Oddělení nového pozemku od panujícího pozemku a dopad na existenci pozemkové služebnosti

autor: JUDr. Zdeněk Rosický
publikováno: 07.04.2014

Nový občanský zákoník mimo jiné nově upravuje věcná práva k cizím věcem a v jejich rámci služebnosti. Služebnosti rozděluje na pozemkové a osobní. Pozemkovou služebností se rozumí služebnost spojená s určitým panujícím pozemkem. Z pozemkové služebnosti je oprávněná určitá osoba nepřímo prostřednictvím vlastnického práva k panujícímu pozemku. Osobní služebností se rozumí služebnost spojená s určitou konkrétní osobou.

Úvod

Z osobní služebnosti je oprávněná určitá konkrétní osoba přímo. Jedná se v podstatě o detailnější předchozí úpravu věcných břemen upravenou v předchozím občanském zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.). Nový občanský zákoník používá novou terminologii, včetně pojmu „služebný pozemek“ pro zatížený pozemek a „panující pozemek“ pro pozemek v jehož prospěch je služebnost zřízena. 

Oddělením nového pozemku od panujícího pozemku nepřechází pozemková služebnost na nově vytvořený pozemek

V tomto článku se zabývám praktickým problémem, který vyvstává na základě nové úpravy obsažené v pododdíle 3, nazvaném „Právní poměry ze služebností“, v § 1263 až § 1266. Předmětná ustanovení vykládám tak, že s vytvořením nového pozemku oddělením od původního panujícího pozemku nepřejdou na nově vytvořený pozemek práva spojená s panujícím pozemkem (např. právo přechodu nebo přejezdu přes služebný pozemek). Jinými slovy řečeno, práva ze služebnosti budou nadále vázána pouze na původní panující pozemek, v jehož prospěch byla služebnost zřízena, ale nebudou spojena s nově vytvořeným pozemkem, odděleným od panujícího pozemku a zapsaným v katastru nemovitostí jako nový pozemek. To je nová, nezvyklá situace oproti dosavadnímu stavu a v praxi patrně způsobí potíže a přidělá práci. Při oddělování nového pozemku od původního panujícího pozemku bude v praxi vždy třeba dávat pozor na to, zda k nově vytvořenému pozemku bude třeba jako k panujícímu pozemku nově zajišťovat pozemkovou služebnost.

Výše uvedený závěr vyvozuji z intepretace § 1263 až § 1266 nového občanského zákoníku. V prvé řadě je v § 1265, odstavci prvním, výslovně uvedeno, že „Pozemkovou služebnost nelze spojit s jiným panujícím pozemkem“. Jestliže bude oddělen od původního panujícího pozemku nový pozemek, bude se jednat nepochybně o jiný pozemek než původní panující pozemek. Určité potíže může činit výklad slova „spojit“, nicméně se jedná o slovo poměrně obsažné a lze jej vykládat tak, že zahrnuje jak převod, tak přechod práv spojených s panujícím pozemkem. Pokud by měl zákonodárce na mysli pouze zákaz převodu práv spojených s panujícím pozemkem, pak by to výslovně uvedl, tak jako to uvedl v odstavci druhém při úpravě osobní služebnosti. S nově vzniklým pozemkem tedy nemohou být jakýmkoliv způsobem „spojována“ práva, které jsou jinak spojeny s původním panujícím pozemkem.   

Pro doplnění, § 1265, odstavec druhý, výslovně uvádí, že osobní služebnost nelze převést na jinou osobu. Na § 1265, odstavec druhý, pak navazuje § 1302, který jednoznačně stanoví, že osobní služebnost obecně zaniká smrtí oprávněné osoby, avšak lze ji rozšířit i na dědice. Rozšíření na dědice sice umožní smlouva nebo závěť, ale k vlastnímu rozšíření, tedy k nástupu dědiců do práv z osobní služebnosti dochází až na základě přechodu práv v důsledku právní skutečnosti spočívající ve smrti oprávněné osoby. V takovém případě osobní služebnost přejde na jinou, zákonem kvalifikovanou osobu, a sice na dědice první třídy. Za určitých podmínek je tedy možný přechod, nikoliv však převod práv spojených s osobní služebností. Výjimka z obecného pravidla je jasně vymezena. Pro úplnost dodávám, že v případě osobní služebnosti došlo oproti dosavadní úpravě k podstatné změně; podle starého občanského zákoníku právo odpovídající věcnému břemeni, které patřilo určité osobě, zanikalo smrtí fyzické osoby nebo zánikem právnické osoby (existovala pouze výjimka pro případ převodu nebo přechodu podniku (části podniku), s kterým byla převáděna nebo přecházela na nabyvatele také práva odpovídající věcnému břemeni).  

Vrátíme-li se pro úplnost k § 1265 nového občanského zákoníku, ten ve třetím odstavci upravuje výslovně specifickou výjimku týkající se prostoru pod povrchem země, ke kterému „… lze zřídit užívací věcná práva jako zcizitelná a dědičná“ (např. oprávnění provozovat určitou důlní činnost, silniční nebo železniční tunel apod.).[1]Práva k prostoru pod pozemkem tedy mohou být převedena nebo mohou přejít na jinou osobu.

§ 1265 je třeba číst spolu s § 1264, který upravuje rozsah práv ze služebností. V odstavci druhém se výslovně uvádí, že „Služebnost se nemění změnou v rozsahu služebné nebo panující věci, ani změnou hospodaření na panujícím pozemku.“ Z tohoto ustanovení vyplývá skutečnost, že i v případě, že dojde k jakémukoliv zmenšení panujícího pozemku (např. oddělením nového pozemku) a zůstane identifikace původního panujícího pozemku, zůstává původní panující pozemek nadále panujícím pozemkem. Stejně tak, pokud dojde k jakémukoliv zvětšení panujícího pozemku (např. připojením nějakého jiného pozemku nebo části jiného pozemku) a zůstane zachována identifikace původního panujícího pozemku, zůstává původní panující pozemek nadále panujícím pozemkem.

Výše uvedený výklad § 1265, odstavce prvního, podporuje i ustanovení § 1151, které patří mezi ustanovení upravující ochranu třetích osob při rozdělení společné věci: „Při rozdělení panující věci trvá věcné břemeno pro všechny díly zpravidla nadále, nesmí však být rozšířeno, ani se stát obtížnějším. Prospívá-li věcné břemeno jen některým dílům, zanikne vzhledem k dílům ostatním.“  K uvedenému ustanovení je třeba doplnit, že ze systematického hlediska pojem věcné břemeno zahrnuje i služebnosti.[2] Ustanovení výslovně pamatuje na práva váznoucí k panujícímu pozemku při jeho dělení, dochází-li k vypořádání spoluvlastnictví. Obecně, práva vyplývající ze služebnosti zůstávají váznout na všech částech pozemku, které vzniknou z původního panujícího pozemku; může tak vzniknout několik nových panujících pozemků. Pouze v případě, že s některým dílem evidentně není třeba služebnost spojovat, pak k takovému dílu služebnost zanikne. Samozřejmě lze předpokládat, že posouzení, zda služebnost k některému dílu má existovat nadále nebo zda má zaniknout, se může stát předmětem sporu. Na základě existence ustanovení § 1151 lze učinit závěr, že zákonodárce neopomněl řešit otázku přechodu práv vyplývajících z pozemkové služebnosti při dělení panujícího pozemku, ale učinil to pouze v určitém případě, zatímco v jiném případě přechod práv vyplývajících z pozemkové služebnosti neumožnil.

Zákonodárce se neopomněl výslovně zabývat ani rozdělením zatížené věci a v § 1152 uvádí: „Rozdělí-li se zatížená věc a postihuje-li věcné břemeno jen některý díl, zaniká na dílech ostatních.“  To také podporuje výklad § 1265, odstavce prvního, provedený výše.

K problematice oddělení nového pozemku od panujícího pozemku se zatím dostupná literatura k novému občanskému zákoníku nevyjadřuje, a to ani komentář k novému občanskému zákoníku, zpracovaný pod vedením JUDr. J. Spáčila[3], ani publikace zpracovaná prof. Eliášem a kol., nazvaná Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem[4]. Problémem se nezabývá ani původní důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku.  

Úprava v návrhu československého občanského zákoníku z roku 1937

Pro účely výkladu § 1265 je užitečné se podívat na úpravu návrhu československého občanského zákoníku z roku 1937, z kterého úprava služebností v novém občanském zákoníku vychází. Návrh československého občanského zákoníku z roku 1937 upravoval právní poměry ze služebností téměř stejně. § 274 návrhu československého občanského zákoníku z roku 1937 téměř shodně s paragrafem 1265 nového občanského zákoníku uvádí: „Služebnost pozemkovou nelze spojiti s jiným pozemkem panujícím a služebnost osobní nelze převésti na jinou osobu. K prostoru pod povrchem lze však zříditi věcná práva užívací jako zcizitelná a dědičná.“ Navazující § 275 dále rozvádí: „Nehledí-li se k ustanovením hlavy desáté o změnách služebností rozdělením služebné věci nebo panujícího pozemku mezi spoluvlastníky, nemění se služebnost, když se oddělí některé části z věci služebné nebo když k ní přibudou nové, ani změnami v rozsahu panujícího pozemku. Ani změny v hospodářství na panujícím pozemku nic na služebnosti nemění.“ Návrh československého občanského zákoníku z roku 1937 umožňoval, aby služebnost zatěžovala i nově vzniklý služebný pozemek, který vznikl oddělením od původního služebného pozemku, ale neumožňoval, aby nově vytvořený pozemek, vzniklý oddělením od původního panujícího pozemku, byl také panujícím pozemkem. Ohledně panujícího pozemku úprava umožňovala, aby se měnil jeho rozsah, tzn., aby se panující pozemek rozšiřoval nebo zmenšoval, ale stále se muselo jednat o týž panující pozemek.

Pokud jde o odkaz na hlavu desátou návrhu československého občanského zákoníku z roku 1937, upravoval problematiku vypořádání spoluvlastnictví služebného pozemku a panujícího pozemku obdobně jako současná úprava, když v § 227 uvádí: „Rozdělí-li se panující pozemek, trvá služebnost pro všechny dílce zpravidla dále, nesmí však tím býti rozšířena ani se státi obtížnější. Prospívá-li služebnost jen některým dílcům, zaniká vzhledem k dílcům ostatním.“ Navazující § 228 pak obdobně jako současná úprava uvádí: „Rozdělí - li se služebný pozemek a postihuje-li služebnost jen některý dílec, zaniká na dílcích ostatních.“ Návrh československého občanského zákoníku z roku 1937 tedy rovněž upravoval právní poměry ke služebnostem specificky pro případy dělení společné věci v rámci vypořádání spoluvlastnictví, včetně vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům.

Pro úplnost lze dodat, že návrh československého občanského zákoníku z roku 1937 ohledně dělení služebností vycházel z obecného zákoníku občanského z roku 1811 a předmětná ustanovení modifikoval.