soudy či trestněprávní orgány. Nelze očekávat, že dohled zabrání špatným strategickým nebo investičním rozhodnutím institucí, či jednotlivým selháním, avšak je zde především pro regulaci a kontrolu funkčnosti a efektivnosti řídícího a kontrolního systému finančních institucí, za což zodpovídají řídící orgány institucí, na které jsou kladeny různé požadavky odbornosti a zkušenosti. Dohled je zde tedy zejména od toho, aby svými veřejnoprávními nástroji mohl zasáhnout v případě zjištění nedostatků, tedy uvalil nucenou správu nebo odňal licenci. Principiálně jde zejména o systémovou ochranu nejen finančních institucí, ale celého finančního trhu a zabránění budoucím selháním, či protiprávnímu jednání v budoucnu.

Dohled nad finančním trhem a jeho institucemi zahrnuje rozhodování o žádostech o udělení licencí, povolení, registrací a předchozích souhlasů podle zvláštních právních předpisů, kontrolu dodržování podmínek stanovených udělenými licencemi a povoleními, kontrolu dodržování zákonů, k jejichž kontrole je ČNB zmocněna zákonem nebo zvláštními právními předpisy, kontrolu dodržování vyhlášek a opatření vydaných ČNB, získávání informací potřebných pro výkon dohledu a jejich vymáhání, ověřování jejich pravdivosti, úplnosti a aktuálnosti, ukládání opatření k nápravě a sankcí a řízení o správních deliktech a přestupcích.[13]

Dohled nad úvěrovými institucemi

V rámci této sekce dohledu jsou dohledové pravomoci vykonávány zejména nad bankami a spořitelními a úvěrními družstvy (družstevní záložny).[14] Družstevní záložny fungují principiálně stejně jako banky jen s tím rozdílem, že poskytují služby jen svým členům – družstevníkům – mají nižší povinný základní kapitál (35 mil. namísto 500 mil. u bank). Co se pravidel a podmínek fungování týče, tak jsou podmínky dohledu stanoveny na stejnou úroveň.

Je zcela bezpochyby, že stabilita a optimální fungování bankovního sektoru, které vzbuzují veřejnou důvěryhodnost, jsou základní stavební kameny zdravé ekonomiky. Družstevní záložny a systém jejich fungování je zcela jistě také významný, avšak systémově se zcela určitě nejedná o tak podstatnou oblast, jako sektor bankovní.

Na základě zákonného zmocnění[15] vydává ČNB opatření a vyhlášky, které stanoví bližší podmínky pro získání povolení k činnosti a obezřetnostní pravidla v jednotlivých oblastech podnikání úvěrových institucí.

Dohled nad kapitálovým trhem

Poskytovatelé služeb na kapitálovém trhu a jejich podnikání jsou předmětem dohledu v rámci této dohledové sekce finančního trhu. Jedná se zejména o subjekty zprostředkovávající obchodování na kapitálových trzích[16] a dále subjekty kolektivního investování.[17] Podle zákonného zmocnění ČNB mimo jiné vydává vyhlášky, které konkretizují podmínky pro vstup na kapitálový trh, obezřetnostní pravidla, pravidla jednání s investory a klienty a pravidla tržní transparence.

Domnívám se, že systémově je tato oblast finančního trhu, hned po oblasti úvěrových institucí, společně s dohledem nad pojišťovnami nejvýznamnější, co se systémové a ekonomické stability týče, avšak oproti bankovním institucím systémová hrozba ekonomického selhání, či „pouhého“ propadu zde není tak zásadní, jako u bank.

Dohled v pojišťovnictví

V rámci této sekce se dohled zaměřuje na obezřetné provozování činnosti pojišťoven, zajišťoven a pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí.

Cílovými a hlavními institucemi dohledu jsou zejména pojišťovny a zajišťovny,[18] avšak dohledu podléhají jednotliví zprostředkovatelé a likvidátoři.[19] Dohledový orgán vychází ze zákonných zmocnění a provádí dohled zejména spojený s plněním povinností stanovených zákonem, dodržování obezřetnostních pravidel a informačních povinností, které dohledový orgán shromažďuje a vyžaduje.

Dohled nad penzijními společnostmi a penzijními fondy

Důvěryhodnost a stabilita penzijního systému je jedna ze základních podmínek fungování každé společnosti a tím i tedy ekonomiky. Do dohledové působnosti v této oblasti spadají penzijní fondy[20], penzijní společnosti[21] obhospodařující transformované, účastnické a důchodové fondy, zahraniční instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění.[22] Právní regulace v této oblasti dopadá zejména na provozování penzijních systémů penzijního připojištění, důchodového spoření, penzijního spoření doplňkového a zaměstnaneckého penzijního pojištění. ČNB aplikuje v oblasti penzí také postupy podle zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu.[23]

Dohled nad platebními institucemi a institucemi elektronických peněz

ČNB vykonává v rámci tohoto segmentu finančního trhu dohled nad činností platebních institucí a institucí elektronických peněz, stejně tak i nad činností vydavatelů elektronických peněz malého rozsahu a poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu. Dohled je standardně vykonáván prostřednictvím opatření a vyhlášek[24] stanovujících podmínky pro vstup do tohoto segmentu, současně se stanovením obezřetnostních pravidel pro činnost jednotlivých institucí.

Dohled nad směnárnami

Z pohledu makroekonomického směnárny nepředstavují zásadní systémové a ekonomické riziko, a tak je hlavním cílem dohledu posilování důvěryhodnosti a bezpečnosti při poskytování směnárenských služeb projevující se např. transparentností uveřejňování kurzů. Co je však zásadnější téma u směnáren, je jejich využívání a zneužívání k legalizaci výnosů z trestné činnosti a už jen z tohoto důvodu je jim věnována dohledová pozornost, neboť veřejný zájem na legalizaci výnosů z trestné činnosti je vysoký nejenom z ekonomického, finančněprávního, ale také z trestněprávního úhlu pohledu.

Směnárenskou činnost, pokud se nejedná o úvěrovou instituci, může vykonávat pouze fyzická nebo právnická osoba, registrovaná u ČNB. Z pohledu dohledu a kontroly je jeho součástí i kontrola dodržování požadavku informování klientů a zákazníků při realizaci směny. Je kladen značný důraz na informovanost klienta, tedy aby klient nebyl poškozen a před realizací směny a měl k dispozici dostatečné množství informací.

Činnost ČNB se do jisté míry omezuje[25] na oprávnění vydat vyhlášku, ve které stanoví vzory tiskopisů žádosti o registraci ke směnárenské činnosti a obsah jejich příloh.

Závěr

Dohled nad finančním trhem má své pevné místo nejen v systému finančního práva, ale současně v celém právním systému jak České republiky, tak celosvětově. Jsem přesvědčen o tom, že zařazení dohledu v systému finančního práva tak, jak je nastaveno je logické a jasně dané a současně směřuje zejména k posilování stability ekonomického systému nejen samotným dohledem nad institucemi finančního trhu, jejich vstupem na trh a kontrolou dodržování jejich působení na trhu, ale také posilováním důvěryhodnosti veřejnosti ve finanční trh samotný, resp. v jeho jednotlivé segmenty, které jej tvoří.

Finanční trh je oblast, do které vstupuje nejen značné množství institucí, ale také nemalá část veřejnosti ať už profesionálněji vybavené, tak i laické v podobě investorů, drobných střadatelů nebo jen účastníků jednorázových akcí, a už z tohoto důvodu by jeho nestabilita nebo časté ohrožení v podobě úpadku některých velkých institucí působících na finančním trhu mohlo mít rozsáhlé ekonomické následky nejen pro jednotlivce, ale také pro stabilitu ekonomického systému jako takového.

Systematika finančního práva není na první pohled úplně standardní v porovnání s některými jinými, staršími právními odvětvími, ale způsobem fungování finančního práva a jeho uspořádáním v podobě této systematiky, akceptací veřejnosti a svými možnostmi reagovat na aktuální společenské potřeby již dávno odůvodnila a obhájila místo a postavení samotného finančního práva v právním řádu jako samostatného právního odvětví. Samotný systém finančního práva je základním předpokladem toho, aby bylo možné dál vědecky zkoumat a současně uvádět do praxe jednotlivé úseky finančního práva a následně je přizpůsobovat společenským a ekonomickým potřebám ve veřejném zájmu. Postavení dohledu v takovém systému je pevně zakotveno a nelze předpokládat, že by došlo k jeho posunu či změně nebo ke změně uspořádání systému finančního práva, což samo o sobě umožňuje rozvoj a stabilizaci dohledu nad finančním trhem a tím i posilování důvěry veřejnosti nejen v dohled samotný, ale i v existenci a fungování finančního práva jako samostatného právního odvětví.

 

Autor je advokátem v Brně a interním doktorandem katedry finančního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

 



[1]MRKÝVKA, P. PAŘÍZKOVÁ, I. RADVAN, M. et al. Finanční právo a finanční správa. 2. díl. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 32.

[2] PRUCHA P.: Základy správního práva a veřejné správy - obecná část. MU Brno 1994.

[3] BAKEŠ M. a kolektiv: Finanční právo 6 vydání. Praha: C. H. Beck 2012. s. 12.

[4] Toto tvrzení také neplatí bez výjimky, neboť do finančního práva spadá i problematika státních půjček, či prodeje státního majetku.

[5]MRKÝVKA, P. PAŘÍZKOVÁ, I. RADVAN, M. et al. Finanční právo a finanční správa. 2. díl. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s. 56.

[6] Např.  Bakeš M. In BAKEŠ M. a kolektiv: Finanční právo 6 vydání. Praha: C. H. Beck 2012. s. 12.

[7] Procesní postavení subjektů, procesní postupy jak při rozhodování ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, tak procesní postupy samotných podřízený subjektů – např. autoaplikace v rámci daňového práva a také legislativní proces.

[8] Wikipedia.org. Cit [23. 5. 2014]. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Kapit%C3%A1lov%C3%BD_trh.

[9] ČNB. Právní předpisy a metodické materiály ČNB v oblasti finančního trhu. [Cit. 26.5.2014].Dostupné z https://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_zakladna/index.html.

[10] Na základě zmocnění v zákoně č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon o ČNB“).

[11] Kapitálový trh a dohled nad ním upravuje navíc i samostatný zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů.

[12]MRKÝVKA, P., RADVAN, M. Veřejné bankovní právo In MRKÝVKA, P. A KOL. Finanční právo a finanční správa, 1. díl. Brno: Masarykova univerzita, 2004. s 219.

[13]Dohled nad úvěrovými institucemi. Online [Cit. 2.6.2014]. Dostupné z https://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/postaveni_dohledu/uverove_instituce/index.html.

[14] Činnost bank je upravena zejména zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Činnost družstevních záložen podléhá zákonu č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících.

[15] Tamtéž.

[16] Upravena zejména zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů.

[17] Upraveno zákonem 240/2014 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech.

[18] Podle zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví

[19] Podle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí.

[20] Činnost penzijních fondů institucí podléhá zákonu č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením.

[21] Úprava těchto institucí podléhá zákonu č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, zákonu č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření.

[22]Zavedena pravidla pro zaměstnanecké fondy podle zákona č. 340/2006 Sb., o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění, který na základě předpisů EU umožňuje činnost zahraničních institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění v ČR.  

[23] Zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů.

[24] Na základě zmocnění podle zákonu č. 284/2009 Sb., o platebním styku.

[25] Na základě zmocnění zákonem č. 219/1995 Sb., devizový zákon.