oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Obrácení důkazního břemene v medicínských sporech

autor: JUDr. Marie Rychtářová a Mgr. Hana Jandová
publikováno: 08.11.2018

Procesní úspěch účastníků řízení je závislý na splnění jejich povinnosti tvrzení a důkazní a z nich vyplývajících břemen. Obecně, avšak ne bezvýhradně, platí, že břemeno důkazní ohledně určitých skutečností leží na tom účastníkovi, který z jejich existence vyvozuje pro sebe příznivé důsledky. Speciální pravidla důkazního břemene jsou upravena v některých hmotněprávních předpisech. Jeho přesunem se zabývá i judikatura. V poslední době se jím zabýval i Ústavní soud, a to v medicínských sporech.

Odpovědnost účastníků za výsledek sporu se realizuje prostřednictvím břemene tvrzení a břemene důkazního. Neunesení uvedených břemen soud v řízení nemůže vynucovat, například ukládáním pořádkových pokut ve smyslu § 53 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Má jiné následky.[1] Sankcí je rozhodnutí soudu, ve kterém je procesně neúspěšný ten, jenž břemeno neunesl. 

Obecně leží břemeno důkazní ohledně určitých skutečností na tom účastníkovi, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé důsledky.[2] Směřuje-li však důkazní návrh k rozhodné skutečnosti, je nevýznamné, činí-li jej strana nesoucí důkazní břemeno, či nikoliv.[3] 

Řada hmotněprávních předpisů zakotvuje speciální pravidla pro důkazní břemeno. Tak například uplatní-li spotřebitel právo, aby se rušitel zdržel nekalé soutěže, musí rušitel prokázat, že se nekalé soutěže nedopustil a uplatní-li spotřebitel právo na náhradu škody, je to rušitel, který musí prokázat, že škoda nebyla způsobena nekalou soutěží.[4] Nebo posuzuje-li se v řízení před soudem, zda člen orgánu obchodní korporace jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno tento člen, ledaže soud dospěje k závěru, že to po něm nelze spravedlivě požadovat.[5] V uvedených případech je zcela irelevantní, zda spotřebitel či člen orgánu obchodní korporace je na straně žalující či žalované.  

Jinak je tomu ale v případě zvláštního pravidla důkazního břemene stanoveného
v § 133a o. s. ř., jenž je odrazem transpozice směrnic týkajících se ochrany před diskriminací[6] a který důkazní břemeno přenáší výhradně na žalovaného v případě, kdy žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci.[7] Žalovaný pak musí prokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. 

Macurova teorie 

V průběhu řízení může nastat situace, kdy strana zatížená břemenem důkazním trpí informačním deficitem. Podle vysvětlovací teorie nemá-li a nemůže mít tato strana informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici, postačí, jestliže strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň „stěžejní body“ skutkového stavu, čímž zvýší pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, a pak nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany. Nesplnění této povinnosti bude mít za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila.[8] Jinak řečeno nedojde přímo k přesunu důkazního břemene na protistranu, avšak soud to zohlední při hodnocení důkazů.  

Přesuny důkazního břemene v judikatuře 

Shora uvedená pravidla důkazního břemene neplatí absolutně. Již v minulosti Ústavní soud na obecné soudy apeloval, aby s ohledem na konkrétní případ zvážily rozložení důkazního břemene mezi účastníky řízení.[9] Soud nemůže některou z procesních stran zatížit důkazním břemenem bez dalšího a jednostranným způsobem, ale pouze v kontextu všech relevantních okolností případu.[10] 

Důkazní břemeno v medicínských sporech

Obecně platí, že v případě prokazování předpokladů odpovědnosti za újmu je to poškozený, který je povinen tvrdit a prokázat protiprávní jednání škůdce, vznik škody a existenci příčinné souvislosti mezi uvedenými skutečnostmi.[11] 

Ústavní soud nově v nálezu ze dne 9. 5. 2018 sp. zn. IV. ÚS 14/17 obecné pravidlo prolomil v tzv. medicínských sporech.[12] Stanovil, že ve specifických výjimečných případech by obecný požadavek důkazního břemene mohl kolidovat s ústavněprávními principy, upozornil však, že přesun důkazního břemene je prostředkem ultima ratio. 

V projednané věci rodička ve 30. týdnu těhotenství kontaktovala záchrannou zdravotnickou službu, protože začala silně krvácet. Přivolaná lékařka diagnostikovala patologii placenty a rozhodla o převozu matky do nemocnice A. Po příjmu pacientky následně telefonovala zdravotní sestra na záchrannou zdravotnickou službu a žádala o převoz pacientky do fakultní nemocnice B s tím, že jediný lékař nemocnice A je u akutní sekce. Rodička nebyla v nemocnici B jakkoli vyšetřena, sestra udělala jen kardiotokografické vyšetření (dále jen „KTG“), záznam o něm se ztratil. Bezmála hodinu a půl poté, co si rodička zavolala záchrannou zdravotnickou službu, započal půlhodinový převoz rodičky do nemocnice B, kde se urgentním porodem císařským řezem narodil těžce hypoxický novorozenec s poškozením mozku a celoživotními následky (v řízení před Ústavním soudem stěžovatel, který se domáhal náhrady škody na zdraví jednak po nemocnici A, tak i po záchranné zdravotnické službě).

Procesní úspěch ve skutkově popsané věci byl závislý na prokázání příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodlivým následkem. Rozhodujícím důkazem měla být zdravotnická dokumentace, která ale neexistovala, protože nemocnice A provedla jen KTG, jehož výsledek byl ztracen.  

Již v usnesení ze dne 12. srpna 2008 sp. zn. I. ÚS 1919/08 Ústavní soud připomenul, že v případě medicínských sporů má poskytovatel zdravotních služeb jistou převahu, a proto by se měla pacientova práva chránit důsledněji. Ústavní soud ve shora skutkově popsané věci uzavřel, že porušil-li poskytovatel zdravotních služeb svou povinnost vést řádně zdravotnickou dokumentaci pacienta, důkazní možnosti obou stran sporu jsou reálně nerovnovážné a soud může rozhodnout o obrácení důkazního břemene ohledně prokazování (ne)splnění některého z předpokladů odpovědnosti za újmu. Tento postup je však namístě jen tehdy, když tvrzení pacienta nelze prokázat ani uložením vysvětlovací povinnosti protistraně dle §129 odst. 2 o. s. ř.

Lze uzavřít, že Ústavním soudem pro obecné soudy nastíněný postup je reflexí zásady nemo turpitudinem suam allegare potest,[13] ve spojení s principem rovnosti stran[14]
a s ním spojeným spravedlivým rozdělením důkazního břemene. Cílem práva na rovnost účastníků řízení, resp. zásady rovnosti zbraní je totiž dosažení "spravedlivé rovnováhy" mezi stranami sporu a k té přispívá v průběhu řízení soud.[15]

 

JUDr. Marie Rychtářová je soudkyní Okresního soudu ve Strakonicích a Mgr. Hana Jandová pracuje tamtéž jako vyšší soudní úřednice. 

 



[1] rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 1996 sp. zn. 11 Cmo 1/96

[2] rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 257/97

[3] HROMADA, Miroslav. § 120 . In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 526. 978-80-7400-673-9.

[4] § 2989 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů

[5] § 52 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů

[6] směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. 6. 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. 11. 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. 12. 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. 12. 1997 o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. 7. 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání

[7] a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách; b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství ve spolcích a jiných zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb; nebo c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám

[8] MACURJosef. Důkazní břemeno v civilním soudním řízení. Masarykova univerzita v Brně, 1995, s. 121 a násl.; dále taktéž MACURJosef. Kompenzace informačního deficitu procesní strany v civilním soudním sporu. Masarykova univerzita v Brně, 2000, nebo taktéž v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010

[9] nález Ústavního soudu ČR ze dne 13. 6. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 75/04

[10] nález Ústavního soudu ČR ze dne 7. 10. 1996 sp. zn. IV. ÚS 167/96 (N 93/6 SbNU 183)

[11] rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2007 sp. zn. 25 Cdo 3144/2005

[12] Jedná se o spory mezi pacientem a poskytovatelem zdravotních služeb, kdy je to právě pacient - poškozený, jenž by měl, v souladu s obecnou teorií o rozložení důkazního břemene, navrhovat důkazy za účelem prokázání svých tvrzení o protiprávním jednání škůdce, o škodě a existenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a následkem.

[13] nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 7. 2017 sp. zn. I. ÚS 1737/16

[14] nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 173/13 (N 156/74 SbNU 333)

[15] nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 49/10 (N 10/72 SbNU 111; 44/2014 Sb.)