oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Podmínka bezúhonnosti pro ustanovení myslivecké stráže není protiústavní

publikováno: 24.01.2018

Plénum Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Milada Tomková) zamítlo návrh Nejvyššího správního soudu na zrušení § 12 odst. 4 a 5 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákona č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší správní soud podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení předmětných ustanovení v souvislosti s jím projednávanou kasační stížností, kterou se stěžovatel brání proti tomu, že rozhodnutím správních orgánů nebyl ustanoven mysliveckou stráží pro nesplnění podmínky bezúhonnosti, stanovené v § 12 odst. 3 písm. c) zákona o myslivosti; za bezúhonného se mj. nepovažuje ten, kdo byl odsouzen pro úmyslný trestný čin (§ 12 odst. 4 zákona o myslivosti). Stěžovatel byl v roce 1976 odsouzen pro trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadená ustanovení jsou v rozporu s čl. 21 odst. 4 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy s právem na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím za rovných podmínek a právem na svobodnou volbu povolání. Vymezení bezúhonnosti je podle navrhovatele příliš široké a znemožňuje tak ustanovení mysliveckou stráží i po mnoha letech, kdy je jinak odsouzení již zahlazeno a na odsouzeného se hledí, jako by nebyl trestán.

Ústavní soud k tomu uvádí následující. Myslivecká stráž je ustanovena k dohledu nad dodržováním povinností spojených s ochranou myslivosti, disponuje přitom poměrně širokým oprávněním (např. usmrcování v zákoně specifikovaných zvířat, ukládání pokut podle zákona o myslivosti, odebírání loveckých zbraní či psů osobám přistiženým při neoprávněném lovu, zadržení těchto osob na místě či zastavení a prohlídka dopravních prostředků, u nichž je důvodné podezření, že přepravují nebo obsahují neoprávněně nabytou zvěř). Podmínky pro výkon funkce upravuje § 12 odst. 3 zákona o myslivosti, požadavek bezúhonnosti je obsažen v písmenu c) a je upřesněn v napadených odstavcích 4 a 5. Dle odstavce 4 se za bezúhonného nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku myslivosti nebo komu byla pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona. Dle věty druhé odstavce 5 se při posuzování bezúhonnosti nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního zákona (tím je § 106 trestního zákoníku).

Čl. 26 odst. 1 Listiny zaručuje každému právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Dle čl. 26 odst. 3 Listiny pak má každý právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Obdobná záruka plyne i z čl. 6 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a čl. 1 Evropské sociální charty, které garantují právo na práci. Napadená ustanovení však oproti názoru Nejvyššího správního soudu do výše uvedených práv vůbec nezasahují, neboť funkci myslivecké stráže nelze považovat za povolání, podnikání, jinou hospodářskou činnost či obecně za práci ve smyslu citovaných článků Listiny a mezinárodních smluv. Pod ochranou čl. 26 není vykonávání jakékoli činnosti, nýbrž právě činnosti, kterou lze charakterizovat jako povolání či práci a jejíž hodnota nespočívá jen v samotné činnosti, nýbrž současně i ve významu této činnosti pro člověka, který ji vykonává, tedy že tato činnost je zásadně způsobilá mu potenciálně zajistit živobytí. Funkce myslivecké stráže, kterou člověk vykonává ve volném čase a bez nároku na odměnu, takovou činnost nepředstavuje. Tím samozřejmě není nikterak snižován význam myslivosti jako takové z hlediska veřejného zájmu.

Čl. 21 odst. 4 Listiny zaručuje občanům přístup k voleným a jiným veřejným funkcím za rovných podmínek. Dle čl. 25 písm. c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech má každý občan právo a možnost bez jakýchkoli rozdílů uvedených v čl. 2 a bez neodůvodněných omezení vstoupit za rovných podmínek do veřejných služeb své země. Dle názoru Ústavního soudu je myslivecká stráž veřejnou funkcí ve smyslu čl. 21 odst. 4 Listiny, neboť se bezprostředně podílí na správě věcí veřejných.

Podmínka bezúhonnosti pro výkon určité funkce či veřejné služby je standardním nástrojem, objevujícím se nejen v zákonech, nýbrž i v Ústavě České republiky. Její cíl bývá v obecné rovině dvojí – snaha zákonodárce zajistit co nejkvalitnější výkon veřejných funkcí a zvýšení morálního kreditu v očích veřejnosti. Podmínka bezúhonnosti tedy jak obecně, tak konkrétně v případě myslivecké stráže sleduje legitimní cíl. K dosažení takového cíle však musí být zvoleny také přiměřené prostředky. Ústavní soud se domnívá, že i přes svou přísnost podmínka bezúhonnosti, u níž se nepřihlíží k zahlazení odsouzení, pro výkon funkce myslivecké stráže zjevným způsobem nepřiměřená není. Nelze opomenout, že myslivecká stráž je při výkonu veřejné moci oprávněna užívat zbraň, jakkoli není používána jako donucovací prostředek vůči lidem, a svá oprávnění vykonává samostatně bez přímých kontrolních mechanismů.

Na tomto místě Ústavní soud připomíná, že zákon výkon myslivecké stráže zapovídá pouze osobám, které úmyslně porušily závažná pravidla chování, případně které porušily pravidla s myslivostí přímo provázaná. Odepření přístupu k funkci myslivecké stráže (u podmínky bezúhonnosti) tedy plyne výhradně z konkrétního, úmyslného (v případě trestných činů), individuálního chování jednotlivce, byť k němu mohlo dojít kdykoli v minulosti. Napadená ustanovení zákona neomezují pachatele úmyslných trestných činů v přístupu ke všem veřejným funkcím, nýbrž pouze k funkci myslivecké stráže.

Ústavní soud však zároveň netvrdí, že velice přísné podmínky bezúhonnosti pro výkon myslivecké stráže jsou vhodné či žádoucí. Toto posouzení je na zákonodárci a Ústavnímu soudu nepřísluší. Ústavní soud je oprávněn pouze přezkoumat, zda tyto podmínky jsou protiústavní, či nikoli. Z předložené argumentace vyplývá, že tomu tak není. Bude na zákonodárci, aby – např. i s přihlédnutím ke skutečné efektivitě a výsledkům napadené právní úpravy – vhodnost jednotlivých podmínek pro výkon myslivecké stráže posoudil a případně je změnil.

K výroku a odůvodnění uplatnili odlišné stanovisko soudci Ludvík David, Jan Filip a Jiří Zemánek.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/16 včetně disentů je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud, Brno.