oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody

autor: JUDr. Jan Kocina, Ph.D.
publikováno: 23.12.2012

Dne 13. 6. 2012 přijala Poslanecká sněmovna návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „novela“). Tato novela byla postoupena Senátu, který ji dne 18. 7. 2012 zamítl. Dne 6. 9. 2012 byla tato zamítnutá novela přehlasována Poslaneckou sněmovnou. Dne 17. 9. 2012 využil prezident republiky své pravomoci a vrátil Poslanecké sněmovně novelu k projednání. Následně se novela vrátila opět do Poslanecké sněmovny, která dne 7. 11. 2012 přehlasovala prezidentovo veto. Cílem tohoto článku je upozornit na změny v institutu podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, které přináší shora uvedená novela č. 390/2012 Sb., ve srovnání s úpravou v trestním zákoně č. 140/1961 Sb. (dále jen „TZ“) a trestním zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen „TrZ“).

Důvody novely

Základním cílem novely je snížit počet vězňů, kteří jsou odsouzeni za drobnou kriminalitu z kategorie přečinů, a vyřešit tak přeplněnost věznic. V důvodové zprávě se uvádí, že v současné době tvoří většinu populace ve věznicích osoby odsouzené ke krátkodobým trestům odnětí svobody, a pokud by byl tento zákon přijat, vznikla by pro odsouzené nová možnost jak rychleji požádat o podmíněné propuštění.[1] V případě, že by se jednalo o drobnou kriminalitu, lze očekávat, že takovým žádostem by bylo ve většině případů při splnění zákonných podmínek vyhověno.

 

Pojem podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody

Podmínky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „podmíněné propuštění“) jsou upraveny v ustanovení § 88 TrZ. Rozhodnutí o podmíněném propuštění umožňuje odsouzenému prokázat, že vykonaný trest v kratší míře, než byl uložen, zajistí nápravu odsouzeného a ochranu společnosti. Pokud odsouzený vyhoví podmínkám, jež stanoví soud, nemusí odpykat zbylou, dosud nevykonanou část trestu, a dokonce se bude mít za to, že trest vykonal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn (§ 91 odst. 2 TrZ).

Postup podle § 88 TrZ je možný pouze u nepodmíněného trestu odnětí svobody, bez ohledu na to, zda byl vedle něho uložen trest jiný, na který se však může vztahovat ustanovení § 90, podle něhož lze podmíněné upustit od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce.

O podmíněném propuštění rozhoduje soud, a to na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, dále na návrh odsouzeného, zájmového sdružení občanů nebo z vlastního podnětu soudu. Podmíněné propuštění nezakládá právní nárok ani ústavně zaručené právo na to, aby bylo žádosti vyhověno, posouzení je zcela na soudu.

Podstata podmíněného propuštění spočívá v tom, že se odsouzený předčasně propouští na svobodu a že se mu výkon zbytku tohoto trestu podmíněně promíjí pod podmínkou, že v určité, soudem stanovené zkušební době se osvědčí, tj. povede řádný život a vyhoví podmínkám uložených mu soudem.[2]

Ustanovení § 88 a 89 TrZ vycházejí z předchozí právní úpravy TZ, avšak v TrZ dochází k podstatným změnám, jež budou dále rozebrány i v souvislosti s nově přijatou novelou.

 

Podmíněné propuštění podle TZ č. 140/1961 Sb.

TZ účinný do 31. 12. 2009 upravoval podmíněné propuštění v § 61 a násl. společně s podmíněným upuštěním od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nebo zákazu pobytu. TZ vycházel ze tří kategorií podmíněného propuštění, které byly odvozeny od závažnosti trestného činu.[3] Podmíněné propuštění bylo možné v případě, že:

a) byla vykonána polovina uloženého nebo prezidentem republiky zmírněného trestu odnětí svobody (§ 61 odst. 1 TZ). V tomto případě musel odsouzený splnit zákonem stanovené podmínky, aby mohlo být zažádáno o podmíněné propuštění. Konkrétně musel odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním povinností prokázat polepšení tak, aby se od něho mohlo očekávat, že bude vést řádný život, nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.

b) byly vykonány dvě třetiny uloženého trestu odnětí svobody některého z taxativně vymezených trestných činu, dále také u trestného činu spáchaného zvlášť nebezpečným recidivistou (v TrZ již tento pojem není) nebo v případě uložení výjimečného trestu (§ 62 odst. 1 TZ),

c) uplynulo 20 let výkonu výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí (§ 62 odst. 2 TZ).

 

Podmíněné propuštění podle TrZ č. 40/2009 Sb.

Nový TrZ na rozdíl od TZ formálně odděluje podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (§ 88 TrZ) a podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce (§ 90 TrZ). Dochází také k podstatné obsahové změně, když ke třem kategoriím, jež byly v TZ, přibývá nová možnost podmíněného propuštění. Jestliže odsouzený za přečin prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba, může ho soud podmíněně propustit na svobodu i předtím, než vykonal polovinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody (§ 88 odst. 2). Nově je tedy přidána možnost pro odsouzeného za přečin, požádat o podmíněné propuštění dříve, než uplyne polovina výkonu trestu odnětí svobody,[4] s tím pak souvisí možnost uložení dalších opatření takovému odsouzenému podle § 89 odst. 2: „Podmíněně propuštěnému podle § 88 odst. 2 soud uloží, aby se ve zkušební době zdržoval ve stanoveném časovém období ve svém obydlí nebo jeho části, nebo aby vykonal práce ve prospěch obcí, státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, anebo aby složil určenou peněžní částku na pomoc obětem trestné činnosti na účet soudu.“

TrZ opět vyžaduje, aby odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu, svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení a aby se od něho mohlo očekávat, že povede řádný život, nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného. TrZ tedy odlišuje čtyři kategorie, podle nichž lze odsouzeného podmíněně propustit. Jedná se o podmíněné propuštění:

a) po výkonu poloviny uloženého nebo prezidentem republiky zmírněného trestu odnětí svobody (§ 88 odst. ). Zde TrZ opět vyžaduje, aby odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení a aby se od něho mohlo očekávat, že povede řádný život, nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného,

b) nově i předtím, než odsouzený vykonal polovinu uloženého nebo prezidentem republiky zmírněného trestu odnětí svobody, pokud se jedná o přečin a odsouzený svým chováním a plněním povinností prokáže, že dalšího výkonu trestu není potřeba (§ 88 odst. 2),

c) pokud byly vykonány dvě třetiny uloženého trestu odnětí svobody v případě taxativně vymezených trestných činů a při uložení výjimečného trestu nad dvacet do třiceti let, nehrozí-li opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu (§ 88 odst. 4),

d) pokud uplynulo 20 let výkonu výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí, nehrozí-li opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu (§ 88 odst. 5).

TrZ definuje nová hlediska pro rozhodování o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v § 88 odst. 3 TrZ: „Soud při rozhodování podle odstavců 1 a 2 přihlédne také k tomu, zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu a zda částečně nebo zcela nahradil či jinak odčinil škodu nebo jinou újmu způsobenou trestným činem nebo zda vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem.“ Jestliže odsouzený vykonával ochranné léčení před nástupem výkonu trestu odnětí svobody nebo v jeho průběhu, přihlédne soud i k projevenému postoji odsouzeného k výkonu ochranného léčení. Odsouzený by tím měl být motivován jednak k tomu, aby včas nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody, a jednak aby odčinil škodlivé následky spáchaného trestného činu a podrobil se uloženému ochrannému léčení.[5]

Další změnu přinesla novela trestního zákoníku provedená zákonem č. 357/2011 Sb.,[6] která odlišuje stanovení zkušební doby pro přečiny a zločiny. Zkušební doba byla do přijetí této novely stanovena v rozmezí od jednoho roku až do sedmi let. Nyní je stanovena pro přečiny nejdéle na tři roky a pro zločiny zůstala v původním rozmezí. Soud může také nově vyslovit nad odsouzeným dohled a současně uložit, aby se pachatel ve stanovené části zkušební doby zdržoval v určené době ve svém obydlí nebo jeho části.

Nová úprava je pro odsouzeného nepochybně příznivější, jelikož k dosavadním třem kategoriím je přidána nová, jež obsahuje podmínky podmíněného upuštění u přečinů. Za účinnosti starého TZ byla pouze jedna kategorie trestného činu, do níž spadal i ten, kdo spáchal přečin dle nového TrZ. To samozřejmě souvisí s novou diferenciací trestných činů v TrZ a v důsledku toho jsou tato ustanovení modifikována ve prospěch odsouzeného.

 

Vztah TZ a TrZ – časová působnost – judikatura

V praxi je možné se setkat se situací, kdy je o podmíněném propuštění rozhodováno za účinnosti TrZ, ale odsouzený byl odsouzen za trestný čin podle TZ. Otázka, zda se má konkrétní případ řídit dle TZ či TrZ, je důležitá zejména proto, že úprava v TrZ je často pro odsouzeného výhodnější a k podmíněnému propuštění by mohlo dojít za příznivějších podmínek. Odpověď na tuto otázku přineslo rozhodnutí uveřejněné v tzv. zelené Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem ČR,[7] v němž se dovozuje, že se užije zákona novějšího. Na ustanovení § 88 TrZ se nevztahuje ustanovení § 2 TrZ o časové působnosti, jenž se vztahuje pouze na trestnost činu, nikoliv na podmíněné propuštění. Nelze tedy vycházet z právní úpravy v době spáchání trestného činu, resp. nelze vybírat podle toho, jaká právní úprava je pro odsouzeného příznivější. Pro rozhodování případů, týkajících se výkonu trestů pravomocně uložených podle TrZ, se použije právní úprava účinná v době rozhodování soudu ve vykonávacím řízení.

 

Změny v podmíněném propuštění podle novely TrZ

Novela zákona č. 390/2012 Sb. upravuje zejména podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „podmíněné propuštění“), které je formulováno v TrZ v ustanovení § 88 a umožňuje zmírnění již uloženého a vykonávaného nepodmíněného trestu odnětí svobody.[8] V novele je snaha o to, aby byly sníženy podmínky pro podmíněné propuštění u méně závažné kriminality, nebo aby byl ukládán mírnější alternativní trest a v důsledku toho by se částečně vyřešil problém s přeplněností věznic.

Podmínky pro podmíněné propuštění jsou v novele stále upraveny v § 88 TrZ, s tím, že odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného a

a) odsouzený vykonal alespoň polovinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody (§ 88 odst. 1 písm. a),

b) odsouzený, jenž nebyl odsouzen za zvlášť závažný zločin a který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, vykonal alespoň třetinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody (§ 88 odst. 1 písm. b),

c) pokud byly vykonány dvě třetiny uloženého trestu odnětí svobody v případě taxativně vymezených trestných činů a při uložení výjimečného trestu nad dvacet do třiceti let, nehrozí-li opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu (§ 88 odst. 4),

d) pokud uplynulo 20 let výkonu výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí, nehrozí-li opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu (§ 88 odst. 5).

Ustanovení § 88 odst. 2 nově stanoví: „Jestliže odsouzený za přečin prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba, může ho soud podmíněně propustit na svobodu i předtím, než vykonal část trestu odnětí svobody vyžadovanou pro podmíněné propuštění podle odstavce 1. Soud nevyhoví návrhu ředitele věznice na podmíněné propuštění odsouzeného na svobodu, jen je-li zjevné, že by odsouzený po propuštění na svobodu nevedl řádný život.“

V ustanovení § 88 odst. 2 písm. b) novely se tedy nově objevuje možnost požádat o podmíněné propuštění již po výkonu jedné třetiny trestu jak u přečinů, což umožňovala dosavadní úprava, tak nově i u zločinů (ne však u zvlášť závažných zločinů). U přečinů bude možné přistoupit k podmíněnému propuštění i předtím, než odsouzený vykoná trest vyžadovaný ustanovením § 88 odst. 1. O takovém návrhu rozhodne soud nově na návrh ředitele věznice a soud nevyhoví pouze v případě, pokud bude zjevné, že by odsouzený nevedl řádný život. Zde se projevila snaha o to, aby byly výrazně zmírněny podmínky, za nichž by bylo možné požádat o podmíněné propuštění z odnětí svobody, respektive takové žádosti vyhovět.

 

Další změny v novele TrZ

Vedle podmíněného propuštění nalezneme v novele také úpravu přeměny trestu odnětí svobody na domácí vězení v ustanovení § 57a,[9] což podle stávající platné právní úpravy není možné, a také velmi podstatnou změnu týkající se trestného činu zanedbání povinné výživy (§ 196 TrZ), respektive stanovení nového přiměřeného omezení, které může být pachateli za tento trestný čin uloženo.

V novele je vložen zcela nový § 196a TrZ, který je pojmenován Zvláštní ustanovení o trestání a jenž navazuje na § 196 TrZ ve znění: Pachateli trestného činu zanedbání povinné výživy (§ 196) může soud uložit jako přiměřené omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 i přiměřené omezení, aby se zdržel řízení motorových vozidel. Toto přiměřené omezení soud uloží zejména tehdy, je-li důvodná obava, že povinnost uhradit dlužné výživné bude mařena nebo ztěžována.“.[10]

Toto ustanovení se stalo předmětem rozsáhlé diskuse a bylo i jedním z důvodů, pro které prezident republiky vrátil návrh zákona Poslanecké sněmovně. Prezident republiky argumentuje tím, že neexistuje souvislost mezi neplacením alimentů a řízením motorových vozidel. Naopak se domnívá, že zákaz řízení motorových vozidel může znemožnit nebo ztížit výdělečné možnosti a tedy i schopnost platit výživné.[11]

 

Závěr

Zákonodárce se v novele snaží o to, aby se ve značné míře omezilo ukládání či vykonávání trestu odnětí svobody u drobné kriminality. Novela zavádí příznivější podmínky pro odsouzené u podmíněného propuštění, kdy bude nově možné požádat o podmíněné propuštění již po výkonu jedné třetiny trestu u přečinů, což bylo možné i doposud, avšak nová úprava počítá s touto možností i u zločinů.

Novela dále upravuje podmíněné propuštění odsouzeného za přečin i předtím, než vykoná část trestu stanovenou v § 88 odst. 1. Nově bude rozhodovat soud na návrh ředitele věznice. Soud takovému návrhu nevyhoví pouze v případě, pokud bude zjevné, že by odsouzený nevedl řádný život.

Novela nově zavádí přeměnu trestu odnětí svobody na trest domácího vězení a také umožňuje uložit nové přiměřené omezení za trestný čin zanedbání povinné výživy, konkrétně se jedná o přiměřené omezení zdržení se řízení motorových vozidel.

V novele se projevuje snaha zákonodárce vyřešit postupně vzrůstající problém, který se týká přeplněností věznic. Je otázkou, zda je postupné zvýhodňování postavení odsouzených oproti dřívější úpravě na místě. Jak je patrné z vývoje právní úpravy, podmínky, za nichž lze podmíněně upustit od potrestání, jsou s každou novější právní úpravou výhodnější pro odsouzené. Hlavním cílem zákonodárců ovšem není to, aby zde byly příznivější podmínky pro případné pachatele trestných činů, ale jedná se pouze o zástupné řešení, které by mělo být řešeno spíše v rámci reorganizace věznic, a nikoliv v oblasti trestního práva, které se stává nástrojem, s jehož pomocí se řeší problémy, které s trestním právem v podstatě nesouvisí. Úprava, kterou přináší přijatá novela, může být někým považována za účelovou a nesystematickou, přesto je velmi důležité seznámit se se změnami, které přináší, jelikož bude moci být hojně využívána v advokátní praxi.

 

Autor je advokát a vysokoškolský pedagog na Fakultě právnické ZČU v Plzni.

 


[1] Sněmovní tisk 584 – důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

[2] Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2012, str. 1077 a násl.

[3] § 61, § 62 TZ.

[4] Kratochvíl, V. a kol.: Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2009, str. 649.

[5] Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha  2012, str. 1079.

[6] Zákon č. 357/2011 Sb. ze dne 27. října 2011, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[7] R 57/2010 – usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 10 To 170/2010.

[8] Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2012, str. 1077 a násl.

[9] Sněmovní tisk 584.

[10] Sněmovní tisk 584 – důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

[11] Sněmovní tisk 584 – sněmovní tisk 584/8, stanovisko prezidenta k tisku 584/0.