NS zveřejnil anonymizované rozhodnutí týkající se návykových látek
publikováno: 02.12.2016
Senát č. 11 trestního kolegia Nejvyššího soudu vydal na neveřejném jednání dne 18. 10. 2016 usnesení, kterým vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce a částečně zrušil osvobozující rozsudky Obvodního soudu Praha 2 a Městského soudu Praha, vydané ve prospěch provozovatelky tzv. growshopů. Obvodnímu soudu pro Prahu 2 zároveň přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a zavázal jej k respektování právního názoru Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud konstatoval, že soudy prvního i druhého stupně v rámci své rozhodovací činnosti jednak chybně aplikovaly hmotněprávní ustanovení § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a v návaznosti na něj též ustanovení § 15 a § 19 tr. zákoníku a zároveň postupovaly v extrémním nesouladu skutkových závěrů s provedenými důkazy. Některé zjištěné důkazy, svědčící v neprospěch obviněné, přitom opominuly.
Ačkoliv samotnou dispozici semeny netechnického konopí s obsahem THC není bez dalšího možné považovat za trestnou, jiná situace nastává, pokud pachatel na jednom místě koncentruje nejen semena, ale i další zboží, které slouží k úspěšnému pěstování takové rostliny, návody a rady jak tak činit, jakož i další věci, které jsou se zneužíváním návykové látky spojeny či takové zneužívání propagují, podporují nebo mohou působit na vědomí jiné osoby a v této vzbudit potřebu či touhu návykovou látku užít (kuřácké potřeby, obrázky na oblečení či jiných předmětech, apod.). Existence takového souboru zboží koncentrovaného na jednom místě a jeho nabízení a prodej, o to více, je-li tak činěno prostředky oslovujícími jednoduchou cestou blíže neurčitý počet osob, je pak nutné vnímat ve smyslu podněcování podle § 287 tr. zákoníku. Nejvyšší soud je nucen poukázat na ohrožovací povahu dotčeného deliktu, který je dokonán již samotnou činností pachatele ve formě svádění, podněcování, podporování či šíření, bez nutnosti, aby adresát takového jednání skutečně návykovou látku zneužil. V tomto ohledu již Nejvyšší soud, a také Ústavní soud, v minulosti opakovaně vyslovily své závěry k otázce povahy nabízených předmětů, které je třeba posuzovat komplexně s cílem zjistit, zda se nejedná právě o takový soubor zboží, z nějž je dovoditelný úmysl pachatele podporovat jiné osoby ve zneužívání návykové látky. Není současně nutné, aby shora uvedený soubor předmětů byl fyzicky a ve stejném časovém období situován do jednoho místa. To platí o to více vzhledem k povaze kvalifikované skutkové podstaty přečinu podle § 287 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kdy je zboží nabízeno např. prostřednictvím internetového obchodu. Postačuje, že pachatel svou činností dává najevo existenci komplexu věcí, kterými vzbuzuje u adresátů své nabídky přesvědčení o možnosti zajistit úspěšné získání a zneužití návykové látky. Nejvyšší soud přitom v rámci předmětného usnesení upozornil na to, že právě v tomto případě došlo ze strany nižších soudů při posuzování důkazů k neopodstatněnému oddělení jednání obviněné v kamenných prodejnách, jež provozovala a jejího jednání v rámci internetového prodeje.
V neposlední řadě nelze akceptovat úvahy nalézacího soudu o dosavadní faktické toleranci obdobného jednání, kdy bylo již opakovaně poukázáno na dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, jejichž závěry pro danou problematiku jsou konstantního rázu, přičemž případná problematičnost postihu z důvodu nedostatku vůle společnosti a latence trestné činnosti nemůže ospravedlnit pachatele takových deliktů a vyloučit jejich trestní odpovědnost.
Celý text usnesení ze dne 18. 10. 2016 ve věci sp. zn. 11 Tdo 1131/2016 je publikován v tabulce Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu, kam je potřeba příslušnou spisovou značku zadat.
Zdroj: Nejvyšší soud