oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Obchodní zastoupení

autor: prof. JUDr. Karel Marek, CSc., Mgr. Ing. et Ing. Zdeněk Husták, Ph.D.
publikováno: 06.01.2016

Obchodní zastoupení je upraveno v ustanovení § 2483 - § 2520 o. z. Názvy obchodní zastoupení, obchodní zástupce a zastoupený jsou tradiční a odpovídají vymezení v ekonomickém smyslu. Konkrétní rozsah jednatelského oprávnění obchodního zástupce však může být velmi různorodý, neboť vůbec nemusí mít zmocnění jednat s právními účinky jako zástupce podnikatele, se kterým uzavřel smlouvu o obchodním zastoupení, i když ten je nazýván zastoupený.“ Na smluvním ujednání tedy závisí, zda je, či není, obchodní zástupce zmocněn jednat přímo jménem a na účet zastoupeného.

Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. Smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu.

K obchodnímu zastoupení uvedla důvodová zpráva k občanskému zákoníku, že vzhledem k tomu, že má o. z. zahrnout úplný katalog smluvních typů, byla do o. z. zařazena i tato úprava, přitom zůstává základní charakteristika smlouvy o soustavném a dlouhodobě zamýšleném zprostředkování uzavírání smluv pro zastoupeného.

Dřívější právní úprava v ustanovení § 652 a násl. obch. z. byla v době platnosti obch. z. novelizována a v zásadě byla provedena harmonizace v souladu s textem směrnice č. 86/653/ES. Podle důvodové zprávy se proto právní úprava provedená v obch. z. v zásadě zachovala,[1] jen se stylistickými a systematickými úpravami a též s některými zpřesněními, aby bylo dosaženo plné harmonizace s citovanou směrnicí.

Dnešní znění základního ustanovení určuje, že smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje:

- dlouhodobě (nejedná se tedy o činnost jednorázovou) pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů

- nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného na jeho účet,

- zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.

Kdo je obchodním zástupcem?

Obchodním zástupcem právnické osoby nemůže být osoba, která může zavazovat zastoupeného nebo osobu, s níž má být obchod uzavřen, jako člen jejího orgánu, ani nucený správce právnické osoby nebo insolvenční správce. K opačným ujednáním se nepřihlíží.

K tomu důvodová zpráva uvedla, že dnešní formulace o. z.je přesnější než dřívější formulace obch. z. Ve výčtu není uváděn likvidátor, neboť je člen orgánu právnické osoby a není tedy třeba ho zvlášť uvádět.

Od výčtu osob, které nemohou být obchodním zástupcem, se nelze odchýlit. Jde o kogentní úpravu.

Permanentně pokládaným dotazem z praxe je, zda se uvedený požadavek na obchodního zástupce (jenž dle základního ustanovení nesmí být osobou, která jako orgán zavazuje právnickou osobu, či společník nebo člen s obdobnými pravomocemi) vztahuje na všechny orgány libovolné společnosti, nebo pouze té, která vystupuje v roli jedné ze smluvních stran uzavíraných či sjednávaných obchodů.

Při odpovědi na tuto otázku vycházíme z toho, že jednotlivé druhy společností upravují tzv. zákaz konkurence ve své speciální úpravě. Zákonodárce měl tedy - podle našeho názoru - v úpravě obchodního zastoupení zřejmě na mysli jen vztah ke společnosti nebo právnické osobě, která je jednou ze smluvních stran.

Naše zjištění z praktické sféry přitom ukazují, že počet podnikatelů, kteří nerealizují své obchody jen prostřednictvím zaměstnanců svých obchodních útvarů[2], ale budují právě systém obchodních zástupců (jako systém aktivního styku a aktivního působení na zákazníka) na základě smlouvy o obchodním zastoupení, je již dosti rozšířen.

Jak je zřejmé, může být podstatnou náležitostí smlouvy i ujednání o tom, že obchodní zástupce obchody jménem zastoupeného sjednává.

Zákon (tak jako u předchozí právní úpravy) používá spojku „nebo“. Z toho by mohlo plynout, že obchodní zástupce vyvíjí činnost buď k uzavírání určitého druhu obchodů, nebo přímo ke sjednávání obchodů.

Není však vyloučeno, aby u určitého druhu obchodů šlo o činnost směřující k uzavírání a u jiného druhu obchodů o vlastní uzavírání.

Není-li ujednáno, kde má obchodní zástupce vyvíjet činnost, platí za ujednané území Česká republika; je-li obchodním zástupcem zahraniční osoba, platí za ujednané území stát, kde má obchodní zástupce sídlo v době uzavření smlouvy. Toto ustanovení oproti přechozí úpravě nedoznalo změny.

Určení územní oblasti není podstatnou náležitostí smlouvy. Není-li územní oblast ve smlouvě stanovena, uplatní se území České republiky. Je ovšem možno pochopitelně sjednat území užší či širší, anebo území, které je částečně na území České republiky a částečně mimo toto území (např. území Jihomoravského kraje a spolkové země Dolní Rakousy). „Oblast, v níž má obchodní zástupce vyvíjet činnost, může být vymezena v jakémkoli rozsahu, musí však být určitá - může jít o obec, kraj, stát, území několika států, nebo může být vymezena odchylně od politického členění státu.“[3]

Jeli-však obchodním zástupcem zahraniční osoba, a není-li ujednáno jinak, pak je rozhodující, kde má v době uzavření smlouvy tato osoba sídlo. Podle sídla platí za ujednané zemí státu, ve kterém je sídlo této osoby.

„V této souvislosti je třeba přihlédnout k úpravě hospodářské soutěže, především k evropským předpisům upravujícím franšízové či jiné vztahy a tzv. blokové výjimky, které pro určitá odvětví stanoví výjimky ze speciálních, zejména vertikálních vztahů, které by mohly narušit hospodářskou soutěž.“[4]

Obchodní zástupce nemá právo uzavírat jménem zastoupeného obchody, cokoli pro něho přijímat nebo jinak jeho jménem právně jednat. Při opačném ujednání se na práva a povinnosti stran, která s tím souvisí, použijí ustanovení o příkazu.

Obchodní zástupce tedy vyhledává zájemce o uzavření obchodů, jež jsou vymezeny ve smlouvě. Obecně nemůže jménem zastoupeného právně jednat. Jinak je tomu, pokud je toto právní jednání dohodnuto, což je v praxi poměrně časté; v tomto případě se použijí ustanovení o příkazu.[5]

Charakter obchodního zastoupení a další podmínky

Obchodní zastoupení se rozlišuje nevýhradní a výhradní (často se též používá pojem exkluzivní). Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, může zastoupený pověřit i jiné osoby obchodním zastoupením, jež sjednal s obchodním zástupcem, a obchodní zástupce může vykonávat činnost, ke které se zavázal vůči zastoupenému, i pro jiné osoby nebo uzavírat obchody, jež jsou předmětem obchodního zastoupení, na vlastní účet nebo na účet jiné osoby.

Výhradní zastoupení musí ve smlouvě výslovně sjednáno.

Bylo-li sjednáno výhradní zastoupení:

- je zastoupený povinen ve stanovené územní oblasti a pro určený okruh obchodů nepoužívat jiného obchodního zástupce a

- obchodní zástupce není oprávněn v tomto rozsahu vykonávat obchodní zastoupení pro jiné osoby nebo uzavírat obchody na vlastní účet nebo účet jiné osoby.

Mohou však být sjednána i jiná řešení odchylná od zákonné úpravy výhradního či nevýhradního obchodního zastoupení.

„V souvislosti s rozvojem a podporou soutěžního prostředí obecně je stále více kladen důraz na to, aby nebyly sjednávány dohody, které hospodářskou soutěž omezí … Bude proto potřeba v konkrétních případech zkoumat, zda a jakým způsobem smlouva o obchodním zastoupení taková ustanovení obsahuje a zda jsou platná.“[6]

Obchodní zástupce sdělí zastoupenému údaje o vývoji trhu a všech dalších okolnostech důležitých pro oprávněné zájmy zastoupeného, zejména pro jeho rozhodování souvisící s uzavíráním obchodů.

Obchodní zástupce vykonává svou činnost s odbornou péčí. Dbá zájmů zastoupeného, postupuje ve shodě s pověřením a rozumnými pokyny zastoupeného a sdělí mu nezbytné údaje, které se dozvěděl v souvislosti s plněním svých povinností a které s tímto plněním souvisí.

Jako příklad porušení povinnosti se uvádí, pokud by obchodní zástupce doporučoval osoby k uzavírání smluv, o nichž by věděl nebo mohl vědět, že nebudou schopny plnit svoje závazky. Požaduje se, aby obchodní zástupce vždy posuzoval z hlediska svých znalostí daného trhu (trhu v oblasti, pro kterou vykonává obchodní zastoupení) správnost a rozumnost pokynů daných zastoupeným.

Obchodní zástupce současně plní i svoji informační povinnost stanovenou obchodním zákoníkem - podává zastoupenému zprávu o vývoji trhu a všech okolnostech důležitých pro zájmy zastoupeného, zejména pro jeho rozhodování související s uzavíráním obchodů.

Pokud zahrnuje smlouva i uzavírání obchodů, musí obchodní zástupce respektovat zásadně obchodní podmínky zastoupeného, neprojeví-li zastoupený souhlas s jiným postupem. Nemůže-li zástupce svou činnost vykonávat, musí o tom podat zprávu zastoupenému bez zbytečného odkladu. Pokud zástupce jedná jménem zastoupeného a uzavírá obchody, nejedná totiž samostatně, ale podle pokynů zastoupeného.

Obchodní zástupce musí zachovávat mlčenlivost o údajích získaných od zastoupeného a nevyužívat je pro sebe ani pro jiného, ledaže by to nebylo v rozporu se zájmy zastoupeného. Povinnost trvá i po ukončení smluvního vztahu. Toto ustanovení souvisí s obecnými ustanoveními o obchodním tajemství. Proti porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství přísluší podnikateli právní ochrana jako při nekalé soutěži. Porušení obchodního tajemství je speciální skutkovou podstatou nekalé soutěže.[7]

Osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění (které může být poskytnuto i v penězích), náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. ¨

Obchodní zástupce nesmí přitom sdělit třetí osobě ani údaje, které se nedověděl přímo od zastoupeného, ale při plnění svých povinností podle smlouvy, a jejichž použitím by zastoupenému mohl přivodit újmu.

Ustanovení o úpravě ručení obchodního zástupce určuje, že za splnění povinnosti třetí osoby, s níž navrhl uzavření obchodu nebo se kterou jménem zastoupeného uzavřel obchod, ručí zástupce, jen když se k tomu písemně zavázal a obdrží-li za převzetí ručení zvláštní odměnu. V takovém případě se řídí jeho práva a povinnosti podle ustanovení o ručení.

Obchodní zástupce by neměl v rámci své odborné péče navrhovat zastoupenému obchodní partnery, které ani dobře nezná, respektive nesmí navrhovat ty, u nichž nejsou v daném okamžiku předpoklady, že své závazky splní. V opačném případě porušuje ustanovení zákona.

Ručení za splnění závazků ovšem nenastává ze zákona, ale jen na základě písemného závazku s ujednáním zvláštní odměny. Méně zkušení obchodní zástupci by si pak před převzetím ručení měli ověřit podstatu tohoto jejich závazku.

Takto určené ručení bylo již upraveno i tzv. harmonizační novelou v dřívějším obchodním zákoníku. Ručení obchodního zástupce se označuje pojmem „delcredere“.

Získá-li obchodní zástupce při své činnosti doklady, které mohou být významné pro ochranu oprávněných zájmů zastoupeného, uchová je po potřebnou dobu.

Podklady a pomůcky nezbytné zůstávají však majetkem zastoupeného a obchodní zástupce je povinen je vrátit po ukončení smlouvy, pokud je obchodní zástupce, vzhledem k jejich povaze, nespotřeboval při plnění svého závazku.

Pomůcky a podklady jsou např. katalogy zboží, ceníky, nabídkové listy s možnou dobou plnění apod. Zastoupený je povinen obchodnímu zástupci předávat tyto podklady a pomůcky i při jejich změnách. Obchodní zástupce je může spotřebovat při plnění svého závazku např. tím, že je poskytne v rámci nabídky třetím osobám.

Doklady mohou být mj. významné např. i z pohledu plynutí záručních či reklamačních lhůt, lhůt k uplatnění náhrady škody apod. Uchování dokladů - podle konkrétních podmínek - může být aktuální po poměrně dlouhou dobu.

Pokud by obchodní zástupce (např. i pro nemoc, půjde-li o fyzickou osobu) nemohl vykonávat svoji činnost, musí to sdělit zastoupenému, a to bez zbytečného odkladu. Nesplnění této povinnosti umožňuje zastoupenému uplatnit náhradu škody.

Povinnosti ze zákona nemá ovšem jen obchodní zástupce, ale i zastoupený. Zastoupený je povinen:

- poskytovat zástupci nezbytnou dokumentaci, která se vztahuje k předmětu obchodů, a

- předat obchodnímu zástupci všechny podklady a věci potřebné pro plnění jeho povinností. V některých případech bude mít zastoupený vůči obchodnímu zástupci další povinnosti plynoucí ze zvláštních předpisů.[8]

Zastoupený sdělí obchodnímu zástupci bez zbytečného odkladu, zda obchod obstaraný obchodním zástupcem přijal, nebo odmítl, popřípadě zda jej nesplnil. Toto ustanovení odpovídá znění směrnice č. 86/653/EHS.

V praxi bývají sjednávány tzv. reportingy, kdy zástupce a zastoupený v určitých sjednaných obdobích zpracovávají přehledy o tom, jaké obchody byly uzavřeny.[9]

Provize

Nebyla-li výše provize ujednána, má obchodní zástupce právo na provizi ve výši odpovídající zvyklostem v místě jeho činnosti vzhledem k druhu zboží nebo služeb, které jsou předmětem obchodů; nejsou-li takové zvyklosti, má obchodní zástupce právo na provizi v rozumné výši zohledňující podstatné okolnosti uskutečněného jednání. V některých případech může být způsob výplaty provize ovlivněn požadavky zvláštních předpisů.[10]

Je-li základem pro určení výše provize rozsah povinností splněných třetí osobou, započte se do základu i plnění neuskutečněné z důvodů na straně zastoupeného.

Každá část úplaty, jejíž výše se mění podle počtu a hodnoty uzavřených obchodů, se považuje za složku provize.

Pokud budou obchodnímu zástupci vznikat náklady, které provize nezahrnuje, musí si je sjednat ve smlouvě. Současně však na náklady vzniká obecně nárok, jen když vznikne nárok na provizi.

Obchodní zástupce má právo na provizi za úkony provedené při obchodním zastoupení, byl-li obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti nebo byl-li obchod uzavřen s třetí osobou, kterou obchodní zástupce za účelem uskutečnění tohoto obchodu získal před účinností smlouvy (§ 2501 odst. 1).

Při výhradním obchodním zastoupení má obchodní zástupce právo na provizi i za obchod uskutečněný se třetí osobou z území nebo z okruhu osob, na které se výhradní obchodní zastoupení nevztahuje (§ 2501 odst. 2).

Zaniklo-li obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo na provizi, byl-li obchod uskutečněn především v důsledku jeho činnosti v přiměřené době po zániku obchodního zastoupení, anebo učinila-li třetí osoba za podmínek stanovených v odstavci 1 nebo 2 vůči obchodnímu zástupci nebo zastoupenému objednávku před zánikem obchodního zastoupení (§ 2501 odst. 3).

Právo na provizi podle § 2501 odst. 1 a 2 obchodnímu zástupci nevzniká, má-li právo na provizi podle § 2501 odst. 3 předchozí obchodní zástupce, ledaže je vzhledem k okolnostem spravedlivé provizi rozdělit mezi oba obchodní zástupce.

Bylo-li ujednáno, že obchodní zástupce obstará pro zastoupeného jen příležitost k uzavření obchodu s určitým obsahem, vzniká obchodnímu zástupci právo na provizi již obstaráním této příležitosti.

Provize je splatná nejpozději poslední den měsíce následujícího po skončení čtvrtletí, ve kterém na ni vzniklo právo.

Nebylo-li ujednáno, že obchodní zástupce obstará pro zastoupeného jen příležitost k uzavření obchodu s určitým obsahem, vzniká obchodnímu zástupci právo na provizi v okamžiku, kdy zastoupený splnil povinnost nebo byl povinen splnit závazek na základě smlouvy uzavřené s třetí osobou, anebo kdy třetí osoba splnila závazek z takové smlouvy.

Právo na provizi vzniká nejpozději v okamžiku, kdy třetí osoba splnila svou část závazku nebo byla povinna ji splnit, splnil-li zastoupený svoji část. Má-li však třetí osoba splnit své povinnosti až po uplynutí doby přesahující šest měsíců po uzavření obchodu, vzniká obchodnímu zástupci právo na odměnu uzavřením obchodu.

Ukončení smlouvy o obchodním zastoupení

Závazek obchodního zástupce zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena smlouva. Jestliže však po uplynutí této doby se strany smlouvou dále řídí, mění se na smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

Smlouva sjednaná na dobu neurčitou může být ukončena kteroukoliv ze stran výpovědí. V některých případech mohou přímo právní předpisy stanovit důvody a způsob ukončení obchodního zastoupení.[11]

Délka výpovědní lhůty je jeden měsíc pro první rok, dva měsíce pro druhý rok, tři měsíce pro třetí a další roky trvání smluvního závazku. Strany nemohou dohodnout kratší výpovědní lhůtu.

Jestliže smluvní strany dohodnou delší výpovědní lhůty, nesmí být lhůta, kterou je vázán zastoupený, kratší než lhůta, kterou musí dodržet obchodní zástupce.

Přitom platí, že nedohodly-li strany něco jiného, musí výpovědní lhůta skončit ke konci kalendářního měsíce.

Délka doby obchodního zastoupení ovlivňuje i zvláštní odměnu pro obchodního zástupce.

Délka obchodního zastoupení ovlivňuje i „odškodnění“ pro případ ukončení smluvního vztahu. Při splnění zákonných podmínek je povinností zastoupeného poskytnout zvláštní odměnu. Vychází se z předpokladu, že činnost obchodního zástupce byla pro zastoupeného prospěšná a pomohla mu mj. na určitém území získat či upevnit jeho postavení a význam použití jeho označení.

Zanikne-li obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo na zvláštní odměnu, pokud

a) zastoupenému získal nové zákazníky nebo významně rozvinul obchod s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud z těchto obchodů podstatné výhody a

b) placení zvláštní odměny je s ohledem na všechny okolnosti případu spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky; tyto okolnosti zahrnují i případné ujednání nebo neujednání konkurenční doložky.

Zvláštní odměna

Jsou-li splněny podmínky, není právo na zvláštní odměnu dotčeno ani zaniklo-li obchodní zastoupení smrtí obchodního zástupce.

Výše zvláštní odměny nesmí překročit roční odměnu vypočtenou z ročního průměru odměn získaných obchodním zástupcem během posledních pěti let. Trvalo-li obchodní zastoupení méně než pět let, vypočte se výše zvláštní odměny z průměru odměn za celou dobu jeho trvání; pokud trvalo méně než rok, nesmí překročit úhrn provizí za celou dobu jeho trvání.

Právo na zvláštní odměnu zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od ukončení obchodního zastoupení. Je však určeno, ve kterých případech právo na zvláštní odměnu nevznikne.

Právo na zvláštní odměnu nevznikne,

a) ukončil-li zastoupený obchodní zastoupení pro takové porušení povinnosti obchodním zástupcem, které by ho opravňovalo k odstoupení od smlouvy,

b) ukončil-li obchodní zastoupení obchodní zástupce, ledaže k ukončení došlo z důvodů spočívajících na straně zastoupeného, anebo z důvodu věku, invalidity nebo nemoci obchodního zástupce a nelze-li po obchodním zástupci rozumně požadovat, aby ve své činnosti pokračoval, nebo

c) převedl-li obchodní zástupce práva a povinnosti z obchodního zastoupení podle dohody se zastoupeným na třetí osobu.

Konkurenční doložka

Strany si mohou ve smlouvě dohodnout konkurenční doložku.

Konkurenční doložka nesmí ani při formálním splnění podmínek daných v prvním odstavci být nepřiměřená, nesmí omezit činnost obchodního zástupce po skončení obchodního zastoupení více, než odpovídá pravidlům poctivého obchodního styku.

Strany si mohou ujednat, že obchodní zástupce po zániku obchodního zastoupení nesmí na určeném území nebo vůči určenému okruhu osob na tomto území vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost, která by měla soutěžní povahu ve vztahu k podnikání zastoupeného, zejména tu činnost, kterou při obchodním zastoupení vykonával pro zastoupeného. Konkurenční doložka, která tomu odporuje nebo která je ujednána na dobu delší než dva roky od zániku zastoupení, je neplatná.

Omezuje-li konkurenční doložka obchodního zástupce více, než vyžaduje potřebná míra ochrany zastoupeného, může soud konkurenční doložku omezit.

Přechodné období/charakter právní úpravy

Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

To zásadně znamená, že smlouvy uzavřené do 31. 12. 2013 se budou řídit obchodním zákoníkem, a to případně ještě i poměrně dlouho, a teprve smlouvy uzavřené od 1. 1. 2014 se řídí zákoníkem občanským.

Občanskoprávní úprava je zásadně dispozitivní. Ustanovení § 1 odst. 2 totiž určuje: Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Toho je možno vhodně využít a koncipovat konkrétní smluvní vztah odchylně od zákona tak, aby naplnila vůli obou smluvních stran. Upravit lze pak i otázky zákonem neřešené. Samozřejmě, pokud zvláštní právní předpisy stanoví specifické povinnosti zastoupenému anebo obchodnímu zástupci je nezbytné tyto požadavky zohlednit.

Ujednání v konkrétní smlouvě budou mít přednost před dispozitivním řešením zákonným. Aby šlo o smlouvu podle citované právní úpravy, musí odpovídat základnímu ustanovení.

Pro smlouvu o obchodním zastoupení jsou však v ustanovení § 2519 uvedena zakázaná ujednání. Je zde vyjmenováno pět takových ustanovení a je zde i osm ustanovení, od kterých se nelze ujednat v neprospěch obchodního zástupce.

Zakázána jsou ujednání odchylující se od § 2489, 2495, § 2496 odst. 1, § 2497 nebo 2498.

K ujednáním, která se odchylují od § 2504 odst. 2, § 2505, 2506, 2507, 2514, 2515, 2516 nebo § 2517 v neprospěch obchodního zástupce, se nepřihlíží.

V navazujícím ustanovení je pak upraveno, kdy se ustanovení o obchodním zastoupení nepoužijí.

Ustanovení o obchodním zastoupení se též nepoužijí, je-li ujednáno, že zástupce není za svou činnost odměňován.

Ustanovení o obchodním zastoupení se nepoužijí na závazky osob působících na regulovaném trhu, mnohostranném obchodním systému nebo komoditní burze podle jiného zákona a na závazky burzovních dohodců podle jiného zákona.

Oba autoři jsou vysokoškolskými pedagogy, druhý autor působí rovněž jako advokát.



[1] Viz též Kol.: Obchodní právo, MERITUM, ASPI Praha, 2005, s. 888 a násl.

[2] Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu (1918 až 1938) z tzv. sbírky „Vážný“ č. 11768 (z r. 1932): Pokud při smlouvě, jímž byl někdo pověřen generálním rozprodejem zboží vyrobeného v továrně druhé smluvní strany za prodejní provizi a za určité procento z obratu, nešlo o smlouvu pracovní, nýbrž o smluvní poměr samostatného podnikatele (obchodního agenta). O pracovní smlouvu může jít jen, bylo-li účelem smlouvy sjednání služby agenta, jeho podřízenost, jeho nárok na práci bez možnosti sjednání pomocníků, jde-li o práci za řízení a podle dispozic zaměstnavatele, o závazek odpovídat za péči, bez rizika za zdar práce. Je-li však předmětem smlouvy výsledek práce, ujednána-li odměna za hotové dílo, prováděné podle vlastního plánu s vlastními prostředky, s pomocníky, s převzetím nebezpečí zdaru, pak jde o samostatného podnikatele, o obchodního agenta nebo zprostředkovatele. Ten nebyl povinen vydat se na obchodní cesty v době určené druhou smluvní stranou a jeho zdráhání vyhovět tomuto příkazu vůbec i při vhodných vzorcích a přiměřených cenách neopravňovalo druhou smluvní stranu k jednostrannému zrušení smlouvy.

[3] Štenglová, I.; Plíva, S.; Tomsa, M.: Obchodní zákoník, Komentář, 10. podstatně rozšířené vydání, Beck Praha 2005, s. 1337.

[4] Horáček, V. in Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol.: Občanský zákoník, Komentář, Svazek V, s. 1617.

[5] Blíže viz Marek, K.: Příkazní smlouva, časopis Exekutorské komory Komorní listy č. 1/2015.

[6] Horáček, V. in Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol.: Občanský zákoník, Komentář, Svazek V, s. 1619.

[7] K těmto otázkám viz Hajn, P.: Jak jednat v boji s konkurencí, Praha, Linde Praha 1995, s. 105-123.

[8] Kupř. dle § 31 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu ve znění pozdějších předpisů („ZPKT“) obchodník s cennými papíry, který využívá k nabízení svých služeb investiční zprostředkovatele, je povinen poskytnout součinnost pro zajištění jejich odbornosti a příp. proškolení vč. jejich zaměstnanců; § 12 odst. 2 písm. b) potom požaduje zavedení systému kontroly činnosti investičních zprostředkovatelů. Podobně též zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku ve znění pozdějších předpisů pro platební instituce využívající obchodní zástupce.

[9] [9] Horáček, V. in Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol.: Občanský zákoník, Komentář, Svazek V, s. 1626.

[10] Např. pro investiční zprostředkovatele nabízející služby obchodníka s cennými papíry stanoví ZPKT a navazující vyhláška 163/2014 Sb., o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry zvláštní pravidla odměňování.

[11] Např. § 32d ZPKT stanoví požadavek na okamžitou výpověď smlouvy mezi obchodníkem s cennými papíry a vázaným zástupcem v případě ztráty odbornosti či důvěryhodnosti vázaného zástupce.