Písemné odpovědi při odborné zkoušce a případné poznámky zkoušejícího k těmto odpovědím představují osobní údaje zkoušeného, k nimž má právo na přístup

publikováno: 20.12.2017

Přiznání zkoušenému takového práva totiž slouží k naplňování cíle unijních právních předpisů spočívajícího v zajištění ochrany práva fyzických osob na soukromí, pokud jde o zpracování údajů, které se jich týkají.

Unijní směrnice[1] definuje osobní údaje jako veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné osobě. 

Pan Peter Nowak se připravoval na povolání certifikovaného účetního a v rámci své přípravy úspěšně složil zkoušky z účetnictví první úrovně, jakož i tři zkoušky druhé úrovně organizované Institute of Chartered Accountants of Ireland (Institut certifikovaných účetních Irska). Neuspěl však ve zkoušce „účetnictví strategického financování a řízení“. Po neúspěchu při této zkoušce na podzim 2009 podal P. Nowak nejprve stížnost, kterou zpochybnil výsledek této zkoušky. Po zamítnutí této stížnosti podal žádost o přístup týkající se všech osobních údajů, které se ho týkají a které má v držení Institut certifikovaných účetních. V roce 2010 vydal Institut certifikovaných účetních P. Nowakovi 17 dokumentů, ale odepřel mu zároveň přístup k dokumentu s jeho odpověďmi na zkušební otázky, a to z důvodu, že uvedený dokument neobsahuje osobní údaje. 

U Supreme Court (Nejvyšší soud, Irsko) P. Nowak napadl rozhodnutí komisaře pro ochranu údajů, podle kterého odpovědi na zkušební otázky zpravidla nepředstavují osobní údaje. Tento soud se Soudního dvora táže, zda písemné odpovědi uvedené zkoušeným při odborné zkoušce a případné korekturní poznámky zkoušejícího, které se k nim pojí, jsou takovými údaji. 

Soudní dvůr v rozsudku zdůrazňuje zaprvé, že účastník odborné zkoušky je fyzickou osobou, kterou lze identifikovat přímo prostřednictvím jejího jména nebo nepřímo prostřednictvím identifikačního čísla, jelikož jméno a číslo jsou uvedena v odpovědích na zkušební otázky nebo na první stránce těchto odpovědí. V tomto kontextu není relevantní, že zkoušející může nebo nemůže identifikovat zkoušeného v okamžiku opravy a hodnocení odpovědí na zkušební otázky. 

Zadruhé Soudní dvůr ověřoval, zda písemné odpovědi zkoušeného při odborné zkoušce a případné korekturní poznámky zkoušejícího, které se k nim pojí, představují informace o zkoušeném. V tomto ohledu uvádí, že použití výrazu „veškeré informace“ v rámci definice pojmu „osobní údaj“ obsaženého ve směrnici odráží úmysl unijního zákonodárce přiznat tomuto pojmu široký význam, přičemž tento pojem se neomezuje na informace, které jsou citlivé nebo patří do soukromé sféry, ale potenciálně zahrnuje všechny druhy informací, a to jak objektivní, tak subjektivní ve formě názoru nebo hodnocení pod podmínkou, že jsou „o“ dotčené osobě. Tato poslední podmínka je splněna v případě, že tato informace z důvodu svého obsahu, účelu nebo účinku souvisí s určitou osobou. Písemné odpovědi účastníka odborné zkoušky představují takové informace, které souvisejí s jeho osobou. 

Obsah těchto odpovědí totiž odráží úroveň znalostí a schopností uchazeče v dané oblasti, jakož i případně jeho myšlenkové pochody, úsudek a kritické myšlení. Kromě toho je cílem získání uvedených odpovědí zhodnotit odborné schopnosti uchazeče a jeho způsobilost vykonávat dané povolání.   

Konečně použití těchto informací, jehož výsledkem je zejména úspěch nebo neúspěch zkoušeného u dané zkoušky, může mít vliv na jeho práva a zájmy, neboť může určit nebo ovlivnit například jeho šanci na přístup k požadovanému povolání nebo zaměstnání. 

Pokud jde o korekturní poznámky zkoušejícího pojící se k odpovědím zkoušeného, Soudní dvůr konstatuje, že stejně jako odpovědi uvedené zkoušeným při zkoušce představují tyto poznámky informace týkající se tohoto zkoušeného. Obsah těchto korekturních poznámek tedy odráží názor nebo hodnocení zkoušejícího týkající se individuálního výkonu zkoušeného při zkoušce, a zejména jeho znalostí a schopností v dané oblasti. 

Soudní dvůr uvádí, že kvalifikace písemných odpovědí zkoušeného při odborné zkoušce a případných korekturních poznámek zkoušejícího pojících se k těmto odpovědím jako osobních údajů nemůže být ovlivněno okolností, že na základě této kvalifikace v zásadě tomuto zkoušenému vzniká právo na přístup a opravu. 

Jiné rozhodnutí by totiž mělo za následek celkové vynětí těchto odpovědí a korekturních poznámek z povinnosti dodržování zásad a záruk v oblasti ochrany osobních údajů. Zkoušený má zejména oprávněný zájem vycházející z ochrany svého soukromého života na tom, aby se mohl bránit zpracování svých odpovědí daných při této zkoušce a korekturních poznámek zkoušejícího pojících se k těmto odpovědím mimo zkušební řízení, a zvláště proti tomu, aby byly poskytnuty třetím osobám, či dokonce zveřejněny bez jeho souhlasu. Stejně tak je subjekt organizující zkoušku, jakožto správce údajů, povinen zajistit, aby byly tyto odpovědi a korekturní poznámky uchovávány tak, aby byl vyloučen protiprávní přístup k nim ze strany třetích osob. 

Soudní dvůr mimoto konstatuje, že práva na přístup a opravu, stanovená směrnicí, lze rovněž odůvodnit ve vztahu k písemným odpovědím poskytnutým zkoušeným při odborné zkoušce a k případným korekturním poznámkám zkoušejícího, které se k nim pojí. Právo na opravu zajisté nemůže zkoušenému umožnit „opravit“ a posteriori „nesprávné“ odpovědi, jelikož posledně uvedené v ničem nepředstavují nepřesnost ve smyslu směrnice, na jejímž základě by vzniklo právo na opravu. Naproti tomu je možné, že vzniknou situace, ve kterých se tyto odpovědi a korekturní poznámky ukážou jako nepřesné, například z důvodu, že odpovědi na zkušební otázky byly omylem zaměněny, takže odpovědi jiného účastníka zkoušky byly přiřazeny dotyčnému zkoušenému. Kromě toho nelze vyloučit, že zkoušený má právo požadovat od správce údajů, aby byly jeho odpovědi na zkoušce a korekturní poznámky zkoušejícího, které se k nim pojí, po určité době vymazány čili zničeny. 

Proto vzhledem k tomu, že písemné odpovědi zkoušeného při odborné zkoušce a případné korekturní poznámky zkoušejícího, které se k nim pojí, lze podrobit ověření, zejména pokud jde o jejich přesnost a nutnost jejich uchovávání a lze je opravit nebo vymazat, má Soudní dvůr za to, že přiznání zkoušenému práva na přístup k těmto odpovědím a korekturním poznámkám slouží cíli této směrnice spočívajícího v zajištění ochrany práva tohoto zkoušeného na soukromí, pokud jde o zpracování údajů, které se ho týkají, a to nezávisle na otázce, zda uvedený zkoušený má nebo nemá takové právo přístupu i podle vnitrostátní právní úpravy. V tomto ohledu Soudní dvůr připomíná, že z ochrany základního práva na soukromí vyplývá zejména možnost jakékoli fyzické osoby ujistit se, že osobní údaje, které se jí týkají, jsou přesné a jsou zpracovávány dovoleným způsobem. 

Konečně Soudní dvůr uvádí, že tato práva na přístup a opravu se nevztahují na zkušební otázky, které jako takové nepředstavují osobní údaje zkoušeného. Mimoto Soudní dvůr připomíná, že unijní právo stanoví určitá omezení těchto práv. Členské státy tak mohou přijmout legislativní opatření s cílem omezit rozsah uvedených povinností a práv, pokud toto omezení představuje opatření nezbytné pro zachování práv a svobod druhých.

Zdroj: Soudní dvůr EU